Básník, víla a dítě on the road 1 (Nervy s Kristýnou)

Žlutý autodus (to není překlep, ale vílí slovo, říká té obludě prostě AUTODUS) se přeplavil trajektem do dánského Rodby, dopřál nám ještě chvíli spánku s polámaným krkem a o půl sedmé ráno nás vyplivl v Kodani poblíž hlavního vlakového nádraží. Všechny věci máme ve dvou obřích uměloplachtových taškách na jedno použití od vietnamců (po 39 CZK) a bromíka k tomu. Jdu pro taxíka a odjíždíme do místního budhistického centra, kde máme domluvený na pár dní azyl. Centrum tvoří tři městské vilky se společnou zahradou, kde žije normálním životem asi 20 převážně mladých lidí ze všech koutů Evropy včetně několika párů s dětmi. Funguje to tu stejně jako v centrech v Praze, Brně nebo na Vyhlídkách u Českých Budějovic. Spojuje je zájem o budhismus a vlastní rozvoj, živí se každý sám a jsou to prostě optimisti (žádní mniši).
Víla je nadšená, nejraději by tu už zůstala, jenom meditovala a živila se nektarem (ovocnýma šťávama). Naše dítě se hned zapojuje do hry s místními batolaty. Pár minut chůze odtud je čisté moře a písečná pláž a protože je krásně slunečno, dva dny se chodíme koupat a stavět hrady z písku. Voda je chladná a fouká dost vítr, jinak idyla. Takže i kdyby už vůbec nic, něco máme splněno. Dítě užívá poprvé v životě moře a to je první cíl naší expedice.

Na mně zůstává vyřešit docela podstatný detail, a tím je vyzvednutí kola. Brněnská firma Cyklospeciality.cz tady nadálku zakoupila novou christianii, nákladní kolo, a my ji máme vyzvednout a po ose s ní přijet do Prahy. Vymyslel jsem to já, kolo kupuje Ondra Brunecký a dohromady nás dala Jitka Vrtalová. Původně jsme ji měli převzít na Bornholmu, kde se vyrábějí, podle posledních zpráv bude v Malmo (to je odtud jen přes vodu). Posílám mail Ondrovi Bruneckému do česka, před naším odjezdem už jsme se nestačili sejít a ohledně vyzvednutí kola nemáme konkrétně domluveno nic. Ondra neodpovídá a začínám být lehce nervózní. Jsem na sebe naštvanej, že jsem to před odjezdem nedomluvit lépe, ale nahrnulo se k řešení tolik jiných starostí včetně pracovních, že jsem stihl co jsem stihl, a na to nejdůležitější nedošlo. Nakonec Ondrovi volám (je mimo práci a chytla ho záda) a on mi další den přeposílá mail s proběhlou komunikací s dánskou stranou, ze kterého málem šedivím. Ondrovi se v duchu omlouvám, mezinárodní obchod taky není jednoduchá disciplína :-)) 

Paní Ane, se kterou je převzetí kola dohodnuto, žádá v mailu Ondru, aby na vydání kola netlačil, dostala boreliózu, je v nemocnici a není jí dobře. Její zeť Pedro by nám mohl kolo předat, ale zítra mají rodit, takže... Mají ještě jednu dceru, který by mohla pomoci, ta není k zastižení a nic o tom neví. V mailu je uvedena i adresa, kde se právě christianie nalézá, ale nepoznám z ní, ve kterém městě vlastně. Tak kdo nám ho předá... Je už večer, jsem na nervy a zkouším sám volat přímo paní Ane. Moje chatrná angličtina nicméně není s dánskou angličtinou právě kompatibilní a mám docela intenzívní pocit nájezdníka, který stresuje rodinu už v tak dost stresové situaci. Ale přeci něco. Kolo je v Kodani a mám volat Pedra. Nechávám tam zavolat raději českého kamaráda Tomáše tady z centra, vládne dánštinou a dánskou angličtinou lépe. Pedro je informován a svoluje christiánii vydat zítra v poledne, pokud ovšem nebude právě u porodu...
Nazítří skládám bromíka k jízdě a s papírovou mapou Kodaně vyrážím pro kristýnku. S přáním aby to vyšlo a se staženým zadkem, neznámá velká města moc nemusím a na kole už vůbec, to je vždycky nervák... Ale co se to děje? Přejet Kodaň od severu na jih přes centrum není problém, všude cyklopruhy, plno cyklistů, řidiči aut jsou nějak v pohodě, chodci mají zvlášť pruhy a usmívají se... Je mi to podezřelé, to dostali všichni kodaňáci dneska v práci přidáno?
Mám časovou rezervu, ale nebyla potřeba, přejel jsem město i s koukáním do mapy za třičtvtě hodiny. Pedro mi s naprostou důvěrou předává kristýnku, skládám do ní bromíka a vracím se zpátky přes Kodaň. Nejedu s christiánií poprvé, už jsem to byl v Brně v cyklospecialitách.cz jednou vyzkoušet. Večer ji ohledáváme a zdobíme připravenými samolepkami. Má všechna kola rozměru 24", osm rychlostí, vpředu dvě mechanické kotoučovky (na jednu páku) a vzadu brzdu v náboji, ale s páčkou na řídítkách (lze šlapat dozadu jako s cvrčkem). Je celá černá i s plachtou přes bednu. Jedu ještě dokoupit náhradní duši, pumpu (bromík má autoventilky, kristýnka takovou tu klasiku) a nosič se šrákama. S namontováním nosiče jsem se docela potrápil a vděčně využil i místní dílnu tady v centru, ale klaplo to a sedlo k sobě. Sláva. Takže... můžeme vyrazit do Prahy?
Ale moment, ještě nás čeká Kodaň a malá mořská víla. Tak tam se vypravíme na zkušební projížďku zítra.