Štafeta 2012 - Putování NaKolíku s dětmi v a kolem Blatné

Je středa 05.07.2012 a očekávám dle domluvy příjezd Básníka s Nakolíkem. Jsem v práci a on má přijet odpolko i s Nakolíkem ještě s předstihem oproti termínu. Najedou telefon těsně po poledni, zvedám a volá Básník...tak se pomalu začínám balit k odchodu z práce. Ale Básník mě vyvádí z omylu...má prý nové kolo, venku leje a zápasí s novými blatníky, které ne a ne dostat na to nové kolo. Přesouváme tedy termín předávky na čtvrtek po poledni. Fajn. To mám volno, bude svátek, ale zas mám plánovánu tu cestu „do Práglu" :-))) a tak snad to klapne...a snad se Básníkovi podaří nasadit ty blatníky :-ú. Ve čtvrtek odpolko jedu na ty svátky do Prahy a tak jsem rád, že Básník zvoní po poledni a my vyrážíme celá rodinka na předávku ke kostelu na náměstí v Blatné. Děcka sedlají odrážedla, já kolobku a žena jen tak volným krokem s námi. Máme to tak 500 m, tak to je pohoda.:-)
Předávka probíhá v poho, jen Básníkovi odešel fotáček. Pěknej..malej Nikonek. Tak startujem našeho a pořizujem nějaké to foto, pojíme bombony z nakolíku a Básník hned razí dál, vysvětluji mu nejkratší cestu na Lnáře a on uhání na jakýsi slet budhistů. To jsem vůbec netušil, že je budhista, vypadá normálně...v životě jsem žádného budhistu neviděl. Vždy jsem si budhisty představoval jako ty mnichy z Tibetu ale básník vypadá úplně v poho...koukám, jestli se to nějak zvláštně projevuje. Ale nenacházím nic...snad je pohodu a klid ve tváři i v chování a vystupování.:-) Loučíme se s Básníkem a my dáme ještě zmrzku s dětmi a odpolko směr Praha, kde nás čeká návštěva ZOO, předváděčka odrážedel a aquapark. Plánovaný návrat - sobota večer.
V neděli ráno koukám z okna, je krásně, svítí slunko a tak plánujeme povozit Nakolík kolem Blatné po obědě. Začínáme se vypravovat kolem jedné ale ouha...obloha se pomalu potahuje a v půl třetí buřina. Jedna prda za druhou a děti se k nám choulí na gauči a říkají, že v tomhle nikam nepojedou a to ještě netuší, co nás čeká za týden...Za hodinku je po všem. Vycházím ven, ale vzduch je jak břitva - prádelna - dusno a horko. Přehodnocujem plány a protože nám volá známá, že má pro nás rybíz, sedláme odrážedla a vyrážíme na okruh po Blatné, míjíme rybník Pustý, který byl při povodních zcela roztrhán...pamatuji si, že když jsem se vrátil tehdy z dovolené z Chorvatska, byla místo hráze díra. Brrrr....dofám, že tohle už nikdy. Dnes opět krásné přírodní koupaliště...Míjíme Husovy sady, kam naše děti chodily do někdejších jeslí prvním rokem do školky a kudy vede nejkratší cyklostezka v Blatné a možná i v Evropě - měří asi tak 30 m a je jediná v naší obci. Pak kolem nádraží přes železniční přejezd a už jsme u tety Petry. Dostáváme kyblík rybízu, děcka se proženou po ulici, zazávodí a jedem zpět domů. Vzduch je pořád, jako když zvednete poklici z hrnce s vařenými brambory. Dýchá se hodně ztěžka. Stavíme pro nanuky u čongů a ještě se zastavujeme na našem „podmostovém" dětském hříšti. (možná si někdo vybaví můj blog „Kam s ním?" kde se o něm zmiňuji) Dorážíme domů v sedm a jsem rádi, protože už se zase začíná mračit...

http://martiste.rajce.idnes.cz/Nakolik_na_ceste_za_rybizem_a_na_skolnim_detskem_hristi_v_Blatne

Pak celý týden nic, jsem v práci do večera každý den, jsou dovolené, zaskakuji a tak se domlouvám namísto s Básníkem na předávku s MichaelemV, který se příhlásil na poslední chvíli. Vidíme to oba na víkend.
V sobotu nic, máme nějaké vyřizování a ježdění a tak to necháváme na neděli. Ráno se to mračí a je to takové nic moc. Volám Michaelovi a domlouváme předávku ve Škvořeticích a brzy budu rád, že jsem nedal na Básníka a jeho dnešní naléhání přes chat a nejel s dětmi na předávku do Bratronic. To bychom to pěkně schytali.:-( Vyrážíme kolem jedné hodiny z garáže, zapřaháme tyčky a oběd si dáváme až v restauraci „U kohoutka" v Buzicích, svítí krásně sluníčko, trochu to pofukuje ale jinak fajn. Koukám, že tu mají nejen nové posezení a terásku ale i ceduli „Cyklisté vítáni". No, fajn, my sem jezdíme na kole už tak deset let, tak to konečně legalizovali.:-))))... To spřažení s cyklisty...:-))))) Jíme zelnici a bramboráčky...jak říká žena - nízkonákladový ale vysoce kalorický oběd za 145 Kč,- pro čtyři osoby.:-)Volám Michaelovi, kde je, protože od západu se to začíná pěkně černat. Nebere to. Asi šlape a neslyší zvonění. Přeci jen jede až z Prachatic. To my jsem proti němu úplní břídilové....omluvou nám budiž ti dva prckové vzadu na tyčkách.:-) Popoháním děcka: „Jedem, jedem, bude lejt!".Mračna jsou jak bota, prověšené jako když potápěč kouká odspodu na vodní hladinu... a čím dál tím blíž a sakra rychle se to přibližuje. Chvilku ještě zvažujeme vzhledem k burácení hromů, zda-li nezůstat raději v hospodě, když ani nevíme, kde je Michal. Ale nakonec zavelím: Jedem!" Slíbili jsme tam být v půl třetí a ta černota na obloze je fakt blízko. Nerad bych s dětmi komplet prolil. Dorážíme kousek ke Škvořeticím a v tom telefon, Vidím blatenskou volačku a tak si říkám ,kdo by mi to mohl volat...Sousedka? Praskla voda či co?:-() Zvedám telefon a on to Michal. Umřel mu telefon a tak volal z budky v Blatné na náměstí. Domlouváme předávku na tom hříšti ve Škořeticích. Prostě jedem podle plánu. Začíná se zvedat vítr a cítím vodu ve vzduchu. Budem to mít s chlupem. Dorážíme na hřiště a schováváme se do altánu. V momentě doráží Míchal. Koukám, že má po sobě i pojmenované kolo.:-) Děti obdrží okamžitě každý kilo sladkosti. Děkujeme moc!!!:-) Děláme prezenčku a předáváme Nakolík, je černo, pomalu tma. Myslím si, to bude ale mazec, až se ta obloha otevře. Hledám kolem ještě nějaký přístřešek stíněný, kdyby se zvedl nějaký vichr,abychom z toho otevřeného altánu mohli někam zalézt a děti se nám nepokadily strachy. Vzpomínám na loňské krupobití, které nás zastihlo venku a na děti v šoku...Nacházím přístřešek u sklepa. Sichr je sichr. Včera bylo v Polsku tornádo a tak jistota je jistota.:-) Začíná krápat ale vítr žádný a za chvilku se otevře obloha a leje. Díky bohu! „Jen" leje. Tornádo se pro dnešek nekoná.:-) Klábosíme, jíme a Michal tahá z batohu k mému překvapení flétnu, prý si takhle píská na svých cestách. Ale za chvilku ji schovává, protože je mu docela chladno. Je dost nalehko. Já na sobě čtyři vrstvy a on jen tak trikot a krat´asy.:-() Po hod´ce, když se to trochu utiší, vyráží. Loučíme se. My ještě další hodinku sedíme. Začíná se to od západu protrhávat, ustává déšt´. Tak vytahujeme dětem pláštěnky...ještě nezbytný uzel kolem pasu, aby jim to nepřišlo do kola, sedláme stroje a vracíme se zpět přes Buzice do Blatné. Cestou pořizuji nějaké to foto, protože cestou na předávku jsem neměl čas. Ještě nezbytná zastávka u šibenice...:-)))))) a přijíždíme ke garáži v Blatné. A????....vysvítá sluníčko.:-))))

http://martiste.rajce.idnes.cz/Nakolik_na_ceste_z_Blatne_do_Skvoretic_k_MichaeloviV

Doma děti do vany a my jdeme třídit fotky a zážitky. Tak doufám, že Michal dorazil v pořádku a cestou se stavil v těch Bratronicích u pomníku Christiana Battagliho. Štastnou cestu Nakolíku!:-) Bylo to dnes napínavé a myslím, že taková skorobojovka se všim všade.:-) Večer nás za to odměnila duha.:-)