7 dni v Maroku

Vysoky Atlas z letadla

Foto: Autor

Další fotografie

Sobota 6. 4. 2013
Mountain Biking UK je casopis, ktery si kazdy mesic rad kupuju. Dnes jsem byl k jeho koupi okolnostmi donucen. Krtkovi priserne smrdi ponozky. A nove cislo, ktere vyslo prave vcera, obsahuje cykloponozky jakozto prilohu. Ne, ze bych mel potrebu se o sveho kamarada takto starat, ale stravim vedle neho pristi 4 hodiny v letadle. Mame totiz namireno na tyden do Maroka a ani jeden netusime, co nas tam ceka...

Let je priserne nudny a zdlouhavy, ale pri pohledu na Vysoky Atlas osviceny zapadem slunce pookrejeme.
Na letisti Al Massira v Agadiru skladame kola a chvilku si povidame s Williamem z Limericku, ktery ma v planu prejet Atlas dvema prusmyky Tizi-N-Test a Tizi-N-Tichka a dojet az na Saharu. Narozdil od nas neni cestovatelsky novic a projel pry napriklad Jordansko v srpnu. "Big mistake," hodnoti nacasovani tohoto sveho pocinu.

Nasazujeme reflexni vesty a snazime se za pomoci Krtkovy GPS dostat na autobusove nadrazi v Inezgane. Jsme chvilku trosku v soku, protoze Gde-Proboha-Su nas nejdriv uprostred noci vede do vesnicky, kde si pripadame jako v nejake brazilske favele, pak nas hned vyplivne do pole mezi trimetrove kaktusy. Snazime se tento kulturni a klimaticky sok rozdychat a stavime na prvni benzince koupit vodu. Vune hasise me omami hned ve dverich.
Po hlavni silnici dojizdime do mesta, ktere se na googlemaps jmenuje Ait Melloul, na ceduli bylo vsak napsano neco jineho, uz si nevzpomenu...
Je asi 11 v noci, ale lide chodi nakupovat k reznikovi a u holice je fronta. Mame hlad, tak stavime ve fastfoodu na ruzku. Kdyz rikam, ze jsem z Czech Republic, mistni se hned ptaji na Nedveda. Rikam, ze to je presne tak, prihazuju Petra Cecha a kdyz jim sdelim, ze taky "Milan Baros, Galatasaray", mam najednou plny podnik pratel.

Do Inezgane dojizdime o pul hodiny pozdeji a zacina to byt zajimave. Mistni totiz nemluvi anglicky a nase francouzstina je na stejne urovni s nasi arabstinou. Dari se nam ale najit autobus do Marakese za 80 dirhamu (1EUR=cca10.8DIR) na jednoho. Kdyz tazave rukama ukazuji stridave na cislovku 80 a na sebe a kolo, odpovedi je mi opakovane zvolani "Bagaz, bagaz". Ano, spravne, mame s sebou bagaz. Nakonec za obe kola priplacime 50 DIR a nasedame.
Autobus asi pul hodiny popojizdi tam a zpet po autobusaku s otevrenymi dvermi (i zavazadlovymi), spousta lidi se mota kolem, nastupuji a vystupuji, prodavaji vse od parku po vonavky. Lehce nas irituji a mame strach o kola. Nocni Inezgane opoustime s ulevou.

DST (ujeta vzdalenost) 29.9 km
MXS (nejvyssi rychlost) 34.9 km/h
AVS (prumerna rychlost) 15.4 km/h
TM (cisty cas jizdy) 1:53

Nedele 7. 4. 2013
Autobus prijizdi do Marakese zhruba po trech hodinach jizdy, doprali jsme si par desitek minut spanku. Projizdime na kolech nocni medinu (historicke centrum) se slavnym namestim Djema El-Fna a souk (trh). Myslim, ze malokteremu turistovi se tato mista podari videt liduprazdna.
Sedime na lavicce pod minaretem mesity Koutoubia, kde nam muezzin nedovoli usnout a cekame na svitani.
S vychazejicim slunkem vjizdime zpet na namesti a snidame s mistnimi. Nabidnou nam misto na sezeni na plechovkach od barvy, preslazenou bilou kavu se skorici, mlecnou obilnou polevku s kroupami a chutnou bramborovou placku. Pani kucharce davame kazdy 25DIR a odmitame hasis.
Po chvili bloumani se nas ujima samozvany berbersky pruvodce, ktery porad omila nejake nesmysly, zavadi nas hluboko do utrob souku, aby nam ukazal zavreny obchod. Cekame utok ze zalohy, prichazi pouze nabidka vysoce kvalitniho hasise. O pul osme rano podruhe odmitame a po pruvodcove prosbe o par dinaru, pry pro Mohameda, slapneme do pedalu.

Zevlujeme v parku a cekame na otevreni riady (hostelu). Jak tak zevlujeme, pozorujeme zevlujici Marocany. Jsou v tom mistri, coz se nam potvrzuje i cely nasledujici tyden, ale v jednom marakesskem pomerancovem haji potkavame chlapika kolem sedmdesatky, kteremu jsme okamzite v tomto oboru udelili titul velmistra. Takovy rytir Jedi. Je ho krasa pozorovat a v porovnani s nim si pripadame, ze si to nase nicnedelani neumime spravne vychutnat. Mame z toho mindraky a v 10 hodin se ubytovavame.
Stara se o nas prijemna holcina z Francie a nastava mensi obstrukce s koly. Ja sve zamykam k zabradli v prvnim podlazi, Krtek ke skrini v prizemi.
Jdeme pro vodu (6l za 24DIR), odmitame hasis ("exclusive quality, exclusive price") a chvilku se valime na valendach na strese riady.
Prijemna Francouzka se opaluje naproti nam a s 50 odstiny sede v ruce si postupne rozepina knofliky kosile. Zacina byt horko.

Prochazime souk s cilem nic nekoupit. Trhovci ale umi byt opravdu otravni a jeden takovy opravdovy otrapa se na nas nalepi doslova jako lejno na podrazku a ne a ne ho setrast. Snazi se nas zatlacit do nejake casti souku a jak se mu to nedari, zacina byt agresivni.
Kdyz ho mijime podruhe, rve na nas NO GOOD, NO GOOD a chyta me za fligr a lomcuje se mnou, az mistni ustupuji o krok zpet. Odstrkuji ho a pochodujeme smerem pryc. I do nikabu zahalena zena nam dava znameni rukou, at pokracujeme v chuzi.
Kdyz ho potkavame potreti, krici NO PROBLEM, ale porad se nas snazi (i rukama) nasmerovat kamsi. Nesnasim, kdyz na me nekdo chmata.
K tomu vsemu jsme se ztratili a naprosto stastne prichazime k nasemu hostelu z uplne druhe strany.
Naladu nam zachranuje fantasticky dzus z cerstvych pomerancu za 4DIR. Kdyz ho popijime, prichazi ke Krtkovi zenstina a nez se nadeje, ma na ruce henou nakresleneho skorpiona pro stesti.
Zenstina po chvili proseb pochopi, ze opravdu nebudeme platit za neco, co nechceme, skorpiona maze a vyrazi cihat na dalsi obet.

Po uklidneni na hostelu vyrazime na veceri. Z restaurace na stresni terase sledujeme mumraj na namesti a z ptaci perspektivy ho shledavame mnohem atraktivnejsim.
Ja mam tajin s mletym masem a olivami, Krtek s kostkami hoveziho, fiky a vlasskymi orechy. Oboji je prekvapive dobre, stejne jako pecivo. Spolecne s pomerancovym dzusem platime 105DIR dohromady.
Chvili sledujeme zaklinace hadu, prchame pred kejkliri s opicemi a klidime se na strechu hostelu psat pohledy. Zapad slunce je paradni.

DST 10.06 km
MXS 17.6 km/h
AVS 6.1 km/h
TM 1:34

Pondeli 8. 4. 2013
V hostelu snidame bramborovou placku, chleba s dzemem a kavu se skorici. Dokupujeme vodu a zvolna opoustime Marakes.
Po nejakych 30km potkavame kramek uprostred niceho. Kupujeme susenky za 1DIR a chvilku sedime ve stinu.
Teplo nam roztahuje vzduch v pneumatikach, jsou jako beton, potkava me prvni defekt a menim dusi ve stinu jakehosi stromku ve skarpe podel cesty.
Ztracime cenne minuty a poledne nas zaskocilo. Pekne pritapi a poznavame africke peklo. Trosku stoupame a prijizdime do mestecka Tahannaout.
Sedime ve stinu a pijeme matovy caj.
Rozdil v lidech je obrovsky. Jsme sice atrakce, ale lide si hledi sveho, nikdo nas neotravuje a stankar je ocividne potesen, ze pijeme caj prave u neho. Vsichni se na nas smeji.
Za caj a velkou porci skveleho tajinu (nejlepsi z celeho vyletu) platime dohromady 105DIR.
Do prvniho stoupani napalime tempo jako idioti a samozrejme nas to brzo vycerpa, v tom vedru je to umorne.
Tesime se na pauzu v mestecku Asni, ale je zde trh a s nim otravni prodejci. I kdyz oproti svym marakesskym kolegum jsou to beranci.
Utociste a dalsi matovy caj nachazime az v klidnem podniku na konci mesta.
Mistni nas varuji pred Al Kajdou, pry je vsude v horach. Dekujeme za varovani a slibujeme, ze budeme slapat jako draci.
Jsme celkem umoreni teplem, teplomer na ulici ukazuje 34st.
Hned za Asni nasleduje sjezd, ve kterem ujedeme pres 10km bez slapnuti do pedalu.
Sjizdime do udoli a panoramata jsou uchvatna.

Pred sestou se ubytovavame v hotelu v Ouirgane. Je to trosku luxus, polopenze pro oba za 65EUR, ale co uz. Zitra nas ceka tezky den, tak si zaslouzime poradny odpocinek. Voni tu seriky.
Kupujeme marocke pivo, ktere se chlubi ocenenim z amsterodamske souteze z roku 1981.
Cachtame se v bazenu, ale pri sve teplote sotva pres 20st. nam prijde tak ledovy, ze nam to nevydrzi dlouho.
Tak zevlujeme na lehatku, pijeme ten marocky dryjak a poslouchame nove U2.
Nas pokoj ma 2 pohodlne postele, vlastni sprchu a zachod. Pripadame si jako filmove hvezdy a pri pohledu na soukromou terasu s lehatky litujeme odmitnuteho hasise.
Jdeme se projit k jezeru do udoli. Od neho stoupajici strme steny Atlasu jsou opravdu monumentalni.
Vecerime dobrou polevku, velmi prumerny tajin a desert, o nemz se domnivame, ze je to uvareny bilek s karamelem.
Na dobrou noc nam muezzin vyrvava Allah Akhbar a v jednu v noci nas budi zabava na protejsim kopci. Ta berberska hudba se mi libi, ma mnoho zdanlive nesourodych vrstev a je postavena na zajimavem hypnotickem rytmu.
Krtek ma ovsem jiny nazor a prosty horsky lid zasypava sprskou nevybiravych vyrazu.

DST 63.9 km
MXS 48.6 km/h
AVS 17.2 km/h
TM 3:41

Utery 9. 4. 2013
Snidame livance, chleba a jakysi slany vetrnik.
Jede se nam pekne, projizdime majestatnym udolim a za kazdou zatackou na nas ceka jiny vyhled.
Pekne to odsypa a i do stoupani se drzime okolo 13 km/h.
O pul dvanacte stavime v mestecku Ijoukak, kupujeme vodu a susenky jmenem Tonik. Kolem v aute projizdi francouzsky parecek okolo sedestaky, ktery jsme uz vcera potkali v Tahannaout.
Co nevidet bychom meli zacit opravdu stoupat.
Po par kilometrech odbocujeme k mesite Tin Mal postavene ve dvanactem stoleti. Je to jedna ze dvou mesit v Maroku, kam mohou i lide s jinym nez muslimskym vyznanim.
Za oba platime vstupne 20DIR. V podstate tam toho neni moc k videni, pusobive to ale je. Pripadame si jako ve stare pocitacove hre Prince od Persia.
Zastavujeme se v kavarnicce vedle mesty na matovy caj a nakonec se nechavame ukecavat na berberskou omeletu, ke ktere dostaneme jako bonus dve velke misky cernych i zelenych oliv.
Za ctyri caje a dve omelety platime 135DIR.

Zaciname stoupat, a to pomerne dost. Porad se nam dari celkem v pohode drzet na 11 km/h. Slunce pece, ale teplota je prijatelna, navic kazdou druhou serpentinu jedeme jakz takz ve stinu a fouka prijemny vanek. Vyhledy jsou uchvatne.
Ve vysce okolo 1800m si ordinujeme prestavku, svacime Toniky a vymenujeme si nazory na to, ci je to chyba, ze nam dochazi voda.
Dreme jako mezci, tece z nas jako z koni a vrchol prusmyku Tizi-N-Test porad nikde. Zaciname sjizdet z kopce, coz nas na jednu stranu tesi, ale zaroven mate.
Po poslednich stovkach metru poctiveho slapani prijizdime na vrchol (2100m) k podniku Haute Vue. Davame si vodu, kafe a susenky, odmitame ubytovani a sjizdime kousek na jih k hotelu Belle Vue.
Cena je trosku vyssi nez nahore (220DIR za polopenzi), ale ten vyhled!
Jsme vysoko nad mraky a je to pohadkove. Beha jim tu ochocena veverka.

K veceri se podava berberska omeleta a salat. Nejsme nadseni z vajec dvakrat denne, ale nic jineho nam pry domaci neprichysta. Stejne bychom snedli cokoliv.
Pruvodcovske materialy doporucuji vyhybat se v Maroku salatum, ale ten nas je naprosto skvostny, plny velmi chutnych rajcat a exoticky koreneny.
Vecer dlouho nemuzeme usnout a ja se budim i v noci.

DST 77.116 km
MXS 44.2 km/h
AVS 15.4 km/h
TM 4:56

Streda 10. 4. 2013
V sest rano vzdavam boj a jdu se podivat ven. Slunce rychle stoupa, osvetluje zapadni vrcholky Atlasu a brzo bude prat i do nas.
Inverze ustupuje, a tak vidim silnici do Taroudantu, kterak pod nami klesa a klikati se na jih. Brzdy dostanou zabrat a my budeme muset bojovat s pokusenim to pustit susem, strme srazy pod krajnici budi respekt.
Je mi te vidiny klesani az lito. Mam chut vymenit kolo za krosnu a vyrazit po hrebeni smerem na Jebel Toubkal, jez je nejvyssim vrcholem cele severni Afriky. V horach je hezky.
Na rozloucenou dostavame v hotelu domaci susenky a pomerance.

Sjezd je paradni, zatacky jsou obcas klopene jako na motokrosu. Cesta se ale lehce horsi a preventivne zapiname vidlice. Sjizdime mezi palmami a olivovniky, potkavame pastevce koz a pred nami se otevira planina, ktera vypada jako typicka Afrika. Kdyby mi to nekdo ukazal na obrazku a rekl, ze je to Kena, veril bych mu.
Po sto minutach cisteho casu mame najeto 44 km a zastavujeme ve meste Ouled Berhil.
Blizi se poledne, ale jeste se nam nechce nikde zustavat na dlouho. Rozhodujeme se zastavit v nektere z vesnicek po ceste. V prvni je pouze pomerancovy sad a most pres vyschle koryto.
V druhe stavime a opreni o zed spocivame ve stinu. Dva kluci stoji hned vedle nas a uprene nas mlcky pozoruji. Zjevne jsme atrakce.
Uz co jsme sjeli z Atlasu, pozorujeme jednu vec. Silne tu voni jakasi kvetena, ta vune je ohromujici.
Dalsi pauzu si davame zhruba 10 km pred Taroudantem a objednavame si tajin. Kdyz rikame, ze chceme dzus, cisnik prinese dve flasky vody. Sice nemluvime francouzsky, ale mame za to, ze dzus zustava dzusem v jakemkoliv svetovem jazyce... Platime 110DIR a vyrazime se pect dal.
Cestou se na nas nalepi chlapik na skutru. "Ca va, ca va," hulaka a jede vedle nas snad dva kilaky. Dupeme jak blazni a nevsimame si ho, urcite nam chce neco prodat.
Prijizdime do Taroudantu, zahybame do mediny a okamzite chapeme, proc se tomuto mestu rika La Petite Marrakech. Klikati se tu tesne ulicky presne jako ve meste na druhe strane Atlasu. Nikdo na nas ale nehulaka a snad to tak i zustane.
Na dverich hotelu visi cedulka s telefonnim cislem a sluvkem Merci. Co ted? Ani jeden z nas nema sit a i kdyz zavolame z budky, nedomluvime se. Majitel nastesti prichazi behem peti minut.
Platime 40EUR, snidani domlouvame na sedmou ranni. Chceme vyrazit co nejdriv. Vypada to, ze do Agadiru to bude celou cestu proti vetru, tak at ujedeme co nejvic, nez zacnou zase pritapet.

Zevlujeme na strese, prochazime medinu a hledame postu na druhe strane hradeb. Konecne posilame pohledy z Marakese.
Nenachazime zadnou restauraci a tak si nechame udelat bagetu s karbanatkem, kterou snime na strese hotelu. Dojidame se marockymi sladkostmi a poslouchame muezziny.

DST 91.024 km
MXS 44.2 km/h
AVS 24.4 km/h
TM 3:40

Ctvrtek 11. 4. 2013
Rano nas budi muezzin nasledovany kohoutem. Balime, prelevame vodu, snidame, mizime.
Nas cil je ujet co nejvic pred polednem. Jedeme mlhou, coz je super. Je sice celkem dusno, ale teplota je akorat. Mne je paradne, Krtek trochu remca, ze mu je zima.
Drzime se kolem 27 km/h, para nam kondenzuje na pazich a prilbach. Kdyz stavime na susenku u lilkove plantaze, kouri se mi ze zad.
Lide na nas mavaji a tleskaji, pripadame si jako na Tour de France.
Jak se blizime k dalnici A7, houstne provoz. Kdyz ji prejedeme, odpocivame u olivovniku a slunce zacina znovu prazit.
Chystame se jet oklikou, mimo hlavni tah. Kousek na severozapad pod hory a pak to stocit na jih na Agadir. Dobra volba. Provoz nulovy, je zde paradni ticho, vesnicani na nas mavaji ze stinu. Cesta se krouti, stoupa, klesa a neni to vubec jednotvarne. Ale vubec nam to nejede. Ani trosku. Navic s kazdym otocenim kol blize k Atlantiku sili protivitr.
Nektera esicka mi obcas pripomenou sjezd z Vysociny dolu na Moravu a s jednou dalsi zastavkou v korune olivovniku dorazime do Agadiru.
Po nestesti v podobe silneho zemetreseni v 60. letech je cely nove postaven a tak si na predmesti pripadame spis jako nekde na Cernem moste nez v Maroku.
Dojizdime k plazi, popojizdime tam a zpet a zaciname hledat hotel, ve kterem mame rezervaci.
Nikde nic, jdu se zeptat na recepci v nejakem nobl hotelu, ktery mijime. Slecna v recepci mluvi anglicky, coz situaci podstatne usnadnuje. Co nevidet se mi snazi pomoct 4 lidi. Vojak ubytovany v onom hotelu kamsi vola, ceka na hovor zpet. Slecna recepcni googli jak o zivot, vysledek vsak zadny.
Dostavame ale mapku Agadiru a nasmerovali nas do ctvrti, kde se ten nas hotel snad nachazi.
Najizdime hromady a hromady kilometru po meste, pro jistotu mi prestal ukazovat tachometr.
Konecne dojizdime do ctvrti Dakhla a spocivame na zahradce kavarny. Cisnik netusi, kde by nas hotel mohl byt, pta se chlapka u vedlejsiho stolu. Ten mluvi trochu anglicky. Kdyz pochopi, ze nemame sit a nemluvime francouzsky, ze sveho mobilu vola na cislo hotelu. Ochota Agadiranu mi imponuje. Popisujeme nasi lokaci a majitel hotelu pro nas posila pikolika.
Ten prichazi behem chvilky, musime byt blizko. Anglicky neumi, prekvapuje vsak nemcinou. Oprasuji slovni zasobu, taham z rukavu i takova gramaticka esa jako "es gibt" a jsem na sebe patricne hrdy.

Hotel je neskutecne luxusni, za 17EUR na jednoho za noc je to az neuveritelne. Chvilku zevlujeme, prochazime se po Dakhla a davame si obrovskou porci tajinu, ve kterem mame kazdy pul kurete.
Snazime se poprosit o chleba. Nejdriv si s cisnikem vubec nerozumime, po chvilce ale uhodi hrebik na hlavicku a prinese nam lzice. Na druhy pokus to ale vyjde a tak ani trocha toho lahodneho pokrmu neprijde nazmar.
Jsme najedeni az hruza a jdeme na kute. V pokoji mame i DVD prehravac, z nejakeho duvodu si poustime Armageddon, ale zaverecnych titulku se samozrejme nedoziju.

DST 94.247 km
MXS 40.6 km/h
AVS 18.7 km/h
TM 5:00

Patek 12. 4. a sobota 13. 4. 2013
Dve posledni noci naseho vyletu travime v turisticke destinaci, tak se chovame jako pravi turiste. Nakupujeme darky na trhu, konecne ochutnavame kuskus. Krtek nachazi dve schranky geocachingu a ma radost.
Chceme si pronajmout instruktora surfu, ale je pod mrakem, voda je studena a tak se nam v ni nechce moc machat, kdyz ani na plazi neni nejake zvlast teplo. Tak chvilku zvazujeme plan B a na 25 minut si pujcujeme vodni skutry. Radime jako dva mali kluci a patricne si to uzivame. Ani jeden z nas na tom nikdy nejel, tak jsme prekvapeni, jak rychle to svisti a ze se da pres vlny skakat, a obcas i pomerne vysoko a daleko. Polykame decilitry slane vody, ktera caka na vsechny strany a mame nefalsovanou detskou radost.
Z plaze do hotelu jedeme taxikem za 20DIR a vecerime parky, na ktere jsme se koukali mnohokrat uz predtim. Neodhalime, zda jsou ciste hovezi ci s primesi skopoveho, ale nijak po tom nepatrame, jelikoz jsou chutne a dobre korenene.

V sobotu rano vyrazim bez Krtka pred snidani na kole na plaz. Uz po ranu to zde zije, je zde spousta bezcu, cvicicich skupinek a improvizovana fotbalova hriste jsou jedno na druhem po cele delce plaze.
Balime se, loucime, Krtek jeste rychle zabehne na souk, cekam venku s koly. Kolem me se utvori hloucek kluku a chteji si povidat. Jeden z nich porad dokola opakuje "bum bum", tak si vzpominam na Bruce Willise v Patem elementu a odpovidam "Jo, jasne, velky bada bum".
Cestou na letiste mam najednou uplne prazdne zadni kolo. V dusi nachazim diru jak do pekla. Je normalne prorizla zevnitr. Zkoumam vnitrek rafku, ale nenachazim nic podivneho. Lepim a za pet minut sundavam kolo zase a nachazim na stejnem miste prorizlou dusi i pres zaplatu.
Opravuji to v nejake visce, jsem pekne vytoceny, jecim neco ve smyslu, ze vsichni vyrobci rafku a dusi jsou pitomci. Banda mistnich smradu se prisla podivat na divadlo z prvni rady a jeden z nich si chce odnest muj futral na nuz a nebyt Krtkova pohotoveho zakroku, byl by uspesny.
Na letiste je to necelych 10 km, rozhoduju se vzdy ujet, co to da, dofouknout, ujet, co to da, dofouknout a porad dokola... Neda se to ale moc dlouho a tak se na hlavnim tahu snazim zastavit nekoho, kdo by me i s kolem nalozil a odvezl na letiste. Stavi mi moc krasna holka, Krtek bledne zavisti, ale slecna bohuzel nema dost mista pro kolo.
Nakonec mi stavi taxik a na letiste me odvazi za 100DIR. Pekne me natahnul, ale moc na vyber jsem nemel...

Na letisti nam kola nejdriv ocmuchava bafan, posleze policajt vleze do brasen a vyhodi nam lepidla z lepeni, ze pry je to zakazane. Nachazi i zbytek palenky, kterou jsme kazde rano uspesne odhaneli strevni potize. Ta pry taky do letadla nemuze. Jsou tu pekne nekompromisni, vzdy jsem mel za to, ze co nemam u sebe na palube, muze do letadla bez problemu...
Jeho kolega ale vidi nas vyraz, kdyz se chysta zbyle moravske lecivo vyhodit, flasku nam podava a naznacuje, ze to mame dopit, nez projdeme celni a bezpecnostni kontrolou...
Nemame moc casu, ale palenku vyhodit prece nemuzeme. Dopijime a rychle probihame zminene dve kontroly, nez pocitime nasledky.

Let zpet je docela snesitelny...

Vetsinu fotek nafotil Krtek.

Fotogalerie

Líbil se vám článek?  [+]

Taková normální procházka

Ostatní

V nedeli 21. ledna 2013 jsme se jali s kamaradem Krtkem prozkoumat nam zatim nezname casti kopcu nad Tallaght hranicici s narodnim parkem…

více »

10.02.2013

Kryšpín

(3.31)

Kolmo napříč Dublin Mountains

Cestování

Tento prispevek jsem napsal na blog pro sve pratele, napadlo me ale podelit se o nej i zde, treba nekoho bude zajimat. Bohuzel nedisponuji…

více »

20.10.2012

Kryšpín

(3.63)