S Johnem do Jerevanu...
Arménie leží v pohoří Malý Kavkaz, takže většinu jejího území tvoří hory. Vlastně jsem dřív o Arménii nevěděla skoro nic, jen že je to jedna ze zemí bývalého SSSR. Arménie byla první zemí na světě, která přijala křesťanství jako státní náboženství (v roce 301, což je o 500…
Jako obvykle - úžasné! :-)
a těším se na pokračování.
Super, už se těším, až si to budu číst zítra ráno cestou do práce. Zatím jsem prolítla fotky, a paráda, hlavně ty s Araratem.
No jo,ale můžu to tady celý zaplácnout? :-))))
Jasně že můžeš celé nakole zaplácnout svým cestopisem, jsi jedna z mála zdejších autorů, kteří píší čtivě, zajímavě, vtipně... Prostě samé superlativy.
Mám dotaz ohledně topení z exkrementů zvířat. Bylo to nějak cítit, nebo by se zdroj nedal poznat, pokud byste nevěděli, čím se to vlastně topí?
A k vařiči dřívkáči, to fakt jezdíte jen s ním, žádný záložní zdroj?
Cítit to určitě nebylo, ale pravda je, že jsme nestáli přímo u kamen, v nichž se tím topilo. Myslím ale, že tím sušením to vysmrádne. Ale ono v těch hospodářstvích jde cítit takový ten klasický venkovský odér, takže se to možná už ztratí :-)
A jinak ano, máme jen dřívkáč, nevozíme žádný záložní zdroj. Jednou jsem si, tuším, prosadila záložní plyn, ale pak jsem ho skoro nepoužila. V podstatě jsme na něm uvařili pokaždé, i když několik dní v kuse lilo třeba v Alpách. První, kde jsme narazili, byla právě ta Arménie :-) Na kole je to ale fuk, jsi víceméně pořád v nějaké relativní civilizaci. A na východě se stejně moc vařit nevyplatí, člověk se nají levně v hospodách. Večer vařím hlavně kvůli dětem - baví je ten večerní rituál.
Na pěší nosíme plyn (jednou jsme šli bez toho, že budeme vařit na ohni, ale to se nám neosvědčilo).
Souhlas. A koho to nezajímá, může si skrýt :o)))
Začnu od konce.
Souhlasím s Radkou, kdo nechce, ať to nečte. My to číst chceme, takže šup šup další pokračování, nejpozději do zítřka večera, ať mám co číst v pondělí ráno na cestě do práce. Ale bacha jestli přejedu! (Peggy ví, o čem je řeč, jednou jsem se s ní tak zakecala na vocapu, že jsem přejela, skončila v poli, jelikož následují vesnice má zastávku mimo obec, a abych se vůbec dostala do práce, musela pro mě přijet sestřička z vedlejší ordinace).
Pro mě aktuálně jsou články Peggy světlým bodem a balzámem na duši. Sice je to starší výprava, navíc jsem se účastnila promítání, ale v aktuální situaci si čtení z této výpravy užívám. Rok 2020 byl nešťastný stran cestování, tak si alespoň vychutnávám starší cesty a nasávám atmosféru, kdy se ještě mohlo kamkoliv si člověk zamanul, a omezovali jej pouze místní specifické podmínky.
Stran vaření. Klobouk dolů, já bych jen na přírodní podmínky spoléhat neuměla, vůbec mi nedošlo, že VŠECHNY Vaše výpravy dáváte jen s dřívkáčem. O to více respekt.
Dík.
Ona to s tím dřívkáčem není zase taková hrůza, má to i svoje výhody. Nemusíš shánět plynové kartuše a jediné náklady spojené s provozem jsou buřtové baterie /na těch 6 týdnů zhruba 2ks/.
Topíš miniaturníma dřívkama, ideální jsou tak 1-2 cm tlusté klacíky. Dřevo jsme zatím našli úplně všude (kromě Arménie). Dá se topit i mokrým.
Nevýhoda je špinavý ešus (ale jsme na čundru, špinavé je všechno :-)))) a potom si neumím představit na tom vařit třeba v nějakém luxusním kempu na anglickém trávníku, už vůbec ne nikde VEVNITŔ. Ale to nevyhledáváme a pokud náhodou spíme v placeném ubytování (spáváme 1 - 2x za dovolenou kvůli praní), tak holt nevaříme. Navíc na kole nejsi tak úplně odkázaná na to, co si neseš v batohu, jako že nemusíš mít přesně vypočítané jídlo, takže když jeden den nevaříme, nic se nestane. Večeříme studené, další den dokoupíme.
Když je všechno mokré, tak startujete dřívkáč pevným lihem, nebo stačí jen papír?
Už jsem jel na těžko jen s dřívkáčem, ale bylo hezky. Mám krásný skládací 4Heat Stove v.2. Složený asi nemá ve velikosti konkurenci. A místo elektrické vrtule do toho foukám gumovou hadičkou s kovovým zakončením sám.
Proč ne, koho to nezajímá, nemusí to číst. Je to mnohem lepší čtení než pseudopolitologický disputace a nenávistný osočování.
K tomu dřívkáči: to má fakt tak malou spotřebu? Překvapuje mě to, myslela jsem si, že "žere" stejně jako oheň. Asi si to nechám někdy předvést. Špinavý esuš neznám, protože na našich výpravách vaříváme jen expediční stravu, a ta se horkou vodou zahřívá přímo v sáčku. Je to samozřejmě dražší, ale na trecích, kde se počítá každý gram, a nese se jídlo na celých 14 dnů, je to výhodné, nehledě na to, že se šetří i plyn, protože se nic nevaří, jen ohřívá.
Ráno jsem obešel německý vzorně uklizený kemp s posekanou trávou s igelitovou taškou a sesbíral pod stromy drobné spadlé větvičky a šišky pod borovicemi. Když byla igelitka tak z půlky plná, nic jsem nepěchoval, tak jsem měl dříví na snídani do dřívkáče. S tím foukáním tam hoří všechno jako v kovářské výhni. Šišky jsou do dřívkáče úplně skvělé.
Na ešus si ušiješ látkový obal. Ale špiní se to nějak jinak, než na běžném ohni. Ty saze jsou na tom ešusu nějaké kompaktní a lesklé, neodpadává to, míň se to otírá. Možná to bylo těma šiškama a určitě vyšší teplotou.
Je to maličký oheň, průměr vařiče má asi 15 cm, tak žere adekvátně, ale na metry, resp. spíš decimetry (či centimetry) krychlové paliva ti to přesně neřeknu :-))))
Luděk ti to rád předvede :-)
(i když jednou u předvádění jednomu známému se Víťa opařil)
Expediční strava je super, o tom žádná. Jen u nás krát čtyři je to jak kdybychom denně šli na oběd do lepší restaurace :-(
Ano, na to předvádění dřívkáče a následné Víťovo opaření si vzpomínám, bylo to těsně před nějakou Vaší výpravou. Každopádně ráda si to nechám předvést, samozřejmě za bezpečných podmínek a bez dětí, až dorazím na Lesovnu.