Lesní cesta ubíhá pod nohama, vrchol je na dohled, tělo s kolem tvoří jeden celek. Tuto představu o cyklovýletu v horách ale může narušit spousta věcí. Hory jsou náladové, a tak se vyplatí pořádně se na cestu připravit. Pár praktických tipů přináší Milan Zajíc, který většinu roku žije a pracuje v turistickém středisku Zell am See v rakouských Alpách.
V článku se píše o pití hypotonického nápoje, to je zřejmě chyba. Hypotonický nápoj není vůbec vhodný na pití a ve větším množství je i smrtelný. Nejlepší na pití je izotonický nápoj
Co se ti nezdá na pití hypotonického nápoje během jízdy na kole, proč by měl být smrtelný?
Hypotonický nápoj se běžně doporučuje pít při dlouhotrvající aktivitě trvající déle jak 60 minut, což je v mém případě skoro vždycky. A pokud někdy jedu pouze na čistou vodu, tak se potom doma nemůžu dopít, pořád se cítím dehydratovaný. Toto mi s iontovým nápojem nehrozí a ještě mi dodá ztracené minerály a omezí mi riziko vzniku křečí při výkonu.
Potom jsou isotonické nápoje, které jsou naopak vhodné pro krátkodobý intenzivní výkon trvající do 60 minut. A potom jsou ještě hypertonické nápoje, které nejsou vhodné ke konzumaci v průběhu aktivity.
Nejlepší je sportovní nápoj, který si můžu naředit jak hypotonicky, tak isotonicky podle aktuální spotřeby. Ten teď používám a nedokážu si už bez něj představit letní vyjížďky na kole.
A na to jsi přišel kde?
To jsme tedy podle tebe už všichni dávno mrtví, protože např. čistá voda je také hypotonický nápoj.
Hypotonický nápoj je nápoj s osmolalitou rovnou nebo menší než 250 mOsmol/kg.
Pro trvalou spotřebu (tedy větší množství) jsou vhodné právě pouze hypotonické nápoje.
A přesně naopak. Příliš isotonických nápojů je škodlivé.
Isotonický nápoj – osmolalita rovna 290 ± 15 mOsmol/kg.
A níže zmíněné hypertonické nápoje, tak ty se při sportovním výkonu nepoužívají vůbec.
Hypertonický nápoj – osmolalita rovna nebo větší než 340 mOsmol/kg
A při běžném turistickém ježdění se využijí v podstatě právě pouze hypotonické nápoje. Isotonické jsou vhodné pouze na nějaké krátké intenzivky (tedy především do intenzivnějších a krátkodobějších sportů než kolo, jako třeba squash).
Příde mi to strašně užitečnej článek, člověk se dozví věci vo kterjch vobyčejnej vidlák nemá ani tušení. Vzít si s sebou nářadí, mít kolo v pořádku, vzít si taky nějaké peníze.....
A prosím, mohl bych se zeptat, co mám dělat, když se do kopce potím a cestou dolů mi zase fouká vítr kolem uší a jestli by se to dalo jet na těžko v těch horách.
Taky bych chtěl vědět, kde je okolo Zell am See jetitelné nebo tlačitelné (či nositelné) sedlo na 3.000. A totéž, kde je tak vysoké sedlo v Jižním Tyrolsku, to si nemůžu vzpomenout, ale tam by být mohlo, mezi Similaunem a Wildsptzí? Eisjochl má těsně pod. Hmmm asi už zapomínám.
Omluvte mě, jestli se to už diskutovalo, ale zajímá mě v článku zmíněný nedostatek kyslíku nad 1800m. Já byl tedy na kole jen trochu nad 2000, ale pěšmo okolo 3000 a nikdy jsem nic nepoznal. Ani nikdo z mých souputníků (manželka a děti). Přitom o nějaké aklimatizaci, nebo přípravě, se teda mluvit nedá. Neni těch 1800m příliš málo, nebo je to "kus od kusu" ?
Necelých 2600 v plným záběru, rovnou z nížiny a taky bez pocitu rozdílu. Co jsem slyšel ze zkušeností známých, tak začínali mít problémy s přiblížením k 4000 m
A já viděl človéka, který dostal horskou nemoc v Bilíkově chatě v Tatrách (1255 m n.m.).
To musel mít úplně jiné problémy a jiné důvody. Tisíce lidí ročně z úplné nížiny vyběhnou na mnohem vyšší kopce a žádné problémy nejsou, to by se o nich občas někdo zmínil.
Je to už mnoho let, tak si to moc nepamatuju.
On byl prvně v Tatrách a hned první den vyjel na Lomničák. Na chatě pak zvadnul. Doktor pak říkal, že má mírnou horskou nemoc. Tak je to asi možné.
Prostě člověk z nížin se náhle ocitnul o 2t m výš.
Akorát jsem teda měl přímo komický problémy na Glocknerský silnici s Š 1203. S nižším tlakem klesá bod varu a protože je tam karbec přímo nad motorem, tak se mi furt vyvářel benzin. V každé zatáčce jsem stál, chladil a dočerpával. A "topil" jsem si otevřeným deklem motoru. Na kole jsem byl nahoře dřív :-)
Vědecky tomu nerozumím, ale podle mých pocitů je 1.800 metrů blbina pro normálního bikera. Může to pocítit snad sportovec při olympiádě, při velkém výkonu.
Asi to taky každý má jinak. Stalo se mi několikrát, že jsem okolo 3000 m na kole už pociťoval vliv výšky. Vážný vliv na výkon při běžné jízdě na biku začíná podle mne tak nad 3500m. Nad 4.500 už je to spíš plazení, přejet každý šutr, nerovnost už vyžaduje víc zabrat.
Ale je to asi hodně individuální
Někteří citlivější lidé už v této výšce mohou pociťovat problémy (zvýšený tep, nespavost, únava, zrychlené dýchání). Většina lidí se ale této výšce okamžitě přizpůsobí. V horské medicíně je za výšku, na kterou by se mělo tělo řádně aklimatizovat z důvodu možnosti horské nemoci, považována hranice cca 2.000m.
Uff, aklimatizace na 2000m? Prozradíš zdroj?
Myslím, že jsem to četl v nějakém materiálu z konference horské medicíny.
Asi nikdo samozřejmě aklimatizaci na tuto výšku nedělá. Chtěl jsem tím říct především to, že tato výška je braná za hranici, kdy už jedinci mohou mít výrazné problémy plynoucí z akutní výškové nemoci.
Právě tyhle rozdíly (2000 m nebo 3500 m) mohou plynout i z toho o jaké účely se to posuzuje. Možná, že pro špičkový výkon fotbalisty nebo olympionika může mít už vliv výška třeba i těch 1800m já jen slezu a tlačím ..o)))
No, něco na tom nakonec možná bude - v dubnu jsme měli týden na ubytování dvě mexický zpěvačky :o) a ty nechodily spát před jednou v noci a už brzo ráno byly čilý...
Možná těch našich 130m proti jejich 2ma tisícům na ně působilo jako "kyslíkový stan".