Který kousek naší země dnes poznám?
Konečně jsem se poněkud rozjezdil na socialistické skládací Esce. A tak dnešní výlet chci mít „tréninkový". Aby to bylo daleko a vysoko. Nemívám obvykle nesnáze s nalezním cíle výletu. V naší hezké zemi je tolik pěkných míst, která mám rád, a ještě mnohem více…
Praha Zbraslav (vlak) - Baně - Modřany - Modřanská rokle - Opatov na skládacím kole Eska.
Bývalá skládka a násypka škváry na Baních v Praze Zbraslavi. Používaná cca do konce 80. let.
Video: https://www.youtube.com/watch?v=4kR2J7HBw6s .
No sláva, už jsem si říkala, jestli žiješ :o)))
Jé, díky, tak to už jsou dvě kočky, které na mě myslí, juchů! :-)
No, žiju. Dělám, co můžu, i co nemůžu, jak říká Bobík ze Čtyřlístku tuším v příběhu Velké překvapení. (Aha, tak Pinďa, ne Bobík.)
Přihlásil se mi před 3 týdny brigádník. Moc neuměl, jak jsem zjistil hned první den, ale byl jsem rád, že jsem vůbec našel někoho ochotného lézt po střechách a pracovat rukama.
První dva týdny jsem furt špekuloval, jestli ho vyhodím, nebo ne. Pak jsem si ale řekl Gusto, zkus to (© Jiří Suchý). A tak jsem na konci minulého týdne pro něj koupil svoji druhou svářečku na plasty. Použitou za 7 500, nová je za 15 000.
Nevyplatilo se...
V pondělí tohoto týdne debil dorazil ve 12:45!! Prý zaspal! A ještě se druhý den při výplatě za pondělí drze divil, že mu neproplatím půl hodiny na oběd!!
V úterý vyrobil takovou bejkárnu, krávovinu a hovadinu, že nadělal víc škody, než užitku.
Ve středu nedorazil, že ho prý bolí záda a "manželka mu musí dát injekci".
Ve čtvrtek přišel o 10 minut pozdě. V tu chvíli už jsem věděl, že ho vyrazím. Tak už jsem ho ani neučil svářet a nechal ho jen tmelit stěnové lišty. Dal jsem mu zakrývací pásky, aby linka tmele byla hezky rovná. Vysvětlil jsem mu, že má nanesený tmel uhladit nasliněným prstem.
Za hoďku mi vracel pistoli na tmel, nůž a roli zakrývací pásky, všechno příšerně zapatlané tmelem. Blb se na mě kření jako měsíček a povídá: Já jsem na to vyzrál, abych si neumazal prst, tak jsem tmel roztíral v rukavicích!! Tomu prostě neuvěříš.
Tak mu říkám, tady je technický benzín a hleďte tu pistoli vyčistit. Za 10 minut mi hlásí, že to vyčistit nejde. Že to furt čistí a furt je to špinavé. Kouknu na něj - on tu pistoli držel v těch zadělaných rukavicích a divil se, že je pořád od tmelu!! To nevymyslíš.
Zde skončily moje psychické rezervy. Dostal prachy, co už se s ním budu hádat, a vyletěl v tu chvíli, ani nedokončil směnu.
Ty kráááso, tak to je nářez...
Buď rád, že z té střechy nesletěl.
No.
Jenomže já se teď bojím, že se mi ten alternativně šikovný pracovník vrátí! :-(
Nebo se mu líbím.
Což tedy nevím, co je strašnější!
uff, nemit strach na střeše je pro mne nemyslitelné, ale že je k tomu třeba být nemyslící...
Jen žádný strach, jen žádný strach,
takovou fugu nezahrál sám Sebastian Bach..!
(Franta Halasojc.)
Tohle bych asi dal, ale postavit se a podívat dlů rozhodně ne...
Vidíš,to je ta mladá generace,která nemá zažitý žádný systém a pořádek. Přijdou kdy chtějí,udělají co chtějí. Žádná zodpovědnost. A nejhorší je,že mnozí zaměstnavatelé už se s tím pomalu smiřují. Já se poslední dobou setkávám s tím,že když přijdu někam na brigádu ve stanovený čas,tak tam potom hodinu stojím,než tu práci připraví,protože automaticky už počítali s tím,že přijdu později.
Asi ano. Ale tohle nebyla generace mladá, to byla generace UKRAJINSKÁ.
Projevilo se to hned první den. Vyklízeli jsme z jedné hotové zakázky staré asfaltové pásy. Dehet v povlakových krytinách se v ČSSR přestal používat cca na začátkuu 60. let, od té doby už je to čistá živice. No ale přesto se asfaltové pásy dodnes drží v kategorii Nebezpečný odpad. Toho se jen tak nezbavíš. Vím v Praze o jediném místě, kde to berou, dnes cca za 9 kč / kg s daní.
Takže jsem uložil něco přes půl tuny za asi 5 000 korun. Ukrajinec povídá, že on by to hodil do lesa a že prý když jsme jeli lesem, proč jsme to tam nevysypali? Tak mu říkám Rosťo, tohle je moje země, kterou mám rád, a nebudu si ji ničit odpadem! Evidentně to bylo mimo jeho chápání. Hned měl ale další řešení: Tak by to prý vysypal do řeky!
V tomto duchu se nesla celá jeho prá--- é, celé jeho patlání. Měl přivrtat asi 30 cm kousek plechové lišty na zeď. Měl k tomu hmoždinky natloukací, které vyžadují pevný podklad, a hmoždinky voštinové šroubovací, které jsou podstatně dražší, ale drží i v duté cihle, akorát se musí předvrtat bez příklepu a zašroubovat akučkou. Takže složitější práce.
Kouknu na to dílo, v tom kousku plechu 5 děr, a už z dálky vidím, že některé hmoždinky trčí ven, takže nedrží v díře. Samosebou všechno ty obyčejné natloukačky. A taky že jsem ten plech dvěma prsty z té zdi sundal! V cihle pod tím díra jako Macocha. Blb povídá, že za to nemůže, že ta cihla nedrží, ale že to opraví - a už bere do ruky ty natloukačky, že tam napere další tři!
Všechno, co udělal, bylo nepořádně, špatně, nefunkční, nebo alespoň jinak, než jsem chtěl. Prostě UKRAJINSKÉ DÍLO.
Pohybuji se ve stavebnictví 25 let, pár Ukrajinců už jsem viděl. Jsou mezi nimi i pořádní, šikovní a v rámci možností zodpovědní (když se někdo dívá!), a jsou mezi nimi i takováto hovádka.
On ten Gauss asi funguje všude.
Konec románu.
Kolem roku 2012 jsem jel Českým lesem někde v pohraniční oblasti a na lesní cestě stálo osobní auto německé poznávací značky a řidič spěšně vyhazoval z kufru odpad všeho druhu. Mou přítomností byl zjevně zaskočen. Proč platit nemalý peníz u nich doma za likvidaci odpadu, když mě vyjde levněji cesta do lesa k sousedům. Nechci tady hodnotit, který národ to má v tomto případě v hlavě vypatláno více.
Abych si spravil náladu, vydal jsem se v sobotu natočit si jedno zapomenuté místo nad Zbraslaví na Baních. Do Zbraslavi vlakem, pak na skládací Esince.
https://mapy.cz/s/gepojegudo
Bylo odhadem lehce pod nulou, protože sníh netál. Cožpak o to, oblečený jsem byl akorát. Ale pak jsem to asi hrubě podcenil. Poslední třetinu kopce nahoru jsem při jízdě na kole natáčel z ruky, takže bez rukavic. Nahoře jsem snad hodinu točil konečnou busu, kapličku, tu bývalou deponii škváry a o kus výše přemostění nad R4. Takže celou dobu také bez rukavic.
No a nejstrašnější byl sjezd z Baní dolů do Zbraslavi. Kulich i prestižáky mi profoukly, nohy mě příšerně zábly i přes troje ponožky a hlava od mrazu přímo bolela. Ani cestou do Modřan a ani potom při stoupání Modřanskou roklí do Písnice se mi nohy nezahřály.
A tak mě dnes škrábe v krku. Prolévám se čajem s citrónem, cpu se paralenem a mám strach, abych zítra byl schopen práce. Potřebuji dokončit zakázku...
Snad mě to tedy neporazí. Páč co mě nezabije, ...
vloni v létě jsem to jela z Jinců od nádraží přes Tok právě po té zelené z vrcholu Kočka dokonce po neznačené cestě, zpět zase do Jinců, krásně tam je v Brdech a lidí sem tam někdo
Také pěkné kopce!
Poznal jsem, že přijíždět na kole na Tok shora od Dlouhého kamene je podle mě zbytečné ničení pěší cesty vřesovišti. Takže pro mě napříště na Tok s kolem už vždy jen odspodu od rozcestí U Carvánky.
Letos bych chtěl vidět tankovou cestu z Holoubkova. Někde jsem vyčetl, že z Holoubkovského nádraží tudy najížděli na cvičiště tanky. Je to sice cyklostezka 2158, ale jen na ní nakouknu, nebo ji někde přetnu - nehodlám se s Eskou kodrcat po panelech.
Ty jo ESKA, to byl stroj.
Setkání generací.
Re: "Teda je to hnusný, ale cizí neštěstí fakt dokáže pobavit :o)))"
Chichi, co bych pro Tebe neudělal; mám další legrační příhodu.
To dopoledne, než jsem debila vyhodil, jsem ho nechal zatmelit drážku na stěně mezi plechem a omítkou. Dostal krycí pásku a tu měl nalepit pod spáru a nad spáru, aby výsledné tmelení spáry bylo pěkně rovné.
Dnes jsem krycí pásky strhal. Zjistil jsem, že DEBIL DEBILOVIČ nalepil obě pásky, dolní i horní, na tu plechovou lištu... a tmelil to mezi páskami na ten plech. Takže ta ďoura ve zdi je tam pořád. Akorát se teda spotřeboval kýbl tmele a metry pásky...
- -
Ale už to pomalu začíná být dobré. Ze střechy mě snesli dva hodní pánové. Dali mi moc pěkný bílý kabátek, a v ústavu potom i nějaké dobré zobání. Pan doktor Chocholoušek je moc milý, pustil mne dnes na internet a říká, že už za týden možná půjdu domů.
- -
Ten Voloďa Volodič Volskij říkal, že byl na Ukrajině CELNÍK. Začínám tomu věřit.