Paříž je vždycky dobrá volba, asi tak nějak zní věta z jednoho romantického filmu, je to klišé nebo pravda? Každý to vnímá jinak, když se mi naskytla příležitost odjet v polovině února na pár dní do Paříže, neváhala jsem ani chvilku.
Vstávání uprostřed noci není příjemné, ale termoska s kávou se na…
doplňuji fotky a zbytek tady http://kockoslon.rajce.idnes.cz/Pariz_2017/
C'est ça....
Paříž je vždycky dobrá volba....
Když to čtu, je mi trochu líto, že jsem si nenašel čas abych dopsal svého průvodce, kterého jsem před časem sepsal pro naší Martinku, a pro vás ostatní
http://www.nakole.cz/blog/zobraz/638-maly...
http://www.nakole.cz/blog/zobraz/641-maly...
http://www.nakole.cz/blog/zobraz/643-maly...
protože jsem mohl Hance trochu ušetřit to čekání v nekonečných frontách. Inu, doděláme to každoroční "sorry jako" a pak to snad sepíšu.
Kolo je v centru Paříže snad nejrychlejší dopravní prostředek, na motorce nebo na mopedu to nemůžeš napálit prostředkem pěší zóny, na kole celkem v klidu. Jenže kam s ním. Řešením je Vélib, ale ne vždy je na vybraném stanovišti volné kolo, nebo naopak, volné místo k uložení Vélibu.
Shodou náhod jsem našel řešení využitím mé ortopedické pomůcky Strida. S kolem v paříži do metra nesmíš, se složenou Stridou žádný problém. Jdu do musea? Stridu zamknu ke kandelábru, na prostranství kde se pohybuje hodně lidí je ve dne v bezpečí.
I když to není žádná raketa, může v rámci centra slušně konkurovat i metru, přestupy mezi linkami bývají dlouhé. Od Notre Dame z Cité na Place Stalingrad (19 Arrondisiment) jsem na Stridě měl proti Soně v metru jen 4 minuty zpoždění, a to jsem šlapkal na pohodu...
Ty vzdálenosti mezi jednotlivými "atrakcemi" jsou dost velké, a pěšky se člověk dost naťapá, i když si pomáhá metrem fest.
A síly je třeba šetřit, na Eifellovku se dostaneš vejtahem, ale sem ne, ani náhodou...
62 metrů, přes 300 schodů...
březen 2017
no vzpomněla jsem si na Tebe, jenže na přípravu nebylo moc času a taky to nebyl žádný výlet, ale práce, výlet jsem si z toho udělala já :-)a času bylo opravdu málo. kolo by bylo fajn, stanovišť sice nebylo mnoho, ale na ty celé dva dny nemělo cenu pořizovat si kartičku na půjčení kola. zrovna na tahle kola bylo potřeba jakési karty a stanovišť bylo asi jen 5 v centru.
To je Vélib, funguje to takhle, kartičku netřeba, teda potřebuješ kreditku k registraci...
http://www.nakole.cz/blog/zobraz/450-parizi-na...
Ale je to velmi populární a tak na opravdu turisticky frekventovaných místech mohou být stojany prázdné. Stojanů je rozmístěno všude spousta, ale chce to o nich vědět, trochu přípravy, narychlo je to všechno trochu naprd.
Teď, když jsem se trochu rozkvákal francousky kafrám na baru s klukama co obsluhují, černoši, jak jinak. Oni si mě už pamatují, a jeden povídá:
"Hele ty jsi tady dost často, že jo?"
A já mu říkám popravdě": "Tak 5x- 6x za rok, posledních pár let."
A on mě chtěl polichotit a povídá: "Tak to už jsi hotovej Pařížan!".
"No to teda nejsem!"
"Proč jako?"
"No, nejsem černej..."
Kluci se řechtaj snad ještě teď..
Ti byli fajn, horší byl můj nápad udělat si snímeček rumunských skořápkářů na Montmartre.
Cvaknul jsem jen jednou, mobilem, a tu ze strany se ke mě hrne hora masa, proc jako to fotím. Tak si říkám, neumíš rumunsky, zdrhej. Jen jsem houknul na Soňu, ta se hrabala v těch hadrech u Sympa, že zdrhám, sednu na Stridu a pádím pryč. Jenže to jsem netušil, že hajzlíci mají ještě dvě gorily u ústí té ulice na Bld. Rochechouart, těm jsem proklouz jen s natrženým rukávem. Hnali se za mnou až skoro až na Pigalle. Tak bacha, ty hajlíky radeji nefotit....
Rumunům jsem teda zdrhnul, ale Soně už ne, ta mě potom dala čočku...
skořápkářů jsem si taky všimla, dost mne to překvapilo, že to je takhle veřejně a přitom se všude courali vojáci a policie. u Pyramidy byl nějaký vykřikující chlap a už u něho byli policajti, aby se uklidnil.
Skořápkáři a policie - tys neviděla film Prohnilí ?
U mě dobrý :-)
Ale v Prohnilých byla vidět i ta "spolupráce" s cajtama.
Nepochybuju o tom, cajti tam chodí pravidelně nahoru a dolu, v uniformách. Jak se blíží, skořápkář vedne deku a dělá že nic, popojdou o deset metrů a už to mydlí znova.
Když je vyfotí, docela nápadně, turista tak aby oni o každém jednom přesně nevěděli. To je zhola nemožné.
Ostatně,celej ten film se odehrává v téhle lokalitě, přestupní stanice linky 2 a 4 Barbès-Rochechuart, tam v okolí stávali maníci prodávajíci cigára, hodinky, mobily, šperky z "žlutého kovu". Napodzim nějak vymizeli, v lednu ani teď už tam nebyli. Ale myslím si, že je to spíš tím, že kvůli těm imigrantům (ti si rozbili tábor právě pod tím viaduktem metra) to tam vyčistili a vexláčky vzali s sebou.
Zato přístupové cesty k Sacre Coeur ovládají rumunské gangy, skořápky, karetní fígle, a moc bych se nedivil, kdyby tam byly tlupy kapsářům rovněž z té milé evropské země.
Když vidím takhle podobně veliká města, tak mě vždycky napadne, kolik tam asi tak může být místních lidí, co nikdy neopustili hranice města.
V Paříži asi ne, na léto se Paříž vylidňuje, tedy špatně řečeno, místní z Paříže mizí na venkov a k moři, a nahradí je turisté.
To město je velké, ale samotné centrum, nebo širší centrum, tedy to co je uvnitř okruhu Boulevard Périphérique není zase to ohromné, jenže na město jsou nalepená všechna ta předměstí dokud za prací do města jezdí i střední třída vláčky. A pak jsou tam ta předměstí, do kterých je lepší nevstupovat, ale protože to tak je, neznám je.
Když si vezmeš třeba městskou aglomeraci v Porůří - tedy pás městod západu - Duisburg, Mülheim, Essen, Gesselkirchen, Bochum, Dortmund - je to vlastně taky nepřetržitá a souvislá zástavba, vlastně jedno ohromné destimilionové město, jenom organizačně a správně rosekané do více měst a obcí. Pojedeš-li Porůřím napříč, přechod mezi jednotlivými městy nepoznáš, asi jako v Praze mezi Žižkovem a Vinohrady....
Ale je tam spousta lidí, co nejsou pařížané, co jsou prostě odjinud a dnes už je tam více barevných než bílých, smí-li se ten termín použít. Ale ne zase tak moc "multi-kulti" protože ti barevní se většinou cítí být Francouzi a přebírají francouzské zvyky (zálibu v žrádle a lenošivost) a nesnaží se Francii nijak "obohatit".
Proto je strašně nespravedlivé, to co jim těch pár mahomedánů dělá, navzdory Le Penové, Francouyi jsou patrioti a náckové, ale nikoliv rasisti a šovinisti.
Tohle si Frantíci fakt nezaslouží...
(à nos etoiles disparues = našim zesnulým hvězdám)
město je to fakt veliké, my bydleli na předměstí co vlastně bylo mimo Paříž, do centra to trvalo vlakem půl hodiny, projížděli jsme kolem administrativních budov a různých fabrik, večer se všude svítilo, ráno na desátou se teprve trousili lidi do práce. ale v centru v zahradách bylo spousta neturistů co si přišli sníst krabičkový oběd na lavičku nebo popít jen kafe. taky odpoledne chodily děti ze školy, takže i v centru se běžně bydlí. ta firma co dodávala stroj původně sídlila na předměstí Paříže, ale nájem byl tak vysoký, že se přestěhovala do malého města 400 km od Paříže a to včetně zaměstnanců. tak to mi přišlo zvláštní, ale prý se přestěhovali všichni.
a zaujalo mne, že za celou dobu co jsme tam byli a to včetně toho okraje co jsme spali jsem viděla jen 3 psy. černochů je opravdu hodně, ale mně osobně nijak nevadí. v podstatě ve všech službách pracují černoši.
Co se týká psů, začínám mít dojem, že je to nějaké české specifikum. Já těch cizích měst moc neznám, ale připadá mi, že jen u nás je tolik psů.
V pátek ráno jsem potřeboval do rumburského sanatoria Frankenstein a to se musí jít přes sídliště. Lidí co venčí psy jsem potkal fakt hodně.
Ne, týden je tak akorát.
A po půlroce se vrátit, a courat další týden, a pak po půlroce znova a pak....
v roce 1990 stálo ve Versailles vedle sebe 15 autobusů z ČR, v roce 2004 jsem po týdnu potkal jednoho Čecha nahoře na Eifelovce
Češtinu v Paříži slyším dost často, hlavně pod tím Montmartrem, tam jde každej a když je nějaký ten "prodloužený víkend" bývají tam i autobusy.
Pak je v Paříži i nějaká komunita Čechů co tam žije, mám informace od jedné prodavačky - holky z Moravy co je u Kenza v La Fayette.
Docela legrace, Soňa nutně "potřebovala" nějaký cajk, a já už toho měl pný zuby, tak jí říkám "když si vyjednáš tu 10 procentní slevu" (pro cizince i z EU jí ten obchoďák dává) tak ti to koupím. Soňa pečlivě nacvičila větu anglicky a vyrazila k prodavačce - ta jí anglicky odpověděla: "a nechcete to zkusit česky" ... a tak se holky domluvily. Dost velká náhoda, co se mi prodražila.
Na druhou stranu jsem dostal typ, kam na opravdu francouzský oběd za dostupné ceny, a protože nejsem kurva, pošlu ho i vám - jde o lokál který se jmenuje "Le Bouillon Chartier", je blízko stanice metra Grand Boulevards. Útulné trochu jako v hale Hlavního nádraží, ale na Paříž, přijatelné ceny a ty typicky francouzské gastronomické ikony.
A ještě vám doporučím - v žádném případě - a to vůbec nikde po celé Fracii si nedávejte specialitu nazvanou Andouillette (https://cs.wikipedia.org/wiki/Andouillette). viz třetí obrázek. Sníst to vyžaduje fakt tvrdého chlapa, jakkoliv to vypadá jako nevinná klobáska...
Má snad ta klobáska nějaký nějaký vražedný množství Scovilleho jednotek? Nebo ji G. Ramsay označil za mdlou?
Klobáska je plněná vnitřnostmi, dršťkami, a prostě to fest smrdí. Někteří francoužstí borci v tom našli zalíbení, ale jakkoliv se snažím pochopit vše francouzské, tohle mě míjí, a radím všem dobře, nechte to také minout....
Podle fotek soudím, že tě nikdo nevaroval. :-))) Nebo's fotil cizí talíř? Další jídlo, který si nikdy nedám. Díky za varování. Já měl zatím na prvních místech haggis (i když jsem ho nikdy neokusil) a většinu anglických bírů. Lágry můžu v omezené míře. A taky těžce nesu podávání rozvařený zeleniny včetně brambor k jinak skvělýmu anglickýmu rostbífu.
Asi zalezi, jak je to upraveny a nakoreneny. Chutne upraveny "derstky" ja muzu. Zas pred mlzema a plzema co na me mrkaj z talire prcham.
Ine, varoval, četl jsem o tom, dokonce i ten číšník, co jsem to u něj objednával se ujišťova, jestli vím, do čeho jdu....
Ale znáš mě, copak já si nechám od někoho radit?
No tak jsem to ozkoušel. Francoužští labužníci říkají, že správná anduletka má vonět jako "merde". A do toho se fakt ten kuchař trefil....
Stejně jako my praotce Čecha, Francouzi, domnívám se, měli praotce Frantíka, který místo aby šplhal na kopce, koukal kolem sebe, a co se pohnulo, to se pokusil sežrat. Když to nešlo syrové, podusil, posmažil, okořenil, prostě tak dlouho experimentoval, až to sežrat šlo.
I dršťky se dají připravit lahodně, nejen v podobě naší dršťkové, ale třeba Španělé je dělají na vícero způsobů a chutné.
Tady, nerad to říkám, ale tady Francouzi fakt šlápli vedle....
Při placení jsme se s číšníkem shodli, že jsem to jednou zkusit musel, protože jsem chlqp, ale víckrát už nemusím, a nebude se na mě nikdo z normálních Frantíků mračit.
To je alsaská klobása a kdo má rád dršťky, tak mohu jen doporučit.
Dršťkovou polívku mám rád, ale smradlavý věci vyjma Gorgonzoly a Nivy nejím. A v Lošticích bych pošel hladem.
Je to zkrátka alsaská specialita.
Mě to nesmrdělo, ale ta konzistence byla dost nezvyklá. Naštěstí jsem se k možné ochutnávce dostala v době, kdy už jsem nejedla maso, takže jsem to jen ohledala okometricky a čichem.
Ale ne, s Alsaskem Andouillette nemá vůbec nic společného.
Je pár verzí (žádná z Alsaska) Nejznámější je z města Troyes (deparement Aube), je i Lyonská verze nebo z Toulouse.
Inu, tady máte další "doporučení" a můžete jich nagooglovat mraky.
http://epochaplus.cz/?p=16351
Surströmming jsem jedl několikrát. Není to špatný, když se to správně naservíruje (ne jako na těch blicích fotkách z Ameriky)...
A ani to moc nesmrdí, řekl bych tak 1,5 TK (TK = tvarglová k*nda, moravská jednotka smradu jídla)
Ale to mluvíš o něčem jiném, nenech se poplést dezinformacemi o "alsaské klobásce".
Problém není ani tak smrad, jak píšeš, smrdí ledacos co s chutí debužírujeme. Problémem je ta chuť, prostě jako by to před tebou už někdo jedl a nesedlo mu to....
Servírují to s tím sausem z dijonské hořčice, který tu pachuť přetluče, ale na ti, abys v tom našel zálíbení musíš zjevně být otrlý Frantík.
No, já informoval a varoval.
Hezky svůj zážitek popisuje Louis
Luis in Paris: Andouillette vs. Andouille: ...
jo link...
http://luisinparis.blogspot.cz/2008/11...
ale, jako u všeho, i zde platí, jedenkrát zažít lépe než desetkrát číst :-)
Že to neznáš, neznamená, že neexistuje.
Měla jsem možnost se s touhle klobáskou setkat u známých ve Verdunu, když jsme chtěli ochutnat nějaké místní speciality.
To nemá smysl.
Andouillette není Andouille a není to alsaská klobáska, stačí použít google.
Verdun, mimochodem, také není v Alsasku ale v Lotrinsku (Lorraine), stejně jako Brno není na Hané.
Mě je fuk, co si o tom myslíš ty.
My to zkrátka dostali jako alsaskou klobásu a nemám důvod místním nevěřit, že tomu tak říkají.
Šmičec.
Mimochodem - takové olomoucké tvarůžky také nemají s Olomoucí nic společného.
Jen pro upřesnění, pravé "Olomoucké tvarůžky" se vyrábí v Lošticích, což je asi 30 km od Olomouce. Dříve se vyráběli na více místech v okolí Olomouce a protože se prodávali nejvíce právě na olomouckých trzích, začalo se jim říkat "olomoucké". Jinak v Lošticích je dnes kromě výroby i muzeum výroby tvarůžků a ať už někdo tvarůžky má rád, nebo ne, návštěva muzea je hodně zajímavá. :)
Tady v tý jorkšírský pivovarský hospodě Magic Rock tap jsem udělal výjimku. To pivo fakt smrdělo myšinou.
Když už jsme v té Francii, Marine vydala oficielní volební klip, u nás to asi vysílat nebudou :-)
Tak abyste věděli co říká, překlopil jsem do no našeho, zapněte titulky....
https://youtu.be/Ls4IraKydD0
Já ti teda nevím, ale tohle je blog HMS. Co kdyby ses pokusil to respektovat?
:-))
Máš pravdu, je to mimo téma, ale na druhou stranu je to pozoruhodně zajímavý příspěvek. Já osobně si víc vážím kvality příspěvku než toho, zda zapadá do tématu. Tím rozhodně nechci aby vyznělo, že snad paní Le Pen fandím.
Nevím, francouzská media zatím nic nenaznačují, baba nastartovala a jede, ne snad proto, že by uchvátila většinu Francie, ale spíš proto, že ti ostatní jsou fakt kašpaři.
Uvidíme jak to dopadne, budu tam tři týdny u toho a tak podám report, ale jinde, aby se nám Lanna z toho neučůrnula...
Osobně říkám děkuji za překlad a za upozornění. Marine le Pen má můj obdiv. Uvidíme jak se popasuje s problémy Francie povede-li se ji stát se prezidentkou.
Tak já moc děkuji za překlad. Klip je úžasný a dokonalý. Kdybych nevěděl kdo je paní Le Pen a kdo byl její otec, tak bych jí snad i věřil. To je asi největší průšvih těch nových způsobů propagandy, že je tak snadné jim věřit.