Už mě to připadá fakt dlouhé. Celou noc v autobuse, celé dopoledne v autobuse, záda zpřelámaná na tři kusy a nohy, ty vůbec necítím. Navíc, za okýnkem vidím přesně to, co mě ukazuje na tabletu aplikace předpovědi počasí. Vytrvalý déšť. Ve tři hodiny, tedy v čase, kdy mám v Janově nasedat na kolo,…
Začínat cestu v dešti je vždy hrozné. Úplně se vidím, jak koukám za odjíždějícím autobusem, kolo zatím ve stavu nepojízdném, brašny opřené o lavičku a přemýšlím kam chodím na ty idiotské nápady. :)
Já dostal ještě ťafku od toho trasování.
Věděl jsem, že z toho města musím fofrem vypadnout, abych včas dojel do té Savony, tak jsem to opravdu měl naplánované včetně odpočítávání ulic (třetí doprava, 2 km rovně, na světlech doleva), trasu dokonale nastudovanou v mapě a mockrát prošlápnutou ve Street view, tak jsem jel jak doma, popaměti až najednou prd a plot, a dál se nesmí.
To si říkám "no to snad ne, proč já?".
Pak se člověk zklidní a improvizuje, naštěstí jsem mapu města uměl nazpaměť.
Navigace nepomůže ze dvou důvodů.
1) naviguje mě na tu silnici pro motorová vozidla, kam na kole nesmí,
2) V lijáku je dotykáč neovladatelný.
S tím dotykáčem mám ještě další, velkem neuvěřitelné, zážitky. Po příjezdu volám Soně, že je všechno OK, strčím do držáku na řídítkách a jedu. Kapky jako třešně mě bubnují o kapucu a ten mobil. Za chvilku drnčení founu, kamarád, co jsem ho rpk neslyšel. "Něco se děje, potřebuje mě, musím to vzít". Než se mi podaří telefon přijmout, končí. Otřu, usuším ruce, volám zpátky: "co se déje? Potřebuješ něco? Jsem v Itálii"
"Ja nic, to tys mě volal".
A opravdu, volal jsem. Nějaká ta kapka v seznamu kontaktů otevřela telefon toho hovha, a jiná se trefila na "vytáčet" aniž bych to věděl, tušil.nebo plánoval.
V dešti proto foun ukončit přepnutím na jinou obrazovku, nechat to na seznamu volání může mít tenhle efekt.
Ital netroubí abys mu někam uhýbal. Ital troubí z čiré radosti, že má klakson :-)
Tak takhle jsem vyjížděl :-)
https://www.youtube.com/watch?v=NmGeuzv2XJE&...
on ten nácvik na Magistrále nebyl až tak zbytečný ...
Já se také těším.
Ale na to troubení se netěším.
Jindro, to je ta cyklostezka, o které jsme si psali v jiné diskusi? Ty úseky, kdy tě to vyplivlo na státovku, stojí za prd, říkáš?
Peggy, je to ona.
Státovka pro mě, Tebe a spoustu dalších zvládnutelná, prostě státovka s auty.
S děckama bych to ale nejel.
Problém je,že se to nedá nějak obejet.
Všímal jsem si pečlivě toho tunelu, tedy té trasy, proč to není souvislé. Ona to musí být hodně stará dráha a dlouho je zrušená. Tak místy prostě po bývalém tělese vede silnice, někde stojí domy, viděl jsem i tunel předělaný na sklad nebo sklep, prostě souvisle to nedají už dohromady.
Některé úseky by asi šlo dovybavit cyklostezkou, ale asi na to nejsou prachy.
Za mě, ano, ale bez dětí......
Škoda, tak možná za pár let ... jenže když do Itálie mezi auta a skútry, to už klidně do Albánie ;-)
V Itálii pohoda. Sice na první i druhej pohled to vypadá jak divočina a jezdí se mnohem víc natěsno, než u nás, přesto ale s přehledem a respektem. Stačí být "čitelný", pak naznačit odbočování doleva a provoz stojí. A houkání není projev nervozity jako u nás. Mnohdy houknou, jen aby na sebe upozornili před nepřehlednou zatáčkou atp...
Asi máš pravdu, ale když tě vyhodí celkem utahanýho z autobusu do lijáku do páteční dopravní špičky, je těžké v sobě najít ten klid a pohodu, ale jak říkáš, netlačí tě do nebezpečných situací, jem si prostě vytrubují, a to furt.
Francouzi, proti tomu, na cyklisty netroubí skoro vůbec a když, tak zjevně na pozdrav, dálkař má sympatie spousty šoférů a klidně na tebou protijedoucí houkne, blikne a mává.
Takový projev je po pár dnech osamělému jezdci velmi sympatický a potěší...
Jiný kraj, jiný mrav :-)
A asi jsem trochu prdlej, mě se ten italskej šupec docela i líbil. U nás je taky šupec, ale nervozní, bezohlednej. Tam je to jinačí.
To je na té Evropě kouzelné, přejedeš kopec, a všechno je úplně jinak. Žádné pozvolné přechody, prd, čára a najednou se mluví jinak, jí jinak, jinak řídí, jinej kraj.
Dalo by se asi zvyknout ve Španělsku je to podobné, jen s tím rozdílem, že Italové spěchají, Španělé to mají na háku, nikam se neženou.
Itálii ponechám na prozkoumání kolegům, nelze stihnout všechno a bylo by nefér, soudit po pár hodinách na silnici a pár dnech ve velkoměstech.
Proto prosím berte moje informace jalo neobjektivní a povrchní pohled někoho, kdo tamtudy jen proletěl, tedy bez nároku na zevšeobecnění.
Dík za korekci.
Mně se v Itálii taky dobře jezdilo. Připadalo mi, že cyklista má snad všude přednost.
V Itálii ne až tolik (šoféři jsou vůči cyklistům rovnoprávní :-)
Zato v Holandsku to plati téměř na sto procent.
Tak to nemůžu bohužel porovnat.
Samozřejmě jsem v Itálii dávala pozor, ale hodněkrát platilo, jak píšeš, "provoz stojí", až mě to překvapovalo.
Respektují cyklistu, jako auto, motorku. Ukážeš doleva, tak už se přes tebe necpou. Kdo není úplně zvyklý jezdit takhle suverénně v plném provozu u nás, může z toho být i tam trochu paf. Oni se prostě bez pardonu hrnou, ale očekávají, že se ten před nimi o svá práva a potřeby srozumitelně přihlásí.
V téhle souvislosti mě spíš zaujala nerovnocennost chodců. Že chce přecházet ? Má smůlu. Čeká, čeká, čeká... a pak musí běžet chvátat, utíkat, aby mu neujeli paty... A to i na společné stezce pro kola/chodníku se musí chodec sakra ohlížet, aby ve zdraví došel.
Na obrázku je taková smíšenka v Rivě. Cyklo se značí červeně, bez značení "chodník". Řeklo by se, jen formalitka. Prd. Šli jsme pěkně husím pochodem podle plotu (ne zas nějak nalepený) a cyklisti kolem nás svištěli dost suverénně a svižně. Ten husí pochod a obezřetnost chodců vyloženě předpokládali a očekávali. Je to tam prostě jiný... :-)
To bude lepší, mě Itálie vůbec neoslovila, všechno je moc hektické, bez pravidel, nebo spíš na pravidla se kašle, ale taky to může být dáno neznalostí poměrů, že jsem se tam necítil moc v pohodě, navzdory tomu, že se s nima domluvím.
Zjistil jsem, že bez problému rozumí mé španělštině a zdálo se mi, že mi i něčím podobným španělštině odpovídají, to bylo milé překvapení.
Ale to bych předbíhal, povyprávím o tom někdy na konci, před odjezdem domů jsem, byl v Janově dva a půl dne.