Ota Pavel potkal ryby a napsal o tom překrásnou knihu. Já jsem potkal pouze divoké prase (latinsky sus strofa), a tak o tom napíši alespoň poučný blog s radou na konci. Jelikož divočáci jsou přemnoženi, možná se někomu bude moje rada hodit.
Jedu si to takhle onehdá od Louňavé polní cestou,…
Hezky jsi mě pobavil. Už jsem slyšel nějaké rady co dělat i od zkušených lidolovců, ale štěkat ještě ne. S touhle radou se musím pochlubit až se zase sejdu s nějakými nimrody, ty teprv budou čumět :-))
Tohle byl asi nějaký "Pepa", který spíš čekal na to co mu neseš dobrého a ty místo jablka na něj začneš vydávat divné zvuky, tak se nediv, že stál a čuměl :-)
Potkat divočáka je docela radost, stejně jako jiné divoké zvíře, ale je nutná opatrnost a je potřeba udržet bezpečnou vzdálenost.
Divočák za normálních okolností nezaútočí, není to šelma, jen se brání. Většinou nejsou na lidi vůbec zvědavý a snaží se včas zmizet. Dost velký problém může nastat pokud je divočák sám a když by byl nějak zraněný, tam je 30 m už dost kritická vzdálenost a je potřeba rychle a bezpečně zmizet.
No potkal jsem před lety na běžkách v Klánovickém lese ne jedno prase ale hned celou prasečí rodinu.
Napřed mě tak 20 metrů přede mnou přes stopu přeběhly vyplašené srnky a draly se přes trať zastavil jsem a koukám co je tak vyděsilo...
No a na stopu důstojně vyšlo z lesa megaprase a zastavilo se, kouká na mě doprava , pak kouká na levo jako na přechodu a pak těsně za ním velmi pomalu přešla celá prasečí rodina a začala se šplhat na násep trati ,hlavní prase se otočilo ke mě a řeknu ti, že na běžkách v křoviskách nikam neutečeš takže jsem zvedl hůlky před sebe a lehce s nima o sebe ťukal ve smyslu tudy ne :)
No odffrklo a šlo za rodinou, naštěstí....
Tak 20 m je na pozorování asi tak, tak. Ta bachyně by k tobě nešla, jen se tě snažila držet v té uctivé vzdálenosti, měla dost starostí o rodinu. A v zimně pokud mají co žrát, nejsou hladové, tak jsou klidné a jdou za svým. Krapet je problém na jaře, když vodí malá selata, tam takové vzájemné překvapení by mohlo zazlobit. Říkají, že je potřeba v klidu a rychle couvat alespoň na 50 m, bachyně má dost starostí aby uhlídala mladé a udržela je pohromadě a v bezpečné vzdálenosti a rychle s nimi zmizela.
Na prasata jsem narazil už mockrát a nikdy mi to teda radost neudělalo. Každé ráno jezdím do práce teď už za tmy v místech, kde přebíhaj divočáci + daňkové - jak se k těm místům blížím, tak nahlas řvu, snad by to mohlo pomoci :-)
také jsem už měla tu čest se s divočákem potkat, bylo to v zimě, lehký poprašek sněhu, odpolední sluníčko, divočák ležel a vyhříval se, myslela jsem, že tam leží nějaký pytel, ale když jsem se přiblížila, začalo se to hýbat. Prase kvičelo, já ječela, jak bylo rozespalé, tak se vůbec nedokázalo zvednout na ty krátké nožičky, pak se mu to podařilo a odběhl po stráni pryč. Byla jsem dost v šoku, zrovna tam šel pán se psem, tak jsem mu to hned vylíčila a on, že to má tedy smůlu, že strašně touží divoké prase vidět a ještě se mu to nepodařilo, prý mi hrozně závidí, že jsem byla tak blízko. Tak i ječením se divočák dá zaplašit :-)
My jsme v sobotu na vyjížďce potkali jelena. Protože vítr šel k nám, zareagoval až když nás uviděl. Pak majestátně odkráčel. Tohle zvíře mě vždy překvapí jak je velké.
Jelen je nádherné zvíře, škoda, že u nás vůbec nejsou a naživo z blízka ve volné přírodě jsem ho viděl snad jen asi 5 x, zato daňků máme kvanta a jsou už tak oprsklý, že dá někdy docela práci je vyhnat z cesty :-)
Před pár rokama jsem v jižních Čechách na hrázi u Nové řeky, mezi rozvodím a stříbřeckým mostem, potkal losa. Nejdřív jsem si myslel, že to není možné, aby to byl los, ale ta charakteristická silueta s hlavou... No, tenkrát jsem to nikomu neříkal, až později jsem si na jedné infotabuli v těch místech přečetl, že tu vzácně můžeme tohle zvíře potkat.
Teď jsem to říkal mému kolegovi, co se zajímá o zvířata - potvrdil mi to, prý migrují z Polska přes Čechy (mezi Kutnou Horou a Čáslaví) právě na Třeboňsko a dál do Rakouska.
A musím říct, že ten los byl obrovskej jako prase! :-)
To buď rád. Já jsem jednou spolu s mým kamarádem viděl duhu vzhůru nohama. A všichni, co jsme jim to vyprávěli si mysleli, že jsme byli opilí. Kdo ví, co by si říkali o tobě kdybys jim tvrdil, jak si potkal losa.
Mimochodem viděl jsem i duhu kruhovou. To jsem si pak musel koupit v pražském planetáriu nějakou publika o světelných jevech v atmosféře, abych si potvrdil, že jsem se nezbláznil.
Obrácenou duhu?!? To fakt existuje?!?
Já to vlastně jednoduché, musí duha vzniknout v údolí pod tebou, takže se díváš zhora dolů. Já to zažil na Komáří vížce.
Ta kulatá je horší. Jestli si to dobře pamatuji, vznikne tak, že ostré sluneční světlo se odrazí od vodní plochy, takže koukáš na kapky nasvícené zespoda.
Bohužel nezažil jsem nikdy zopakování tohoto jevu na zemi i když místo, kde jsem ho pozoroval a příslušná vodní plocha stále existuje.
A nebo prý může být vidět kruhová duha z letadla.
Jo v jižních Čechách malá losí populace žije.
A jinak je to milé zvířátko....
...teda pokud je za plotem:-))
Ale třeba ve Švédsku je považují za velmi nebezpečná zvířata.
Pokud je potkáš v lese, prý mají tendenci útočit.
Oni hlavně kvůli losům neuvěřitelně oslňují protijedoucí na silnicích. Kvůli možnosti střetu s losem svítí v noci daleko dopředu a když pak některý z nich zapomene ztlumit světla, je to o strach.
Teda tak mi to bylo aspoň vysvětleno, když jsem si na to svícení posteskla:-))
Jj, také nám to tchýně říkala.
Na dálnicích z nich mají strach neuvěřitelný. Střet s losem prý patří mezi jedny z nejhorších nehod.
Co jsme ale měli možnost vidět mezi Göteborgem a Malmö, tak se snaží dát všude kolem dálnice ploty.
Tady jsou všude, prý jim vyhovuje ta palivová řepka a biomasa kukuřice, snadno se tam schovají.
Mám na louce takovou milou prasečí rodinku, člověk by brečel když vidí, jak to dokáže to zvíře rozvorat rypákem, během chvilky zdevastuje celou louku....
Říkal jsem si, proč tu nejsou v létě, když tu jsou ti chataři, a teď je mi to jasný, Pavlova manželka furt štěká :-)
Taky jsem potkal. Mnohokrát...
Ale vždycky z toho mám radost.
DOcela mě zaujalo, když jsem poměrně nedávno zjistil, že nás v divoký přírod setsafra dlouho nežily. Od 18 století do druhý světový byly prasata jen v oborách. Válka obory rozmetala a prasata se rozmnožily a rozlezly. To jsem netušil a fakt mě to překvapilo.
Taky jsem před pár dny potkal prase - divoké...
Chvíli jsem si říkal, také krasne prasca, škoda ich zožrať, pak ale zvítězily pudy a uvažoval jsem, jestli by byly lepší se šípkovou nebo se zelím:).
Přitom jsem ale po očku nenápadně pročesával okolí, jestli...
Nechte mne zaspominat na prihodu podobnou....Bylo - nebylo mile deti stalo se koncem zimy leta pane 90 ze jsem vzal sobe ski a jel jsem po hrebeni Karpat zvanych Male od horskeho hotelu Pezinska Baba do Prespurku. Vsak ostatni sportsmeni kteri vydali se na tuto trasu autobusem stejnym, ukazali se kondicne lepsimi, i svistot jejich ski zanikl v lese prede mnou. V klidnem slunecnem dnu cesta ubyvala zvolna , nicmene v mladi svem jsem strachu z osamelosti necitil. I slunce urazilo polovinu sve drahy od poledniho a najednou na hreben horsky prede mnou vybehlo z holeho bukoveho lesa divoke prase. V mziku kdy mne spatrilo se v kamen promenilo. Vsak ja take. Hledelo na mne. Po chvili ktera ac jiste dele nezli ctvrtinu minuty netrvala vsak dlouhou se mi zdala ono prase odbehlo na druhou stranu hrebene horskeho. Beda, v chvili teze jse v stopach jeho cele stado soukmenovcu jeho vyritilo! Tyto vsak bez zavahani prez hreben prebehli. I stalo se ze pote co posledni z prasat se z dohledu stratilo bylo mi slezti ze stromu bukoveho na ktery jsem se i se ski na nohou a hulkama visicima na poutkach od zapesti do vysky pul druheho sahu kterak medvide vysplhal.
Tak mi nerikejte ze s bezkami na nohach se neda utect divocakovi... no dobre pred divocakem... jen ten strom si je treba nosit s sebou:-)
Nekde jsem na netu cetl, jak se potkali na Chopku bezkari s medvedem. V huste mlze to do nej ten prvni napalil. Kdyz na to misto podle stop a hlavne strasneho revu prijeli ostatni, uvideli vyvaleny lavor, ze ktereho vedly dvoje stopy - vydeseneho medveda vzhuru do svahu a susujiciho bezkare ze svahu dolu.
Fuj, asi mam prilis vyvinutou predstavivost...
Taky jsem divočáka (velkého jak "prase"!) potkal na běžkách. Je to už pár let, ještě jsem měl starý vázání. Kanec ryl na cestě, jak jsem zabrzdil (tak 30m od něj) zpozorněl a rozběhl se mým směrem! Vedle byl posed ale s těma blbejma prkýnkama na nohách to nešlo. Naštěstí mě asi vůbec neviděl a zdrhal do hustého lesa, náhodou skoro přesně mým směrem :o)
Ujet bych taky nedokázal, prý dokáže běžet šedesátkou ...