Podél řeky Tskhenistsqali a seznámení s Velkým Kavkazem
Když už se na to sedlo dáte, tak už ho budete muset dojet, napsal mi kamarád Pavel, poté co jsem se mu svěřila s obavami, jak 2620 metrů vysoký průsmyk Zagari zvládneme. On ho, spolu s přítelkyní Mílou, zdolal v květnu v roce 2011, kdy samotné…
Te závěr je dosti drsný. To budou Šárka s Víťou jednou vyprávět i vnoučatům.
Napadá mě jen: A myslíte, že to přežili?
Cestou podobnou vaší "očeň plochaja doroga" jsem absolvoval v Rumunsku z Darmanesti do Sain Martin přes Valea Uzului/40km), jen ne tak vysoko- nezapomenutelný zážitek...:-/ Jinak velký obdiv hlavně pro děti za výkon!!!
Tak v Rumunsku se tohle přihodí raz dva :-) I když se tam také mohutně asfaltuje a mapy se zpřesňují.
My jsme tam takhle naposledy pěkně zabředli na bílou linkou (ale tou tlustší) kreslenou silnicí mezi Pucheni a Rau Alb se Sus... bylo to tam totálně rozdupané od krav.
To doufám - že si budou pamatovat. Tohle by už mohly....
Oba ty stresové situace zvládají skvěle. To spíš já šílím :-)
Člověk pár dnů nezavítá na nakole, a tady se toho mezitím tolik událo. Peggy sem sype Kavkaz, jako kdyby chtěla mít před další cestou čistý stůl - uzavřené předchozí blogy a výlety :-)
Původně jsem si to chtěla nechat na čtení zítra na cestu do práce, ale mám strach, že bych mohla opět přejet, tak se do toho pustím nyní.