Chystáme se letos na třítýdenní cestu "na těžko" na Peloponés. Chtěl bych se zeptat, těch co zde už byli, na nějaké zkušenosti s cestováním na kole. Nepotřebuji ani tak rady "co vidět", neb průvodce a web mám prostudovaný dost podrobně (netradiční tipy ale vítány ;-), ale spíše se chci zeptat na vlastní ježdění: povrch silnic a zpevněných cest, automobilový provoz - tj. hustota provozu a chování řidičů, zkušenosti se zdoláváním sedel, odložení (napakovaného) kola u památek, cykloservisy, ... Také by nás zajímaly zkušenosti se stanováním mimo kempy, případně i ubytováním v soukromí nebo u soukromých objektů po dohodě s majitelem. Díky za info!
Ahoj Járo,
v Řecku jsme byli předloni a bohužel nás moc neuchvátilo. Přijeli jsme do Řecka z Makedonie od Dorjanského jezera a pokud se dobře pamatuju, proběhlo u nás takové zklamání. Moc aut, chladný lidi (přitom jsou to jižani, že:-), příroda nic extra. Trochu lepší s tou přírodou to pak bylo v oblasti města Olimbiáda, ale pak jsme najeli k moři a opět.... auta, hotely. Byl tam problém najít nocleh i ve vnitrozemí, samé domy anebo bezlesé holé planiny. Ovšem abych jen nekritizoval, náhodou jsme tam našli jeden krásný plácek s potůčkem. Kempy ani jiné ubytování jsme nevyužívali (tradičně). Chování řidičů je celkem normální, asi jako u nás s tím, že třeba v Soluni je doprava dost chaotická, silnice jsou úzké, ale pokud jsi drzý jako řidiči aut, pak jsi respektován a nikdo na tebe netroubí a nenajíždí příliš natěsno. Počká, až projedeš. V tom je rozdíl oproti našim řidičům.
Silnice jsou v slušném stavu. Při odkládání kol u památek se snažíme minimalizovat dobu bez hlídání. Když jdeme nakoupit, většinou jeden stojí venku. Ale to je klasika, to děláme všude stejně a Řecko není výjimkou.
Já mám zkušenosti jen z řeckých ostrovů a nevím jak moc jsou přenosné na Peloponés. Na ostrovech vládne maximální pohoda, vlídní lidé, nikomu nic nevadí. Výjimečně se stalo, že vadilo koupání bez plavek. Kolo nechám ležet,kde mne napadne. Na ostrovech je kriminalita minimální. Z důvodu výletu jsem odstavil kolo třeba i na dva dny, to ho pak zamykám. Trochu opatrnosti to chce v hospodaření s vodou. Jinak se spaním na divoko jsem měl problém jednou, když jsem si ustlal u nějakého vojenského rekreačního zařízení na břehu. Měli tam sprchy, lavičky luxus. Slušně mne nakonec požádali, abych se posunul. V jiném vojenském zařízení spustili při naší návštěvě a na naší počest pitku a vůbec jim nevadilo, že jsme si k spánku ustali před ním. Spaní v olivových hájích nikomu nevadilo, na plážích taky ne. J9dlo jsem vždycky bral tak max. na dva dny, všude je nějaký obchůdek. Frekventovaným silnicím je třeba se vyhnout a to se mivždy celkem dařilo. Provoz ve městrech je někdy dost silný (Heraklion), ale pak to jde. Vařič vezmi rozhodně napichovací Bluet (bez ventilu na bombě). Bombičky na něj tam všude dostaneš. Jestli ho nemáš tak si tho kup tam za pár korun takový řecký model.
Řidiči jsou někdy trochu divočejší, ale nemyslí to zle. Řekl bych nakonec, že civilizovanější než u nás. Výborně se mi osvědčil stop pro zavazadla. Při výjezdu třeba na horskou chatu zastavím auto, dám mu brašny a domluvím se na kterém rozcestí je nechá. Jednou takhle vzali unavené holky i s kolama. Přes den se dá většinou nasbírat dostatek potravy (fíky, víno, svatojánský chléb), nikdy to nikomu nevadilo spíš ještě přidali rajčátko, papričku, melounek. Pak už jen červené víno do palstové láhve, večer malý ohýnek na pláži (opéct jedlé kaštany) a pohoda dokonalá.
U taveren se dá normálně dost často spát a využívat jejich soc. zař.
Prostě ostrovy - to je ráj. Peoloponés bude snad v mnohém podobný.
Mapy bývají dost nepřesné a nejlepší je zkoušet cest, které na nich nejsou. pravda někdy končí u buldozeru, co je právě prohrnuje.
Vyhněte se hlavním silnicím, zvláště mezi většími městy. Jinak s Řeckem, kde jsem byl na kole 4 x mám jen dobré zkušenosti, až na ten nepořádek s odpadky. Je tam absolutní svoboda, policajta neuvidíš a nikdo ti nic neukradne. Přístí rok tam pojedu zas, jezdim totiž z ekonomických důvodů jenom s Jenda.cz.
Do Recka jsem se dostal vloni s cestovkou busem coby prvni pobytovy zajezd na zacatku sezony, a to do Paralie. Moje zakladni podminka bylo kolo, coz se zabaleno v prepravnim kartonu zrealizovalo. Vyrazel jsem vzdy z jednoho mista smer Ateny, Solun, Meteory, s vyuzitim vlaku. Cenove vyjde v Recku jizdne ve vlaku jako u CD, tedy u nas. Od OH 04 v Athenach jsou modernejsi, nez ty nase / vyjma Pendolin/.Na kazdem nadrazi dostanete jizdni rad. Protoze je tam jen jedna zeleznicni magistrala / s odbockami /, tak to predstavuje jen jednu malou brozurku formatu A 6. Zkusenosti z hlavnich cest- nedoporucuji pro dlouhodobejsi jizdu na kole, silne frekventovane. Jsou vsak useky,kdy se to proste jinudy neda. Timto zpusobem / za pomoci vlaku /jsem to projezdil od Solune az po Atheny. Zvlast v metropoli Recka a v Meteorach vynikla prednost kola - mobilita pri poznavani pamatek. Nechaval jsem ho vzdy zamcene pri pokladnach do objektu s prosbou o pohlidani. Nikdy jsem se nesetkal s neochotou.
Rád bych po svém návratu z Řecka nyní přidal do mnou založeného vlákna několik nasbíraných zkušeností pro případné mé následovníky. Najeli jsme 1356 km kolem (polo)ostrova Peloponés, takže jsme viděli a vyzkoušeli poměrně hodně
Cestování v Řecku mě mile překvapilo. Silnice jsou většinu poměrně kvalitní, hladké (hold tam nemají ty naše zimy a solení). Jsou prý právě proto, že jsou hladké, prý velmi nebezpečné za mokra, na to mě nezávisle dva upozorňovali. Hodně silnic je zcela nově vybudovaných nebo rozšířených, však kolem cest je možné stále vidět tabule s vlajkou EU, která opravy spolufinancuje. Řecko umí z fondů EU dobře čerpat.
Zajímavé je, že skoro nezáleží na tom, zda je v mapě silnice označená červeně (hlavní) nebo žlutě (vedlejší). To vůbec nevypovídá o její šíři a kvalitě, dokonce ani o provozu. Příklad. „Červená“ silnice je široká silnice s pruhy parametrů dálnice a ve městě nebo v horách se najednou zúží na silničku , kde se dvě auta stěží vyhnout. „Žlutá“, vedlejší silnice, je kolikrát lepší než červená. Hlavní tahy bývají ale lépe vyspádované (jak kdy) a také mívají „cyklistický pruh“, tedy bezpečný provoz.
A propós, provoz. Ten byl, alespoň na Peloponésu prakticky minimální. Míjeli nás většinou jen místní auta, většinou pickupy místních zemědělců a obytná auta turistů, pouze kolem větším měst se provoz zahustil a v úzkých uličkách to kolikrát byla trágoška. Opravdu, jinak provoz na stupni NULA. Řidiči se navíc veskrze chovali velmi slušně, předjížděli opatrně, čekali, když nemohli předjet, dokonce i ukazovali a to i taxíkáři :-) Co je nepříjemné, tak troubení. Skoro každý, kdo Vás míjí nebo předjede si zatroubí. Někdo, aby upozrnil, ale spíš zdraví a mává. Když ale troubí desátý, stý, … tak je to už nepříjemné. Dvakrát se mi stalo, že mi někdo zatroubil s náklaďákem na mé úrovni, málem mi praskly ušní bubínky.
Peloponés, potažmo Řecko, to jsou kopce. Pod 5 % jde málo, tam kde se u nás začíná dávat značka prudké stoupání, tam teprve začíná kopec :-) Mimochodem, značku se sklonem jsme nikde neviděli. je to nepříjemné i dolů, v praxi to znamená neustále z kopce na brzdách, což naloženému kolu (výpletu) dělá stejně nedobře jako stoupání.
Ještě k zamykání kol. U památek jsme k sobě zamkli obě kola našimi fakt dost bytelnými zámky a ještě je třeba zamkli k něčemu. Nebál bych se, že by někdo lezl do brašen, spíš jsem měl strach z nepatřičných šprýmů, že by třeba nějaké děcko něco povolilo nebo vypustilo, či třeba čmajzlo pumpičku apod. Nic takového se ale nestalo. Sundali jsme vždy jen počítač a přední brašnu a šlo se. U obchodů jsme se tradičně střídali na hlídání a nákupu.
Poznatků z cest mám ještě spoustu … tomu, čemu se u nás říká „zvlněná krajina“ je pobřežní rovina, náš silný vítr znamená, že tam začalo trochu foukat (Meltémi) a nebo že náš „tropický den“ je tam na jihu standard. Chystám reportáž z cesty a promítání (hlavně pro Brňáky), takže více v ní …
Ahoj. tento rok po lete sa chystame bicyklom prejst peloponez. nemas nejake podrobnejsie infosky na nete? napr. mapu vasej trasy, ceny, pocasie, fotky atd. diky
Ahoj, kompletní reportáž z naší cesty je na stránkách http://www.cyklostranky.cz/vypravy/pelopones2006/. Také jsem o naší cestě psal do časopise Cykloturistika v č. 6/2007.
Hodně z našich zkušeností je popsáno ve zmíněných reportážích. A pokud ne, rád zodpovím :-)
Sami jsme pro cestu nabírali inspiraci na polských stránkách http://www.koloroweru.pl/strony/grecja2004_0.html.
Z vyletu v Bulharsku v Rodopoch sme si tam na chvilu odskocili k moru: Cesty a chovanie vodicov normalne ako u nas, rusne cesty bez poriadnej krajnice, aj skoro ludoprazdne, v septembri pekelne teplo, velmi draho ale neuveritelne lacne vlaky.