Článek o lidském nadšení a psím přátelství a o tom, jak si jeden cyklista splnil klukovský sen o cestě k oceánu, článek vystřižený kdysi dávno z časopisu byl pro mě první inspirací pro cestu z domova na kole k moři.
10x jsem byla u moře, s kolem 2x, na kole nikdy. 11. cestu jsem se rozhodla…
Děkuji. Ty fotky se mi teda zrovna moc nepovedly, nechtělo to pobrat, tak jsem je zmenšila, ale nějak moc :) Dlouho jsem se na takovou cestu chystala a teď bych jela zas někam hned, okamžitě.
I kdyby ty fotky byly jako poštovní známka, mě by to nevadilo, jsou jen spouští vlastních vzpomínek.
"Dlouho jsem se chystala a teď bych jela zas" - tak tenhle pocit znám dobře. Taková cesta je nakažlivá. Já se k první cestě odhodlával několik let a pak už se jenom těšil a plánoval nějakou další.
Moc pěkné čtení, hned bych také někam jel.
Možná inspirace na některou příští dovolenou.
Když plánů je moc a volna tak málo. :-)
Děkuju všem, kteří si mé dílo čtou a kterým se aspoň trochu líbí. Před týdnem touto dobou jsme se blížili k Lodenau, zbývalo už jen kousek pěkného cestování. Jsem fakt nadšená, v myšlenkách stále jinde. Ano, plánů by bylo, ale ten čas a všechny jiné okolnosti.
Jako bonus ještě foto: 2x z cesty zpět před Küstrinem a 1x z pěkné cesty bažinou u Anklamu.
Ještě, že už je víkend za dveřmi. V pondělí by se mnou ty fotky asi řízly :o)))
:D ... Víkend ti na to ale stačit nebude!
Na tohle sice ne, ale líp se na ty fotky kouká s vidinou zítřejšího výletu :o)))
To je jen proto, že jsi tu cestu ještě nejela. Mě se ve světle vzpomínek na to když jsem to jel sám zdá zítřejší výlet docela nicotným. Až si říkám, jestli to má cenu, když stejně to uspokojení z té dlouhé cesty je úplně jiná kategorie.
Jo, bažiny u Anklamu - před tím bledne lecjaká představa výletu... :-)))
I děte!
Jak nicotný? Dá se to zpestřit.
Já jsem si jista, že zítra bude adroš. Nevím sice zatím, kam jedeme, ale znám velitele toho zájezdu:-))
"Adroš" je prosím pěkně CO?!?
Také jsem zvědav. Tipuji, že tam chybí N, ale to by pak slovo Androš mělo nový význam. (Původně se používalo pro označení Untergroundu)
Jo počkej, teď mě to došlo - "adroš" = slangově "adrenalin" :o)))
Že mladejm občas nerozumím, na to jsem si zvykla, ale že mi uniká už i slovník starších (srovnávám na 1:1, Lanno!!!), to bych netipovala :o)))
Ádroš - Adrenalín - Vzrůšo - Mučeníčko, to je moje potěšeníčko.
Na posledním výletu urazil šroub v představci.
Urazil šroub v představci?!?
To také jde?!?
Hmmmm, tak to ti asi ten "adroš" ani závidět nebudu :o)))
Taky jsem myslela, že to nejde. Jde to. Prý vada materiálu, pche:-))
Jinak to byly nakonec Brdy a byly v pohodě veliký. Snad jen těch hub bylo až moc.
V Zaječově jsme před konzumem lízali nanuka, když tudy zrovna projížděla dvojice na kolech.
Ona: "Zastavíme a koupíme aspoň čtvrtku chleba!"
On: "Nezastavujeme, jedeme, jedeme!"
A zmizeli.
U nás byla nejlepší hláška na konci: "Kdybychom ten kopec, co jsme jeli nahoru, jeli dolu, tak by ta maximálka byla víc než 61,7."
On jel dneska Hrabosh přes Zaječov?!? :o)))
Hele, my potkali před 14 dny s kamarádem dvojici. Kamarád se velmi zálibně po dívce neustále otáčel, ale pak se nám 2x podařilo, že oni zastavili a my je předjížděli a vždycky k nám dolétl úryvek toho, jak dívka hocha stírala že za ní jede moc blízko nebo co dělá za pakárny, že něco nechal v autě,...
No, po druhém předjetí už mu ji kamarád nezáviděl :o)))
Pro mě není žádný výlet nicotný a na počtu km mi opravdu nezáleží. Pro mě je důležité, že se zase někam podívám a profouknu si hlavu čerstvým povětřím :o)))
Na počtu km mě také nezáleží, ale čtyř a vícedenní cesta mi přináší něco, co nedokážu zrovna moc popsat.
Sakra, že takovéto ženské žijí vždycky s někým jiným. Článek se mi móc líbí, je čtivý a bez chyb, což není tak obvyklé. Dík, a snad se někde na cestách s Tebou setkám.
1 chybu tam mám - ze Zinnowitzu :)
No to jsem zvědavá, jestli se setkáme někde. Pořád čekám, až na mě někdo někdy zavolá:"Quatsch!" :)
Tak dobře, nějaká by se tam našla. Třeba: Vyjížděli jsme dlouho. Co to znamená, několik hodin? Mám dojem, že tam patří "pozdě".
To si naopak měla volat na toho chlapíka v Anklamu. Směrem na Usedom se dá jet i podél nádraží. Jen se tím objede centrum.
No, jeli jsme kolem nádraží, pak myslím kolem benzínky a dál tam někudy na lávku. Zpět jsme viděli nádraží vlevo v ulici.
Ano, tuhle cestu jsem měl na mysli.
Což mě připomíná, že při poslední (2012) návštěvě v Anklamu se výrazně změnilo okolí mého oblíbeného Wasserwanderrastplatzu - stavěli tam silniční obchvat. Tak by mě zajímalo, jestli tam letos někdo nebyl, jak to tam aktuálně vypadalo a jestli tam ten obchvat nepřinesl příliš mnoho nočního hluku od aut.
Vzpomněla jsem si v Anklamu na ten tvůj Rastplatz, měla jsem od tebe poznámku, ale nevšimla jsem si, jestli jsme někde jeli poblíž. V Anklamu jsme byli jen v Lidlu. A za Anklamem je nějaký obchvat, tam někde jsem si vyfotila rozcestí ...
Aspoň moje miniaturní fotky prošly teprve až dnes první domácí cenzurou. Samozřejmě se nelíbily. Tak proběhla další kilobajtová úprava.
Dnes jsem taky dokončila zápis ve svém cestovním deníku označením denních etap (míst noclehů).
Pořád žiju tou cestou. Měla bych se už plně navrátit do reality. Nebo radši vymýšlet něco na příští rok? :)
Chtěla jsem se projet někde v rovinách. Prý můžeme jet k Odře - po valu 100 tam, 100 zpět. No a já trošku přidala - od Odry podél jejího Štětínského zálivu na ostrov Wolin. Z něj jsme přepluli na Usedom a pokračovali na státní hranici. Odsud byl původní návrh se vrátit. Rozhodli jsme se pokračovat dál a kvůli času si cestu zkrátit lodí přes záliv. Tak jsme jeli do "petrpova" Kamminke. Po lodní dopravě ani stopa. Prý nicht mehr. Cesta se o den prodloužila, museli jsme zpět do kopce a jet k Zecheriner mostu. Anklam nezklamal, zase jsme v něm ztratili značení cesty (jestli tam vůbec nějaké je). Za Anklamem se jelo nově po asfaltu, ale drncavá panelka tam z větší části stále je. Pěknou bažinou jsem se projela ráda. Pak z Riethu jsme mohli jet jinudy a Polskem a měli bychom obkroužený celý záliv. Projížďka vyšla na 492 km. Byl to vlastně zcela neplánovaný návrat po 10 letech na pobřeží Usedomu. Konec září a u Baltu bylo teplo, bezvětří a příjemné vykoupání.
fotky: podél Štětínského zálivu - tak jsem zase u moře - podél Odry
Moc hezky splneny sen,krasna cesta,pejsek spokojeny a 15 dni s rodinou na cestach se take jen tak kazdemu nepodari.take koukam,kdyz nekde jedu,jestli nepotkam nekoho odsud :-)
15 dní s rodinou se podařilo před 10 roky, to byl splněný sen. Letos jsem to chtěla oslavit, tak mi děti splnily sen, že mi v květnu věnovaly prodloužený víkend, jeli jsme Odru - Nisu aspoň kousíček u našich hranic. Vůbec jsem netušila, že se na konci září ocitnu na Odře - Nise na jejím opačném konci, ale to už jsme nebyli 4 + pes, ale jen 2 + pes.