Skotsko 2012

Není většího utrpení, než chodit do práce, která vás nebaví. Možná ještě větším utrpením je, když musíte chodit do práce, která vás sere a možná ještě větší zmar je, když musíte dělat s lidma, který jsou vám natolik vzdáleni, že najít společnou řeč je zhola nemožné. Utrpením je dělat práci, která vám vymývá mozek, která se do nekonečna opakuje, čas se táhne a 8 hodin se zdá jako celej měsíc, týden se zdá jako celej rok a celej měsíc je jak celej vesmír. Každým dnem umíráte, každou hodinu si říkáte, že tohle přece nemá žádnej smysl, že takhle to přece nemůže být, že tohleto není normální a že tohle přece nemůžou lidi dělat celej život, aniž by se zbláznili. Každým dnem si říkáte, že dneska je to naposled, třeba mě z té práce vyhodí, třeba se něco stane, co vše změní a vše bude v pohodě. Ne, nic se nezmění, nikdy nic nebude v pohodě, pokud jsme v systému, kterej je založenej na penězích. Nikdy nic nebude dobře, do smrti budeme dřít, každej den budeme umírat a naše konečná smrt bude vlastně jen vysvobozením z toho pekla, které každodenně prožíváme a namlouváme si, že tohle jednou skončí. TOHLE NIKDY NESKONČÍ! Tohle skončí až naší smrtí...
Otročíme! Nemáme nic a nikoho, nemáme s kým jít do hospody, abychom zapomněli, protože lidi nemají čas flákat se po hospodách, lidi nemají peníze, aby se radovali, lidé jsou tlačeni systémem do kouta, zastrašováni terorismem, krizí, nezaměstnaností, jsou vystresováni až na samotný okraj zdravého rozumu a zaměstnavatelé hrozí vyhazovem z toho pekla, které žijí, a lidé mají strach ztratit i to peklo, protože pak by jim nezbylo už vůbec nic. Lži a zastrašování. Udělat z lidí jen loutky a nesvéprávné trosky, které věří zprávám v tv, kteří to svoje peklo berou jako to nejlepší, co je mohlo potkat.
Není úniku, nemáme šanci. V UK nemám šanci už vůbec žádnou, v okolí Boltonu není kam se ztratit, všude jsou jen domy, auta, rovina, žádnej les, žádnej kopec, jen obchody, továrny a nekonečná šeď města.
3 týdny volna... Co s tím? Co všechno udělat, kam všude jít, co zařídit, koho navštívit, kdo bude nasranej, že jsem slíbil a zase nepřijel...? UK mi nesedí, ale když už jsem tady, tak snad něco, co stojí za vidění, tady musí být, ne? Skotsko je vyhlášená destinace, tak že by?

1.9.2012, SAT, 25 mil, 9.6 m/h, jídlo 0 GBP, ferry 11 GBP
Jedem! Ráno nakládám, a jelikož obě zadní brašny v jedné ruce nejsem schopen unést, je jasné, že to bude opět natěžko! Dokonce si i říkám, že něco vyhodím, ale pak si zase říkám, že se všecko může hodit a tak to rvu na kolo. Je to experimentální cesta. Zkusit, zda je možné žít za 5 GBP/den (ferry a vlak do toho nepočítám) a otestovat starý krámy, jestli ještě mají na jednu pořádnou výpravu, nebo jsou k ničemu. Včerejší Tesco „bliezkrieg" mě stál 16 GBP a koupil jsem toho fakt mraky. Nechybí lahůdky jako olej ve flašce, marmeláda ve sklince, chilli, curry, česnekovej prášek, cibula, česnek, brambory, brokolice, květák, bulgur, těstoviny a další a další nebytné a hlavně velice těžké věci. Opět mám i obavu o kolo, protože zadní kolo má už na kahánku a hlavně mám pocit, že střed je maličko nakoplej, ale věřím...
V Boltonu na vlakáču potkávám nějakýho kolistu, nějakýho Phila, co jede...? No, přesně tu samou trasu co já až do ULLAPOOLU. Tak to snad není možný! Borec tak 55 let. Při bližším obhlédnutí jeho kola je mi jasný, že mám tu čest s velkým fajnšmekrem cykloturistiky. To kolo má top komponenty, dynamo v předním náboji, ocelovej rám, prostě max. špičkový vybavení. Ve vlaku z něho leze, že jezdí celej život, ale většinou jen Anglie, max. Francie a Španělsko. UK má projetý skrz naskrz. Navíc velkej horolezec co zdolal Aconcaguu! Tak prý pojedeme kus spolu, co to udělá. Ale hned v GLASGOWĚ se rozdělujeme, protože já mám lístek až do ARDOSSANU do přístavu, Phil tam musí dojet na kole. Sraz další den ráno na ferry na opačné straně ostrova. Počasí je divný, ale neprší, za to brutálně fučí a je kosa. Na ostrov ARRAN se mnou jede ještě dalších 10 cyklistů. Já asi jako jediný volím cestu napříč ostrovem a po západním pobřeží do LOCHRANZA. Napříč přes celej ostrov to asi z kopce sotva bude, co? Nejlehčí převod a v rychlosti 2.8 m/h (mám přepnuto na míle, jsem totiž světák jak prase) se šinu vzhůru. Hm, je to fakt těžký. Ale co, neprší, tak co si naříkat? Hup dolů a už to jede kolem pobřeží, vítr v zádech a ostružiny podél cesty. Jedu fakt pomalu a nikam se neženu. Před LOCHRANZA nacházím fleka na stan hned u moře a jak tam dojíždím, tak začíná lít. No jistě, to aby chybělo! Do toho fučí první liga. Už dost solidně zmáchanej stavím vigvam a lehce vařím, kdy ležím ve stanu a jen hlava a ruce čouhají ven. Vařit ve stanu je o hubu a hlavně o stan. Už o půl šesté ležím ve spacáku a usínám. Budím se mockrát, protože lije fakt ostře a vichr tomu dává taky docela dost na prdel. Asi po druhé za existenci stanu jsem ho ukotvil za všechny šňůry..., a dobře jsem udělal.

2.9.2012, SUN, 56 mil, 11 m/h, jídlo 0 GBP, ferry 0 GBP
V sedm je budíček, protože to v 9:20 h už jede, a musím ještě fous popojet. Vařím i čaj a celkově se motám jak špína v kýblu, a než to celý nastrojím je půl deváté. Neprší, nefučí, ale vypadá to bledě. Ty malý mušky jsou v tom bezvětří hodně svinský! No pořád lepší jak komáři. Fotím hrad, potkávám Phila, kterej včera taky pěkně zmoknul, plavíme se na pevninu do CLAONAIG a Phil kope do vrtule, sotva mu stačím. Hodně dobrá trasa, pěkný okolí, snad lehkej vítr v zádech a já se více méně vezu za Philem. Klasicky ho do kopce dojíždím, z kopce mi ujíždí. Phil to původně chtěl napálit až do OBANU, ale mění plán, nemá to smysl, ferry jede stejně až zítra odpoledne. Phil vyznává „ofiko" kempoviště, kde může dobíjet kus takovýho el. dýnka, jedinou to věc, co mu to dynamo nenabije. Jinak všechny ty jeho harapanty nabíjí za jízdy. Phil končí v LOCHGILPHEADU a já pokračuju dál, je teprve 12:30 h. Dělám si zajížďku k LOCH AWE. To jsem si zas dal! Strašný kopce, hrozná dřina a ten střed, co se zdál být „malinko nakoplej" je totálně v prdeli! Novej bude naprostá nutnost. Snad tedy OBAN. Nacházím skvostné místo na stan hned u vody a pár hodin se bavím zapalováním mokrého dřeva, a když to začíná hořet, tak začíná lít nanovo a tak jen vařím a lezu do stanu. Zítra OBAN a přesun na vnější Hebridy.

3.9.2012, MON, 26 mil, 10.6 m/h, jídlo 0 GBP, ferry 32 GPB
V noci je tma! A prší! To jsou mi ale novinky! :-) Vstávám bez obtíží, vařím čaj a zbytek včerejší nálože a za hodinu jsem zase v kopcích. Mušky jsou dnes fakt šílený, strašný bestie. Opět se drápu vzhůru, ale už to není takový zlo. Konečně mě pak čeká sjezd až k moři, za 2 hodiny jsem v OBANU, kupuju střed v prvním obchodě (měl tam poslední), motám se po městě, který je fakt pěkný a taky narvaný turistama. Flákám se, suším spacák (ne že by zrovna pralo slunko), protože neprší. Potkávám Phila, kterej do sebe lije pivo a hraje si s tím svým el. dýnkem. Včera prej vypral v kempu, tak může opět zmokat. Po 2 dnech už prát? No toto??? Potkáváme i 2 Skoty, co jedou jen ostrovy. Mají na to 10 dní a doufají v pěkné počasí. Jo tak doufat můžeme všichni, ale momentálně začíná kurevsky lít. Skáčeme na loď a za pořádného svinění opouštíme OBAN.
Na lodi je klasická nuda, ale vlny jsou mocné a tudíž to některým pasažérům nedělá dobře a ze záchodu se ozývají klasické zvuky, kdy drahé, chutné a s láskou snědené jídlo opouští přes krk útroby! Takové škody!! :-) Dojíždíme za tmy a pořádného vichru. Na moři prý byl vítr přes 100 km/h. Tma jak v pytlu a já jako jediný cyklista mířím na sever, zatímco ostatní kousci všichni do kempu na jihu. No hledat flek na stan za jízdy ve tmě pomocí čelovky, je úkol přetěžký. Ale, vidím jakousi boudu, kolem nejsou ploty, 2x se bořím po kotníky do bahna, ale půjde to. Jen tam „trochu" fučí. Stan postavím v jakýchkoliv podmínkách a téměř poslepu, tady to chtělo jen zase ukotvit ho za všechny možný šňůry a kolky. Nevařím, je půl jedenácté. Ale ta noční jízda byla super! Že bych začal jezdit jen v noci? :-D

4.9.2012, TUE, 71 mil, 11.4 m/h, jídlo 2.55 GBP
Moc nespím, protože vichr je fakt ukrutnej. Kolem osmé už vyrážím a vítr je zleva a lehce zezadu. Ferry v 9:20 h chytám v pohodě, jízda je to suprová, krajina úžasná. Rozeklané pobřeží, spousta jezírek a hlavně neprší! Hop skok a už jsem v ERISKAY a pálím na sever. Pokud se cesta stáčí na západ jedu proti větru lehkým převodem tak 5 m/h, je to peklo. Ale pokud jedu lehce na východ, tak regulérně letím. Moc se s tím nemažu, cesta je povětšinou jen pro jedno auto, tak mě brzdí akorát vyhýbání se dalším vozům. Místama prší, místama svítí slunko, všecko je k mání. Asi v půlce cesty si říkám, že bych mohl stihnout ferry na konci ostrova a ještě dnes se dostat na HARRIS. Loď jede v 16:00 h. Takže opět závodím! Kdy já z toho vyrostu? Bolí mě kurevsky kotník, ale to mi nebrání, abych letěl jak magor. Ostrovy jsou spojeny jen cestičkou, kde fučí tak nehorázně, že mám co dělat, abych to udržel na cestě. Při SV větru jedu v jednu chvíli 28 m/h. Nohy mě bolí jak čert, ale to ferry stíhám. Přímo u toho moře a pak přímo na něm fučí snad uragán, je to o život. Na ostrově Harris se drápu do posledního kopce v protivětru a mám dost. Klasicky věky hledám plac na stan, 3x se mi to nezdá, ale u jedné pláže to stavím, fučí jak hovado! Vlny rachotí, jak kdyby měl přijít konec světa. Vařit v tom vichru je taky na hovno, ale jakž takž se daří. Zima je strašná, žádný oblečení nepomáhá a tak zatahuju žaluzie, mluvím sám pro sebe a poslouchám ten rachot pode mnou. To zas bude noc.

5.9.2012, WED, 61 mil, 10.5 m/h, jídlo 0 GBP
Trochu prší, ale ráno už zase vyfukuje a vypadá to k světu. Mám jako flákací den, tak měním ten střed, mažu řetaz a vyjíždím až kolem 9 h. Ta změna je přímo hmatatelná, kolo jede úplně jinak, mám skoro strach tam vrážet těžký převody, abych ten novej střed šetřil. Stoupání nad TARBET je moc zajímavý, „Mordor" jaxviňa, do toho durch zmokám a pak hned vylízá slunko. Jízda po cestě k TARBET je čistá radost, furt zastavuju a kochám se. Slunko na mě vzhlíží docela často. Paráda! I z TARBET je to navrch a opět paráda, zastavuju na jakési procházce po slatích, jsem tam úplně sám a tak se tam válím a slunko opět svítí! Skvěle, skvěle! Mířím na STORNOWAY, ale uhýbám na západ, mrknout se na místní „stonehenge", deru se tam proti větru, ale dá se to, není to tak hrozný jak včera. Na šutrech je 100 lidí, no ale i tak to cvakám. Místo má atmosféru, jsem rád, že jsem si udělal zajížďku. Pak už jen vyptávám boční cestu nazpět do STORNOWAY, beru vodu z potoka a po naskočení 60 mil to u potoka tyčím. Lebedím si, jak je to pěkně za větrem, vařím, vládne velká pohoda, ale kolem 6:30 h vítr úplně utichá a přichází zlo! Jsem ve vřesovišti a bilióny stvůr povstávají. Těch mušek jsou fakt černý mračna. Musím jít ještě ze stanu a to je úplná katastrofa - vlítávají do uší, do očí a štípou ty kurvy! Je to hrůza. Lezu zpátky do stanu a tam je jich taky milión! Kurvááá! Mokrej ubrousek a hodinu se je snažím polapit, ale zabít všechny je nemožné, jsou všude! A to jsem se já vůl venku nevychcal! Jinak tato část po boční cestě směrem na STORNOWAY je asi ta největší pustina, co jsem kdy viděl. Vřesoviště, pár jezírek a nic a nic, ani stromy, nekonečná pustina. Zítra ferry na pevninu.

6.9.2012, THU, 26 mil (???), ???, jídlo 6.10 GBP
Prší v noci a prší i ráno. No nic, musím dojet do města. Balit v lijáku, to miluju. Navlíkám všecko co se tváří nepromokavě. Ale hlavně návleky na boty mě velice zklamaly. A to jsem je kupoval loni v Norsku. Po 10 minutách mám v botách 100 litrů vody. Mám chuť ty návleky okamžitě zahodit. Zmrdství! Ale pravda je, že to co se odehrává, je apokalypsa. Na těch pláních se ten vichr nemá o co zastavit, je to přímo z boku, kde jaxi pláštěnka má větrání. To mám ale štěstí!!! :-D Hodinu a půl v té slotě a jsem ve STRONOWAY. Zmrzlej a mokrej na srajdu. V budově ferry se pod sušákem na ruce na ajnclíku snažím usušit boty a ponožky. Marná snaha. Když to pak obouvám, jsem tam, kde jsem byl před tím. Zima je fakt pořádná. Jdu rozhazovat peníze do Tesca a vyčkávám příjezdu ferry, který má zpoždění. Na lodi opět suším ponožky, což se tentokráte daří, jen ty boty jsou fakt už za svým zenitem. Vtipně jsem si vzal se sebou ty starý škrpále, který mají za sebou snad všechny moje výpravy na kole a jsou myslím snad prodřený i zespodu od šlapátek. Do zásoby jsem si pochopitelně vzal se sebou i sandály! „Do Skotska sandály! Ježiš to je vůl!" V teplotách kolem 10°C a od večera do rána tak -60°C a sandále! No nic no. V ULLAPOOLU jsme snad až v 17 h a tak si říkám, že do 19 h pojedu a šlus. Neprší, ale mračna jsou černá. Vzhůru a dolů a tak furt dokola. Oblíct a vysvlíct, ale je mi to jedno, není už kam spěchat, žádný ferry už není potřeba stíhat. Krajina je dech beroucí, totální brutální zkáza, pustina, zmar. Černý kopce a hory, černý mraky k tomu, planina bez stromů, takhle vypadá asi konec světa. Aut minimálně. Kupodivu najít místo na stan není taková prča, jak by se mohlo zdát, protože všude stojí voda. Při průzkumu zapadám klasicky 10 cm do bahna, takže veškerá celodenní snaha o usušení bot a ponožek přišla pochopitelně vniveč! No jo, zas o něco moudřejší - chce to prostě nový pořádný boty a nepromokavý gatě. Ale to asi až na příští výjezd. Tato cesta je experimentální. Dá se žít z 5 GBP na den? Co za vybavení je nutno pro průjezd extrémníma podmínkama? Jak dlouho vydrží flaška benzínu? (Vypadá to zatím bledě, asi týden a budu muset načerpat novou dávku.) Takže snad k nám bude zítra počasí milostivo. Jo, tachec zase stávkuje, nedá se na něho spolehnout, ale to je to poslední, co mě sere.

7.9.2012, FRI, 61 mil, 10.9 m/h, jídlo 0 GBP
Jsem se flákal až běda! Velice pozdní start a furt pauzičky a chcaníčko a brejk a oddech a svačinka a vodička a dřep a hlavně soustavně nahoru dolů, míle nenaskakují a vypadá to skutečně na krátkej den. Ale hory jsou starobylé, mohutné a temné, jezírka černá a neveselá, silnička úzká a klidná, nebe dramatické leč deštěm šetřící, sláva! Stoupání jsou těžká a šinu se pomaličku vpřed. Za zmínku stojí hrad u jezera, pak sjezd do UNAPOOLU, most přes vodu a pak makabrózní x mílí dlouhej sjezd do DURNESS. V jednom tom místě nabírám 42 m/h!!! Vítr v zádech. Šílený! DURNESS je super, jdu se podívat na jeskyni - parádní. Stanuju s ovcama za zídkou, skáču do potoka a pořádně se přežírám..., no jak malej. Vůbec dnešek byl fakt skvělej! Snad ani moc nepršelo.

8.9.2012, SAT, 59 mil, 9.6 m/h, jídlo 1 GBP
V noci začíná pršet a fučet. O půl třetí ráno mi dochází, že ještě pořád suším ty boty!!! Kurvafix, na co myslím? Takže do nich cpu poslední noviny. Nepochopitelně se válím až do půl desáté a před 10:30 h vyrážím. Mám to 10 mil v protivětru, protože musím objet ten fjord. Šílená lopota, ten vichr mít proti sobě celej den, tak po pár hodinách končím. Je to furt navrch dolů, ale dneska jsou ty výstupy mnohem delší. V jednom tom sjezdu trhám svůj osobní rychlostní rekord - 45 m/h!!!! V TONGUE vylízá slunko a provází mě po celé odpoledne. V kopcích ze mě lije až běda. Neustále dlouze stoupám a sjíždím, nohy volají o pomoc. Za MELVICH to lomím do závětří a vařím. Napřed mi společnost dělá jen mračno normálních much, ale pak opět povstává armáda mušek. Něco takovýho jsem v životě nezažil. Komára jsem už vdechnul vloni ve Švédsku, ale že bych se dusil muškama, to ještě ne!!! Je to něco tak příšernýho, že fakt nevím, co dělat! Obrovský černý mračna, jsem tak strašně poštípanej, že se budu škrábat celou noc. Nejhorší - jak se dostat i s věcma do stanu? Ty ludry sedí na všem, na mně... Snažím se je setřást, ale i tak po skoku do stanu jich musím stovky zabít a to zdaleka nejsou všechny. Celej den mě trápí vítr, a když ho konečně potřebuju, tak je pryč! Zítra snad Orkneje. Jinak další super den, až na ten náročnej závěr.

9.92012, SUN, 37 mil, 10.7 m/h, jídlo 0 GBP, sprcha 1 GBP, ferry 17 GBP
Velice brzký start, už v 7:00 h si to šinu směrem THURSO. Nekonečná kombinace navrch - dolů je za mnou a tak lehce dojíždím do THURSO a do přístavu na ferry. Mám dost času a tak vařím čaj a suším všecek bordel. Svítí slunko! Cesta na Orkneje je nudná, navíc jsem čekal na lodi sprchu, nekonala se. Koná se ovšem na tur. info v STORMNESS a stojí 1 libru. Jdu do toho! Ve sprše teprve opravdu zjišťuju, jak rozsáhlé je mé poštípání. Pravej bok vypadá až hrozivě. Spousta velkých štípanců, většinou už rozškrábaných. Hnusnej pohled. I levá ruka vypadá špatně. Nejhorší je, že to nemůžou být štípance od mušek. Ještě abych tak měl něco ve spacáku! No to by ještě chybělo! No a beru čistý tričko! Orkneje se mi od počátku moc nezdají - rovina a pole. Zajíždím se podívat na šutry a to vypadá skvěle. A i nadále se to zlepšuje, když dojíždím k zátokám. Ale kolem 17 h začíná lít a vypadá to na dýl. Zajíždím kamsi na polňačku k moři a jelikož už zase na moment přestalo, tak se jdu podívat (pěšky) pořádnej kus až k útesům. A to je panečku podívaná! Mažu nazpátek pro kolo a sjíždím skoro až k těm útesům. Tyčím stan a jdu cvakat. Podle mě bomba! Sice pořádně o hubu, ale je to prostě nádhera! To doma není! S duší povzbuzenou jdu vařit, opětovně zmokám, ale výsledek stojí za to. Vařím furt to samý, ale s tou rejžou to má naprosto jinou dimenzi. Spokojenost! Lije a lije. Na Shetlands asi kašlu. Jsou to výjezdy z LERWICKU a pak zase tou samou cestou zpět. Okruh nemožný a tak zas nemusím mít všechno a místo ze Shetlands do ABERDEENU asi pojedu do JOHN O'GROATS a nějak dolů. Je taky dobrý si nechat něco na příště! Opět super den, škoda že tu nebyl nikdo, abych mu to mohl ukázat!

10.9.2012, 50 mil, 10.3 m/h, jídlo 9.60 GBP, ferry 14 GBP
Půl třetí ráno je snad pravidlem, že začne lít, fučet a vůbec zatápět lidem pod stanem. Ale stejně do té doby prd spím, protože mě svědí všechny ty štípance. Ale nehorázně! To se mi snad ještě nestalo. Je to zkouška vůle si to všecko nerozšrábat. No nic, lezu ven, vítr se otočil a opírá se do širší strany stanu, což je dost na hovno, ale aspoň přepíchávám šňůry víc proti větru, víc s tím nenadělám. Kolem desáté vyrážím. Je kosa jak z nosa! Jedu do KESWICKU, kde atakuju místní pobočku Tesca, kupuju dokonce i pivo! Tak s takovou neušetříme! To musím zatajit! Jedu na jih do ST. MARGARET'S HOPE a zastavuju u každé cedule informující o tom, jak tady byla britská flotila za války schovaná a tom, jak Angličané zavírali průlivy potápěním starých lodí. Zajímavý. Při svačince zmrzám až na kost a to pivo mi skoro vypadává z ruk, ale hrdinně to tam v té kose liju! Pro pivo jsme schopni nadlidských výkonů! V tričku, hrubé mikině a bundě dojíždím na ferry, kde usínám. Cesta je zajímavá, protože poprvé dnes vylezlo slunko a tak tleskám. Na pevnině je už zase pod mrakem, ale co bychom taky chtěli víc, neprší a tak ať si je jak chce! Pálím do JOHN O'GROATS, kde prý končí UK cesty. No já bych řekl, že úplnej konec světa je až na druhé straně, v místě zvaném CAPE WRATH. Skoro už za tmy nacházím opětovně skvělé místo na stan, u moře, u jakési historické stavby, daleko od všech zraků. Flákací den, ale opět dobrej. Zkusím dojet do FORT WILLIAM. Kdyby to počasí chtělo vydržet!!!

11.9.2012, TUE, 54 mil, 7.8 m/h, 7 hodin v sedle, jídlo 0 GBP
Špatný! Ještě ráno tak tak, ale pak už je to utrpení. Protivítr je prostě krutej, celej den to rubu proti němu. Ve WICKU jdu na net do knihovny, protože ke všem strastem se přidává i déšť. Rvu to dál. Schovávám se po autobusových zastávkách, pod stromy, moknu, auta mě nahazují od hlavy až k patě, provoz houstne a vítr neustává. V 13% klesání musím pořád ještě šlapat. Na opačné straně mi přijde, že to jedu do toho kopce snad celej den. Trápím se skoro 7 hodin a ujel jsem o 10 mil míň, než byl původní odhad. Vše vrcholí stavbou stanu, kdy mi do toho znova začíná lít, pak chystám jídlo ve stanu, nic se nedaří, věci jsou úplně jinde, než by měly být, a místo abych je dal tam jako vždy, tak je dávám na další nesmyslný místo, Tím pádem mi ulítává plachta až do potoka a tak pro ni po tmě musím jít. Celej den se snažím držet suchý ponožky, ale kvůli té plachtě jsou zase durch. Co na to říct? Celej den byla příšerná kosa. Těžkej den a nejhorší, že zítra ještě mnohem hůř! Kurva s deštěm!! No ale zase furt lepší, jak chodit do práce, ne? JASNÝ!!!!

12.9.2012, WED, 79 mil, 9.9 m/h, 7:52 hodin v sedle, 0 GBP
Strašně dlouhá etapa! Déšť nedéšť, pal nepal, celou noc a celej den. Pozitivní je - vítr trochu ustal, i když směr si drží. Za zmínku stojí zámek v GOLSPIE, kde je vstup 10 liber, který jsem pochopitelně odmítnul zaplatit, takže jsem očumoval jen zvenku. No takovej zámek... Další památný úsek byl do BONAR BRIDGE, skvostná jízda a úplně sám. Neméně tak parádní část byla z ARDGAY do EVANTONU, taky moc dobrý. Pak ten kus po A9 bylo čisté zlo, mraky aut a kamiónů. Této silnici se musím příště nějak vyhnout. Strašná hrůza. Den končím hodinovým hledáním pořádnýho fleku. Já asi nebudu nikdy spokojenej a tak melu z posledního a až u jedné farmy to konečně tyčím na louce za bukem. Houká sova a štěká v dálce pes. Myslím, že musím být pár kilometrů od LOCH NESS. No jo, ale co pak?

13.9.2012, THU, 44 mil, 9.3 m/h, jídlo 0 GBP
No tak takhle by to dál ale nešlo! Ráno jakýmsi zázrakem neprší, ale než se vykokotím je 10 h a pádím dolů k LOCH NESS. Už ve městě DRUMNADROCHIT (skvostnej název! Mi trvalo skoro celej den si ho zapamatovat!) začíná pršet a to je mi na info řečeno, že pršet bude celej den a i zítra. Na další dny se nemám odvahu ani zeptat. No tak to je pěkně v řiti, vole! Nasazuju pláštěnku a ty návleky, co nefungují a jedu! Lije hrozným způsobem celou cestu až do FORT AUGUSTA. Tam je srocení lidí a lije a lije. Zdá se, že protivítr není v tomto případě tak zlej, protože pláštěnka toho dost vezme. Ale plahočím se, bída, bída! Boty jsou k.o. Do SPEAN BRIDGE dorážím kolem půl páté a je tma jak žoku! Začalo fakt nehorázně lít. S tím větrem do kupy je to fantastická kombinace. Dobrý je, že mi pořád ještě není zima. Teoreticky bych měl být už dávno zmrzlej na kost. Hledám místo na stan. Takovej vtip! Všude je tak 10 cm vody! No tak tohle bude panečku výzva! Při hledání místa zapadávám klasicky hluboko do vody. Hm, tak toto je moc špatný. Lije, jak kdyby nemělo nikdy přestat. Zkouším jednu jakousi bránu (nezamčenou) a tam za hromadou asfaltu by to mohlo na kraji cesty jít. Strašný místo ovšem. Stavím to tam, ale tak tak to stojí, nemám z toho moc velkou radost, holt bude to muset stačit! Dělám jako by nic, jdu pod takový malý železniční most vařit. Vše v pohodě, ale v těch mokrých hadrech vlézt do stanu je na hovno. A co s těma botama? Novin lovím poslední zbytky. Kurvafix, jet v takovým nečase víc dní, si nedokážu představit. No příště to musím nějak vyřešit s těma botama. Takhle to prostě není možný. Co já vím co dál? Čas je, ale jestli nepřestane pršet, tak to je takříkajíc pěkně ku hovnu. Dneska to kolem těch jezer asi bylo dobrý, ale neviděl jsem nic, jen auta a mlhu. No na kokot...

14.9.2012, 49 mil, 10.7 m/h, jídlo 5.30 GBP
Kolem 10 h už se to nedá dál oddalovat, využívám kratičkého dešťového brejku a jdu na to. Totálně mokrá nepromokavá bunda je asi vrchol ranní rozkoše. Boty jsou vcelku dobrý, noviny odvedly svou práci na výbornou. Za deště sjíždím do FORT WILLIAM a jsem fakt jak zmoklá slípka. Na náladě mi nepřidává ani všudypřítomná drnčivá polština. Napřed zevluju v knihovně, pak v Tescu, pak zas v knihovně a pak jdu do „sportu", kde mají solidní věcičky. Problém s botama tam rázně řeším a jedna „flíska" je taky v batohu. Neměl jsem se sebou žádnou, jen jednu tlustou mikinu. Ještě furt prší, když vyrážím na jih. Kopce jsou všude kolem dokola a věřím, že za normálního počasí to musí být sakra podívaná, ale to co panuje teď, není pro kochání se krajinou zrovna ideální. Aspoň že už přestalo pršet. Zahajuju stoupání do sedla a vida ho! - vítr v zádech! Jedu jak lord. Potkávám stovky cyklistů (asi nějakej závod, či co), kteří jedou opačně a každej druhej má tendenci mě zdravit a slyším kecy o tom, že s takovým nákladem to musí být peklo. Ani se moc nepotím, prostě jedu jak pán a jen těm závodníkům kynu. Na planině navrchu schválně roztáčím kola na 30 m/h, abych ty protijedoucí sportovce nasral. Prší a neprší, beru vodu a opět martyrium s hledáním místa na stan. Té vody jsou všude fakt mraky. Cesta do lesa (opět přes bránu) a u cesty hned na šutrech to stavím. No škoda toho počasí, mohla to být jízda králů. Takže směr na další dny je jasný - na jih a až mě to přestane bavit, tak vlakem do Boltonu.

15.9.2012, SAT, 72 mil, 11 m/h, jídlo 0 GBP
V noci jako by vyl vlk, ale bylo to něco asi jinačího, tak jsem se rozhodl, že to vyla liška! Vyje liška? :-) Včera jsem zahlídl lišky dvě, tak to musela být liška! :-) Ranní vyhlídka do mlhy mě nijak nenutí spěchat, ale i v pohodovém tempu tam zapomínám vidličku s lžičkou, což teda zjišťuju až o 70 mil dále. Ale stejně to byly mrdky polámaný, škoda jich není. Ale ještě že mám malou lžičku hoženou jinde, to bych musel jest rukama nebo klackem. Je to zas jízda jak pohádky! Hovno je vidět, ale přesto je to paráda, dlouhý stoupání a ještě delší sjezdy, tak jak to mám rád. Kdesi u LOCHENARNHEAD se napojuju na národní cyklostezku č. 7 a hned za moment se se mnou dává do řeči jakási Skotka na kole a že prý mám jet jinama, než jsem měl v úmyslu, a že prej jakejsi most do EDINBURGHU (na tom mostě vyloženě trvá, prý je to LOVELY jak prase). A pak že mám jet dolů na jih a kdesi cosi. Jakmile ale zaznívá věta: „Tam nepotkáš ani auto!" bystřím, pamatuju si číslo té silnice a vůbec zjišťuju, že skotská paní je vcelku k světu. Že já vůl jsem se jí nezeptal, jestli by si příští rok nechtěla vyjet na pár měsíců na východ. Sakra! Paní mi říká, že tady ta stezka mě dovede až do STIRLINGU a kope do pedálů a je fuč. Takže i já roztláčím svůj náklaďák a jedu po té stezce. Je skvěle značená a je to jízda s velkým J. Aby ne, když valím na východ (větry jsou pochopitelně umanutě západní). Stezka je sice ve stylu - „pánové jedeme zkratkou! Je to sice dál, ale zato horší cesta!", ale nevadí, je to mimo jakýkoliv silnice, takže fakt bombózní jízda! :-) Žel v CALLANDERU mi stezka utíká na západ a to já zase potřebuju na východ, tak se loučíme a já ji znovunalézám až za STIRLINGEM. Největší výhodou té stezky je, že vede přes pole, louky, pastviny, takže možnosti stanování jsou téměř neomezené. Jsem rád, že jsme zase spolu a kdesi mezi ALLOA a DUNFIERMLINE to kotvím na ideální loučce. Zase super den, nic jsem neviděl, ale pršelo jen občas a většinu času jsem letěl jak pták. Zítra peklo EDINBURGHU a stále na jih. Snad až do DARLINGTONU, kde sídlí můj spolužák ze střední - Kučerův-to-Slávek.

16.9.2012, SUN, 69 mil, 9 m/h, 7.20 GBP jídlo
Hra na „šipkovanou" pokračovala celým dnem. Ráno se mi tak nechce do toho mrholení, že vyrážím až před 10 h. Do DUNFERMLINE je to ještě pořádnej kus a celou dobu prší. V tom šíleným městě začínají zmatky, protože ztrácím svoje šipky, bloudím a pak bum ho! - jsem na dálnici! Sakra! Daří se mi vcelku rychle sjet, ale dosranej jsem byl pořádně. Konečně najíždím na ten slavnej most, o kterým tak básnila ta Skotka, a začíná lít a pochopitelně fučí tak..., no tak jak ve Skotsku u moře! Do EDINBURGHU dojíždím podle značek přes dvorky, průjezdy a uličky. Jsem v E. ale co jako teď? Míjím spoustu starých budov, které by asi stály za fotku, ale když já nejsem ten architekt a fotit jen tak, jako abych to měl? Na co? Potkávám i hrad a hradby a zámky a uzavírky a mrtě aut a lidí..., proč já jsem sem vůbec lezl?! Vytahuju kompas a podle něho jedu zhruba na jih. Shledávám se opět se šipkou, která mě sice vede víc na východ, než by bylo záhodno, ale v současném stavu je nějakej směr lepší než žádnej. Cestou mě jako na každé „šipkované" čeká spousta úkolů k plnění - vynosit kolo po schodech, půl hodinu se schovávat pod stromy a tvářit se, že vůbec neprší, objíždět psy a zdravit kolemjdoucí. Myslím, že všechno plním jako správný pionýr a má pionýrská vedoucí by ze mě měla určitě radost. Nenudím se. V BONNYRIGGU ztrácím šipky, ale zase nacházím Tesco. Šipku pak velice pracně hledám, ale pak se jí držím zuby nehty. Tahá mě to přes jakýsi krpály, pastviny, odnikud nikam, vůbec nemám tušení, kde jsem, protože většinu těch dědin nemám v mapě. Začínám toho mít tak akorát. Z ničeho nic stoupám. A dlouze! A kurva na západ! Proti tomu větru je to obtížný úkol! Vůbec to nejde, ale sedla dosahuju, to už zase pro změnu svítí slunko, ale zima mi dává pořádně zabrat. Očekávám sjezd, který se koná jen chvilečku, protože začíná útok na další sedlo! Hm, tak toto je fakt zajímavej úkaz. To už se nacházím na území tzv. Scotish Borders. Kopce jsou to interesantní. Slunko už zapadá a já mám před sebou sjezd v protivětru. Promrzám na kost a stavím přímo na boční cestě. Je to úkol jak ze „šipkované" - postav stan, když nemáš cit v prstech. Nemůžu udržet kolík v ruce, obrna! Navlíkám na sebe většinu hader a kuchtím. Po 2 - 3 ne zcela přesvědčivých večeřích, kdy se má spokojenost pohybovala tak mezi 70 - 80%, jsem dnes již opět na 100%, je to výborný!!! Divnej den, hromada deště, ale ten závěr to zachránil. Zítra snad opět pořádná pustina.

17.9.2012, MON, 79 mil, 10.4 m/h, jídlo 0 GBP
Hra na „šipkovanou" mě dostala do problémů. Lehkovážně sleduji šipky až do KELSO, kdy se motám tu na sever tu na západ, prostě všude jinam, než bych chtěl, ale říkám si, že třeba v tom KELSO bude trať do NEWCASTELU nebo někam na jih. Bohužel se tak neděje, stezka pokračuje na severovýchod do Berwicku. Hm, tak to jsem teda moc dobře neudělal! Takže nezbývá než přestat dělat pičoviny, zase otevřít mapu, vytáhnout kompas a mazat na jih. Do KELSO jsem pochopitelně letěl s vítrem v zádech. Z K. do WOOLERU už to není takovej cvrkot, ale furt dobrý, kolo šlape jak hodinky. Vychází to tak blbě, že zítra do toho DARLINGTONU dojedu buď po ultra dlouhé etapě, nebo skončím těsně před. Na večer si dávám ještě 20 mil do ROTHBURY, ale chytá mě takovej slejvák, že jsem po hodině opět durch. Ale tak už kurva! Nebylo se absolutně kam schovat. Točím to do lesa, ale nemám vodu, tak musím jít ještě na výpravu pro vodu. Jsem zmrzlej na kost, takže se historie se stavěním stanu opakuje. Ve zmrzlé ruce neudržíte kolík, nerozepnete zip ani kabelu, nic neukrojíte, protože neudržíte nůž v ruce, nejste schopni škrtnout zapalovačem, nezapnete knoflík u gatí, nerozvážete si boty, tu zmrzlou ruku nedokážete strčit do kapsy, protože se vám furt ohýbají prsty, nevysmrkáte se. Můžete se třeba stavět na hlavu, pičovat o 106, ale prostě to nepůjde. A ta ruka nerozmrzne za 10 minut. Tak hodinu, než je člověk schopnej tak na 50% fungovat. To samý se děje s prstama u noh, jen tam se cit vrací až hluboko po půlnoci. No ale čaj se daří, nějaký jídlo taky jakž takž. Takže zítra do toho DARLINGTONU, je to tak pořádná štreka, že to bude potřebovat skutečný sportovní výkon. Ale tak ujel jsem už i víc, ne? Dobrá zpráva - nemá pršet!

18.9.2012, 78 mil, 10.1 m/h, jídlo 1 GBP
Je třeba jednat! Oblíkám mokrý věci ze včerejška a pouštím to dolů do ROTHBURY. Ta dědina je ze všech stran obklopená kopci. Zase 14% navrch, ale říkám si, že to zmáknu teď na těch bočních cestách, hlavní tah A68 už bude hračka. Lopotím se a už od rána mě bolí pořádně nohy. V mezičasech jsem vždycky pomalejší, než jsem plánoval, do Darlingtonu dojedu fakt až večer. Kolem poledne jsem teprve na hlavním tahu a teprve tady začínají pořádný kopce! No tak to jsem nečekal! Když po zdolání prvního výstupu vidím silnici před sebou, jak naráží v horizontu do nebe, tak mě nohy začínají bolet ještě mnohem víc. A dolů a prásk zase skoro nejlehčí převod a tak furt a celej den! Myslím, že to nejhorší a nejdelší stoupání probíhá z CORBRIDGE. Nekonečnej kopec, pořád a pořád pokračuje! Když už vidím ceduli, že jsem nahoře a že motorkáři mají dávat bacha, aby se nezabili, lup a křup a dívám se, řetaz se válí na zemi! Prasknul! No totok kurva! Samotné zkrácení řetězu pro dojetí není nic složitýho, ale! Musíte mít takovýho kus drátku, kterej vám bude držet řetaz u sebe, jinak vám to bude furt padat a zblázníte se. Musíte dávat pozor, aby vám při oddělávání těch článků nevypadnul ten kolíček, jinak se zblázníte. Takže... Ten drátek nemám, musím to držet rukou. Ten kolíček mi vypadnul poprvé do trávy a už jsem ho nenašel. (Tohle je naprostej amatérismus, já vím!) Ten druhej mi vypadnul taktéž (jedině snad úplnej blbec si na to ani na podruhé nedá pozor!!), ale to už jsem měl kolo postavený aspoň na plachtě, kde jsem ten kolíček našel. No abych to dlouho nerozmazával. Podařilo se to asi po necelé hodině. Do toho jsem opětovně zmoknul. Ale co, je to tam, jede to, tak palba dál. A jestli jsem se tada zbláznil? Ale ne, byla do pohoda. Sice když mi po dvacáté spadnul ten řetěz, tak sem musel 5 minut kopat do plotu, ale jinak klídek! :-D Rovinky se opět nekonají, dřu jak mezek až do toho DARLINGTONU, kde jsem kolem 18 h, ale totálně vyřízenej. Sláva se zrovna vrací z ryb, tak se podává pstruh a k tomu plznička. Asi tak 8 kousků na hlavu. :-) Spím vcelku dobře :-D

Konec zvonec! Další den je mi všelijak, všecko mě bolí a jsem ještě po ránu napranej. Končím, jedu vlakem do Boltonu. Vylézám z Boltonu z vlakáču a začíná pršet. Nic se nezměnilo, vše při starém, ach jo.
Takže jak to celý dopadlo?
Vybavení. Stan je dobrej, vydrží i příští výpravu, nemám výhrad. Spacák už další cestu nevydrží, peří je pryč a jak navlhne, je v něm zima. Musí přijít náhradník. Boty jsem koupil nový, ty by měly vydržet. Vařič by měl fachčit i na dále, stejně tak ešus. Karimatku to chce pořádnou novou, ale nemám páru o tom, jakou pořídit. Ze všech, co jsem kdy měl, jsem byl zklamanej. Bunda by vydržet mohla, ale na nepromokavou už si jen tak hraje, takže inovovat by asi taky neškodilo. Potřebuju ale nepromokavý gatě a taky nějaký ty návleky na boty, ale opět nemám šajnu do čeho investovat.
Kolo. Vypadá všelijak, je to hliník, řidítka jsou dost vysoko, ale měnit nebudu. Zvykl jsem si a jiný už nechci. Musím akorát vyměnit obě kola a dalších pár věcí, jinak s tím kolem nejsou problémy. Je to „horák", převody to má lehký, což je důležitý, posez mám „kochací", což je taky dost důležitý, záda mě z toho snad nikdy nebolely, což je taky hlavní.
Výdaje. Za 5 GPB se dá žít. Náklady na jídlo byly přesně 2.7 GBP na den, což se mi moc nezdá (nějak strašně málo), ale asi je to tak. Takže můj plán žít příští rok z 5 eury na den na jídlo je reálnej. Celkový náklady na tento trip s vlakem a loďama byly něco přes 10 GBP na den, což je furt docela dobrý.
Skoro 1.000 mil, průměr na den 55 mil.
Spokojenost! Skotsko má co ukázat, pokud člověk hledá pustinu, samotu a drsný podmínky, dá se jen a jen doporučit. Silničky bez aut, voda téměř na každém kroku, kempů habaděj, spaní mimo kempy taky bez nějakých velkých problémů. Kempy většinou s pračkou a sušičkou, takže když jde do tuhýho, dá se tam vyprat a usušit. Cyklostezky jsou a jsou parádně značené, jen je dobrý se informovat o tom, kam vedou, aby si člověk zbytečně nezajel. (Předpokládám, že moc lidí nejezdí jako já. „Jé šipka! Kam mě asi dovede!?" A jede po ní 3 dni.) Ale pokud ještě pojedu někam přes Anglii, určitě se těch stezek budu držet. Mají to suprově udělaný, škoda jich nevyužít.
Poděkování: Slávovi za pohostinnost, pivo a jídlo. Cyklopoutníkovi Jardovi a Michalovi nepřihlášenému :-) za tipy ohledně Skotska. Philovi za část jízdy. Zdendovi jako hlavnímu informátorovi o časech ferry a počasí.
Takže na jaře do toho asi fakt zase šlápneme!!!!!!!!!!! Do té doby zmar, bída a utrpení...
http://www.bikemap.net/route/1844170
http://beggard.rajce.idnes.cz/Skotsko_2012