Jižní hranice

„Tak jsem tady Panímámo, dřív to nešlo.“ Oblíbený citát můj a mého bratra, mně vytanul na mysli 8. září 2023, okolo desáté hodiny. Stál jsem před nádražím ve Znojmě a byl jsem spokojen. Pak jsem si zašel do stánku na kávu, přesně jako před dvěma měsíci, kdy jsem na tomhle nádraží spolu s manželkou a její kamarádkou Jitkou vystoupil z vlaku a vydal se na cestu na východ. Teď jsem ovšem přijel od západu. Trasa se spojila!

Celé to začalo již v roce 2012, kdy jsem s kamarádem Pepou podnikl výlet od hraničního přechodu Železná v Českém lese, přes Pleš, a Velký Zvon do Poběžovic. A hned v červnu dalšího roku pak třídenní přejezd Šumavy (opět s Pepou, ze Špičáku přes Prášily, Poledník, Modravu, stále na jih, až do Černé v Pošumaví. (O tom jsem napsal samostatný blog). A ještě v témže roce jsem dal, tentokrát sám, trasu s Mariánských Lázní přes Dyleň do Chebu.

V letech 2015 a 16 jsem se toulal leckde, ale okolo jižní hranice ne. Jenže pak jsem si doma pověsil mapu, zakreslil do ní své výlety a najednou to začalo dávat smysl. Projedu celou jižní hranici !!!

A tak jsem na jaře 2017 opět s manželkou a kamarády Jitkou a Láďou projeli Ašský výběžek, nejzápadnější bod ČR, bývalé trojmezí ČSSR-NSR-NDR až do Chebu. V roce 2018 jsem navázal na Expedici Šumava, expedicí Novohradské hory, z Lipna přes Hrad Vítkův kámen, Dobrou Vodu, Nové Hrady a Suchdol nad Lužnicí, Borovany, Římov do Českých Budějovic. Samozřejmě nemohl chybět nejjižnější bod ČR. (blog) A na podzim jsem si vyjel (tedy dílem vytlačil) z Domažlic na Čerchov a udělal malé kolečko Chodskem. A pak ještě ze Špičáckého sedla přes Černé jezero a Stateček do Nýrska a do Klatov, což není žádné hrdinství, neboť je to celou cestu z kopce.

V roce 2019, opět s Pepou Expedice Kanada (tedy ta Česká--blog)) z Kaprouna přes Landštejn do Nové Bystřice, Staňkov, České Velenice s odskočením si do Rakouska a pak přes Suchdol nad Lužnicí, Novosedly nad Nežárkou a Třeboň do Veselí nad Lužnicí na Vlak.

A potom přišel kovid. K cyklistickým potřebám přibyl respirátor, ale ta čára na mapě mě začala provokovat. A tak kovid nekovid, jedeme dál. Dovolená na Jižní Moravě, s manželkou a negativním testem a výlet z Valtic na Břeclav a Oboru Soutok. Trojmezí ČR- Rakousko -Slovensko.

V roce 2021 jsem se flákal jinde, jezdil jsem po Brdech a po Litovelském Pomoraví. A když už jsem v té Litovli, tak jsme si s manželkou odskočili kousek dál na východ, do Hrčavy a navštívili nejvýchodnější bod ČR a trojmezí ČR-Slovensko-Polsko. To jen tak nad plán.

V roce 2022 jsem se, jako čerstvý důchodce posadil před tu mapu a hluboce se zamyslel. Tak teď už to dám! A začal jsem pospojovat úseky, které mně chyběli. Nejprve dvakrát Domažlice. Jednou z Domažlic do Nýrska a potom z Bělé nad Radbuzou do Domažlic. A pak ještě na konci prázdnin okolo Lipna jižní stranou, abych nešvindloval, protože mě tam chyběl malý kousek. Takže z Lipna přes Zadní Zvonkovou na Černý Kříž, a Šumavu máme komplet. I když zrovna Šumavu mám projetou myslím docela dost. a to nejen při hranici.

A přišel rok 2023. Chybí mně pár úseků, které letos MUSÍM dát. V květnu doplňuji úsek Planá u M.L. – Bor u Tachova. Ovšem to je pouhých cca 25 km, tak to beru přes Havran a je z toho téměř osmdesát. Navíc si tím plním jeden z dalších cílů. Mám navštíveno všech pět vrcholů, na kterých byly radiolokační prostředky pro odposlouchání radiokorespondence v dobách studené války. Říkalo se tomu Uši varšavské smlouvy. Dyleň, Havran Velký Zvon, Čerchov a Poledník. Pak si ještě pro poctivost dávám z Aše do Chebu, přes Františkovy Lázně a celý západ je hotov. Ještě ta Jižní Morava. Na začátku července jedeme na cyklotýden opět s manželkou a její kamarádkou Jitou a Láďou k Mikulovu. Nejdřív se jedeme podívat do Obory Soutok, (to se nepočítá, tam jsem již byl) a pak jeden den nasedáme na vlak a jedeme do Znojma, odkud po ose zpět k Mikulovu. Tohle plánování, to jsou léta praxe a zkušeností. Vždy je lepší ráno jet někam vlakem a vracet se na základnu na kole než opačně. Představa, že stojíte někde na nádraží, daleko od penzionu a do vlaku vás z nějakého důvodu nevezmou… To je lepší, když vás nevezmou ráno, to se dá naplánovat náhradní výjezd.

Sice jsem na nádraží ve Znojmě zapomněl baťoh i s dvěma mobily a přišel na to (tedy Jitka přišla) až v té na začátku zmiňované cukrárně, ale baťůžek na mě na lavičce na perónu počkal, a tak jsem se vraceli zvesela.

Prázdniny skončily a mně stále ještě chyběl tem malý, asi sedmdesátikilometrový úsek mezi Starým Městem pod Landštejnem a Znojmem. Na ten jsem se vydal začátkem září. Vlakem do Slavonic a potom ze Slavonic na západ do Starého Města pod Landštejnem, abych spojil trasu a pak zpět přes Maříž do Slavonic. A druhý den skoro až do Znojma s přespáním prakticky na předměstí. A ráno na vlak, neboť cestovat k nám rychlíkem Brno-Plzeň, to není žádný fofr. A tak jsem ráno 8. září 2023 okolo desáté hodiny stál před stejný stánkem, jako na začátku prázdnin, a bylo mně dobře. CÍL SPLNĚN! Od Aše po Břeclav. Sice mně to trvalo jedenáct let a znám borce, kteří by to dali za tři, možná čtyři dni, Ale budiž. Jako stokilový penzista, dobré.

A abyste si nemysleli. Mezi tím ještě mockrát Brdy a Šumava, třeba výjezd z Rejštejna na Huťskou horu, převýšení 600 m na 13 km, z Prahy do Prahy (tedy z druhého nejvyššího vrcholu Brd do matičky stověžaté 100 km,) nebo od nás z Blovic od Plzně do Českých Budějovic 141 km. A manželkou Jižní Čechy, Jižní Morava a Labe. Od Poděbrad přes Mělník, Litoměřice až do Děčína. Pochopitelně nikoliv za jeden den. Jizerské hory, podblanicko , atd.

A navíc asi stokrát Padrťské rybníky v Brdech, Rozhledna Na skále u Železného Újezdu a tisíckrát kaplička Svaté Barbory, to když je čas tak na 20 km. A Kamensko.

A to je zatím všechno, A kdyby toho už víc nebylo: Bylo to krásné a bylo toho dost.