Na Václavák se hustě sypou sněhové vločky velké jako pětikoruna a začíná dost přituhovat. Ale v Lucerně jako obvykle, vedro, nedýchatelno, zapařený, hutný vzduch se třese mohutným tóny žesťů Big Bandu Václava Zelinky.Stojím uprostřed sálu a očima hltám a nasávám tu atmosféru, strop, parket, balkóny…
Nečtu tvuj blog,muj rotoped stoji v muzeum skoro cca 12let. Zbytečne jsem koupila.
Kdyby umĕla číst, vĕdĕla by, že o rotoped vůbec nejít.
Už 35 let.
http://www.nakole.cz/diskuse/15828-brdy.html...
Pardon, tohle je omyl a víc než fópá - chtěla jsem vložit jiný odkaz, ale nějak se mi linky pomotali. Tenhle jsem sem vložit nechtěla.
To je tak, když se člověk nedrží svých ustálených zvyklostí "skrýt".
Omlouvám se Arabici.
Když skryješ, nevyřádíš se s palečky. :-)
Behem kliknuti karma z 0,09 na 0,11 vyskocit. Divny, asi o rotoped opravdu vubec nejit.
A záleží snad na tom? Mluvíme o dvou setinách:-))
Žádná záhada, když startuješ zhruba z minus tří, pak ten algoritmus dává třeba jen dvĕ setiny, ale v kladných číslech.
Tohle kdyby se podařilo Kalouskovi :-)
Ode mě máš palec nahoru. Mně se to líbí, ať si, kdo chce, co chce říká.
Teda, ten blog se mi líbí. Aby bylo jasno:-))
O tom nepochybuju a Tvého názoru si vážím, fakt.
Aby bylo jasno :-)
Mně se nejedná o karmu tohoto blogu, ale o hodnocení jako takové (všech blogů).
Je to jednoduché:-))
Líbí - dáš palec nahoru.
Nelíbí - dáš palec dolů.
To jsem si myslel, ovšem v tomto blogu, který se mi líbil (nostalgie - nádherné období "kólůvek") a Tobě také, jsem hodil palec nahoru a to číslo je tak nízké, že se "mínusáři" museli vyskytovat v hojném počtu.
Nebyl jsem si jist tím počítáním, poněvadž některé totální krávoviny (jak námětem tak i slohovou formou) mají poměrně vysokou karmu.
Čím vyšší karma, tim lépe.
Palec dolů karmu snižuje.
Nicménĕ tohle hodnocení je silnĕ neobjrektivní, kolik máš nicků, tolik máš hlasů.
Tenhle systém kritizuji dlouhodobĕ.
Lanna uspořádala hlasování (tímto cinknutým způsobem) o tom, jestli nĕjak mĕnit pravidla, a výsledek pak předkládala jako seriozní demokratické rozhodnutí.
:-)
To prostĕ nemá chybu, stejnĕ jako ta hláška, nečetla jsem to, ale vím, že rotoped je k prdu.
Tak tohle se mi zase nelíbí.
Houby s voctem jsem uspořádala a už vůbec nic jsem nepředkládala:-))
Za tohle palec dolů, tady vaříš z vody a provokuješ:-))
"Re: Rysky na futrech
Takže Jindro, podle výsledků malé ankety vedle v tématu se většina hlasujících vyjádřila pro zachování současného stavu a proti seznamu s bodujícími nicky. Zpracuj si to pro sebe jak chceš.
Doufám, že se na to nebudeš dívat jako na zlobu, zášť, závist, krasodušské moralizování, hraběcí radu a jízlivost. Víc jsem pro tebe udělat nemohla."
Tak jo nebo ano?
Tak to ano, o tohle jsem se pokusila. Ale o ciknutosti té ankety nemám povědomí a pokud byla cinklá tak nevím jak ty, ale já jsem ji necinkla:-))
Ale, to je hlubpoké nedorozumění.
Neříkám, že Ty bys něco cinkala, cinknuté je to z té samé podstaty, kde neplatí že každý hlas má stejnou váhu. Tam není potřeba nic "cinkat" protože samotný princip je cinknutý.
Protože jsem osamocený, komu to vadí,, nenadělám s tím nic, a tak se k tomu už nebudu vracet.
Kromě toho, na Vánoce válčí jen mahomedánští teroristé, takže v klídku a pohodě, jak to má být.
Nojo Drupi a celá ta italská vlna.
http://www.youtube.com/watch?v=MC4JRiy6Va0
Jak to tak přes palec počítám, to jsme se v té Lucerně skoro mohli potkat.
Také znám jedno manželství "od tanečních až doposud". To dneska zní jak z nějakého starého románu.
Tak to není můj případ, Zuzanka mi po letních prázdninách pláchla k nějakému „naháněčovi“ (pro mladší rozuměj asistentovi tanečního mistra), kterému bylo dvacet a já jako 17letý jsem neměl šanci ani malinkou.
Ale na ten podzim, zimu a zejména jaro nikdy nezapomenu, a svoji modrookou Zuzanku jsem si prostě domů „pořídil“, ale to by bylo na dlouhé vyprávění.
Vloni najaře, mě nějak rafla nostalgie, Zuzanku jsem našel a kontaktoval, ale setkat se s ní z očí do očí jsem nenašel odvahu.
Moudří mi říkají, že to tak mám nechat a uchovat si ji takovou, jakou jsem si ji narval do hlavy v prosinci 1976 v tý Lucerně.
K té poslední větě - věř těm moudrým (i když jsem dost zdravě sebevědomý, za moudrého se nepovažuji a užívám si toho, že mám nápady jako kluk). Když jsem svého času bilancoval a tam, kde jsem měl potřebu po létech osobního kontaktu, byl jsem velmi zklamán (až na dvě výjimky).
Což o to, já bych to rozchodil, ale nerozchodil bych, kdyby byla zklamaná Zuzanka :-)
Určitě tu dobu pamatuješ, tesilové kalhoty do zvonu, vlasy po ramena, útlý pas a pořád rozřechtaný obličej - takový už nejsem a nejspíš už nikdy nebudu.
Takže asi to bude lepší nechat tak jak to je.
"Tesilové kalhoty, vlasy po ramena, rozřechtaný obličej.." Já jsem tak starý, že moje doba tanečních byla "oblek klasika, střih krátký (z dnešního pohledu) a taneční vážná záležitost". A že jsem to bral vážně, no to určitě. Ověřoval jsem si to tím, že jsem věděl, že bych takto do pozdních hodin neměl "hřešit", poněvadž jsem každý den vstával po páté hodině (v šest jsem musel být v bazénu).
Já ty taneční měl intenzivní. Nejprve jsem chodil hrát do předtanečních (kluci a holky zvlášť), jednalo se o výuku základních kroků a byla nutná živá hudba (klavír na to stačil), poněvadž tancmajstr pořád snažení kopyt přerušoval. Pak klasika jednou týdně a velmi často plesy v sobotu. Další rok jsem měl dvojí šichtu, poněvadž "za sebe" jsem absolvoval kurzy pro pokročilé a doprovázel na "drátkování parket" svoji tehdejší lásku, která byla o rok mladší a trvala na mém doprovodu. Další rok "taneční výbor" a předtančování a kurzy společenského chování. Zkrátka - náš taneční mistr byl důsledný.
Jasně, polovina 70tých byla už jiná doba.
Na základce nás za dlouhý vlasy pronásledovali, na průmce už je nosili všichni, ale zase byly zakázaný džíny.
Pak někdy kolem maturity se najednou mládež rozpůlila na "vexláky" a "somráky". "Vexláci" nosili bílé světříky a na krku žiletky, somráci zase modrý levisky a zelený parka kabát a boty tzv. důchodky. Nohavice se zůžily.
Já se tenkrát motal kolem tradičního jazzu, tak jsem byl trochu mimo dva hlavní proudy omladiny.
Taneční v Obecním domě, nejdřív ve Slováči jedno, dvě pivka, chodil prop ně Bořek, prpotože vypadal nejstarší a nalili mu. Můj spolužák Ondra Trojan se pokusil zachytit trochu tu dobu ve svém filmu Občanský průkaz, ale přesně se netrefil, trochu si "přibásnil".
Nebo každý vidíme tu dobu trochu jinak.
Ještě k tomu "rotopedu".
Zase za to může kolega Bob, říkal, že jak napadne, na kolo se nedostane, a trápí se eclou zimu na rotopedu. A mě došlo, že když napadne u nás, že se taky na kolo nedostanu, a koupil jsem si ojetý rotoped, který vzhledem k tomu, že stál asi jenom tisícovku, je velmi slušný stroj. Nasadil jsem na něj sedlo co mám na bezmotoráči a vyrazil. Ono je to nuda, stát na místě a koukat jen z okna, tak jsem poprvé vyndal ty sluchátka co mámk tabletu, a pustil si radio. Za chvilku mě hučelo v hlavě, sluchátka narvaný do uší mi nedělali dobře, a rozhejkaní moderátoři co jsou furt "kůl a hepy" na těch stanicích co se hraje mě taky brali nervy.
Naladil jsem proto přehrávač, posbíral nějaký ty mp3ky, koupil super sluchátka co fakt hrajou a už asi měsíc šlapu, začíná mě to bavit.
Přejíždím ty adresáře s těma starejma flákama, šlapu, poslouchám, nohy chytí rytmus, a duše se vznese někam pryč. Skoro každá písnička, s tý starý diskotéky, mě poponese kousek jinam, a ranní hodinka na rotopedu uteče jako prd.
Pak odpoledne hodím druhou, a v podvečer třetí, a nebolí to, je to zábava.
Věciu které jsem 30 let neslyšel, dávno zapomenuté pecky, Zich, Plíhal, Rédl, Nerezové, do všeho se príma šlape, dává tempo, pomalu na silnou zátěž, rokenrol na tu nejmenší ale kmitat nožičkama, fakt dobrý.
Na jaře, až ten krám vytáhnu, nepodlomí se mi po stovce nebo stopadesátce kolena, to je sichr. To byl původní plán.
V druhém spíše neplánu je to, že mám každý den dvě -tři hodiny jen pro sebe, a své vzpomínky.
Takže je klidně možné, že do jara vymyslím a dopíšu čtvrtý a pátý díl Tichého Donu....
za blog palec nahoru...
CO se sluchátek týče, tak to znám, ale jezdím tak i venku. DO kopce mi nějaká vypalovačka pomůže šlapat a neslézt. Nudný úseky mě najednou začnou bavit a když si utahanej pustím něco veselýho a zpěvnýho, tak mě to bavit začne. když si v tchým zasněženým lese pustím Vivaldiho nebo bacha, tak to dostane uplně jinej rozměr ta jízda.
Zkrátka a dobře jsem tím chtěl říct, že si to nemusíš nechávat jen na rotoped, ale občas vzít i nakolo ven...
Na tebe jsem si taky vzpoměl, že jsi Alpy přejížděl za hudby.
Nevím jestli to půjde, ty sluchátka co se zastrkávají do uší mě nějak vadí, a tyhle náušní co mám, jsou fakt velký a docela dost drahý, abych s nima někde hodil držku, a taky přes ně neslyším okolí, což asi na kole nebude nejlepší.
Ale vyzkouším, uvidím, ale až najaře.
V zimě se mi jezdí blbě, předminulou neděli jsem párkrát hodil tlamu, raději pojedu na tom rotopedu, nějak se s léty učím znát a respektovat své limity.
Taky mně venku vadily sluchátka tak jsem to vyřešil takto a jsem spokojen.
taky jsem jezdil s reprákama. Jenže to má řadu nevýhod.
Obtěžuješ ty, co jsou okolo a třeba totéž co ty zrovna poslouchat nechtějí.
Funguje je to jen v relativně malých rchlostech, pak už to moc slyšet není neb to vítr v uších přehluší.
musím něčím živit ty repráky. Ty moje spotřebovaly cca za dvě hodiny 4mikrotužky. Sluchátka žánou energii navíc nespotřebujou a řehrávač vydrží bez nabití asi 40hodin
Ano máš pravdu z kopce neslyším nic jen vítr v uších, pokud jedu svých 25km/h je to slyšet perfektně. O obtěžování jiných nemůže být řeč jelikož jezdím solo a ty co potkám při mijeni si toho ani nevšimnou jelikož mají sami
uši zarvané špuntovými sluchátky.
U těch co dojíždím je to totéž, ti ani neslyší zvonek ani tu houkačku co tam mám.
Ja na rozdíl od těch ostatních s ucpanýma ušima slyším dobře okolí a tak rychlejším v pohodě uhýbám aniž bych je viděl.
Škoda jen, že já velkou část cest udělám po německých silnicích a tam jsou sluchátka zakázána, takže na kolo musím mít repráček.
Aha, dík za info, nevíš jak to mají Frantíci?
fakt?
Jsem najel v Německu tisíce kilometrů a nikdy jsem s tím neměl problém...
http://nemecko.org/130/pokuty-v-nemecku/
10€ za to risknutí stojí. Zatím jsem s tím neměl problém a adoufám ani mít nebudu, ale pokuta nejni likvidační, takže pro mne v chování žádná změna, jen v případě přistižení nebudu koukat jako vyvoraná myš, ale prostě skloím hlavu a zaplatím....
Díky za info!
Jenže při troše smůly potkáš za den tři nevybouřený policajty a pak už se to dost prodraží a pomalu to likvidační začíná být :-)
Nebo Te nafoti kamery a pak Ti prijde 30 fotek po 10 EUR.
To nesmíš vozit na kole zpáteční adresu :-)
jak jsem psal, pár tisíc kilometrů jsem po Nemecku naje a nikdy jsme neměl s Německou policií na kole žádnej problém, přesto, že jsem porušoval tohle, z neznalosti použil blikačku v blikajícím režimu a nebo jel po silnici, přestože vedle byla cyklostezka, která ale pro naložený kolo byla v tu chvíli blbě sjízdná.
Určitě tam naprostá většina lidí nemá problémy po celé roky, to jen, že při troše smůly to potrefit může
při troše smůly mě může srazit i auto, motorka nebo třeba náklaďák...
Na to si sice taky dávám pzor, ale nedělám s z toho těžku hlavu, protože to bych nemohl vylízt z domu.
Na motoráči jsem věděl taky, že si musím dávat bacha protože kilowata je v dnešních podmínkách 4x víc než povolenejch 250W :-)
Petr je blíž k naším přátelům z DDR, ti mohou být aktivnější, v Bavořích, Švábech a Bádensku většinou bezdůvodně policajti neprudí, ale nehoda se stát může a pak by to bylo asi blbý.
U nás taky policajti bezdůvodně neprudí. Jen jednou, tak před sedmi lety mě zastavili kvůli blikajícímu zadnímu světlu a vysvětlili mi, že se to nesmí. A když mám Ortlíbky, tak vypadám skoro jako Němec. Dřív se Čech poznal na dálku podle toho, že měl přilbu, to už dneska taky tolik neplatí, jediná nápadná věc je cykloobleček místo džín a košile.
Blíkačka (zadní) nesmí blikat? Tak to jsem ještě neslyšel. Vždyť to patří mezi povinnou výbavu kola ne?
"předním světlometem svítícím dopředu bílým světlem; jestliže je vozovka dostatečně osvětlena, může být nahrazen svítilnou s přerušovaným bílým světlem.
Zadní červenou svítilnou; může být nahrazena svítilnou s přerušovaným červeným světlem.
atd....
Zdrojem proudu (dynamo nebo baterie schopné zajistit svítivost předepsaného osvětlení po dobu min. 1,5 hodiny)"
ty zastrkávací do uší taky nemůžu. Taky mi vaděj.
Já mám takový ty za uši s mostem za hlavou.
Něco podobnýho.
http://www.elektrocr.cz/product/sluchatka...
Philips dělal kdysi skládací, ale už se neprodávaj, tak ti na ty, co mám, odkaz nenajdu...
O sluchátka se v případě, že hodím tlamu, nebojím:-) Pokud se odřou, tak to znamená, že bez nich bych si odřel uši a pak budu radši, když se odřou sluchátka a ne uši:-)
Auta slyším i přes sluchátka, tak nahlas to nemám. a uši při jízdě nespolhm. Dozadu kkám do zrcátka.
Dík za typ, objednal jsem to a vyzkouším.
Já si koupil tyhle:
http://www.comfor.cz/sony-sluchatka-extra-bass...
Byl jsme v nějaké, tom elektro v Čestlicích, vyzkoušel všchny co tam měli na věšáku, a tyhle fakt hrály o poznání nejlíp. Nikdy jsem slchátka neměl, tak nemohu porovnávat, ale malá říká, že jsou super a bere mi je kdykoliv nejedu. Tak asi budou dobrý.
Na kolo jsou vhodná tato
http://portapro.cz/
http://www.czc.cz/koss-porta-pro-modra/23536...
Tyhle už jsem jedny dávno spotřeboval, doživotní záruku tenkrát nenašel a byl línej to nějak řešit.
Od té doby mám tuhle variantu, ale bez toho tlačítka:
http://www.czc.cz/koss-sporta-pro/29111/produkt
Sklápěcí most pasuje za helmu.
Vlasnosti jsou jinak stejné jako u Porta-Pro, i když někde můžou psát jinak. Kromě měřitelné impedance bývají ostatní údaje u sluchátek takzvaně vycucané z prstu.
Když už mi fakt nešly dál opravovat, nebyl problém je v rámci dož. záruky vyměnit.
Je to vzor, jak mají sluchátka hrát. Teda pokud je ticho. Jinak jsou přes ně slyšet všechny okolní zvuky s útlumem asi tolik jako dělá třeba pletená čepice přes uši.
jo, ty budou asi dobrý, ale na kolo asi moc mohutný... Teda pro mne. Ale nebude tě v nich rušit hvizd větru při vyšších rychlostech, to je fakt. Ale taky myslím, že s těmahl už neuslyšíš ani t auta. Já bych je na kolo si nebral. Mám podobn dma, ale levnější, používal jsem to, když jsem byl podvakráte "donucen" bývalou ženou absolvovat dovolenou s cestovkou a jeli jsme na místo hodiny autobusem. Na očijsm si dal takovou tu škrabošku, co přes ní není vidět (mám dnu od Radky a jednu od Zakarra) a na uši tohle a šel spát.
A mě by vadil ten most nahoře. Blbě by se mi pod něj rval kulich, šátek, kšiltovka...
Ty Kossky co na ně dává odkaz Bob jsou skvělý co se zvuku týče. Aspoto stovky lidí chválí .Já je měl hlavě jen hchvíli a fajn zvuk, ale most nahoř jak už jsem psal, by mě vadil kvůli pokrývce hlavy a za druhý do těch molitanů na kole fouká. Ty moje jsou trošku šikmo, takže je to proti rušení větru mnohem lepší.
Právě, neslyším nic, kromě tý muziky, nevým jak to dělaj, ale fakt to má zvuk jak z velkých beden.
Na kolo pro mě teda nevhodné, objednal jsem ty co si dal link, to zas není taková darda a vyzkouším to, jsou zase o dost levnější než ta Bobova, a po cestě se může stát cokoliv (tedy nejsíš je někde zapomenu) a tak je lepší začít s něčím levnějším, než si zvyknu to kontrolovat před odjezdem.
Před opuštěním hotelu vždycky postupuju jak námořníci na trajektu před vyplutím, kontroluji všechna zavazadla, věci drobné i velké, ale stejně, polovina svršků, co jsem kdy měl zůstala někde na cestách. Soňu to pak štve, protože má za to, že si nevážím jejích darů. V kempu je to jednodušší, koukneš, zůstal čistej palouk, všechno teda je někde zabalený, ale v cimře se zapomíná docela snadno.
link jsem ti dal na ty, co vypadají podobně, ale netuším jaký jsou tyhle konkrétně. Já chodil kdysi po skladě asi hodinu azkoušel si všechny sluchátka co ve velkoskladě byly a vybral ty svoje a pak jsem koupilještě dovje do zásoby, když je přestaly vyrábět, ale ještě se prodávaly. Jedny jsou ve věčnejch lovištích, jedny momentálně v opravě a jedny (ty "záložní") používám:-) Onojak je furtskládám a rozkládám, tak se po pár měsících přeuší ten kablík v tom ohybu :(
Já v hotelech byl jen na služebních cestách v zahraničí (Francie, Itálie, Rusko...) a to jsem nic nezapomněl, ale na cestách jsem toho už poztrácel. Od blbostí po snubní prstýnek...
Ježíš, na kole se sluchátky, to já tedy zásadně nikdy, klucí, víte Vy vůbec, o co přicházíte? Při cestování na kole se všechno neustále mění a je to hrozně zajímavé, pokud to chcete vnímat. To bych třeba letos na podzim nevidělo toho vypasenýho křečka v příkopě, co se mě tak lekl, až zavřeštěl, postavil se na zadní, přední packy dal nad hlavu, jak když se vzdává, pak to udělal ještě dvakrát, to Vám bylo tak roztomilý. Brzy zjara zpívají skřivani, ty já vždycky zdravím, (nazdááár!), potom nastoupí virtuózní kosové a slavíci, taky mi párkrát zachránilo život, že jsem díky sluchu pochopil, že to to auto za mnou jede dost podivně, dost často je slyšet, jak silnice duní pod těžce naloženým kolem, ovečka zabečí, zaštěká srnec, nebo ta, jak večer a v noci dělá pět peněz, pět peněz, křepelka, sem si to museo najít na gůglu, jednou jsem v noci na ostrohu nad kempem u Slovenského ráje, (Podlesok) ten kemp se mi hrozně líbí, to jsem už tedy skoro spal, slyšel výt vlka, hahúúúú, ten, co ho tradičně vozím na prdeli, nikdy nezavyje. Letadla slyším, vítr, některý motorky maj taky krásný zvuk, silný auto, tirák, rádio, puštěný na pln pecky v autě, poznám, kdy je potřeba namazat řetěz, aniž bych se na něj podívalo. Občas se mi stává, že se mi žvejká duše v plášti, to je taky slyšet. No, a když není slyšet skoro nic, nebo vůbec nic, pak lže slyšet ticho, to je taky boží. Slyšeli jste někdy úplný ticho? Já snad jenom jednou v Počátkách, spalo jsem tam na půdě u kamaráda, lišáka podšitého, a pojalo jsem podezření, že jsem dočista hluché a než jsem si to stihlo ověřit vlastními silami, vzlétl komár a byl to kravál.
O tichu jsme tu debatovali nedávno.
Po pár týdnech na rotopedu si už ticho na tom cajku nedovedu představit, prostě ta muzika mě nese dál, jinam, a někdy si i prozpěvuju, a jak se neslyším, asi řvu a dítě se mi směje.
Dovedu si představit, že Jurovi v pokořování dálek, kopců a hor, může muzika pomáhat, jestli chápu správně jezdí daleko a sám,Znám to jen z auta, daleko, sám, dlouhé hodiny, muzika mě brání v usnutí, těší mě, hladí i burcuje, podle toho co tam strčíš.
Když jsem jezdil na bezmotoráči, nic takového, jako sluchátka a mp3 do uší nebylo, loni mě po cestě ani nenapadlo na něco takového myslet, furt jsem přemýšlel, jestli do kopce neuvařím řídící jednotku a kde dobiju, ale na bezmotoráči to možná bude jiné.
Sám proti dálce, hudba může být dobrý a legální doping.
Zkusím to, ale možná, že to nebudu potřebovat, protože ta radost, že to jede, potichu, jen trochu šlápnout, a že to dokážu, i když jsem tomu už před léty přestal věřit, že by se to mohlo podařit, ta radost mě zatím tlačí i do slušných táhkých kopečků , tady v Příperlí.
Na rotopedu bych se bez sluchátek už jen trápil. TAkhle, jak toho mám nahráno hodiny, vůbec nevím co přijde, jestli pomalou pecku vystřídá rychlá pecka, nebo zase pojedu nanejtěžší převodv pomalém rytmu.
Hudba se postará o tělo, nohy šlapou automaticky, a mysl se může vydat do daleka, v času i prostoru, lítat vysoko i nízko, a někdy se jen ploužit, nebylbych tak kritický.
Věřím, že podobné pocity měl Jura v Alpách, protože dlouhý přejezd na velké kolečko, musí být strašně náročný na palici, a hudba pak člověka nadnáší.
V stadiu, kdy už nevnímáš nic, ani tu krásu kolem, protože ta krása tam je a posunuješ se dál jen velmi zvolna, a máš toho dost, a potřebuješ něco, co tě donutí s tím nepraštit, ject dál.
Nebud tak přísný v hdnocení dálkových cykloturistů z muzikou v uších. V každém případě to zkusím.
Já Ti tedy nevím, zkus to, ale když už nevnímáš nic, ani tu krásu kolem, a máš toho dost, měl by sis dát hned, nejpozději při první vhodné příležitosti pořádnou pauzu, natáhnout si záda, dát si šlofíka, dosyta se najíst, napít a důkladně se zamyslet nad tím, zda chceš být ctižádostivou, nadmutou kozou, která se žene tisíce kilometrů jen pro pár vítězných gest pod Eiffelovkou, nebo zda chceš být opravdu zdravým, šťastným a svobodným cestovatelem.
Jak se říká, ucho není píča, řečmi ani muzikou organismus neoblafneš (neojebeš), nakonec si stejně prosadí svoje, otázka zní pouze kdy, což při Tvém přístupu dělá z cestování loterii.
Ale co je úžasná věc, která se dá naučit, když přijde nudná a bezpečná pasáž, což tedy Alpy v žádném případě nejsou (!), dá se při šlapání na kole docela obstojně podřimovat, výsledek je podobný jako šálek kávy.
Ale jo,
Rozumím Ti. Doba kdy jsem mĕl 3 mĕsíce prázdnin je v trapu, a v té dobĕ, mĕ pustili jen na 20 +2 dny (den výjezdu a odjezdu).
Dnes můžu na rok, ale nejde to.
V životĕ, stejnĕ jako v celé přírodĕ, je nĕco za nĕco. Žiju ns venkovĕ, v slušném žp, daní je, že nemám divadlo, jazzový klub nebo bar za rohem. Nemusím však být odvázaný s ticha, samoty,klidu a přírody. Prostĕ to všechno mám, a vymĕnil jsem za "výhody" mĕsta.
Procestoval jsem docela dost, nejde mi o fotky pod Eifellovkou, jde mi o souboj sama ze sebou. Chci to, a proto to dokážu.
To se dá tĕžko vysvĕtlit. Já fakt jezdil na kole, protože jsem na víc nemĕl prachy. Ne z romantiky.
Tu nacházím až po létech, a ti podivní tvorové, co poskakují na svých mtb od hospody k hodpodĕ, mĕ štvou.
Na Paříž jedu proto, abych säm sobĕ dokázal, že nejsem posera. Za 6 dní, jako před 31 lety. Přemýšlení o životĕ, si nechám na kosení louky. Tohle je výhradnĕ osobní souboj, nez švindlů a podrazů. To se tĕžko vysvĕtluje. Učebnice tvrdí, že cíl má být dostatečnĕ velký. Také říkají, žr má být dosažitelný v rozumném časovém horizontu. Má být obtížný sle zvládnutelný, při pravidelném úsilí.
To vše můj cíl má.
Nejde o vítĕzná gests. Jde o tu cestu k vítĕzství.
Makäš, vyhraješ, svĕt cykloturistů je doufám takhle prostý.
Není-li, je mi to fuk :-)
A tusis uz, co bude dal?
Dalsi rok to das za 5 dni, pojedes jinam, nebo seknes s kolem a zacnes treba lezt po skalach?
Ptam se vazne, protoze vlastne vsechno smerujes k tomuhle jednomu cili. Co pak?
Nechci být vykladačem Jindrových myšlenek, ale myslím, že klíč může být (třeba pro mě se stal) v objevování "nedalekého" okolí. O tom svědčí zmínka o romantice. Já takhle letos objevil celou zemi, kterou mám hned za zadkem a netuším o ní nic. S kolem to mám na dlouho. Ale není to cíl z kategorie "výš, dál, rychleji".
Já vím kam to směřuje, je to takové klidné místečko v Sobotce, hned pod Humrechtem, ráno sluníčko, odpoledne chládek, a bude to na dlouho :-)
Ale beze srandy, rád bych, jestli se povede stihnout termín, ještě na podzim vyrazil do Anglie, vlak jezdí do Amsterodamu, kousek je to do Hoeku a odtamtud jezdí féra do Harwiche, trochu protrajdat Midlands.
Když to nevyjde (nikdy jsme termín nestihli) tak pak tohle přesunout na příští rok. Dál neplánuji. Ale skály, ani skoky uvázanej za patu za gumovou šňůrku na Žďákove to nebudou.
ale já o to nepřicházím. Já nemám sluchátka nalepená v uších pořád a s tak hlasitým duněním, abych pře to už nic neslyšel tak to už vůbec. To ty přicházíš o ten zážitek s muzikou. Já znám a vychutnávám obojí.
Podívej já si moc rád zajdu na výstavu obrazů a vychutnávám si je a uplně mi stačí to, že si to vyhutnám očima ostatní smysly upozadím. Ale už se mi párkrát stalo, že na mě v tu chvíli prostě přišla chuť si pustit hudbu a udělal jsem to. Nepřebilo a ani nezrušilo to ten zrakovej vjem krásy těch obrazů, ale naopak je to umocnilo a dalo to tomu jinej, další rozměr. Ale neznamená to, že to dělám pokaždý. Nedělám, ale někdy to prostě mám rád.
Ticho jsem v přírodě, a na kole tuplem, ještě nikdy nesly šel.Ticho jsem slyšel jen několikrát v živoě a vždycky to bylo v osamění desítky až stovky metrů pod zemí.
To je známý Nakolácký spor mezi kastami Zvukařů a Tichařů. Já patřím spíš k těm Tichařům, ale když jsem se tady v červnu zmínil, že jsem si při jízdě na kole k západu Slunce pouštěl nějakou muziku, hned jsem dostal přes čenich, stejně jako dostaneš teď Ty.:))
Když takhle zastavím v noci uprostřed lesa, dál od města, když je bezvětří a i mouchy už šly spát, tak to je ticho. Občas někde něco šustne, to jenom když si nějaké noční zvíře nedá pozor. Jinak ticho úplně jak v jeskyni. Už aby se zas dalo normálně jezdit!
noprávě občas něco šustne, vlak slyšívám na vandru i ze vzdálenosti desítek kilometrů, auta z kilometry vzálený silnice taky slyšíš, letadla atd. Je málo, velmi málo zvuků a slabé intenzity, ale není tiho...
Příroda vydává spoustu zvuků, ticho to fakt není, mĕ pod okny pořád zurčí požerák od rybníčka, a kolem vody se drží havĕti co dĕlá nĕjaké zvuky, za ticho tedy nĕjak považujeme "bez hluku vytvářeného lidmii".
Dál od civilizace lze pozorovat i jiný jev. Tu hlubokou oblohu a zřetelné hvĕzdy. Ve mĕstĕ nic takového vidĕt není, jednak díky smogu a pak taky kvůli tomu, jak mĕsto svítí a ničí tu absolutní tmu.
Tak to asi jo, když trávíš v lese noc, to pak něco zachytíš. Když jenom zastavím na kole, přestane foukat kolem uší a vypnu muziku, tak slyším jenom šum v hlavě a tep. Až to tak nějak tlačí, jak zavřený ve skříni.
Po vyspání je citlivost ucha úplně jinde. Třeba muzika, kterou se ráno budím a připadá mi dost nahlas, přes den je při stejné úrovni sotva slyšet. Ovšem vlak nezaregistruju doma ani v noci a to nám jezdí 300 m od domu rychlík. Jsou mezi tím sice ještě domy, je ale možné, že už prostě slyším blbě.