Nejnezdravější generace českých dětí?

...aneb Jak plyne čas v té dnešní dětské kotlině?

Mám polední pauzu a tedy volnější chvilku....tak listuji chvilku Cykloturistikou, pohrává mi k tomu radio...
Z obvyklé kulisy radia, které si jen tak pohrává s éterem, mě najednou vyruší slova „nezdravá generace dětí"..Zbystřím a skočím si radio trochu zesílit.
V pořadu se moderátorka baví s dětskou obvodní lékařkou a společně rozebírají způsob „průmyslové" výživy dnešních nemluvňat bez chuti a dále pak pokračující a neustále se rozrůstající fenomén nezdravého životního stylu dětí v podobě rychlojídel plných „éček" a nedostatku pohybu. Moderátorka se ptá jednoduchou otázkou."Proč?"
V tu chvíli se začnou z paní doktorky sypat údaje o tom, jakých chyb se dopouští generace dnešních třicátníků rodičů, proč to nedokáží změnit, jaké psychosomatické potíže způsobují maminky svým dětem už v době těhotenství?!
Takže například již u malých dětí se pak prý projevují bolesti hlavy, dlouhodobé zažívací potíže, které se prý mohou prohlubovat či přímo pocházet ze záření mobilních telefonů, věčného vysedávání u televizorů a počítačů. Částečně i souhlasím.
Děti prý žijí na jedné straně v lenosti a na druhé straně v neustálém chvatu a spěchu spolu s životy jejich rodičů, kteří je na jednu stranu „vláčeji" ve vleku svého každodenního spěchu a na druhou stranu se jich pak zbavují tím, že je posadí k televizi.

Odborníci varují:
http://www.novinky.cz/veda-skoly/268023-odbornici-z-univerzity-palackeho-upozornili-na-katastrofalni-zivotni-styl-deti.html

V duchu si tak promítám náš běžný den...
Ráno vstát, uvařit snídani, vytáhnout děti z pelechů, což se nedaří a nedaří a tak adrenalin už od božího rána stoupá. Jídlo honem, rychle obléci, rychle vyčistit všem přítomným zuby (ještě že nepotkám cestou souseda s kartáčkem, jinak bych ho snad sfouknul taky :-) ) , rychle zacvičit, rychle vypadnout a nejčastějším slovem je neustále „honem, honem, pospěšte si!". Pak honem do školky, honem vysvléci děti a honem obléci do „školního" úboru. Skočim na kolobrndu a nestačím se odrážet, abych přiletěl do práce včas, kam jako obvykle dorážím..... samozřejmě o pár minut později.
Pak honem do víru pracovních povinností, v poledne honem na oběd a před čtvrtou kopnout do vrtule, skočím na kolobrndu a letím zase pro děti do školky.Jsou tam jedni z posledních...Lehce tázavé pohledy učitelek na hodinky raději přehlížím... Spocenej jsem tak i tak až na sedacích partiích...:-ú
A zase, svléci a obléci děti a jdem domů. V tu chvíli moje vyspalá a ze školky odpočatá dcerka zašpitá: „Tati, já chci dneska jit pinkat tenis?" A kluk povídá „ A já zase nechci pinkat, já si chci jít hrát na písek." A už jsou v jednom kole a hádají se, kam se půjde dříve...Adrenalin opět stoupá - i ve mně - a nakonec tu smečku rozeženu se slovy, že to nějak vymyslíme...Tak zase honem nastartovat mozek, přemýšlím, jak se rozpůlit a vyřešit to ke spokojenosti všech. Dorazím domů, rychle převléci děti do sportovního a počkáme na naši mamku. Ta doráží vzápětí obtěžkána nákupem a v podobném rozpoložení jako já přemýšlí, že by si chtěla jít dneska zacvičit do fitka a nemá prý pořád kdy..Tak po domluvě a řevu beru jedno děcko na dvě hodinky na tenis s neustálým pobízením „ rychle, rychle, at´ stihnem co nejvíce" a žena druhé děcko na písek . Rychle udělám pití, drahá polovička nějakou tu malou svačinu a skáču na kolobrndu, holka na odrážedlo a vyrážíme na tenis. Dcera i já si to tam docela užijem ale po hodince a půl musíme zase rychle zamést kurt a rychle pokropit a rychle dom. Ani jednomu se nám domů moc nechce, ale, co se dá dělat...Doma se střídáme, žena jde cvičit a já pouštím dětem pohádku, udělá se večeře a JÁ JSEM VÁM ZA TU TELEVIZI DOKONCE RÁD!!!!!...chvíli aspoň vydechnu a koukám do blba...a už je zase skoro osm hodin... Doráží žena ze cvičení, rychle dětem vyčistit zuby a pak ještě dvakrát čůrat a dvakrát „tati já mám ještě žízeň" a pomalu přemýšlím, jak „přibít" děti k posteli. A je devět...Konečně klid....už se se ženou těšíme na sobotu,...jak si přispíme. Hahahaha....:-)))
V tu chvili zvoní telefon a volá tchýně: „Tak děti, copak jste dneska celý den dělali nebo už zas ležíte a odpočíváte? A byli jste s dětmi aspoň venku?" vrrrrrr...V tu chvíli ve mně bouchnou saze a povídám jí „A co kdybyste si vnoučátka o víkendu vzala aspoň na procházku, aby si děti taky trochu užily babičku?" Dostává se mi odpovědi: „ Děti, jak jistě víte, já v týdnu pracuji a o víkendu si potřebuji odpočinout a miláčkové, já jsem si už svoje děti vychovala, tak teď je zase řada na vás. Tak si to užívejte, já jedu v sobotu na chatu". Pokládám telefon a už se zas těším jak na další den tak na víkend.:-ú
Tak ať přemýšlím, jak přemýšlím, budu muset zajít k té obvodní lékařce se nechat buď odborně vyšetřit nebo si aspoň nechat poradit, jak to udělat, aby člověk nežil pořád „rychle-rychle". Já nemám čas si ani zajít k doktoru. A nedej bože, když děti ještě onemocní. Tak to je pak infarktový stav. :-( Všichni rodičové strkají děti do školky nemocné, protože musí tohle a musejí tamto a tak není divu, že ze školky nám děti pořád tahají nemoce a já častokrát uléhám spolu s nimi...pak ještě dohánět všude, co se nemocí zmeškalo...:-(

A jak to tedy vidím já?

Ano všechno to opravdu možná jde trochu šejdrem a tak nějak nedokáži pochopit, jak to dělali naši rodičové a jejich rodičové. Marně totiž fakt vzpomínám, že by se u nás dělo cokoli v neustálém spěchu a shonu. Rodičové také chodili do práce a měli ještě více dětí, než mám já... Asi dělám něco špatně.

Tuhle jsem četl článek, že jedni z nejlepších rodičů jsou rodiče „líní", kteří dají svým dětem absolutní prostor organizovat si čas zcela svobodně, zatímco oni sami odpočívají. Prý jdou do mody zase zahrádky - nejen kvůli pěstování domácí zeleniny ale i kvůli tomu klidu. Budu muset taky nějakou opatřit...

A co vy, jak to máte vy? Nebo jsem snad jedinej cvok, co se snaží předejít tomu, aby měl za pár let doma další obtloustlé děcko pijící kolu a ládující se u počítače hamburgrem s křivými zády a cévními chorobami v pubertě?
Tak co je vlastně dobře, být při tom všem shonu aktivním rodičem či raději pasivně přihlížet, jak děti rostou jako dříví v lese a sám si užívat? Jeden můj kamarád prohlásil o své mámě: „Ona nás prostě MĚLA."
Já s dětmi od mala na kole, tenis, lyže, brusle, výlety, sranda, zábava...aby měla děcka na co vzpomínat, prostě co jsem sám neměl... ale mám známé a příbuzné, co říkají, když jim jejich rodiče nic, tak co oni by svým dětem???... Takže budu mít možná dvě špagetky ve třídě buřtíků? :-()

Tak co, milá paní doktorko, co je vlastně lepší? Generace nejnezdravějších českých dětí či generace nejuspěchanějších rodičů v Čechách? :-)
Sleduji fota, jak děti rostou a myslím, že se budu asi raději i nadále pohybovat tím klusem...:-)