Jídlu jsme na Velké cestě věnovali zvláštní pozornost. V brašnách s námi cestovalo kompletní kuchyňské vybavení. Měsíční cesta s malými dětmi v polních podmínkách vyžadovala trochu víc plánování, které se ale vyplatilo.
Diky za vynikajici clanek. S manzelkou jsme se pro podobny napad nadchli. Jenom maly dotaz: jak vlastne stare byly vase holky. V ruznych dilech se to meni. My mame dvojcata, kterym v lete budou necele dva roky a tak mne to pomerne zajima :-)
Ahoj Jitko,
teda klobouk dolu, takhle dukladne jsme se nikdy jidlu nevenovali.
Cestovani s detmi je po tehle strance opravdu dost rozdilne od cestovani dospelych. Hospody a instantni rychla jidla jsou nepouzitelna a tak nezbyva nez hodne casu stravit varenim. My se na cestach snazime i tenhle cas minimalizovat. Teple jidlo varime jednou maximalne dvakrat za den. Zalezi na pocasi. Hlavni cast stravy pak tvori namazane pecivo, ovoce a zelenina. K snidani jsou perfektni ovesne vlocky s rozinkama, kokosem, jogurtem. Casto je pripravime jeste vecer a rano jen vybereme mravence a zbastime. Podstatne se tim zkrati cas rannich priprav na dalsi cestu. Nedavno mi jeden kamarad ani nechtel verit, ze nasi kluci v pohode snidaji po dva mesice ovesne vlocky. Ale my horolezci jsme proste zvykli :) Perfektni jsou semolinove testoviny s rajskym protlakem. No, je to na cestach takove trochu stereotypni, ale nevadi nam to. Kdyz je kolem takova spousta jinych zazitku, tak ty kulinarske radi ozelime.
Varime na benzinovem varici. Palivo levne a dostupne vsude. Varic je taky o dost stabilnejsi nez klasicky plynak.
Diky tomu vsemu je cestovani i docela levna zalezitost. Dvou mesicni letni putovani po Cechach, Slovensku a Polsku nas (2 dospely, 3 deti) vyslo na 10.000,-.
Tak jen hura na dalsi cesty a hodne stesti vsem.
No asi bych měla říct, že teplý jídlo 3x denně byla fakt jenom moje představa, která vydržela asi tak dva dny. Pak jsme vařili dvakrát, někdy i jednou denně.
Jídla který potřebovaly delší přípravu, jako třeba zmíněný obilný placky nebo luštěniny, ty jsme nechávali do kempů a ubytoven, kde byla energie za erár.
Rychle na oleji osmahnutý vločky společně s libovolnýma semenama (slunečnice, sezam, dýně) plus na oslazení kokos nebo slad - to jsme využívali často a rádi. To se fakt asi nepřejí.
Ke špagetám s kečupem jsme se dopracovali asi po dvou týdnech. Jinak jak se naše cesta chýlila, chodili jsme do těch hospůdek nějak častěji.
A jak to vypadá s vaším nejmenším? Už je na světě?
Jak připravuješ vločky? Myslím to vážně ne jako provokaci:o) U nás to nikdy nikdo nejedl a vždycyk když jsem to udělal nějak podle toho, co jsem kdy slyšel, tak to bylo hnusný:o( Přitom je to z hlediska toho co ti to dává fakt super, já vím. Jenže . . .
Buď jako musli - rozpálíš olej a na to vločky plus cokoli podle výběru (semínka, kokos, oříšky) a osladit sladem. Ten slad se rozpustí a pak ztuhne a udělá takový ty krustičky, co jsou v kupovaných musli, akorát takhle je to nepoměrně zdravější. Natrénovali jsme to právě na cestě a pak to dlabeme i doma.
Taky dělám vločkový kaše, to dáš vařit vodu s vločkama a buď nasladko se sladem nebo osolenou. nasladko se to sype skořicí nebo opraženýma semínkama a polévá olejem. A naslano, to je docela široká škála opražený zeleniny. Zvláštním tipem je celer na malý kostičky, osmažený v oleji. Hned na začátku k tomu hodíš trochu soli. Když začnou růžovět, jsou hotový. Říká se tomu makrobiotický špek a fakt to tak chutná.
Vločky jsou skvělý i jako zavářky do polívky. To prostě povaříš nějakou zeleninu se solí a pár bylinkama, pak vypneš hořák a šoupneš tam vločky. Ňam.
Díky Jitulí,
Sice nejím nic smaženýho, ale zkusím tam ten slad zkrustičkovatět v troubě. Slaná kaše mi právě nikdy nechutnal. Tu sladkou zkusím. Jak dlouho to vaříš? Kolik vody? Málo a nechat vyvařit nebo víc a pak slejt? Slad = to co znám jako obilnou sladěnku?
Polívka taky není špatný nápad. Já tam vždycky cpal jeno nějaký nudle ... Nic jinýho mě nenapadlo.
Mě vždycky radili zalejt vločky mlíkem. Jednak mlíko už v podstatě nepiju a jednak mi to mírně řečeno moc nechutnalo :o)
Mliko taky skoro nepijeme. Jestli ale nejsi vegan, zkus treba zalit vlocky kefirem, jogurtem nebo necim podobnym. Kdyz je nechas namocene pres noc, budou vic kasovite, kdyz je namocis az pul hodky pred jidlem budou tvrdsi. Stridame to. A k tomu samozrejmne kokos a rozinky a med a z lesa boruvky a maliny a podobne. To je proste basta po ktere se mohou utlouct i decka :)
No, sladěnka je jedna ze sladů. V podstatě se slad dá vyrobit z jakýkoli obiloviny, nejvíc se prodává kukuřičný, rýžový a z ječmene. A dá se to koupit v krámcích, který si říkají "zdravá výživa" :o))) To mě vždycky rozesměje.
A pokud jde o kaše, dávám vody spíš míň a pak přidám, povařit to stačí chvilku, jenom nechat přejít varem.
To se nám z toho hezky stává kuchařská poradna, to se mi líbí ;o))
No a proč ne? Ke kolu to taky patří ne? Kdo s bikerů může říct, že nejí:o)) Navíc nemůžou namítat nic ani puristi neb je to v názvu tématu.
Tak jsem si to myslel dobře, že myslíme oba totéž a jen tomu jinak říkáme. Nejím cukr, takže sladím jedině tímhle nebo medem.
Zkusím to a dám ti vědět:o) Nějak se mi teď zas po cca šesti sedmi letech začínají krapet měnit chutě, tak mi to třeba začne chutnat. Dokonce jsem už začal jíst i sojový maso. Musel jsem se vždycky smát, když někdo najednou zjistil, že jsem vegoš a první otázka byla a to jíš sojový maso, že jo? A já mu řekl, že ne:o))
Prosím Tě, pro mě z vidlákova, kde se koupí slad? Mě napadá jenom pivovar, ale tam by mi asi prodali jen vagón.
Navíc co to vlastně je, že se to rozpustí? Myslel jsem, že slad je naklíčený ječmen.
Vypadá to zajímavě, když si vzpomenu, kolik všelijakých müsli tyčinek se u nás sežere na nějakých akcích v přírodě.
Obilný sladěnky mají skro v každý Zdravý výživě či Bioprodejně nebo jak to zrovna nazývají. Odkud jsi?
Díky, to asi něco takovýho v okolí Sebnitz najdu. Nejsem správný biker tak se můžu i ptát.
určitě jo. Tam to neznám, tak nevím. V okolí jsem byl mnohokrát (česko-saský švýcarsko je můj oblíbený kraj a vracím se tam každý rok alespoň jednou ale spíš víckrát), ale já většinou města obcházím, takže přímo v Sbnitz nikdy.
Diky za clanek. Uz konecne vim, na co potrebuju ten privesny vozik (porad premyslim, jestli ho mam shanet nebo se obejdu jako dosud bez nej) - na poradnou kuchyni, ktera se nebude omezovat obsahem brasen na nosici :]. Dovolim se zeptat - jak se tohle pojeti stravovani promitlo na dennim programu - zabralo vyrazne vic casu nez treba to jidlo po hospodach...? Bylo by krasne slyset, ze ne. Obrovska vyhoda jidla ze svych zdroju (ktere taky uprednostnuju, ale v hodne minimalistickem duchu) je taky to, ze clovek muze jist nekde na krasnem miste v prirode, misto v casto neprilis pekne vyletni hospode, na hospodske zahradce nekde kousek od silnice atp. ...
Já si nemyslím, že by to zabralo o tolik více času než stravování v hospodě. Pokud to není nějaký stoj-žer či jiné rychlé občerstvení je doba oběda tak cca 30 minut. Jenže stejně si potřebuješ trochu oddychnout, takže se to protáhne na hodinu. Do toho se vlastní vaření vejde, navíc spojení pěkného místa třeba s dalekým výhledem a vlastnoručně uvařeného jídla dodá pořádný kus energie.
Tak v průměru zabrala příprava oběda vždycky tak hodinku. S jídlem, mytím nádobí, skládáním a honěním dětí do vozíku jsme byli tak někde na 2-3 hodinách.
Je ale pravda, že hodně důležitá byla ta svoboda při vybírání místa, třeba v Rakousku jsme hodně zastavovali u dětských hřišť.