Článek o lidském nadšení a psím přátelství a o tom, jak si jeden cyklista splnil klukovský sen o cestě k oceánu, článek vystřižený kdysi dávno z časopisu byl pro mě první inspirací pro cestu z domova na kole k moři.
10x jsem byla u moře, s kolem 2x, na kole nikdy. 11. cestu jsem se rozhodla uskutečnit v rámci letošní rodinné dovolené. Doma pro to nadšení nebylo, ale nikdo nic jiného nevymyslel. Cesta na sever k Baltskému moři se mi zdála nejjednodušší. Předem jsem věděla, že se nespokojím se Štětínskou zátokou. K myšlenkám na ostrov Usedom se připojila ještě Rujána s Kap Arkonou.
1. krokem k uskutečnění byl červencový výlet k pramenu Lužické Nisy. Pak pokračovalo tropické počasí a mně se nechtělo z pohodlí domova. Když se na začátku srpna přihnal první prázdninový vichr s lijákem, blesky a hromy, slyšela jsem ode všech: "V tomhle nejedu!" 3x byl změněn termín odjezdu, naposled v pátek 9. 8., kdy začalo navečer pršet. Ani mně se nechtělo hned první den v dešti. Ale v sobotu ráno, v čase již červených jeřabin, jsme se konečně odpoutali od domova a vydali se na 15denní cestu. Byla pěkná.
Denní etapy jen 5x přesáhly 100 km. Ráno se vyjíždělo dlouho, děti by vyspávaly, já jsem zas pak jela pomaleji než ony, nějaký čas trvalo balení, bylo dost zastávek na jídlo, nákupy, geocaching, kochání se. Celkem jsme ujeli 1378 km, z domova do Ahlbecku 679, ze Zinnowitzu domů 658, protipovodňový val byl s přestávkami 272 km mezi vesničkou Bahren (mezi Forstem a Bad Muskau) a Gartzem, zbytek po pobřeží. 6. den jsme přijeli k zálivu, 7. den k otevřenému moři. Rychlost jízdy byla různá: moje 5 - 37 km/h, po valu 19 - 23 (většinou 21), protivítr byl v horkém slunci osvěžující, rychlost v protivichru byla 15 km a méně. Ani cestou zpět nefoukalo do zad - že by se vítr při úplňku obracel? Největší vichr byl cestou tam za Küstrinem na valu a v polích mezi Mescherinem a Penkunem.
Cesta byla na německém území dobře značena, mapa není potřeba, měla jsem jen seznam obcí. Trochu jsme ztratili cestu v Anklamu, neměli jsme jet kolem nádraží, jeden pán zřejmě poznal naše váhání a křičel: "Links!" a já na něj: "Wie Sie wissen, wohin wir fahren!" :) Zpět se mi nelíbila před Görlitzem cesta přes vesnice a nepostřehla jsem, že děti z ní odbočily po cyklo, a jela rovně. Po chvíli mi bylo jasné, že my 3 ostatní jedeme špatně, ale pokračovali jsme hezky rovně až do Görlitzu pod kostel k mostu, kde jsme byli dřív než děti a lepší cestou. Technická závada žádná, jen 3x se promazávaly řetězy a 1x dopumpovávalo moje kolo. Až na malé výjimky se jelo opravdu dobře.
První noc jsme strávili v boudě naproti Berzdorfer See, druhou pod valem u borovic za Forstem. V Ratzdorfu u soutoku Odry a Nisy jsme byli třetí den. Odsud vedla cesta kousek oklikou přes hory doly, ale kolem pěkného kláštera v Neuzelle. Jednu deštivou noc jsme strávili na rozcestí v lese. Další už nedeštivou u mostu kousek před Schwedtem. Cesta podél Odry končila v Mescherinu. Při stoupání nad ním se hned začalo stýskat po valu. Dobře jsme se vyspali i v parčíku v Pampowě. A už jsem se těšila, až za Riethem uvidím Neuwarper See a snad kousek Štětínského zálivu. Kolem poledne jsme byli v jednom z cílů - v Ueckermünde u ústí řeky do zálivu. Někde za Ueckermünde pokračovala cesta dokonce singltrekem, nádherným slalomem mezi stromy. Projeli jsme hezkou bažinatou oblastí Anklamer Stadtbruch, ale příjezd do Anklamu nebyl moc dobrý pro vozík, asi 8 km drncavá panelka s kousky asfaltu. Na rozcestí za Anklamem bylo definitivně rozhodnuto, že jedeme na Usedom. Přece jen to bylo o trochu blíž než na Rujánu. Ráda bych na ni někdy jela, ale kdy a s kým a jak a kudy jinudy? Další den ráno jsme přejeli Zecheriner Brücke - most na Usedom a bylo před námi 40 km k moři do Ahlbecku. Dva dny jsme si pobyli u moře, jeli po pobřeží, prožili noc na útesu nad mořem, poprvé jsem slyšela ze stanu mořské vlny, před šestou jsem už byla se psem venku a vychutnávala si krásný východ slunce - nezapomenutelné ráno! Jen vzduch nevoněl mořem jako na jihu. Byla jsem ráda, že nazpět není nutné jet vlakem, že si cestu ještě užijeme. Moře jsme opouštěli v Zinnowitzu směr Wolgast. Ve Wolgastu jsme několikrát přešli po stejném přechodu, než jsme se vydali správným směrem, písčitou děsnou cestou do Hohendorf. To ale nebyla cyklotrasa. Po silnicích jsme pak dojeli před Anklam na naši již známou cestu. Dva noclehy nám hezky vyšly na rozhlednách - u Riethu a u Gartzu, dvě večeře v Ratzdorfu u soutoku a v parku u zámku v Bad Muskau. A poslední dva noclehy byly taky pod střechou - na terase srubu na místě bývalého skokanského můstku a v boudě u Hirschfelde. Domů nám zbývalo 80 km, úsek mezi Bílým Kostelem a Dlouhým Mostem nás unavil víc než cestování předchozích 14 dnů.
Počasí přálo. Většinou bylo slunečno a i v noci teplo. Svůj pršiplášť jsem nepoužila vůbec, ostatní pláštěnku kvůli několika kapkám ano. V dešti jsme jeli jen jednou chvíli a těch několik málo přeháněk přečkali v altánech. Jednou nás strašily na valu blesky bez deště, tak jsme sjeli na cestu pod val, ale ani tam to myslím není bezpečné. Takový jediný opravdový déšť byl třetí noc. To jsme rychle hledali už potmě za Frankfurtem n. O. vhodné místo na přespání a stan se stavěl už v dešti. Voda v něm byla dřív než my, naštěstí posloužil jako druhá podlážka omylem vzatý igelit.
Děkuji Petrovi, který mi dodával odvahu a rady. V čekárně v Pilínkově a na rozhledně u Gartzu jsem si vzpomněla na Peggy. Zdravím všechny, se kterými jsme se cestou setkávali, vzájemně se předjížděli ... např. 3člennou rodinu z Lipska, 4člennou rodinu z Desné v Jiz. horách, cyklistu z Kladna, dvojici mladých lidí jedoucí do Berlína. Gruss allen nach Deutschland, mit denen wir uns unterwegs getroffen und gesprochen haben.
Končím citátem, který je na stole na terase srubu blízko Bad Muskau a který by se hodil na začátek naší cesty:
"In dir muss brennen, was du in anderen entzünden willst."
(možná i v někom z vás)
http://jana-l.rajce.idnes.cz/Oder-Neisse_Radwanderweg_Usedom/