Za všechno může Jirka. Jirka Mastroianni. A taky Bill. Pochopitelně Gates.To je tak.
U nás na vsi došlo k nadměrnému hromadění Jirků, tak aby bylo jasno, o kterého jde, dostali Jiříci přezdívky. Jirka Vata, Jirka Chytrouš, Jirka Hobzič a taky Jirka Mastroianni – zkráceně Mastroš. Mastroš byl…
Asi bys měl začít uvažovat o nějaké víře, třeba křesťanské, ta je nám nejbližší a tyhle problémy exelentně řeší. Už 2000 let to řeší ke všeobecné spokojenosti. No a dobře umřít je také dar, který se, i díky moderní medicíně, ne každému dostane.
Přemýšlel jsem dlouho jak se vyjádřit k oné „potřebě víry“, kterou naznačuje Brahma, i o“umění zemřít“. Řeknu to takhle: viděl jsem bajonetový příkop a lesy křížů u Verdunu, byl jsem na pláži Omaha i na kanadské pláži u Dieppe, byl jsem v Donovalech i jako děcko na Dukle, navštívil jsem Terezín i Mauthausen, byl jsem na mnoha místech, kde by safra Bůh měl být, ale on tam nebyl, čímž to u mě prohrál.
Moje německá babička byla českým bratrem, s oblibou říkávám, a vedla mě k té čisté víře českých protestantů a na rozdíl od mých sestřenic, neuspěla.
Říkala, že „víra je dar“. Darem může být i „nevědomost“ neboť „co oči nevidí, to srdce nebolí“. Dědek Chytrouš v tom hospicu umíral civilizovaně, za pomoci zvyšujících se dávek narkotik, bezbolestně. Velká vymoženost naší doby, ale s vírou to nemá nic společného.
Koukám do kalné vody a přemítám, jak je to vlastně všechno krátké, pár dní jara, létem jen proletíš a pak ten nekonečně dlouhý podzim, po kterém už nic než zima nenastane.
Budou další jara a léta, ale u těch už nebudeme.
Jak malicherné jsou všechny ty bitvy a spory, pachtění a boj o „správné věci" jsou-li vůbec správnými. Má to vůbec smysl?
Není lepší si sednout, nastavit tvář slábnoucímu slunku a užívat si dne, který jako všechny ty před ním, se už nikdy opakovat nebude?
Ano, je!
K tomu poznání se musím dopracovat sám, však víš, že to tak dĕlám a jsem pomalejší než bych možná mĕl.
Díky. Přesnĕ si vystihnul pointu a dĕkuji i za radu.