Vtrhlo to do naší vlasti jako vichřice, někdy v té době, kdy se na krajích měst začínaly objevovat ty hyper-super markety, a u nich vyrostla podivná stavení, kde začali nabízet kus mletého masa politého kečupem, zastrčeného mezi rozpůlenou napařenou žemli, za cenu poctivého maďarského guláše se…
Docela jsem při čtení začátku očekával něco jiného. O to víc mě to zasáhlo. Pěkné.
Já byl teď o víkendu u svých starých, rozhodně ne zdravých rodičů a vždycky mě tak potěší, že jsou z té vzácné kategorie důchodců, kteří si nestěžuji, jak je vše dneska špatné. No trochu si stěžuji, třeba, že už nemohou tancovat a že i jednu stanici MHD se raději svezou.
Vzpomínám, jak kdysi dávno jsem odpověděl na otázku jak se mám: výborně! A tazatel opáčil "Ty svině."
Je pár lidí, kterým s chutí povykládám jak je to výborné a mám se dobře, ať mají důvod být ještě víc závistivý.
Ano, to byl ten starej, z doby "bojlerů"
Jakpak se máš?
Ale dobře, moc dobře, děkuji za optání...
No ty musíš ale bejt pěkná svině.....
Už v tom textu byl, ale šel ven, protože ten dobový kontext z toho většinu dnešních čtenářů neosloví a rozdrobylo by to smysl toho miniposelství, který si přesně vystihl.
Dneska jsem se o sobě dočetl, že jsem svině z perly, proto, že jsem dal věc, kterou nepotřebuji někomu zadarmo. To zabolí.
Pak se ta Robova moudrost "it's not so bad" safra hodí....
Dík, něco takového jsem si právě teď potřebovala přečíst.
Já taky, tak jsem si to napsal :-)
Moc děkuji, strašně mě těší, když někdo z té změti slovíček najde přesně to, co jsem chtěl vyslovit.
Thanks, not so bad... zajímavá odpověď. není tak "falešná" jako "dobře", i když je všechno na levačku. Pozdravuj svého známého ;)
trochu mi to připomnělo tenhle příspěvek Jurimíra:
http://www.nakole.cz/diskuse/15966-nejlepsi...
Když jsem ležel na LDNce a kazil tam 3 měsíce věkový průměr, tak jsem si to čas od času četl. Je v tom taky kus pravdy.
Nakonec to dopadalo tak, že si za mnou někteří chodili vylívat srdíčko, místo abych si já mohl postěžovat, jaký jsem chudáček, že se musím 2 měsíce v kuse válet v posteli a číst si :-D
zvláštní zkušenost, ale ten (někdy hodně černý) humor mi pomáhal nezbláznit se
Pro aktivního člověka je ta bezmocnost velmi devastující, přijmout svůj úděl musíme všichni, ale málokdo to zvládá tak elegantně a hrdě jako Robert.
jj, když člověk překoná tu fázi "proč zrovna já", a začne hledat způsoby, jak něco dělat, a ne důvody proč to nejde, tak má z půlky vyhráno :)
Hmm,
tohle se těžce učím.
Když narazím na překážku, kterou prostě není v mé moci žádným způsobem překonat, propadám panice a depresím, popř, vzteku či všemu dohromady.
Snadno se to říká tomu druhému, když je člověk ve srabu, je těžké věřit, že bude líp.
nemít smysl pro humor, nadhled, dobré přátele, kteří podepřou, když je potřeba, případně kopnou do prdele, když je potřeba, nevím nevím... i když i tak je to někdy těžký.
Vážení přátelé,
právě jsem měl kratičký rozhovor se svým kamarádem Robert Bevan-Jonesem z Kinveru, který byl inspirací pro tento blog.
Jeho choroba je k němu velmi krutá, zítra podstoupí poměrně riskantní operaci.
Prosím, můžete-li, vzpomeňte si na něj a pošlete mu telepaticky nějakou energii tam daleko, přes Kanál, bude to potřebovat a zaslouží si to.
Kdo se umí modlit a má pocit, že Hospodin mu naslouchá, prosím, připomeňte mu také Roberta, který bude jeho lásku zítra strašně moc potřebovat.
Děkuji.
Jindra
Hezký článek.
Evokuje následující úvahu - když se mne někdo zeptá "how are you?", vzpomenu si na moji maminku, co byla ze šesti dětí, kterých pět skolila tubera, ještě než šly do školy, nebo na to, jak maminka absolvovala totální nasazení v Reichu a mám tisíc chutí vykřikout "I'm pretty fine, never been better!"
Pak si ale vzpomenu na to, co se s naší rodinou stalo po Velké Plyšové Revoluci a bleskem sklouznu k formulaci "Better not to ask me, worst shit ever."
Ve většině případů tak chvíli pomlčím a pak pravím "Thanks. And how about you?"