Blízký Východ a Skandivánie 2011, Švédsko

No tak tohle by fakt šlo! Přesně na čas jsme v KARLSKRONA, nasedám a jedu do centra vybrat nějaký peníze. Je to orientační jízda. Cyklostezky, ale bídně značené, takže než dojíždím do centra, tak jsem 10x ztracenej, různě se vracím a bloudím. Bankomaty nechcou dát peníze, až poslední naděje mi dává aspoň 1.000 SEK, což je strašně málo, ale víc nešlo vyrazit. Opět se pracně doptávám na správný směr, ale lidi jsou vstřícní a tak se vymotávám z města a vyrážím na sever! Je to pořád lesem a pořád více méně po rovině. Na benzince se doptávám na vodu a ženská že mi všecko ukáže a že prý „welcome in Sweden" a že dneska na dědině hrají divadlo, ať se přijdu mrknout. Po Ukrajině a Polsku se cítím jak v ráji. Navíc je skoro jasno. Jedu dál, ale bolí mě nehorázně prdel a navíc si můj nový řetěz moc nerozumí s novou kazetou a tak to přeskakuje o 106. Mám už mraky kilometrů, míjím jezera a potkávám švédského cyklistu, kterej to do mě hrne hlava nehlava švédsky, ale něco jsem pochytil. Mám toho vcelku dost, nohy mě nebolí, ale pozadí je pěkně zrychtovaný. Na další benzince sice není voda, ale naproti v kempu jsou opět velice ochotní a usměvaví lidi a ti mi vodu dávají. Kempuju u rybníka a cítím se jak ve Švédsku! Ani ti komáři nejsou tak šílení. Takže 1. den je úplně super, sice draho, ale pořád to bude snesitelný. Parádní počasí, v pohodě krajina a super lidi. Jsem zvědavej, jak dlouho to vydrží.

Spím jak zabitej až do půl deváté. Zjišťuju, že jsem ztratil takovou malou mršku, která je v uchycení předních kabel, taková redukce na nosič. Takže jedu na místo, kde jsem ty kabele včera sundával (nedaleko), jestli to tam náhodou nevypadlo, ale nic. Dávám tam jinou, menší, a vypadá to, že fungovat by to mohlo, ale 100% to nebude. Pomalu vyrážím, ale je to dřina, vůbec mi to nejde a to jsem jakž takž vypnul přehazovačku, takže řetěz už tolik nepřeskakuje. Silnice se začíná vlnit, ale nic zásadního. Zase svítí slunko a já postupuju pracně kupředu. Míjím opět spoustu rybníků a jezer (jakej je v tom vlastně rozdíl? ... jo dyť vím, rybníky jsou udělaný uměle), které jsou obklopeny Švédy a potkávám velký spousty motorkářů. Cestou rvu i nějaký višně, študuju mapy, které jsou podél cesty, a projíždím městem VETLANDA. Všecko je zavřený a tak doptat se na vodu je problém. Před EKSJÖ zajíždím k vodě, kde je naštěstí bufál, kde nabírám vodu. Objíždím město a u jezera se snažím najít místo na stan. Nekoná se, protože jsou všude lidi. Takže až za jezerem, kdy už se mi regulérně klepou nohy, nacházím flek a ihned jdu do mikiny a dlouhých gatí, protože věhlasní švédští komáři mě obsypávají. Jednoho dokonce vdechuju, je to příšerný. Vařím, čaj a pak musím jít na chvilku do stanu zchládnout, neboť se potím tak, jak za celej den ne. Ale komáři jsou část hry, hlavně aby počasí vydrželo co nejdýl. Zítra snad někam za MJÖLBY. Taky jsem se díval do mapy a ta vzdálenost na LOFOTY je tak šílená, že fakt nevím, jestli tam letos dojedu. Strašlivá dálka!

Zas spím velice dobře, Švédsko mi svědčí! Těžké chvilky zažívám při ranním sraní - dostávám spoustu vzorků do mé nebohé prdele. Letím jak pták. Nevím, čím to je, ale fakt to valí. Asi mám mírný vítr v zádech. Krajina se nemění - mírně zvlněná, les a les. Dělám zastávku v BOXHOLMU, kde se mi daří hned několik věcí najednou: načepovat benzín, jít zadarmo na net v knihovně a dokoupit zásoby. Jsem fakt příšerně přeloženej a cítím, jak mě kabela s jídlem táhne doleva. Takhle naloženej jsem snad ještě nejel. Nechápu proč, ale i pravá kabela je těžká jaxviňa, ještě že je cesta parádní, rvat to po nějaké polňačce, tak zlikviduju už tak dorasovanej nosič. V městě MOTALA žebrám vodu a po pár kilometrech za fakt hustého provozu to parkuju v lese. Očekávám podobný komáří peklo jako včera, ale je to o fous lepší. Ne o moc, gatě a mikina jsou v akci, ale aspoň žádnýho nevdechuju. Sbírám jahody (jo, cestou se mi podařilo natrhat přes plot třešně - to bylo blaho!), vařím a musím do stanu, protože to teplo láká ty bestie + další havěť. Zítra na ÖREBRO. Opět jsem hodinu čuměl do mapy a ten sever (jestli se tam doplazím) bude hodně těžkej. Kilometry a kilometry totální pustinou. No ale vždyť to přesně chceme, ne?

V noci se mi zdá o sněhu a o tom, jak jsem na běžkách zapadnul do závěje a za boha jsem se nemohl odtam dostat. Vyrážím před devátou. Jede to dost dobře, zkouším i boční cesty a funguje to. Do ÖREBRA dojíždím po cyklostezce. Cestou se nic mimořádného neudálo, jen strašnej provoz, občas bloudění po těch stezkách. V jedné dědině net zadarmo, konečně i voda na benzince a z ÖREBRA vede cyklostezka až do LINDSBERGU, ale je tak mizerně značená, že se 3x ztrácím, zajíždím si a tak radši najíždím zpět na hlavní cestu, kde je ovšem fakt hustej provoz. První kempovací místo se ve finále ukázalo jako jakási skládka materiálu, šlo by to tam, ale ještě se vleču dál, až konečně nacházím cestu do lesa a v borůvčí to klopím. Komáři jsou snesitelní. Jo a pršelo! Naštěstí jen pár minut, jen doufám, že to nebude nabírat na intenzitě. Taky jsem včera koupil takovej levnej salám, že mám co dělat, abych ho do sebe vpravil. Fakt něco hroznýho, ale když to stálo takových peněz, tak to musím do sebe nacpat. Ještě zítra se s tím budu muset trápit! Dneska jsem potkal Lídl a tak jsem hned koupil do zásoby jinej. Snad to nebude takovej hnus.

Původně jsem plánoval odpočinkový den, ale zase to natáhlo jaxviňa! Ráno se sotva motám, všecko mě bolí, nechce se mi. Ovšem při ranním modlení, které neprovádím v kleče, ale v dřepu, mě napadá strašlivá věc. Ona ta motlitba obecně zvaná „Otčenáš" je vlastně cyklistická motlitba! Jsem v šoku, ale všechno do sebe zapadá. Takže pojďme na to!
„Otčenáš, jenž jsi na nebesích, Podsvěc je jméno tvé"
Takže jistý pradávný cyklo bůh „Otčenáš", křestním jménem „Podsvěc"
„Příď království tvé"
Tady jsem dlouho váhal, ale věc se má asi takto: „Přídí" jsou zcela jistě myšleny řidítka a „království", jakožto nějaká země, je ta mapa, která na řidítkách visí.
„Buď vůle tvá jakož v nebi tak i na zemi"
Toto je taky malinko komplikovaný, ale v zásadě Podsvěcova vůle má být přítomna všem na kole („nebe") a zcela nepochopitelně má být Podsvěcova vůle přítomna i všem pěším „na zemi." Trochu mě tímto Podsvěc mate, že sem tahá i nedůležité pěšáky, ale jsou to ostatně taky jen lidi, i když hovno by se jim stalo, kdyby na to kolo nasedli!
„Chléb náš vezdejší dej nám dnes"
Doslova: Kurva, doufám, že potkám Lídl!
„A odpusť nám naše viny, jakož i my odpouštíme našim viníkům"
Zde to Podsvěc absolutně nezvládl. Cyklista jako svůj nejvyšší a absolutní bůh nehřeší a není tedy ničím vinen a pokud ano, jako svá nejvyšší instance si okamžitě sám odpouští. Popř. trestá, ale mezi náma, trestat sám sebe je blbost. „Odpouštět našim viníkům" není co, protože ostatní cyklisté jsou taktéž bozi a s ostatními se nebavím, takže jsou mi ukradení. :-D
„A neuveď náš v pokušení"
Doslova: Chraň tě ruka Podsvěcova, jestli kdy pojedeš autem nebo svou cyklovýpravu vzdáš!
„Ale zbav náš od všeho zlého"
Déšť a komáři do hajzlu!
„Amen"
Lehkou přesmyčkou vytvoříme „name", což je jméno, takže doplníme vlastní a máme to!
To jsou věci takhle při ranním sraní! Celých následujících 15 km nad tím přemýšlím a docela mi to jede. Pak to jde jaxi do kopce a je fakt zima jak v lesul Dojíždím do města KOPPARBERG, kde se podle mě dělá cider, teda jestli si to dobře pamatuju. Pěkný město, ale bělocha jsem tam nepotkal. V knihovně je na netu plno a tak s brekem ocházím a jdu pro chleba do obchodu. Kupuju ještě kilo broskví za 10 SEK a čokoládu za 4 SEK a pokračuju dál. Počasí je prostě skvělý! Před LUDVIKA to chcu zapíchnout, ale není kde, všude jsou ploty. Za LUDVIKA mám dobrýho fleka a když už chcu složit náklad tak zjišťuju, že po mě leze tak 100 mravenců! Jsou úplně všude! Nezbývá než pokračovat dál. Domy a vesnice až nakonec cesta do lesa a v tradičním borůvčí to lomím. Komáři jsou ničivý, ale pořád to jde. Zítra do FALUNU a asi to zkusím bočníma cestama, ten provoz na hlavní je hroznej. Jo a potkal jsem 2 švédský cyklisty, se kterýma jsem dal řeč. Prý jedou z úplného severu Švédska, prý žádný strachy, prý to půjde. Jo a ještě jsem nezjistil, kdy se tady stmívá. O půl jedenácté je ještě světlo a v 4h ráno taky, tak nevím...

Za krásami švédského venkova! To byl dneska kros! Až po 9h startuju, zase se motám jak hovno pod splavem. Úkol zní jasně - na odbočce na SKENTHYTAN doprava a pohodovou cestou až do BORLÄGE. Tak jo, nacházím odbočku, ale krapet jinam a tak jedu ještě dál, dochází mi, že to byla ta správná cesta, ale až po 2 km do kopce a navíc se není kde otočit. Auta valí jedno za druhým! Sakra! Jedu dál a pak odbočuju kamsi doprava v naději, že se napojím na tu plánovanou boční cestu. Neděje se tak a tak to razím polňačkou, ale směr mám dobrej. Venkov jak se patří, stovky možností na kempování, paráda. Škoda jen, že není večer, hned bych nějakou to posekanou loučku prubnul. Takže v BORLÄNGE bychom byli. Vytahuju rozumy a cestu od 2 mladých lidí a vypadá to jednoduše - zleva hlavní cesty (na kterou mě to nechce pustit) vede cyklostezka. Tak jo, ale cesta po 4 km končí v poli a tak se musím vrátit zpět skoro až do města a zkouším to zprava. Po 2 km končím v bludišti fabrik. Opět se vracím a tentokráte už to nabírá ten patřičnej směr, ale i tak se ještě pro jistotu 2x ztrácím. Do FALUNU je to kros po lesních cestách, ale je to bomba. No tak ještě před FALUNEM bloudím, očumuju město, nalézám obchod s knihama, kde se dá koupit i LONELYPLANET SWEDEN, ale půl knížky je o Stockholmu a o severu je tam pár stránek, tak nekupuju. Takže ještě se nějak vymotat z FALUNU. Tentokrát už mi ani lidi nejsou schopni poradit, posílají mě na opačné strany a tak vytahuju mého přítele v nesnázích - kompas. Můj drahý bratr mi ho věnoval, protože ví, že já sice jedu tam i tam, ale stejně v 50% absolutně netuším, kde jsem! Cestu volím sám a je to opravdové cross-country, podjíždím prádelní šňůry, projíždím výběhem pro koně, plaším krávy, a když musím přejet takovej můstek pro pěší, ptám se týpka, co jde na ryby, kudy tudy do Bavorova, a ten mi překvapivě říká, že jedu vcelku správně. Napojuju se na cestu a už to valí, 18 km do SVÄRDSJŐ lehce zdolávám, tam ještě stíhám půlhoďku na netu, ale prd jsem stejně zjistil, protože na mě furt mluví knihovnice a straší mě medvědama a hlavně komárama. Hmm, tak to bude veselý. Jdu za nákupy a zjišťuju, že ten okurek, co pořád kupuju, není zdaleka tak levnej, jak jsem si myslel, naopak je to pálka jak hrom. Zelenina je tady fakticky moc drahá. Co já teda budu jíst? Rybičky se zdají být za přijatelnou cenu, mrkev je taky levná a citróny jsou v akci a i cukety, tak do toho jdu. Cibula a zas kilo nektarinek za 10 SEK. 73 SEK je zase nenávratně pryč a to jsem dohromady nic nekoupil! V Norsku je prý i pro Švédy nehorázně draho, tak nevím, co si tam počnu já? Kempuju u jezera, vařím a na závěr dne skáču do vody. Na břehu mi byla i v teplé mikině zima, tak se voda zdá být teplá. Jinak kosa jak z nosa, fučí, ale zas nejsou komáři, to bereme! Zítra zas po bočních cestách, ani nevím pořádně kam. Asi na sever, ne, kam jinam? :-D

Kurvafixuž! Budím se v 6h a pak až v 9h, ale začíná pršet a tak balím až před jedenáctou. Sotva nasedám, začíná opět lít. Schovávám se pod stříškou a po 20 minutách vyrážím. Začíná lít nanovo, ale jedu dál. Pořád se to zvedá a protivítr s deštěm mě hrubě terorizují. Ve stoupání potkávám 3 cyklisty, ale ani je nezastavuju, musí být zmrzlí na kost. Do SVARTNÄS to tak ještě jaxi jde, jsem durch mokrej, ale zatím se mnou nelomcuje zima a tak pokračuju. Asfaltka končí a začíná polní cesta vylepšená hrubým štěrkem. Kolo se trochu boří, je to furt do kopca, lije mi přímo do xichtu, přes brýle nic nevidím a začíná mi být pěkná zima, je to boj o každej metr. Potkávám dalšího cyklistu, kterej taktéž hořekuje nad počasím a peláší dál opačným směrem než já. Ale vždycky je dobrý vědět, že v tom zmaru nejsem sám. V GRUNBERGET začíná znova asfalt a to už jsem pěkně v prdeli, mám příšernej hlad, jsem zmrzlej na padrť a tak se převlíkám a dojídám zbytek chleba. Vzpomínám na přecházející dny, kdy jsem si pěkně hověl na zastávce, krájel si rajčátka a bylo dobře. Dneska stojím v dešti, ve zmrzlých prstech neudržím ani nůž, jsem od pasu dolů od blata, mokrej a lomcuje se mnou kosa. Zkouším ty nepromokavý gatě, nový triko, rukavice, boty a igelitky na ně. Vypadám jak blázen. Pokračuju dál. Cca 2 hodiny to jde, je to dost z kopca, i když lije jak prase a přímo proti mně. Nikde není ani noha, za celej den jsem potkat tak 15 aut. Nabírám vodu z potoka, má jakousi žlutou barvu, ale nadělám prd, jiná není. Když už jsem opět mokrej do nitě, tak zatáčím na louku a stavím stan. Pořád lije. Při letmé prohlídce kola zjišťuju, že jsem zlomil zadní nosič! Já jsem si říkal, proč to tak plave! Pokouší se o ně infarkt, ale pak to zkoumám a vidím, že mám docela štěstí, že to půjde posunout a snad to bude chvilku dobrý. Proč já čurák jsem před cestou ten nosič nekoupil novej! Nekonečný problémy s tím krámem. V tom dešti se s tím mořím, mažu a pak vařím. Komáři jsou v normě, ale muchy jsou strašný. Všecko je morký, od bahna, špinavý. Většinu hader nechávám na dešti a jdu do stanu. Mám toho po krk! Snad zítra bude líp.

No tak jo, dá se říct, že to šlo. Vypadá to na déšť, ale balím ten mokrej špinavej bordel a už jsem v ALFTA. Tam provádím mohutný nákupy a jako obvykle jsem nic nekoupil, ale peněz uvalil spousty. 2 chleby už nemám kam dát, jsem opět přeloženej! Bloudím a hledám cestu na ARBRA, až 2 důchodci jdou kilák se mnou, aby mi ukázali cestu, a já pádím dál. Vylézá snad na půl hodiny slunko a tak jedu jak čert! Sice po polní cestě, ale je to bomba. V ARBRA pokračuju dál po bočních cestách a to už poprchává a pak snad 30 minut lije, žel se není kde schovat a tak zajíždím aspoň do lesa, kde si mě vychutnávají komáři. Ale ženu to dál a cesta do DELSBO je opět boží, zas polňačka, ale suprová. Žebrám na jakési samotě vodu a týpek na mě švédsky a tak ta domluva podle toho taky tak vypadá. Ale chlápek by se bavil hodinu. Těsně před DELSBO potkávám jednoho cyklistu z Holandska, kterej jede od rusko-norských hranic kam až to půjde. Má 40 dní na to, aby se dostal domů. Ukazuje mi, kudy jel a říká, že Finsko není tak drahý a tak mám zas brouka v hlavě. Vypadá to opět na liják a tak vyrážíme, žel každý na opačnou stranu. Jede to skvěle a tak až po 100 km zatáčím na louku a vařím. Špatný, moc špatný, komáři ještě tak, ale ty malý mušky mi dávají zabrat jaxviňa. Horší je, že prolezou i tou šíťkou, co mám přes hlavu. Sakra, tak tohle se musí nějak vyřešit, nebo se tam na severu zblázním! Vypadá to, že budu muset začít vařit před kempovištěm, někde na prostranství, nebo v dědině. Na louce nebo v lese to bude asi čistý zlo. No uvidíme. Zase začíná poprchávat, mažu do stanu a zas dlouze čumím do mapy. Jak já bych to tak nejlíp udělal?

Přes 7 hodin v sedle, ale byla to Jízda! V noci se jdu o půl dvanácté vychcat (ten litr čaje na dobrou noc je taky dobrej nápad!) a furt je světlo a valí se mlha. Ráno pošmourný, ale peláším do HASELBO. Je to dost navrch dolů, ale jde to. Vylézá občas slunko, tak se raduju, u jedoho jezírka konzumuju ten drahej salám z konzumu..., no romantika! V HASSELBO potkávám jednoho dědka na kole, kterej vypadá tak na 60 let i víc a ten mi říká, že jede taky z KIRKENES. Prý 20 dní. Prý začal dneska ze SUNDSVALLU a to je přes 50 km! Ten dědek musí mít motor! Navíc, jak později zjišťuju, to musel hrnout do pěkných kopců. Děda nemůže věřit, že jsem fakt začal v Ománu, tak mu osvětluju situaci, ale děda jen říká - fantastic! No tak jo, Ammán či Omán, mně je to vcelku buřt. Navrch a pak palba dolů, v jeden moment atakuju 50 km/h. Skvostná jízda a navíc vylézá i slunko! Jsem v nefalšované eurofii! Tak kdyby to bylo každej den, tak z toho kola neslezu!! Obávaný úsek SUNDSVALL - TIMRA, kde je dálnice, je těžkej. Bloudím, ptám se, ztrácím se ve změti cyklostezek, ale nakonec po 2 hodinách jsem na správné silnici a na jedné louce to pro dnes zastavuju. Komáři jsou v normě - zabíjím jich tak 30, ale bastardi mě poštípaly na hlavě kolem kšiltovky. Ale kvalitně! Na severu to bude asi neskutečný peklo s těma malýma sviněma! Jak já to udělám? Zas čumím do mapy a líhne se ve mně plán, že namířit to na NORDKAP, jestli odtam bude ferry, tak se přesunout někam na východ k Rusku a Finskem dolů. Dědek mi opět potvrdil, že Norsko je naprosto jiná cenová liga. Sakra! Takže opět nic nevím! :-)

Héj, ty volé, to fakt nemá cenu! Lije celou noc, celý ráno a přestává na moment o půl čtvrté odpoledne. Vypadá to krajně na hovno, ale každý den by měl člověk udělat něco pro své zdraví a tak si říkám, že bych se mohl zcela nově a netradičně projet na kole. No proč ne? Ždímu ten mokrej bordel, nakládám a sotva se přední kolo dotýká asfaltu, začíná lít nanovo. Takže se projedeme na kole, poznáme kus světa a ještě se opláchneme. To jsem vždycky kurva chtěl! Musím se vysvlíct, protože je teplo, i když prší. Místama přestává, místama to valí na plnej knédl. Já to ženu taky na plnej kolík a makám jak čert, ať aspoň těch 60 km udělám. Fakt fičím jak ďas, mírně zvlněná krajina, jedu fakt rychle. Za pořádnýho lijáku to lomím na benzinku, kde se mi daří vyžebrat benzín (díky, chlape) a pak už je jakási tma, či co a tak hledám vodu. Jdu žebrat k baráku, ale nikoho nemůžu sehnat a tak si napouštím z hadice sám. Kempuju u cesty a je to žůžo! Úplně mokrej, v lese a trávě. Co tam tak asi může číhat? Je to peklo, ale odskákaly to jen nohy, hlavu se mi podařilo zamotat do šátku a bundy. (I přesto dostávám 2 štípance do xichtu.) Dokonce zlehka vařím, ale jím už ve stanu, protože ty kurvy mi vlítávají i pod brýle. Jak mě ten posr... déšť deptá! Spacák už je vlhkej, gatě nestačí schnout, potřeboval bych vyprat a umýt bahoty... Chlap na pumpě mi říkal, že snad zítra to má být o fous lepší, ale pozítří to má být zas to samý nadělení. No ale jednoho dne přestane a na severu budu určitě mít ultra super počasí! Nejhorší je uvěřit svým vlastním lžím! :-D

Těžký ráno mezi těma komárama. Do SOLLEFTEA je to přes 20 km a docela to jede a hlavně svítí slunko! No sláva! Jdu tam na net, ale jen na půl hoďky, víc mi tam nedají. Nákupy se opět značně prodražují. V tom Norsku se z toho vojebu. SOLLEFTEA je docela pěkný město u velké řeky ANGERMANAVLEN. Vyjíždím nad město, čepuju vodu, a uháním, co mi síly stačí. Někde 20 km před JUNSELE (každá dědina tady v okolí má v názvu „sele", takže je jasný, že projíždím krajem, kde se chovají prasata! :-D) se rozhoduju uvařit, protože s těma komárama je to nesnesitelný. Potkávám super odpočívadlo a klohním. Spadlo pár kapek, ale liják mě naštěstí minul. Opět organizuju věci v batozích a pak kecám s Němcama, co jedou karavenem a ti říkají, že Finsko stojí za starou belu a že Norsko je naprosto úžasný. Potvrzují norskou drahotu, ale prý ať to dám, že to stojí určitě za to. Tak nevím... V JUNSELE doplňuju vodu a dělám ještě dalších 20 km a v GULSELE kempuju na louce. Ze začátku to vypadalo jen na nějaký komáry a tak suším věci a vcelku žiju, ale pak se vyrojily ty malinký mušky a to je v prdeli! Zdrhám do stanu pořádně poštípanej. Dneska to bylo super, ale bavilo mě to až k večeru. Totální pustina, silně mi to připomínalo Kanadu. Jinak jsem začal zalehávat ve sjezdech. Myslím, že se tak dá ušetřit dost síly, nabírá to švuňk jak prase! Vaření přes den bude asi nutností, ale zas to chce mít dost vody. Zítra by to mělo ještě asi jít, ale pozítří má pršet. Jinak pořád nevím, kam chcu dojet, ale za pár dní se rozhodne.

Dlouhej den ve znamení příšerných zvuků vycházejících z mého předního náboje, snaha o nápravu jednom městečku, neúspěch a tak dlouhý přesun až k Lycksele. Najeto přes 140 km.

Před 10h už dávno přešlapuju před kšeftem se sportem a týpek mi říká, že neví, jestli má ten náhradní střed a že to asi nepůjde, ať se stavím za 2 hodiny. Tak 2 hodiny čumím, jak se děcka točí na kolotoču a pak jdu pro to kolo. No nový ložiska neměli, tak to prej aspoň borec vypucoval a namazal. Bum ho - 200 SEK je v čudu! Prý ty ložiska ještě pár stovek km vydrží. No jen aby. Jdu ještě zevlovat na net a tak vyrážím až po 13h. Prvních 30 km se sotva vleču, dávám pauzu na parkovišti, kde mi dobří lidé dávají kafe, který obyčejně nepiju, ale dneska ho piju a jdu si ještě pro jedno :-). Dostávám taktéž jakousi mapu. Dalších 60 km je super, mám severské pocity, protože potkávám soby. Ty vogo! Při přejezdu jedné řeky to vypadá abnormálně dobře pro kempování a tak to lomím na břeh. Peru a plavu na druhou stranu navštívit sousedy. Vykecáváme snad 2 hodiny, dostávám 2 piva a večer je tak parádní, že mě musí vyhnat :-). Sedím v plavkách, piju pivo, pozoruju západ slunce, je teplo a žádní komáři! Tenhle zázrak se už asi opakovat hned tak nebude. Ultra super večer a to jsem chtěl původně kempovat za prachy v LYCKSELE. Ještě že tak!

No nevím, nějak jsem se nadřel a nějak to moc nejelo. Do GLOMMERSTRASK se „plúžím jak tá lemra." Sice je to zajížďka, ale to je tak, když si idiot nekoupí chleba do zásoby. Kupuju jakýsi jakože zavináče za super cenu 7.50 SEK, chleba, čokoládu a litr jakýhosi džusu a zas je 50 SEK pryč. Sakra! Jím obsah té sklinky, ale je to zlo! Plave to v jakési žluté šlichtě silně ohavné chuti. Nechávám si na odpoledne, tzn. že už nejím :-). Do ARVIDSJAURU se domotávám už značně zničenej. Jdu na net a zjišťuju, že do TROMSO je to ještě 720 km! Mě snad jebne! Dál zjišťuju, že tím úhybným manévrem na TROMSO za a) pojedu Finskem, tzn. že budu potřebovat eura, který nemám. Je to pustina, takže tam asi ani bankomat nebude. B) je to štreka jak hovado bez ničeho. C) minu pravděpodobně nejhezčí část Švédska - národní park ABISKO. Tak, že bych to zkrátil o pár dní a o pár set kilometrů, jel Švédskem do Norska a nejsevernějším bodem výpravy by se staly „pouze" LOFOTY? Hovno se stane a ještě si něco nechám na příště. No uvidím, uvidíme. Z ARVIDSJAURU se plazím dál. Je to jaxi do kopca, nedaří se mi nabrat rychlost předcházejících dní. V jedné dědině na zastávce vařím a opět se mi to velice daří. Pak ještě pár km, pár sobů a totální nicota. Před MOSKOSEL jedu na jakýsi štěrkoviště a tam to tyčím. Zítra a po zítří má pršet, dušičkou mám malou...

Celej den je jakejsi divnej! Celou noc hovno spím, protože je pořád světlo. Nic moc, když vám ještě o půlnoci pere do stanu slunko! Ráno se na mě přichází podívat sob. Normálně si lehl na přední nohy jak pes a čučí na mě z protějšího kopce. Zajíždím do MOSKOSEL v domnění, že tam bude obchod, ale je tam prd a navíc se tam ztrácím a zajíždím si několik zbytečných kilometrů. Už druhý den je to v protivětru. Včera ještě tak, ale dneska je to fakt boj. Navíc už dost do kopce. V jednom hodně prudkým sjezdu mi přestává fungovat tachometr. Hmm, že by další věc, která trip nevydržela? Po dalších pár kilometrech mám pro změnu prázdný kolo. Dívám se, že zadní Schwalbe plášť to už dál nehodlal snášet a zbaběle se prodřel. 8.400 km, no mohlo to být i lepší. Takže jiná duše, nový plášť a zase se motám kupředu. Vypadá to na déšť každým momentem, dávám muziku do uší (samo sebou švédský death metal) a po pěkné době dojíždím na křižovatku. Mám pauzu na tu žlutou šlichtu ze včerejška. Stejný místo na jídlo si zvolil tak 70-ti letej pár ze Švédska, prd mluví anglicky, ale dostávám napít džusu. Ty vole, slast! Při odjezdu vidím, že mám vynulovaný tachometr, tak dnešní dosavadní výkon je v trapu. No nic, do JOKKMOKKU je to ještě 68 km, tak vzhůru. Vítr se lehce uklidňuje a už se mi to nezdá ani tak do kopce. Občas spadne pár kapek, ale zázrakem neprší. U jednoho rybníka vařím poslední zbytky jídla, co jsem vyšťáral z batohu. Jestli jsou obchody v JOKKMOKKU v neděli zavřený, tak budu muset být celej den hladem. No ještě hoďku tomu dávám, nechce se mi vůbec nic, navíc mám jaxi zrychovanou prdel a tak když vidím jakejsi pískovej lom, tak to tam klopím. Komáři už tam na mě čekají, takže šipka do stanu a je klid. Zítra by to chtělo fakt nakoupit. Na LOFOTY už to není daleko, tak 5 dní.

... a o půl čtvrté ráno začíná konečně pršet. Hurá! :-) Prší a prší, bez přestávky. V poledne vyrážím, a když ze sebe sundávám protikomáři ochranu, přijíždí borec na kole, nějakej Martin z Kodaně. Tak prej jedeme spolu. Ale borec má jen zadní brašny a tak mu nemůžu stačit. Martin jede na NORDKAPP a pak do Ruska a vlakem do Mongolska! Tak polehku naloženej, no asi ví, co dělá. U polárního kruhu se fotíme a dáváme čaj. V JOKKMOKKU jdeme za nákupy a daří se mi koupit víc jak polovinu věci, co jsem chtěl, tak pohoda. Pořád prší. Potkáváme postarší pár z Německa (na kolech), co jel z Osla na NORDKAPP a teď jedou domů. Prý LOFOTY super, ale příšerný provoz. No já už to vidím, že když tam dojedu já, tak tam bude minimálně sněžit, nebo krutě lít a kamiony pojedou jeden za druhým. Zajíždíme ještě na infocentrum, kde potkáváme dalšího cyklistu ze Švédska jedoucího na úplný sever Švédska. Domlouvají se s Martinem, že se potkají na cestě. Po 15 dnech opět seru do normálního hajzlíku a jsem z toho celej nesvůj, pořád se dívám, kde jsou komáři. S Martinem vyrážíme směr GALLIVARE, JOKKMOKK absolutně o ničem. Pořád prší. Následujích 70 km byl můj největší sportovní výkon v životě! Snažím se Dána držet, ale většinou nemám sebemenší šanci, je moc lehkej a rychlej jak čert! V PORJUS vaříme dohromady a dost se nám to podařilo. Dostám i kousek rolády! Málem jsem se rozplakal štěstím. Martin jen kroutí hlavou, když mu říkám, že jsem koupil kilo mrkve, že jsem na Ukrajině koupil celý kilo cukru, kilo brambor, atd. Co budu furt kupovat trošky? Letíme dál, dřu jak mezek. Děláme takovou malou přestávku u jednoho kaňonu a pálíme to dál. Fakt už nemůžu. Jak hodinu nepršelo, tak je to tu opět. Štěstí ale stojí při nás, rychle nacházíme plac a staníme. Komáři jsou opět ve špičkové formě. Když vidím Martinův stan pro jednoho, jsem rád, že nám stan velkej. Bych se musel zbláznit v té rakvi. Jo a poslal jsem pohledy.

Nad ránem slavnostně přestává pršet a tak mi nic nebrání v tom, abych ráno všecko usušil a o půl desáté vyrazil. Mr. CPH spí jak dudek. Však mě dojede, posílám mu sms. V GALIVARE kupuju nějaký věci, ale ani nevím co, ale ta cena mi přád vrtá hlavou, platil jsem strašně moc a nic jsem nekoupil. Že jsem si nevzal účet! Knihovna je zavřená a tak nezbývá než letět dál. Je to neskutečná palba s větrem v zádech. Na rovinkách to občas svištím 30 km/h! Fakt letím. Potkávám na parkovišti auto s českou espézetkou a tak jdu na kus řeči. Dva česko-slovenské páry na výletě do Norska a tak se družím. Dostávám pivo a ještě makovec. Paráda, díky moc, přátelé! Dále potkávám jednoho důchodce z Holandska, kterej jede z NORDKAPPU a říká, že to tam bylo totálně o ničem - chcalo celou dobu, nic dohromady neviděl. Borec je naloženej skoro jako já. Dále potkávám cyklistu z Německa, kterej jel na NORDKAPP přes Pobaltí a Finsko a ten říká, že NORDKAPP strašnej - hrozná zima, déšť a mlha, prostě hnus. Dojíždím do SVAPPAVAARA, kde čekám na Martina, kterýmu se podle sms zpávy podařilo vstát kolem 11h. Přijíždí asi hodinu po mě a průměrnou rychlost má 28 km/h, hovado! Loučíme se, ani pivo nechce a já už si to v klidu šinu směr KIRUNA. Pár mraků na obloze, jinak moc dobrý počasí, to se to jede. Nabírám vodu z potoka, na plácku vařím a v lesíku kempuju. Asi nejhorší atak komárů hlavně mušek, fakt šílenství. Dávám si „plzeň", co mi dali ti Slováci a zas je dobře. Pokud nebude pršet, všecko se zvládne!
I ráno jsou komáři šílení, prchám, co mi síly stačí. Do KIRUNA je to palba, frkot. Město samotné je o ničem, industriální předměstí, plno černochů, v knihovně narváno. Není si ani kam sednout, černošské gangy kupují všechny počítače. Vypadá to opět na déšť. Jedu, i když se mi vůbec nechce. Potkávám 2 Švýcarky na kolech a tak kecáme. Jsou to moc hodný holky, dokonce mi nabízí peníze (asi opět vypadám hodně zbědovaně), pochopitelně odmítám, ale jsem hluboce pohnut! Dojíždím k odpočívadlu a začíná konečně lít. Zkouším jakýsi dveře u chajdy na odpočívadle a je to sklad dřeva, tak tam lezu. Lije snad 2 hodiny a je pěkná kosa. Dojíždí další Švýcaři (tentokrát pár) a to jsou jedni z mála cyklistů, co jsem potkal na trati, co jedou dýl jak já (o 10 dní). Mají už za sebou 8.000 km, jedou z domu přes Pobaltí, Finsko a hodně Švédska na LOFOTY a podél pobřeží domů. Ta samá trasa, jakou plánuju já. Jedeme kousek spolu, i když prší. Ale konečně jsme už v horách a národním parku ABISKO, je to super podívaná. Hlavně když přestává pršet a chvilkama probleskuje i slunko. Švýcaři pracně hledají kemp, já jdu na vlakáč a tam vařím. Prý se uvidíme cestou, tak doufám, že jo. Zůstávají v parku 2 noci. Lidí jak much a provoz těžkej. Mám velký problémy najít plac na stan, 3x se mi to nedaří, ale pak nacházím naprosto excelentní místo u vody a tak to lomím. Pěkně popršený, v trávě, co tam tak asi může číhat? Je to peklo srovnatelný akorát tak ze včerejškem, strašný, jsem poštípanej i v ksichtě. Takže zítra snad Norsko! Jo, asi nejdelší den tour, valilo to jak hrom a průměrná rychlost 19.9 km/h!

http://www.bikemap.net/route/1327040