Blízký Východ a Skandivánie 2011, Norsko

Vstávám snad už před 8h. Je to pořád vzhůru, občas vysvitne slunko, ale nad Norskem je černo! Před hranicama dokupuju zásoby a zásobuju se čokoládou. No já ji většinou sežeru všechnu hned ten první den, ale jako že mám na pár dní. Loučím se prozatím se Švédskem a do Norska vjíždím naloženej jak tirák. Jakmile překračuju hranice začíná pršet a silnice se drápe prudce nahoru a pak padá strmě dolů, je mlha, provoz na vysokým stupni a fakt norská zima. No ale těch 25 km k moři jaksi dělám, je to parádní divokej sever. Mohlo to být fakt úžasný, kdyby ovšem nepršelo. Na turistických informacích vyzvídám od týpka rozumy o počasí. Jeho první věta byla: „No pěkný počasí máme teď v Itálii a v Řecku." Vtipálek. No ale v následujících dnech sice nemá svítit slunko, ale nemá ani pršet, což je nejdůležitější! Ale ta kosa - 11°C přes den, 5°C v noci..., tak studenej červenec nepamatuju! Vyrážím a začíná se vyjasňovat a tak si to užívám. Je to super, určitě jsem rád, že jsem tady dojel. Když svítí slunko je to nádhera, je vidět NARVIK, moře se leskne a odráží zasněžené vrcholky hor. Taková to byla romantika!! Po rovině to není, ale čekal jsem větší stoupání. Po večerní pauze začíná být fakt nehorázná kosa, mrznu a myslím, že zítra už půjdou sandály do batohu a vytáhnu boty..., po x měsících. Staním na louce, kam se musím pěkně prodrat a vydrápat. Je taková zima, že ani ti komáři nejsou tak hrozní, tak sedím před stanem a pozoruju moře a kopce v těžkých mracích. Si říkám, že kdyby lilo, tak bych byl zmrzlej na padrť. Tak uvidíme, co s náma počasí zamýšlí. Jo a nejdelší den v sedle (7:34h), to je tak, když člověk brzo vyrazí.

Bez pochyby jeden z nejúžasnějších dní na cestě. Kopec naproti je opět v mracích, ale vyrážím pln odhodlání. Během dopoledne se vyjasňuje a kolem poledne je už úplný jasno! Jóóóó! Cesta je totálně úžasná! Mosty, klikatí si to mezi kopci, obtáčí to fjordy a šplhá vzhůru a pak zas opět k moři. Kopce a hory se tyčí a jsou na nich zbytky sněhu. Docela to jede, dělám snad 20 fotek a jedno video, který asi ale vymažu. Prostě paráda cca až k 100. kilometru, kde se mě zmocňuje únava. Začíná to být už fakt hodně navrch dolů a já už se sotva motám. Pochopitelně likviduju všechny zásoby čokolády, válím se a jedu dál. Na jednom echtovním místě u moře vařím a pak..., jdu do moře. Ten porod tak natočit na video, tak se všichni potrhají smíchem. Jako slunko svítí, ale že by bylo nějaký super vedro to v žádným případě. Napřed dlouze dumám, jestli jo nebo ne, pak teda že jo, a tak jdu hledat sladkou vodu do petky, kterou se pak opláchnu. Pak dlouze hledám místo kde bych tam vlezl. Všude je taková nechutná tráva, ze které mám strach :-). Pak mám místo, kde to není tak hrozný. Tak jo, jo? Vysvlíkám se a už tam chcu jít, ale zas vidím, že tam jsou jacísi ježci nebo co, ze kterých mám strach taky :-). Tak to chcu vzdát, zas dlouze dumám, ale pak se opět obouvám a jdu ke kolu pro sandály. Mám sandály a tak už to musí klapnout. Jdu tam a je to led! Divný..., za polárním kruhem a studený moře?! Ale zvládám to, potápím se i s hlavou a mozek mi zamrzá. Ale jo, bylo to nakonec parádní. Plavat v moři a pozorovat sníh na kopcích přes cestu. Balím, jedu ještě pár km a končím u cesty. Ještě vařím čaj. Jediný, co bylo dneska blbý, byly ty vražedný tunely! Nejdelší 6.4 km, peklo. Víte, jakej rachot dělá kamion v tunelu? To je na ohluchnutí. Poslední tunel dneska spojoval ostrovy. Takže dolů do tunelu a pak zas stoupání navrch, pod vodou! No nic pro mě. Mohl jsem dnes v tunelech strávit tak 20 km. Ještě mě nějaký čekají. Kéž by počasí ještě vydrželo! Za poslední 4 dny jsem udělal 513 km, průměr 128 km/den! Musím zpomalit nebo padnu. Ale ještě zítra by to chtělo natáhnout, pozítří jsem na konci LOFOT a ferry do BODO.

Opět se všude válí mraky a je zima. Ale neprší a to my chceme! Už od rána mě bolí nohy, přece jen už to není zdaleka po rovince jak po celý 3 týdny ve Švédsku. Na parkovišti už kolem 10h jím a přichází tlupa děcek kolem 7 let a mladších a kluk anglicky, jestli si dám kafe. Zadarmo, ať mě to třeba rozerve. Děcka peláší ke karavanu s francouzskou spz a za chvilku mi nesou kafe a cukr. No moc hodný děcka, to není jak ti muslimští dacani. Dojídám a zastavuju se u toho karavanu a chvilku kecám s Francouzama. Cestují karavanem už půl roku a mají 4 děcka se sebou + jejich finský kámoš, kterej má další 2 děti. Dostávám ještě vodu. Někteří lidi jsou prostě skvělí a cestovatelé (ti opravdoví) zvlášť. Je dost zatažený, hodně navrch a dolů a objíždím fjordy po dlouhé kilometry. Je to pořád dobrý. Začíná fučet a je fakt kosa jak hovado. V SVOLVAEK žebrám benzín a týpek si bere 20 NOK a já marně čekám, že mi 5 NOK vrátí. No nic, jdu na net, kterej nemůžu za boha najít. Norové nejsou zdaleka tak vstřícní jak Švédi. Valím to dál přes mosty a tunely a nakonec kempuju těšně u cesty u moře. Pěkný místo, romantika jak blázen..., by to byla, kdyby nebylo tak zatažený a nebylo jen 5°C. Ale žádní komáři = bomba! Taky jsem dnes potkal asi 8 cyklistů. Zítra jsem na konci LOFOT, ferry do BODO a začínám přesun podél pobřeží na jih. ... k domovu. Už????

Zajímavej den. Ráno lehce prší, ale nic vážnýho, zatažený je jako již tradičně a tak před 10h vyrážím. Motám to kolem fjordů a potkávám fakt kvantum cyklistů a 2 český auta, který jsem potkal už včera, do MOSKENES na ferry je to dál, než jsem si myslel, ale mám čas. Samotný finále LOFOT stojí fakt za to. Jsou to už jen malý ostrůvky pospojovaný mostama, úzká silnice, vesničky, no paráda jak hrom. Jen to slunko chybí k dokonalosti. Kolem 13h jsem v přístavu a na info sedí Polka a zrovna tam cosi halasně řeší s dalšíma Polákama. Odcházím a náladu mi zvedá až pár z Francie, co cestuje na tandemu a táhnou ve vozíku ještě rok a půl starou dceru. Největší borci, co jsem zatím potkal a navíc provozují „wild camping!" Bravo!!! Klobouk dolů! Borec je velice komunikativní a tak kecáme až do příjezdu ferry. Lidí jedou kvanta. Jsme jen 2 cyklisti, ale motorkářů je aspoň 10. Samej zjev, Hell's Angels jak prase. Cestou spím, je zatažený, nic není vidět a na palubě je zima. BODO se zdá být docela pěkný, jen na infocentru chcou za 15 minut netu 15 NOK, tak to si strčte do prdele! Nakupuju a ceny mě skutečně sráží do kolen! Jak já tady přežiju, by mě fakt zajímalo?! Do LODINGENU vede cyklostezka a tak to jde. Pak boční cesta kolem pobřeží a tak jedu až do 8h a pak to na pobřeží stavím. Pohodovej den, jen mě už do rána pořádně bolelo a furt bolí za krkem. Nějak blbě jsem spal. Kéž by to bez deště vydrželo ještě aspoň pár dní. Směr TRONDHEIM!

Prší a tak se ve stanu modlím. V 11h už neprší, tak startuju..., ale byla to jen finta od toho počasí, protože jen co se dotýkám silnice, tak začíná znova. Tak tohle už známe moc dobře. Pěkně si to moknu až do úplného promočení. Ovšem kolem 14h vylízá slunko a tak je zas hej. Potkávám 2 norské lady, co jedou z NORDKAPPU na úplný jih Norska. Dámy jsou jen polehku naložené a mají minimálně 50 let každá. Je to docela dost hore-dole, docela zabíračka. Tunelů zas jak na běžícím pásu. Potkávám další postarší páreček Norů, co jedou stejnou trasu jako já a na jednom supr odpočívadle pár z Francie, co jede z TROMSO do TRONDHEIMU. Ferry z ORNES vidím přijíždět a tak makám jak čert, abych se v přístavu dozvěděl, že jede jinam a další jede až v 9h večer. Vařím a postupně se sjíždí většina lidí, co jsem na cestě dneska potkal. Takže je s kým vykládat. Ferry nás vyklápí a tak si jedeme zas každej po svým, ale nakonec stejně kempuju s Francouzama. Všude baráky, docela těžký něco najít na spaní. Jo, včera jsem viděl lišku a zakapotovaný lehokolo, bomba oboje! Dneska jsem viděl úžasný přírodní scenérie, protože až do večera svítilo slunko! Vydrrrrrrrž!!!

Těžce vzpomínám, co se dneska dělo, protože to byl tak dlouhej den, že se mi to motá se včerejškem. Ráno neprší a tak hurá, vyrážím. V obchodě platím naprosto nehorázný peníze, protože ty cenovky u věcí, co jsem koupil, vůbec neseděly! Měl jsem 100 chutí jim to tam všecko vomlátit o hlavu. Je pod mrakem, ale daří se mi zahlédnout ledovec SVARTIS a též potkávám ty 2 lady ze včerejška. No a v kopci známý norský pár, kterej toho má očividně dost. Stoupání je to dlouhý..., teda na Norsko. Těšně před ferry u FOROY kupuju levný jabka a platím 25 NOK za 10 minut plavby do AGSKARGET. Plavím se ještě i s ladies. Do JEKTVIKU si to nějak nevybavuju, jen že bylo kurevsky zamračený, nic nebylo vidět a byla zima jak v psírně. Do KILBOGHAMN je to 60 minut na lodi a měl jsem platit 50 NOK, ale nějak jsem proklouzl. No však oni si to vyberou příště! Už se plavím sám, ostaní to nestihli. 1. část cesty jde, mají tam být okouzlující rozhledy, ale mraky se válí skoro až na silnici a tak vidím a fotím hovno. Ale pak začíná teror! Ten fjord se zakousl fakt kurevsky hluboko do pevniny. Vidím protější stranu, kam se mám dostat, tak 5 km přes vodu, ale musím jet 60 km, než se tam dostanu. Tvrdej útok na psychiku. Je to naštěstí pořád po rovině, zdolávám tunely a modlím se, ať nezačne pršet. Potkávám super místa na stan, ale jedu dál v naději, že potkám obchod, protože už zas nemám chleba. Obchod se nekoná a tak to po dlouhým hledání kempuju na louce, jdu do řeky, vařím, atd. Dlouhej den a zítra asi nanovo. Ale pomalu se k tomu TRONDHEIMU blížím. Taky jsem dnes mluvil s nějakým šíleným norským cyklistou, co ke mně přišel na ferry a ten mi doporučil cestu z TRONDHEIMU. Prý na OSLO je to nuda, prý mám jet na KRISTIANSAND a pak lodí do Kodaně nebo do GOTEBORGU. No možná dám na jeho rady! Zítra by mohlo třeba i na chvilku vylézt slunko.

Snad nejdražší den! (Utraceno 220 NOK) Stoupání pokračuje i po průjezdu tunelem. Mraky visí nízko a tak se do nich nořím... a víc a víc, za chvilku je viditelnost tak 5 metrů. Fotím ty úžasný scenérie :-) a pořád to jde svinsky do kopce. Navíc cestáři spravují cestu, přes brýle nic nevidím a tak jsem málem do toho bagru narazil. Někde před vrcholem se z mlází noří týpek s nevšedním kolem a vybavením. To se prostě musí vidět. Vzadu takovej košík, což jsem si nejdřív myslel, že je převrácená stolička, protože navrch čouhají 4 nohy. Guiseppe z Itálie, ale mluví na mě německy, což mě nijak netěší, ale tak nějak komunikujeme. Jedeme stejnou cestou a tak prej zkusíme pár dní spolu. Konečně se dostáváme na vrchol a viditelnost je téměř nulová. G. (60 let, ale nevěřím!) to pouští dolů, jak kdyby se chtěl zabít. Z kopca a po rovině má pekelný tempo, sotva stačím..., většinou nestačím. Do kopce ho dojíždím, protože má v prdeli obě kolena, tak nemůže pořádně zabrat. Do NESNA dojíždíme tak akorát tak koupit žvanec a rychle na loď do LEVANGU. Dojíždíme více méně spolu do SANDNESSJOENU. Před městem byl ten nejšílenější most, kterej jsem kdy viděl. Fakt umělecký dílo! G. to pálí dál, já jdu na net do města. Na infu mi říkají, že knihovna je zavřená, ale že můžu použít net jejich, 15 minut = 15 NOK! Můj nejdražší internet v životě. Dívám se na počasí a pořád má být zatažený a pak pršet. To snad ne!? Dále potkávám párek Němců, co jsou na cestě už skoro rok, narubaných mraky kiláků. Jedou úplně tu stejnou štreku dolů jako já a tak že je dojedu (jdu ještě do obchodu) a pokecáme. Vyrážím, a jestli chci chytat ferry, tak musím za 2 hodiny ujet 40 km, což je téměř nemožné. Ale nabírá to takovej švuňk, že to pálím na plný pecky a vypadá to, že to stihnu. Němce žel z nějakýho, pro mě záhadnýho, důvodu nepotkávám, ale daří se mi dojet aspoň Guiseppeho a tak ženeme dál pospolu. To ferry stíháme s 10 minutovou rezervou. Za hodinu jsme ve FORVIKU a máme 25 minut na 16 km, abychom chytili další ferry na druhé straně. G. vyhlašuje, že jedeme pomalu, prej ho bolí kolena. Tak jo, ale nějak to jede a tak zrychluju a v půlce to vypadá, že nám ferry ujede o 5 minut. Ale letíme jak ptáci, je to absolutní bomba, vylézá slunko, na rovinách se řítíme 35 km/h! Vypadá to, že nám to minutou ujede. Valím na plný pecky, G. v závěsu. Do přístavu vlítávám rychlostí tak 40 km/h, brašnama štréjchám o asfalt jak to klopím do poslední zatáčky a loď už je naložená a půl metru od břehu! Ale..., zpětný chod a vrací se pro nás!! DÍKY! Toto byla fakt megajízda, tak rychle jsem snad v životě nejel. G. je normální magor. Starej dědek, ale je šílený, jak rychle jede. Na lodi G. vysvětluje jednomu týpkovi, jak se chtěl vyfotit při umývání v řece. Sice mluví německy, ale rozumím, navíc ta fotka, co se mu podařila, hovořila za vše! Prej to půl hodiny šteloval a pak že je to ready, 10 sekund samospoušť, tak valí do řeky, ale v tom ho chytlo takový sraní, že to tam musel hodit. Takže ta fotka je fakt originální - G. s hovnem u prdele. Smějeme se tak, až nám tečou slzy. Asi 4 km ještě jedeme a hledáme fleka na stan a jedna louka vítězí a tak je kolem 19h konec. Svítí slunko! Tak zítra to chcu vidět! Zítra nás čeká minimálně ještě jednou ferry a pak se snad ten finanční průjem zastaví. Super den!

Tak zase megaetapa (136 km), fakt mám problémy si vzpomenout, jak to celý den probíhalo, protože toho bylo fakt moc! V 7h slyším řev a G. mi říká, že dělá Tarzana. Ty vole, to je blázen, to snad není možný! Svítí slunko a tak už jsme před 8h na koních. G. zas roztáčí kola do ukrutných otáček a pláče, jak ho bolí kolena. Fakt zase žene jak magor. Rychlá svačinka v BERGU a letíme dál. Místama jedu úplně sám, protože odmítám valit jak čert a G. dojíždím jen v delších stoupáních. Hop na ferry a zas tradá, pořád svítí slunko, je to bomba! G. v euforii vykřikuje co chvíla něco v italštině a němčině. Asi kolem 12h ho chytá totální amok a jedeme hodinu snad 25 km/h. O půl druhé toho mám dost, máme skoro 90 km a navíc začíná pršet. Vyhlašuju pauzu na oběd na jednom odpočívadle u hajzlů, ale vyhlašuju marně, protože G. navlíká pláštěnku a že pomalu pojede, že ho dohoním. Toho člověka fakt nic nezastaví! Za půl hoďky přestává lít a tak vyrážím i já. Je zatažený a je to dost do kopců. Volím alternativní cestu a zas je to super a zas je to holt do kopce. V KVERNVIKU dojíždím G. a jdeme ještě pro chleba a končíme na louce u rybníka za městem. Mažu kolo a měním brzdový špalky a vůbec se s tím drbu 2 hodiny. Pokud nebude zítra pršet, tak to vidím na další dlouhatánský den. Nevím ale, jestli se mi bude chtít zas hnát jak rapl. Uvidíme, hlavně aby nepršelo.

A tak zase dlouhej den. Ráno musím popohánět Siciliána, protože loď jede o půl deváté a pak až v 10h. Sicilián má dost času, že je mu to jedno, že když tak počkáme na další. Je to pár kilometrů do přístavu, ale vypadá to, že to nestihneme. Loď vidíme připlouvat a tak valím na nejvyšší rychlost. Dojíždíme na sekundu přesně, ovšem pěkně zřízení. Z LUNDU je to klasicky navrch dolů (kdesi ve sjezdu jsem nabral 58 km/h), ale neprší, je to paráda! Mám pauzu na jídlo, ale Sicilián peláší dál, že ho prej dojedu. No kupodivu se tak opět děje a v okolí (nebo spíš severně) NAMSOS je to fakt podívaná jaxviňa! Ostrůvky, mosty, skály, supr! V NAMSOS jdu do města a G. už nehodlá dál snášet moje neustále pauzy a tak se loučí. Tak teda CIAO! Dál pokračuju sám a je to taky super. Nad NAMSOS to jde hodně ztuha, ale pak se to rozjíždí a letím jak pták až do MALM, kde to stavím na louce u moře. Marně hledám, kdy bych se umyl a tak na očistu kašlu. Zítra už na dohled TRONDHEIMU. Horší je, že od soboty má začít lít. Sakra!

A zas palba! Celou noc prší, ale zázrakem kolem 7h ráno přestává. Cesta vede kolem pobřeží a je to super, sice ani metr roviny, ale i tak to solidně jede. Na svačinku zajíždím na odpočívadlo, kde kempujou 2 Nizozemci v karavanu, starej pár. Ženská mi dává kafe a tak ho zas piju. Bába je neuvěřitelně ukecaná! Místo je to kouzelný, mrzí mě, že jsem sem nedojel už včera, to by se kempovalo a zadarmo! Borec mi říká o cestě do TRONDHEIMU, ale nějak ho nevnímám. Dojíždím až na konec fjordu a začíná dlouhý stoupání, ve kterém to ale pořád ještě docela jede. Zmáchanej jsem slušně, je nějaký vedro. Pak chvilku po rovině a pak tradá, většinu cesty jedu přes 30 km/h. Neskutečná palba! Úžasná jízda! Na jakési bezvýznamné křižovatce kontroluju mapu a zjišťuju, že si můžu cestu o dobrých 60 km zkrátit, když pojedu směrem přímo na T. Aha, to je ta cesta, o které mluvil ten holandskej děda. A tak teda jo, hurá na T. Těžká cesta, fakt že jo, ani metr roviny! Ale v RORVIKU jsem brzo, ferry k T. jezdí jedno za druhým. Z opačné strany (z T.) se hrnou mraky a mraky aut. Za ferry se asi neplatí, aspoň já jsem neplatil. Sláva! Je 16h a mám už 100km. T. objíždím zprava a už se mi nechce, nejede to, dlouze hledám místo na spaní, je to samý pole a nic. Takže dojíždím až na dálnici, což je pěkně v řiti, ale naštěstí kolem vede cyklostezka mým směrem. Stanuju až u jakési stodoly v poli. Než jsem dokázal přejít dálnici (E 06), vzalo mi to 15 minut! Kam všichni jedou?! Zítra očekávám max. utrpení a hlubokou bídu a beznaděj - má začít pršet!

Strašný, nenávidím déšť! Ráno to ještě jakž takž jde, sice to vypadá hodně špatně, ale nelije. Valím po cyklostezce až do města, tam se ještě jaxi orientuju, ale pak jsou značky pryč, není se koho zeptat a já se ztrácím. Razím to po lesní cestě a je to stoupání jak kurva. Jsem úplně v prdeli, ale tuším, že jedu podle mého úplně prvního plánu, tj. na druhou stranu kopců k silnici 700. Mám pocit, že je to furt nahoru, začíná kapat. Po krutých 50 km, mě už vítá SVORKMO a já konečně směřuju na jih. Na tur. info v LOKKEN VERK je mi sděleno, že zítra má pršet..., se už pobliju. Rychle dolů a to už začíná lít. Na odpočívadle hodinu a půl okupuju hajzlík a jeho okolí a čekám na zázrak. Opět se nekoná! V mírném dešti vyrážím a volím v GRINDALU zkratku. Vůbec mě nepřekvapuje, že je to furt do kopce a po polní cestě. Brzo promokám, něco se děje s přesmykačem, nic nevidím a neustále prší. Nenávidím tu sračku! Míjím naprosto skvostné fleky na stan u řeky, kde by se dalo krášně umýt a vyprat, ale nemá smysl to dělat v dešti. Říkám si, že 100 km a dost. Je to pořád do kopce a kolo začíná dost chrastit. Něco se asi brzo vysype. Převlíkám se a ještě teda kousek. Začíná asfalt, ale už toho mám plný zuby a jdu na podmáčenou louku. Stavím stan a nemůžu ani vařit jak lije. Ten déšť mě fakt značně deprimuje a zítra to samý zlo! Kurva!

No! Morko, balím. Mraky jsou výš než včera a místama jakoby prosvítalo modro. Pokouším se usušit pár věcí a skoro to jde. Ještě výstup do sedla, kde je spektakulární jezírko a pak palba dolů až k VINGILLU (??), 7 km do OPPDALU a pořád ještě neprší a tak zahajuju další výstup. Je to 50 km pořád do kopce podél řeky a žel po dálnici. Jinak se to nedá. Ale je to fakt paráda, teda až na ten provoz, kterej je místama dost hustej. Míjím spoustu vodopádů a řeka je tam divoká, neprší, je to supr. Vršek je ve výšce 940 m.n.m., takže zas tak hrozný to nebylo. Čekám prudkej pád dolů, ale je to po rovině a sjezd je až posledních 5 km do DOMBAS. Tam to klopím na zkratku (opět, to zas bude peklo) a začíná konečně pršet. Nacházím takovej rybářskej přístřešek a tak končím. Dělám, že vůbec nelije jak z konve a peru (jak to bude schnout to skutečně nevím) a pak skáču do té horské řeky! Málem jsem zhebl! Rychle vařím kvanta čaje a lezu do stanu. Věci jakože suším pod stříškou, tak doufám, že je v noci nikdo neposbírá. No..., to by musel být akorát tak nějakej blázen nebo úchyl. Zítra asi JOTUNHEIM NAT. PARK, což asi po rovině nebude. Jen by se mohlo fakt umoudřit počasí. Jo a tachec se mi vynuloval! Asi té vody na něho bylo fakt moc. Místo 10.224 km teď ukazuje jen 224 km. Možná jsem ho přetočil! :-)

A jejda! Jsem vcelku napnutej. No ale ráno to jde, občas vyleze slunko a tak suším aspoň stan a trochu i spacák. Vyrážím do toho krpálu. No lehký to věru nebylo, skoro pořád polňačka, ale super kvality. Občas projede nějaký auto, jinak pohoda a nádherný výhledy a krajina jak z obrázku. Vládne naprostá spokojenost, užívám si to plnými doušky. Sjezd je mnohem kratší než jsem čekal. Provádím nákupní orgie, všecko se mi zdálo levný (asi jsem měl vlčí mhu nebo co) a tak jsem to vzal. Flákám se v knihovně. Žel počasí mě na cestě opět sráží k zemi. Tak já dneska celej den suším věci na řidítkách a tak porůznu rozvěšený na kole jen kvůli tomu, abych opětovně zmoknul? Zítra má podle zpráv celý den nekompromisně pršet a ve středu prý taky. Už mě to fakt ale sere. Co teď? JOTUNHEIM asi nestačím projet a čekat pod parkem než se vyčasí? To bych mohl taky čekat věky! Zbývá jediná možnost a to - udělat toho co nejvíc ještě dnes! V LOMU vidím „sport" a kupuju tam nepromokavý návleky na boty, který se můžou určitě hodit. Zima od noh, to je jasná nemoc. Vyhazuju cca 1.000 Kč, ale snad to bude k něčemu. No a tak vzhůru do parku. Dlouho je to skoro po rovině, pak to stoupá a víc a víc a začíná pršet a zase přestává. Je mi jasný, že projet to celý dneska v žádným případě nestihnu. Za každým rohem vidím už sedlo, ale vždycky se to zvedne dál a nemá to konce. Míjím opět sníh a začíná být hrozná zima. Ale jinak bomba, fotím jak blázen, dělá se duha, prostě super! Vodopády z levé strany padají fakt z velkých výšek, skvostné! O půl desáté už je skoro tma, protože je zatažený, jako kdyby měl padat sníh. Hltám jídlo, rychle piju čaj a skáču do stanu. Kempuju určitě nedaleko sedla, tzn. na úplně nejhorším místě. Jsem myslel, že to překonám a sjedu dolů do tepla. Nevyšlo to. Zítra to bude asi dost náročný v tom dešti. Zůstat tady nemůžu, takže by to chtělo dostat se aspoň dolů. Jinak jsem dnes strávil v sedle 7:51h, což je rekord. Tachometr je asi v čudu, 2x jsem ho přistihl, že nefachá, takže těch km bylo dneska asi víc. Zítra při mně stůjte všichni svatí!

Zmákl jsem to! Ráno se budím v 5:15h, v 6:15h a před 8h vstávám. Pořád neprší. Až když začínám balit, tak začíná. Razím to v tom dešti, nic nevidím a ten kopec pokračuje ještě dalších 5 kilometrů. Místama přestává pršet, místama přidává. Jak by tady mohlo být krásně, kdyby bylo krásně! Je pochopitelně strašná zima. Po délce asi 10 km je to pořád nahoru dolů, ale pak už to začíná padat. Ale jak! Padák jak do díry. Frčím tam 50 km/h, škoda že cesta je hrbatá, bych to pustil... a asi se zabil. Šílenej sjezd až dolů k fjordu. Jet to opačně, tak zdechnu. Jdu na tur. info, platím za net a padá na mě smrtelná únava. V noci jsem moc nespal, protože mě bolelo pod lopatkama, praskalo tam, jak jsem se otáčel. To je pěkně v hajzlu! Pokračuju kolem fjordu dál a celkem to jede. Bolí mě úplně všecko, hlavně teda v zádech. Do GAUPPE se to dá, neprší a je to po rovině. Flákám se, vůbec se mi nechce. Tachometr zas stávkuje, tak se mu už nedá moc věřit. Za GAUPPE se to dlouze zvedá, vylízá na chvilku i slunko! Dojíždím až do SOGNDAL, beru vodu a hned jak se objíždí tunel, rozbíjím stan a mám dokonce i lavičku a stolek sám pro sebe. Jsem vyřízenej. Vařím, přesoluju to, čtu info materiály, čučím zas dlouze do mapy (zítra zas kopců jak sviňa), nalívám se čajem až k prasknutí. Lezu do stanu. ...ty záda, to není vůbec dobrý.

Víc takových dní jako tento a nikdo mě z toho kola už nesundá! Ráno je vcelku všechno suchý od toho jak fouká vítr. Paráda, balím stan a po 8h už nabírám 1. ranní kilometry. Do HELLA na ferry to jde vcelku v pohodě, potkávám jeden pořádnej vodopád, svítí slunko, prostě idyla. Na druhé straně fjordu je silnička tak úzká, že po ní projede jen jedno auto, je to místama o život, naštěstí je to jen pár kilometrů do VIKU. Na tur. info je net zadarmo! Konečně! Potkávám tam další Čechy - pohodový kempisti a holka krásná. Čeká mě kopec a tak vzhůru do něj. No 2 hodiny to trvá, než se dostanu navrch. Čekal jsem to horší. Je to bomba celou cestu, fakt mě to baví, i když jedu tak 5 - 6 km/h. Stoupání končí tunelem, pak klasická horní pasáž „up and down," kolem jezer a celkově je krajina úžasná a navíc svítí slunko, takže se tetelím blahem. No a pak je tady sjezd! Když to vidím, tají se mi dech. Jeden z nej okamžiků na tour a to vlastně sjezdy nemám rád. Prostě PARÁDA! Vodopád a údolí dole jsou úžasný. Ve VINJE doprava podél řeky, další nádhernej vodopád, ale žel jedu po dálnici, takže auta a kamiony mi dávají zabrat. Odbočuju na vedlejší cestu a snažím se najít místo na stan u jezera, což se po delším hledání daří. Vařím a válím se. Večer přichází nějací rybáři, ale to jsem už ve stanu. Ještě aspoň pár dní by nemuselo pršet, uvidíme. Blížíme se na jih.

Noc je divná, je buď kosa, nebo hrozný vedro. Ráno nad jezerem leží mrak a vlhkost je 100%, stan nemá šanci uschnout. VOSS nějak míjím a poměrně rychle zdolávám ne příliš prudké stoupání, na jehož druhé straně je padák jak sviňa a vodopád úctyhodných rozměrů. Svítí slunko, jedu kolem jezer, které odrážejí hory - parádička! Cesta k ferry do UTTNE je zajímavá, úzká a kamiony ji blokují z obou stran. Z UTTNE do ODDA je to podél pobřeží a jde to docela rychle, odvážně kradu i pár třešní, hurá! Před ODDA je další obrovský vodopád. Utrácím zase peníze, umývám flašku, která začala plesnivět, protože pomerančový džus nechává kousky vevnitř a ty pak vesele hnijou. Petku musím vyhodit. Na večer si dávám ještě kus stoupání nad ODDA, míjím další vodopád a plazím se do pěknýho kopce. Kempuju přímo vedle prázdnýho baráku na louce. Zima je naprosto příšerná! Super den!

Ráno je takový mokro, hůř jak kdyby pršelo. Stan ne a ne uschnout, ani když na něho svítí slunko. Drápu se do kopce, je skoro jasno! Paráda! Trávím 6 km v tunelech a pak už je to dolů jak prase, málem míjím odbočku na SAUDA, úzká cesta a skoro žádnej provoz. Ale to stoupání!!! Fakt masakr!!! Ten sklon by mě zajímal! Je to fuška, ale seru na to, je supr počasí a okolní krajina bere dech! Jeden z nej okamžiků na trati. Na vršku si dávám svačinku a pokračuju dál. Není to kupodivu hned prudce dolů, ale morduju se s dalšími kopci. V SAUDA posílám pohledy a v obchodě jsem na sebe fakt moc tvrdej a nekupuju žádný zbytečnosti, jen chleba a broskve za super cenu. Hurá na ROPEIDA. Jde to furt navrch, ale neva, valí to! Pád k ferry nesmí chybět. Jede jen hrstka lidí. Ze SANDU to je pochopitelně zase vzhůru (kurva, proč to furt píšu? Vždyť od moře to musí být logicky pokaždý do kopce, ne?), po kolikáté dnes už? To nebyl snad ani metr roviny, nejlehčí převod tam byl vraženej „ymrvére." Ještě bych popojel, ale je 8h a tak vítězí posečená louka. Zítra to má být s počasím ještě dobrý, neděle bude ovšem kritická. Další vynikající den!

Ty vogo, to jsem si zas dal! Ráno je opět strašně mokro. Tráva se lepí úplně všude, balení stanu je zážitek. Pálím to podél fjordu, kde silničáři zasazují poslední ránu už tak dorasované cestě. Ale ženu to tam hlava nehlava, šutry jen lítají. Projíždím tunely, kde kurva ale není světlo, hrozný! Na ferry potkávám Slováky, kteří jsou v Norsku poslední den a ženou na PREIKESTOLEN a do STAVANGERU a domů. Na druhé straně fjordu fotím jakousi velkou židlu a zas norská klasika bez rovinatých úseků. Ale počasí mi přeje, tak si nestěžuju. Dojíždím až k odbočce k PREIKESTOLEN a to už je zamračený jak sviňa, chcu to vzdát, ale na poslední možnej moment to točím na cestu k parkovišti a po 85 km v těžkém terénu to tlačím ještě 5 km do krutýho krpálu, na jehož konci začíná 2 hodinový šplh na vrchol. Kolo pohazuju u cesty, rychle hážu do batohu pár věcí a v 16:45h zahajuju výstup. Lidi mi říkají, že jen cesta nahoru trvá víc jak 2 hodiny. Tak šlapu a letím jak magor. Samotná cesta je ok, ale prodírat se davem lidstva mě jakože dost nebaví. Na vrchol dorážím po 45 minutách, ty vole! Je to něco neskutečného! Nemám slov! Plazím se k tomu srázu, fotím, vichr je brutální, ale něco takovýho prostě vidět a zemřít. Přes 600 m vysoká skála hned nad mořem. Jen nevěřícně kroutím hlavou a je mi jasný, že tohle byl vrchol mého norského tripu. Dolů už tak neženu, ale i tak jsem v 18:45h u kola, sjíždím pár km, lomím to na cestu do lesa a tyčím stan.

Přetěžkej den! Ráno všechno suchý, protože fučí jak blázen. Stoupání mě vcelku překvapuje a loď stíhám na poslední sekundu. Od tam už to je jen do kopca jak sviňa a navíc pořádně fučí. V kopcu se mnou kecají 2 sportovci na kolech a jen kroutí hlavou, kolik jsem s tím svým pojízdným blešákem už ujel kilometrů. OLTEDAL a pak bočníma uličkama k pobřeží. V dědinách se koná nějaký cyklozávod a tak jedu s nima. Ti magoři na těch kolech musí jet tak 50 km/h! Strašnej fofr. Pořád do kopce a už to začíná být nesnesitelný, poryvy jsou tak silný, že v přímém protivětru mě to zastavuje a z boku končím cca 10x v příkopě, kam mě to sráží. Je to fakt příšerný! Dřu jak mezek a konečně se dostávám k jižnímu pobřeží a začíná pršet. Jedu k jednomu kempu, kde stojí jeden cyklista z Německa a říká mi, že za kemp chcou 200 NOK! Tak kecáme, a že prý pojedeme spolu a zakempujeme na prvním příhodným místě, pochopitelně zadarmo! To nacházíme hned za dalším kempem a už kolem 16h stavíme příbytky. Gregor jen kroutí hlavou nad tím, kolik toho vezu a tak si ho vychutnám, když vytahuju svoje kilo cukru . Říká, že ještě nikdy neviděl nikoho tak naloženýho. „No tak teď vidíš, brácho, co to znamená jet natěžko!" Zítra prý pojedeme spolu. On jen se zadníma brašnama, na galuskách..., „asi" mu nebudu stačit. Lije, jak když liješ kýblem, snad to do zítřka přejde!

No lije snad celou noc, až ráno přestává. Balíme mokrý stany a vyrážíme, je to pořád dost nahoru dolů, a když zazní věta: „Teď už to vypadá, že to půjde pár kilometrů po rovině", nastupujou pořádný krpály. Ale fakt vostrý stoupáky se sjezdy končícími až u moře a tak pořád dokola. Těžký, těžký. Gregor ze začátku žene, ale pak se to nějak srovnává a dá se jet více méně pospolu. Hledáme knihovnu, ale jak v GERSUNDU, tak v HAUGE a i ve FLEKKEFJORDU je v pondělí knihovna zavřená. Z FLEKKEFJORDU je to těžká práce a navíc nás to nechce pustit na dálnicu, tak to vše musíme pracně objíždět a opět se potýkat se strmými stoupáními. Gregor toho má plný zuby a tak v dědině FEDA těžce hledáme místo na stany. Nakonec vítězí místo hned za hřbitovní zídkou, hned u cesty, hned u malýho přístavu. Ale co se nestalo...?! Jsem už připravenej jít se umýt pod hadicu, co je u lodí, ale Gregor zkouší jedny dveře u takovýho domku a zjišťuje, že je tam hajzlík + sprcha a teče i teplá! Naprosto neuvěřitelná věc. Vaříme a den končí kotlem čaje. Počasí se dalo, polojasno a hlavně nepršelo. Prostě další super den!

A už jsme tři! Opět mokro a těžký sušení, a když už je to skoro suchý, tak začíná pršet. Taky přijíždí jeden mladej Francek na kole, a že prej kudy tudy do KRISTIANSANDU a že prej je tam na cestě velkej tunel a že má strach . Tak jedeme s ním a obávanej tunel bez potíží zvládáme. Zajíždíme si jak sviňa, protože na dálnicu nás to nechce pustit, takže to musíme pracně objíždět a v jednom místě tlačit, protože tam jsou bagry. Těžká práce. Furt navrch dolů. Nemůžeme najít cestu do LYNDSDALU, ale pak nás orientuje jeden Nor, zajíždí si kvůli nám mraky kilometrů a my se tak ocitáme na polní cestě s tak krutým stoupáním, že i moje MTB převody s tím mají značný problémy. Němec s Francouzem musí tlačit, protože je to tak prudký, že se nechytají. Je to fakt strašně těžká cesta, opět potkáváme bagry a opět do krpálů, jaký jsem na cestě ještě nepotkal! A zase dolů k moři a všecko nanovo. Asi nejtěžší den v Norsku a možná i na celé tour. Němec trvá na tom, že musí jet do LINDESNES, což je nejjižnější bod Norska. Tak jedeme, ač neradi, s ním. Tam potkávám ty 2 lady, co jsme už potkal na cestě jižně od BODO. Dojeli dnes! Dámy podaly naprosto obdivuhodnej výkon! Dostávám od nich kafe a buchty. Očumujeme maják a prej můžeme kempovat, kde chceme a tak to děláme. Kurevsky těžkej den! Ferry do Dánska jede zítra v 15h a já si myslím, že těch 80 km do té doby nestihneme. Ale prý se o to pokusíme!

Hovno spím, navíc začíná v noci pršet a prší i v 6h, kdy vstáváme. Hrozný! Ale balíme a skutečně v 7h vyrážíme. Napřed jedeme jen rychle, ale po snídani už letíme jak hovada. Ti 2 blázni se střídají ve vedení, nemůžu s nima soupeřit, sotva se jich držím. Po rovině 35 km/h. Chvílama prší, valíme jak čerti. Po dálnici..., hlava nehlava. Do KRISTIANSANDU fakt dojíždíme před 13h, po 80 km! KRISTIANSAND je rozbitej jak po náletu. Kupujeme lístek na loď do Dánska, utrácíme poslední peníze a naloďujeme se. Za 2 hodiny jsme v Dánsku a Greg zjišťuje, že má prasklou špicu a tak hledáme cykloshop. V prvním obchůdku mu to už nechcou spravit, ale potkáváme ještě jeden obchůdek skoro za městem (HIRTSHALS), kde mu to naprosto skvělej týpek zadarmo spravuje. Kupuju u něho držák na velkou flašku, ale přidělávám si akorát starosti, nemůžu to tam dostat, trápím se s tím a nakonec to tam připáskovávám. Že jsem na to chytal, osel! Kempujeme na louce v lese.

Tak jo, Francouz chce jet podél západního pobřeží, Němec prostředkem a mně je to jedno. Takže Francouz je osamocen a my to hrnem prostředkem na jih. Před AALBORGEM, kdy to svištíme pěknejch 30 km/h, slyšíme zvonek, že nás někdo chce předjet a ona to tak 50-ti letá ženská! Jsme lehce překvapeni, ale tu bábu se nám už dohnat nepodařilo! Neskutečný! V AALBORGU čumíme na net a na ženský. Dánsko se má definitivně čím chlubit! Občas je to prostě něco úžasnýho. Pádíme pořád na jih, ale brzdí nás Gregovy 2 prasklé špice, které se daří vyměnit. Dojíždíme do HOLBRO, žebráme vodu a pak i plac na stany za městem. Provádím i plavu v jezeře a Mr. Gregor vaří vegan food par excellance! Paráda! Jo, koupil jsem krabicáka a tak po x-týdnech zakouším chuť alkoholu. Pořád dobrý. Ženská, u které máme postavený stany, nás straší zítřejším krutým deštěm. Sakra, no uvidíme!

No jo no, fakt prší, to jsme teda čekali. Balíme, ale jsme pozváni od paní domu na snídani a tak jako správní věčně hladoví vagabundi jdeme. Snídaně je to královská, jsme nevychovaní hovada, protože jíme úplně všecko, co před nás postavili a paní domu nestačí odbíhat pro další a další chleba. Venku lije jak z konve a tak ještě debatíme. Postarší manželé mají prý dům v Grónsku a tak se dozvídáme spoustu zajímavých informací. Tomu já říkám skutečně hodnotná debata. Ale je pomalu čas vyrazit to toho lijáku a tak se řítíme směrem na ARHUS. Jde nám to moc dobře, místy dokonce přistává pršet, ale vichr si s náma pohrává docela krutě. Před ARHUSEM se naše cesty dělí. Bylo to super, kámo! Ve městě dostávám 2 defekty a jsem na mrtvicu, hrozí mi, že nestihnu loď do Kalunborgu! Vše se ale daří, naloďuju se a už za pořádné tmy jsem v Kalunborgu. Dělám ještě pár km a za boha nemůžu najít fleka na stan. Ono po tmě se to fakt těžko hledá. Stavím stan hned u cesty u jedné zahrady. Zítra poslední den na trati!

Moc se mi nechce a tak se válím, což se mi málem stává osudným, protože přichází nějaká ženská a říká mi, že pokud do 5 minut nevypadnu, volá policajty! Dáni jsou prostě občas hodně divnej národ! To se mi mockrát na cestě nestalo! Zdrhám, až se za mnou práší a vcelku v pohodě dojíždím až skoro do Kodaně. Hledám ISHOJ, dostávám další defekt, takže to musím opět vyměnit. Nacházím dům mého kámoše Rada a ukončuju trip!! Do prdele, to bylo něco!!!!!!!!!!!!

V Kodani zůstávám ještě pár dní, obcházím nějaké ty známé, piju mraky piva, jdu se podívat do Christianie, balím kolo do krabice a odlítám do Prahy! Kruh se uzavírá, Ondra na mě čeká na letišťu a odváží mě do Krásenska. Po 5 měsících v sedle jsem doma! A jakej je to pocit? Nevím, je to všelijaký. Na jednu stranu všechno doma je, žádný starosti, pohoda, na druhou stranu mě čeká peklo každodenního života, shánění práce a pak nekonečná otročina. Takže co je lepší? Být na cestě nebo být doma? Kdo zná odpověď? Já jo!

... už druhý den doma špekuluju, kam vyrazím příště!

Dostupné informace o mých spolujezdcích ke dnešnímu dni (8.11.2011):

Maren s Torstenem jsou pravděpodobně v Číně. Co jsem je opustil v Iráku, tak do Íránu dojeli ještě bez větších problémů, ale hned za hranicama je přepadli místní výrostci s nožama a chtěli je okrást. Nic méně se jim podařilo jako zázrakem ujet a další pobyt v Íránu už byl v pohodě. Turkmenistán byl prý vražedně horkej, nedalo se skoro jet, jakej byl příšernej hic. V Uzbekistánu se k nim připojil jejich kámoš a společně dojeli přes Kyrgizstán až do Číny. Přes poušť TAKLAMAKAN se jim podařilo prostopovat, i když to prý bylo náročné, všude po nich chtěli peníze. Navíc jim někde ukradli jednu přední brašnu... Ale pořád jedou!!!
Martin z Dánska skutečně dojel až na NORDKAPP, odtam se mu podařilo naskočit zadarmo na loď k ruským hranicím a na kole dojel až do St. Petersburgu. Vlakem pak jel až k Bajkalu a odtam na kole do Mongolska, kde mu nějací sráči ukradli kolo! Nějak se mu tam podařilo sehnat nového oře a na něm dojel až do Pekingu. Udělal si výlet do Severní Korei a v současné době je v Soulu.
Gregor z Německa až úplně domů nedojel, protože mu praskl rám! Někde 500 km před domovem byl nucenej ukončit trip. Jeho další plánem je jižní Afrika...

Fotky na: www.beggard.rajce.idnes.cz

Statistiky

Celkový počet kilometrů: 11.500
Celkový počet dní: 150
Jordánsko: 15 dní / 992 km/ nastoupáno cca 9.370 m / 3 dny off
Sýrie: 16 dní / 1.183 km / nastoupáno 5.350 m / 4 dny off
Turecko: 25 dní / 1.682 km / nastoupáno 25.740 m / 1 den off
Irák: 11 dní / 732 km / nastoupáno 9.010 m / 0 dní off
Gruzie: 19 dní / 1.217 km / 3 dny off
Arménie: 7 dní / 634 km / 0 dní off / dohromady nastoupáno 18.140 m
Ukrajina: 7 dní / 420 km / nastoupáno 5.690 m / 2 dny off
Švédsko: 18 dní / 1.961 km / nastoupáno 12.480 m / 0 dní off
Norsko + Dánsko: 27 dní / 3.024 km / nastoupáno 46.960 m / x dní off
Počet dní, kdy pršelo: 58 (!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!)
Počet defektů: 20
(Údaje nejsou přesné!)

Mapa Jordánsko: http://www.bikemap.net/route/829073
Mapa Sýrie: http://www.bikemap.net/route/829172
Mapa Turecka 1: http://www.bikemap.net/route/1326046
Mapa Turecka 2: http://www.bikemap.net/route/1326091
Mapa Iráku: http://www.bikemap.net/route/1326073
Mapa Gruzie - Arménie - Gruzie: http://www.bikemap.net/route/1326120
Mapa Krymu: http://www.bikemap.net/route/1327022
Mapa Švédska: http://www.bikemap.net/route/1327040
Mapa Norska (a Dánska): http://www.bikemap.net/route/1329887