Štafeta 2012 - Temelín - Týn - Purkarec

Datum: 18.7.2012 - 21.7.2012

Kdo vezl nakolík: básník, pěšky nesla víla

Kdo se taky svezl: jel jsem sám, pěšky po Týně s vílou

Trasa odkud kam: ves Temelín (hospoda) - Týn nad Vltavou (přes JETE, hněvkovickou hráz, Břehy u Týna), pěšky kousek po Týně, Týn nad Vltavou - Purkarec (přes hněvkovickou hráz, Litoradlice a Jeznici). Vše asfalt.

Délka etapy: 15 km Temelín - Týn, pěšky kousek, 15 km Týn - Purkarec.

Počasí: letní přeháňkové, mezi dešti. Teplotně ten pocit že váháte jestli nevzít spíš dlouhý gatě, pak jedete v krátkých a je to tak na hraně. Jsem teda spíš teplomil.

Komentář: Nakolík přijel 18.7.2012 s Michaelem od Prachatic do temelínský hospody. Michaela jsem neznal a tak jsem byl zvědav. Vyklubal se z něho sportovní borec, co má najeto, a sympaťák. Spíš si zasloužil předávat nějaké hezké slečně než mně teda a mám pocit že by slečna měla šanci. Dal si kozla, já gambrinus. Popojeli jsme před administračku JETE, kde Michael vyprázdnil místní bankomat (vtip), a zmizel zase směrem k horám.
Při předání nakolíku nás vyfotila paní hospodská na Michaelův foťáček, tak obrázek musí dát Michael do svého blogu.
Já pokračoval s nakolíkem tím divným krajem bývalých vesnic okolo JETE. Zvláštní území, takové dobrodružství v zemi nikoho. Z bývalých návsí zůstala vždy jen kaplička a sem tam lípy, občas informační panel, opuštěná studna, zídka a dvě tůje, keř šeříku. Síť silniček odnikud nikam. Ale trávu pořád někdo občas poseče. Jenom domy a lidi jsou pryč. Jednou se na nakole někdo ptal na opuštěný kraje v pohraničí. Okolo JETE je to taky a ne málo.
Sjel jsem k řece a přes hráz Hněvkovické přehrady s novým zdymadlem dojel po pravém břehu do Týna. Cestou jsem minul poslední dva jezy (V Hněvkovicích), které až se stavebně dořeší, bude Vltava splavná z Labe až do Budějovic pro lodě do 300 tun. Jo ještě ten most v Týně, k tomu se dostaneme. Víla zvědavě rozmontovala nakolík (ono se to šroubuje dost dlouho) a hned snědla jeden bonbón :-))

Další den jsme se šli s vílou projít po Týně. Ten starý ocelový most mám rád a pamatuju si ho z dětství, kdy jsem tu pobýval u dědečka a babičky (vždy po nemoci, na výkrm). Tenkrát po něm jezdily i vojenské Tatry 111, dnes je památkově chráněnej a jen pro pěší a cyklisty. Výška pro podplutí je jen 3m, a to je málo. Plachetnice sklopí stěžeň (stejně tu plujou na motor) ale velké parníky z Orlíku musí točit před mostem. Menší lodě a jachty bez problému. Město řeší jestli most zvednout nebo přemístit. Samozřejmě že vidina získání takové investice je pro místní politiky lákavá.
Dali jsme pivko Lipan (z pivovárku Dražíč) v artbaru na nábřeží a koukali na závodní kanoe a kajaky, naproti přes řeku je loděnice. Jeden kajakář se udělal.

No a v den D (21.7.2012) jsem nakolík odvezl do Purkarce Honzovi setemu a EvčeS s rodinkou, bylo to příjemné setkání. Já vás lidi (Evčo, Pavle, i třeba Martisovi) obdivuju, jak to s těmi dětmi máte zmáknutý, že i s nimi jezdíte. To je super, fakt :-)).
S Honzou jsme poseděli chvíli déle, já potom odjížděl do černoty naprostý, Honza do modrostrakata. Ale zmokli jsme oba. Život je pestrý :-))

Ještě poznámku. Ta cyklostezka mezi hněvkovickou hrází a Litoradlicema je úplně nově udělaná balenkou, ale jsou nechaný úseky po pár metrech kde zůstala ta tanková betonka rozvrtaná na kousky bagrem s kladivem. Nahoru od hráze to jde jet, dolů bacha, moc to nepouštět.