NaKole.cz

Re: Být králem na cestě ... 5. Do Hamburku

No, zezačátku jsem měl strach, vím, že se pohybuju tak 13 km/h, tak jsou to celkem jednoduché počty kolik toho můžeš ujet, ale zase celkem napohodu. Po pár dnech jsem zjistil jak to půjde.

Prostě si dáš hodinku na oběd, posedíš někde, aj zdřímnout se mi povedlo. Kolem 150ti se dá jezdit na pohodu i v mém věku, teda v tom celkem nenáročném terénu. Taky jsem moc toho s sebou nevezl a kolo měl dost slušné.

Unavenej pochopitelně jsem byl, ale ráno už vždy svěží, až do Amsterodamu jsem se těšil na každý další den, pak v tom Německu už to byla dost otrava a to je horší, než fyzická námaha.
Ale s tím se už chlap musí umět poprat.

Ale nezmínil jsem jednu věc, zázrak s mými klouby. To že nebolely, ani neotejkaly, na to už jsem si zvyknul. Ale zažil jsrm takovej malej zázrak, tedy pro mě. Hospoda, hajzlík v suterénu, píšu si u večeře se Soňou, a to třetí pivko už tlačilo. Soňa zrovna něco vypravovala, říkám si, než to dopíše, odskočím si.

A já ti ty schody dolů seběhnul jako kluk, a nahoru jakbysmet. Prostě zapomněl jsem na to, že jsem mrzák. Schody dolů totiž zásadně krok sun krok, nejdřív levá, pravá přísun....

A najednou běžím dolů....
Ne že bych od té doby schody sbíhal, ale už chodín jako normální lidé, nez přísunu.

Ono hodně věcí je fakt asi v hlavě, v tom co si připustíš a co ne. Tak třeba i ty vzdálenosti.

Pokud máš křeče, chybí ti hořčík, asi musíš přizobávat nějaké bobule, jestli ho nemáš dost v stravě.

Hodnocení: +2   -3