Pro Mirka: už mi to nedovolilo odpovědět, prý bych už překročila počet úrovní hierarchie a prý už stejně probíráme něco jiného (no měli pravdu :-)
Docela zírám, kolik toho máš za sebou.
Já kdybych slyšela ty modlitby a loučení se s rodinama před nastoupením do toho autobusu, asi bych se zalekla :-) Mně stačilo, když nás v poslední vesnici varovali, že nás do Kosova stejně nepustí a že nemáme spát tam nahoře a napsali nám dopis pro nějakýho baču, kterej tam přes léto někde nahoře bydlí, tak aby nás na noc vzak k sobě.
Sice jsme ho našli, ale netvářil se moc pohostinně a zrovna se chystal dolů a navíc to tam smrdělo, tak jsme se rozloučili a spali v přírodě cca 3 km před tím průsmykem.
Šar Planinu toužím navštívit od dob, kdy jsem četla Mayovky, takový ty z Balkánu a ...
... Čakor - tak se vykašli na transalpy a vyraž na trans Čakor ;-)) tam nenajdeš žádný turistický chaty, vlastně najdeš, ale rozstřílený ..... na na Čakoru pravý zákopy a nefalšovaný kulometný hnízdo :-(((
Mne to zase docela bere, když vidím, že některé cíle zůstávají. Možná jsme byli u stejného bači. "Sviňu nedržím - mohamedán" říkal tehdy.Mi tam spali, majka udělala burek planinarski. Už tam bylo cítit národnostní a náboženské problémy. Albánské vesnice v Kosovu a Makedonii, to byl taky zážitek. Když jsem tehdy (tak1983 až 5) řekl, že až padne komunismus začnou evropské problémy tady, tak nikdo nevěděl o čem mluvím. Derviši v Prizrenu. Divoká Priština. Přívětivý monastýr Dečani. Okopy pro ležícího střelce po celé hranici s Albánií.Byla to síla. Nikdo nic nevěděl všichni nás posílali k moři.
O kompletní přechod Šar planiny jsem se pokusil dvakrát a mohu říci, že jsem ji přešel.Začali jsme někde od Tetova a nástup byl cestou na chatu Ljuboten. Tam vedla vyšlapaná stezka. Dále pak bez mapy podle autoatlasu a toho spisu Komárka. Šar planina má docela logický hřeben.Jak se asi kmenuje tehdejší Titův vrh? Ten Koráb jsem, ale jen načal a to mne mrzí.Je tam jeden moc pěkný kopec, snad po Triglavu druhý nejvyšší v tehdejší Jugo.
Na Šaře by bylo tak jedno, dvě sedla k pokusu s bikem. Já už to mám, ale "odpracovaný" a můžu v kldu na Gardu:o)))) nebo do Maroka.
Musela to bejt bomba, fakt ti ty zážitky závidím. Hezky se to čte a sní o cestování v práci. Nechceš vydat taky nějakou knihu ?
Pokud vím, tak i ten Korab je dneska nepřístupný.
Ach jo, lidi jsou blbci skrz tu politiku a národnostní a náboženské problémy.
Jo jo, taky plánuji, že na západ až "později". Tam to bude za 10-15 let stále stejné ....
Vezmi to z té druhé stránky. Vy teď máte prostě nesrovnatelně větší možnosti cestování. My jsme si museli každou cestu vybojovat. Takže závidět bych měl vlastně já. Jinak už moc lidí toho nacestovalo daleko, daleko víc než já takže celkem není co psát a je to tak lepší.
Korab má smůlu, že je přímo na hranici s Albánií. Asi bych to teď taky nezkoušel. Proniknout tam tehdy šlo jen po hřebeni Šar planiny. Ve správný okamžik bylo potřeba hlavní hřeben Šaru opustit a dát se jako doprava (západ?) tam je takový rozložitý hřebínek, který jsme z mapy určili podle toho, že tam bylo jasné rozvodí. Tak jsme obešli všechny hlídky, které hlídaly jen přístupy z údolí, práskli nás bačové, kteří pásli nahoře. Ale kdybychom kvůli mlze nemuseli zpomalit, tak jsme na ten nejvyšší kopec vylezli.
Jenže je tady ještě třetí stránka. Mně už taky není 20 a nemám 3 měsíce volna jako "zamlada". V práci stěží uhádám 3 týdny dovolené v kuse. Nestěžuji si, jenom to poznávání jde pomalu a když se to porovná s někým, kdo má odhadem o 10-15 let cestovatelských zkušeností víc, tak to je holt nesrovnatelné.
A víš že já na těch dnešních možnostech nevidím nic zase ták světoborného? Svět je sice otevřený, ale zase vyvstává otázka: kam vyrazit? A člověk pro samá nej, nej nevidí už ty obyčejný krásy třeba jenom za humnama.
A po pár letech? Rumunsko, Bulharsko, Ukrajina, Slovensko stejně vedou cestovatelské žebříčky. A tam se dříve smělo! Dnešní mladí maj jiné priority, musí vydělávat na drahé mobily a auta a cestování s báglem jako "socky" je stejně jako tenkrát pro pár nadšenců.
A ta třetí stránka je to, že dneska ti je vše naservírováno. Koupíš si dokonalou mapu, seženeš obrázkového průvodce, nakoupíš super vybavení a jedeš. A vidíš, třeba zrovna na to, jak jsi šel podle autoatlasu pohořím, to si budeš pamatovat hodně dlouho. Já si to třeba představit nedovedu, že bych uměla jít, jen tak bez mapy a turistického značení :-((
Fakt je, že dneska skoro všechno najdeš v Lonely, na internetu a u německých cestovek. Včera jsem slyšel v rádiu pořad o cesování po Číně. Přesně o místech, kde jsme před 17 lety tajně obkreslovali ( a posléze realizovali) plánky jak se dostat do zakázaného území.
Člověk si tím nesmí nechat zkazit radost.
V 70, 80 letech byli i mapy rumunských Karpat problém. Takové Godeanu nemám dodnes. A Capatiny jsem vlastně ani nenašel.
O něco lépe na to bylo Bulharsko, ale Rodopy jsme taky šli tak spíš odhadem. Tam by to bylo na kolo!
A jak to v tý Číně nakonec dopadlo? A ty zakázaný území jsou tam snad pořád, ne? Já nevím, tam jsem nikdy nebyla, tam na kole nedojedu :-(
Přes Rodopi jsme na kole projížděli a je tam fakt úžasně. Po vyprahlý Makedonii a Řecku ty zelený lesy byl balzám. Bohužel nám pořád pršelo, ale zase jsme o to víc měli možnost posedět s místníma.
Ale je fakt, že zrovna Trigradská a Jagodinská soutěska byly svýho času taky v zakázaným pásmu (díky blízkosti Řeckých hranic), takže bychom se tam "za kom" asi nepodívali :-((
Jo a Capatini, o kterých píšeš navazují na Paring, to jsem jednou šla s Kudrnou a turistickou značku jsem občas zahlédla. Ale i přestože jsme to šli s průvodcem, tak jsme celkem slušně bloudili. A když jsme po pár dnech dobloudili až k autobusu, tak nám aspoň koupil flašku.
Tak když to takhle vezmeš, tak je to vlastně pořád stejný. Bloudíte na stejných místech jako my kdysi. Mne by zajímaly ty Rodopy.Co myslíš,nedalo by se udělat jedno - projet z Bulharska Rodopy, pak se dostat do to kouta Řecka jižně od nich (možná jste právě tam byli) a skončit někde na ostrovech Thassos nebo tajemném Samothraki?
Včera jsem náhodně otevřela knihu Turistika v horách, vydanou (tedy nově vydanou) někdy v roce 1990. Doporučovali tam z Jugoslávských pohoří právě Prokletije, Šar Planinu, Korab a další :-) nebo spíš :-(
My jsme tenkrát (předloni) jeli 3 týdenní cestu z Bělehradu horama u hranic s Bulharskem na jih do Makedonie, přes Kumanovo, Skopje, Vranje a Dorj. jezero do Řecka do Soluně. Pak přes takový ten poloostrov s těmi prsty do Bulharska (Melnik, Pirin, přes Rodopi, Trigrad, Plovdiv, přes Starou Planinu) do Rumunska a konec byl v Baile Herculare, celkem asi 2000 km. Cestopis už mám hotovej, jenom ho ještě dát na web.
To co píšeš by se určitě udělat dalo, ale v těch řeckých ostrovech se nevyznám, takže to nevím. My jsme Řecko lízli jen sever.
Ještě bych chtěla projet jih Albánie (byli jsme jen na severu) spolu s Řeckem.
Vy dva si tady tak pěkně spolu špitáte, že mi to nedá, abych se k vám nevmezeřil!
(musím se tedy hned z kraje se připojit k úctě, kterou cítím z řádek Peggy).
Já jsem narozdíl od vás v průsmyku Čagor bloudil zatím jen prstem na mapě při vytyčování své cesty do Řecka. Loni se nakonec nepovedla, ale v červnu 07 snad už na ten Olymp z domova na kole dojedu (teda na ten vršek už bez kola) a je mi nakonec jedno, zda pojedu Albánií severem či jihem. Od tama chci jet dolů k Olympii a trajektem domů, takže pokud Peggy tvůj naznačený plán hodláš provést ve stejné době, tak se tam někde můžeme potkat a zamávat si. Zatím jsem nikoho k této cestě nepřemluvil, takže nakonec to setkání (po část cesty?) nemusí být úplně náhodné.
Jen se klidně vmezeř, od toho tady ta diskuse je - čekala jsem kdo se přidá se zkušenostmi z tohoto koutu Evropy :-) I když je otázka, zda je to pořád ještě Evropa.
Ale moc jsem nepochopila, o jaké úctě mluvíš? Jestli o úctě k Mirkovým zážitkům, tak to potom ano.
My jsme právě ten Albánský sever nakousli vloni, proto příště zkusit třeba ten jih. Ale asi to nebude letos, to je zatím v plánu vyrazit východnějším směrem, konkrétně na Krym. Zatím ale nevím, jak to uděláme, protože na otázku, jak s kolem ve vlacích na Ukrajině nám nikdo neodpověděl. A nechce se mi moc se trmácet stovky kilometrů mezi střídajícími se lány s obilím a kukuřicí.
Takže v Řecku se letos asi nepotkáme, ale kdo ví, kam nakonec vyrazíme (už je ale nejvyšší čas!).
Jé, teď mi ale došlo, že 2007 je vlastně až příští rok :-)
No nic, nebudu to už mazat, ale jenom mi napiš, jak to plánuješ s tím "trajektem domů". Pokud vím, do ČR zatím žádné trajekty nejezdí :-(
Jo, tak nějak jsem to s tou úctou myslel, protože na mě šel podobný pocit, který jsem někde nalézal mezi tvými řádky. Doufám, že ses nelekla, když jsem ho takhle pojmenoval (a nevím jestli správně, ale to je jedno).
Do ČR jezdí ledacos, ale lodě od jihu pořád ne a ne!
Ale ty Benátky (Terst?) jsou už skoro "za humny"...
Zase mi to už nedovolilo navázat, no nevadí, snad to tady najdeš.
Jo, tak to jsi asi četl dobře mezi řádky. Mirek toho má určitě za sebou dost a člověk by neměl dát na první dojem :-)
No jo, tak do Benátek lodě určitě jezdí a Benátky jsou skoro za rohem. Taky jsem odtamtud kdysi jela až do Prahy, myslím že to trvalo tak týden na český hranice .... možná ani ne ....
Myslím, že s týdnem jsem počítal i já.
To byla ale ta varianta, kdyby bylo víc času. Jelikož bohužel nejsem úplným pánem svého času, tak na 90% týden navíc nebude a z Benátek budu muset využít nějakého motorem poháněného přibližovadla. Od letoška snad někam k Livornu jezdí pravidelný cyklobus ? Ale v počtu větším než jeden cyklista bych volil (levnější?) variantu a povolal nějakého kamaráda s autem na otočku.
Tak takhle to taky často děláme, poprosíme nějakého kamaráda, aby nás kousek popovezl. Nákladově to sice nevychází nejlépe (platíme samozřejmě cestu tam a zpět), ale je to pohodlné, protože narozdíl od vlaku nebo nějakého dopravce si místo nakládky nebo vykládky volíme sami.
Ale chce to mít kamaráda nadšenýho řidiče :-)
A k tomu Livornu nejezdí tam náhodou onen Jenda?
Pokud hovoříš v množném čísle, tak ten ropný produkt do kamarádova auta zcela jistě nákladově vyjde (tedy relativně s ohledem na ostatní nabízející se možnosti motorového přiblížení ) docela příznivě.
Zrovna teď jsem měl například šlapat někde u Bosny (skolil mě nějaký zlotřilý vir, tak jsem to v sobotu vzdal a právě vylezl z postele). Měl jsem na to jen omezený čas a tak jsem se chtěl kousek "tam" popovézt. Ve všech možnostech (myslím tím cíl auto-cesty od Vídně do Sarajeva) mě například lístek u dráhy vychálzel ne stejné (spíš ale vyšší) peníze jako benzín (a to nemluvím o naftě), který bych sám platil pro cestu autem tam i zpátky .
Ahoj Peggy, nevim jestli sem jeste chodis. Rad bych si precetl Tvuj cestopis, o kterem zde pises. Chystam se take na podobnou cestu jako ty, Z istanbulu az do albanskeho Durresu u more. Casto by se ma cesta stretla s Tvou, Melnik, Skopje.. dale Rugova, Ostromci, do hor Šar dagu za Skipetary.. asi vis kam mirim, po stopach Kara ben Nemsi, presne jak pises o K. Mayovi. Jako kluk jsem cetl jeho serii z Balkanu nekolikrat jak u vytrzeni a znam \"jeho\" cestu prakticky nazpamet (zejmenu tu od Istanbulu). Proto bych Te rad pozadal, zda mas nejake postrehy, pripadne zda muzes dat nekam na net Tvuj cestopis. Diky Michal - mib(zavinac)dkm.cz
Ahoj
nevím, jestli budu umět odpovědět na všechny Tvoje otázky - cestopis je zatím bohužel ve formě deníku, tedy nepřepsaný - ale určitě se ozvu, nebo se ozvi ty na marketa*epastorek.cz
Místo * patří zavináč, ale stejně neovlivním množství spamů .... :-(((
teda tohle poklábosení zaujme. Kde je ten Čakor ? Na hranicích Montenegra / Kosova nebo na Šar Planině ? Předpokládám, že se dá přejet na kole..
Čakor leží na hranici ČH a Kosova (mezi městy Andrijevica a Pec). Cca 1850 metrů, na kole se samozřejmě dá přejet (pokud to dovoluje bezpečnostní situace). Sjezd ná území Kosova vede skrz Rugovskou klisuru (některými zdroji označovanou za nejkrásnější soutěsku Balkánu).
díky -- zahrnuju do výhledového plánu.
Jo jo, Čakor je jeden z nej zážitků Balkánu. Jestli tam někdo pojede, napište mi pak, jestli už dole (na Kosovské straně) odklidili tu překážku z hlíny, stromů a kamení.To byl docela humus tam kola přenášet :-(
kdyby něco -- mám v plánu vyjet kol 15.5. Snad vlakem do Bělehradu a dál po svých...
byl jsem loni pod ním - v Monte Negru. Prej tam není celnice, jen mraky vojska - nejel jsem tam.
Hehe, to se divím, že se svýma zkušenostma ještě dáš na podobné zaručené rady místních. Ale pravda, tenkrát, co jsme tam byli my, tak Kosovo ještě nebyla samostatná republika. Ale všichni nám říkali, že nás "tam nahoře" minimálně zabijou a co se nám stane za tím průsmykem, o tom ani nemluvili, neboť nepočítali, že tam živí projedem :-)
to víš, že jsem se ptal víckrát lidí, kteří nepochybně nebyli mezi sebou smluveni. projet na černo mezi Polskem a Českoslovenslem mě nedělalo problém ani za bolševika, ale tady....spíš než zastřelení jsem se bál potíží při absenci razítka v pasu...kdybych KFORáky ukecal aby mě nechali projet
ps . do Kosova jsem pak pronikl průsmykem jihovýchodně od města Rožaje. Dodal jsem redakci o tom článek. Snad ho brzo vyvěsí.
Kdes byla ty ? A co Miroo? Ten se taky chystal do těch končin.
No je pravda že i tehdá dávali na hranicích nějaký papírky nebo co, který jsme tím pádem nedostali a ani jsme nevědli, že bychom něco měli dostat. Na hranicích to po nás pak nikdo nechtěl. Spíš byli v šoku, že do Kosova jezdí turisté. 2 km za hranicema (už v Albánii) jsme potkali Mirka Rozkošného a Janu Knapkovou, asi je znáš. Já je do tý doby neznala, dali nám Mírovo knihu "Z Hané do Jeruzaléma na kole".
A kde jsem byla já? Už třetí léto nikde, bo se oddávám rodičovským radostem a strastem - ale letos už to konečně chcem změnit a s prckama vyrazit. Který redakci jsi dal článek? My nikam nepíšem, pouze na svůj web, ale s deníčkem mám velký skluz :-(
První díl cestopisu o cestě do Albánie a Kosova byl uveřejněný dnes:
http://www.nakole.cz/clanky/467-balkanska...
Bude vycházet na pokračování v následujících týdnech...
Po dlouhé době zdravím...Tak nakonec jsem byl v Bosne a v Cerne hore. Muzu rict, ze krasnejsi zemi nez je Bosna jsem jeste nevidel. Naprosto me ucarovala a musim tam co nejdrive zpatky, jelikoz jsem videl snad polovinu toho co jsem chtel. Albanie musi holt pockat a jinak cakor ma neco kolem 1800metru, ale to jen tak pro upresneni.Momentalne studuju v zahranici, tak neni nejak moc casu na psani do diskuzi. Ale jinak mam naprosto prekrasne zazitky a jsem stastnej, ze i ted kolem sebe mam par lidi s byvale Jugoslavie. Ale pokud ma nekdo aktualni info jak to vypada s prejezdem zmineneho sedla, sem s tim. Kazda takova informace ma cenu zlata. Bis bald! Mirooo