Tak jsme s lelkem rozmýšleli, jestli na sraz, nebo do Alp, kam nás lákala jiná skupinka bikerů. Nakonec ale jedeme na Maltu - tedy vlastně na maltu a beton. Ohlásil se nám zedník, takže utrum.
Naskytl se ale začátkem září pěkný víkend v kempu Sycherák a kroužení po Českém lese. A jelikož se podle zveřejněné mapky do těhle míst v pondělí chystáte, dám vám sem pár varování :-)
Především - Český les je nádherná lokalita, s překrásnou krajinou a lesy, minimálním provozem, kde za celé hodiny nepotkáš živáčka, protkaná množstvím zpevněných i nezpevněných cest, na kterých se dá i přes rozlehlost lesů poměrně dobře orientovat. Dá se tudy jezdit téměř po rovině, ale není problém potkat i patnáctková stoupání po asfaltu.
Jeli jsme přes Bělou dolů ke zřícenině hradu Starý Herštejn. Cesty jsme volili víc instinktivně s ohledem na směr a podle toho občas vypadaly. Zvlášť tam, kde řádili lesáci nebylo o bahno nouze. Na první fotce jsem stihnul chytit lelka, jak si udělal na takovém bahništi pohodlí. :-)
Prokličkovali jsme lesem do vesnice Rybník, který jsme krapet objeli vrchem přes bývalou vesnici Bernstein, pozdější pohraniční rotu a dnešní - viz druhá fotka. Nakonec, celá oblast nese oficiální název "Medvědí hory" :-)
Další cesta vedla podél hranic velkým množstvím bývalých vesnic, mnohdy s dlouhou a bohatou historií, které byly v padesátých letech nesmyslně vysídleny a zlikvidovány (foto 3)
Potom jsme prolezli ohradou s krávama, kterou hnojaři bezohledně natáhli přes značenou veřejnou cestu (bohužel nic ojedinělého) a zamířili jsme k hradu. Cesta nahoru byla parádní a dalo se vyjet až těsně pod hrad. Rozhodně to ale není cesta pro silniční kola, nabo početnější, nevyrovnanou skupinu. Zřícenina určitě stojí za zkouknutí, zvlášť když si člověk uvědomí, ze které doby hrad byl, kdy už zaniknul a co tam stálo ještě mnohem dřív (foto 4)
Dolů to byla pohodovka s malým kufrováním a velkým bahnem. Zamířili jsme opět k Rybníku, kterážto víska je tady takovou hlavní křižovatkou. Od ní jsme jeli, tak jako i minule na trekách k restauraci na Pleši. Cesta vede po asfaltu, ale je to docela dlouhý a místama i dost výživný kopec. Podobná radovánka je i ze směru od Bělé, ale mám pocit, že z toho směru je ten kopec taková pravidelná desítka, bez prudších pasáží. Od Rybníka jsou delší dvanáctky normální a i nějaká ta čtrnáctka. To celé bez zbytečného oddychu. :-)
Na Pleši měli dobrou polévku a borůvkové knedlíky. Než jsme se najedli, prohnal se mrak s vydatným deštíkem a po chvíli jsme už zase vyjížděli do pohody. Jeli jsme se ještě podívat na místní dominantu - Zvon. Ale jenom k bráně. Je to stále vojenský objekt. (foto 5)
Pak už zpátky do Bělé. Cestou jsme potkali lesáckou Zeď Nářků (foto 6) a tam jsem si zanaříkal nad zrychtovaností těch krásných lesů a cest od šílených těžařů... :-((
A protože v téhle části vedla cesta až příliš moc po asfaltu, vymyslel jsem těsně před Bělou prima zkratku "po turistické zelené". Kdo tady budete někdy bloudit, tak doporučuju - na seznamácký turistický mapě se to místo jmenuje Lesní rozcestí. Tam se dát z kopečka a pak po louce , úvozem, alejí... Před náma tam už asi pět let nikdo nešel a asi nikdy nikdo nejel. Totálně zarostlá, ale průjezdná cesta. Paráda. Vyjede se v Bělé kousek od náměstí.
Jak už jsem psal výše, příroda je v téhle oblasti fantastická a lidí co bys na prstech spočítal. Takže nebyl problém narazit na plantáže ostružin, které právě začínaly zrát a o tomhle víkendu asi budou žně. Potkat rodinku hub v lese i na okraji lesa taky není problém (foto 7). Při návratu do kempu jsme hledali zkratku a vyjeli jsme v borůvkovém sadě - tolik a tak velkých borůvek jsem už dlouho neviděl - a nežral :-) (foto 8) A když už byl nabažený žaludek, nabažilo se i oko (foto 9). Akorát teda to čištění... (foto 10)
Takže, těšte se. Stojí to za to. A ať vám vyjde počasí.
p.s... přednedávnem jsem dával fotohádanku s ležící sochou na podstavci s vyobrazením běžících koní. Záměrně jsem tehdy nepsal další nápovědy, ani řešení. Pojedete-li z Bělé podle té mapky, kterou jsem zahlédnul ve zveřejněných propozicích, tak během prvních pěti kilometrů budete znát odpověď i zdůvodnění těch koní na podstavci. Stojí za to si tuhle zajímavost zjistit :-)
a sorry za ty mizerný fotky, měl jsem sebou jen malý mobil