Tohle je takovej dopis v láhvi. Ten obvykle posílá Robinson z pustého ostrova. Ale já nejsem ztroskotanej a nežádám o záchranu. Naopak. Tento dopis posílám někomu, kdo sám o záchranu volá, aspoň to tak cítím. A to ještě ona sama neví, že o tu záchranu prosí, jenom ji zradily oči. Trochu zamotaný,…
http://zpravy.idnes.cz/nemec-se-po-ctvrtstoleti...
To jenom že to technicky funguje, bez ohledu na naléhavost vzkazu uvnitř. Jenom to někdy dýl trvá... :-))
To jakože tu budeme čtvrt století rozšifrovávat, komus´ to adresoval?
8-)))
Třeba je vás víc :-)))
(nee, ve skutečnosti jen jedna).
Treba ses jen vsem nepodival dost dukladne do oci v tu spravnou chvili. Aby ses nakonec nedivil, kolik lidi to vezme za sve...
nejsem sijistej, jestli jí to dojde, že je to k ní.
Řekni jí to do očí, přímo a na tvrdo!
Někdy člověk potřebuje nakopnout do zadku, aby mu něco došlo. Sice je fakt, že toho, kdo tě kopne v tu chvíli občas tak uplně nemiluješ, ale když ti to dojde, tak jsi tomu někomu většinou dost vděčný.
A neděláš Ty zrovna teď to, co vyčítáš jí? Tu starost o druhé? Osobně se řídím pro mě osvědčeným heslem - raď pouze tehdy, jsi-li o to žádán.
Ale vím o tom prd a realita může být někde úplně jinde.
když to je někdy těžký...
Když uvidíš dítě jak si hraje s nožem, kterej drží prvně, necháš ho si uříznoput prsty nebo mu poradíš, jak s tím nožem zacházet?
U dítěte ano, ale u dospělého člověka? A nůž se nedá srovnávat s city.
Dávám nevyžádaný rady, já vím. Ale když já se na tohle už nemoh dívat. Proto jsem trknul takhle oklikou a jemně, ne přímo. Už toho nechám. Každý svýho štěstí strůjcem.
Pokud už chceš někomu pomoct, myslím si že je nejlepší metoda jemně, ale přímo. Mě by se takové ventilování na veřejném fóru nelíbilo.
Osobně si ale myslím, že pro toho, kdo si nedokáže pomoct sám, je pomoc od druhého zbytečná. Nakonec to musí být stejně jeho rozhodnutí.
Sorry Holfi, budu rozpatlávat, protože mám frontu obálek k tématu a chci to napsat všem. A nechci nikoho tady sbalit, nemám takový ambice.
Ten článek v blogu jsem napsal jedný konkrétní osobě. Pokud se vás dotkl na srdíčku, znamená, že se vás týká taky. Spousta lidí vzdá život ve dvaceti (30, 40....) a najede na pohodlí, začne se bát změny. Chrání si to svý jistý a umlčí ten tichý hlásek uvnitř sebe, že by mohli ještě dál. A víc, že to není všechno. Chariaveti, nezastavuj se (Osho). Jste krásný divoký koně, ne sedřený nemocný oslové. Pokud vás tohle nadzvedne, týká se vás to. Štve mne, když vidím že jste schopný tvořit a obdarovávat, ale bojíte se, tuhnete.
Je taková teorie očka a háčku. Jedno bez druhého není nic, ale když se najdou, zaháknou se a drží. Hodil jsem sem očko, pokud to do vás drclo, zahákli jste se a tedy se vás to týká. Není to výzva k rozvodu nebo odchodu na severní pól. Ale k urychlené změně pohledu na svůj život. Nebuďte připosraní, buďte sami sebou. Koukněte se sami do sebe opravdově. Jste krásní tak to objevte a neztraťe v každodenní šedi. Ty dary jsou děsný, jestli to zkazíte, zakysnete a budete opakovat ročník (život). Tak neřešte komu to bylo psaný, neblbněte, ale podívejte se sami do sebe.
Jo, ten kluk se uhod. A holek tolik, že jsem se až polekal, ale to je dobře. Tak se neztraťe.
:-)))
Hele básníku, co to zakládáš za sektu? Buďme všichni šťastní? To co píšeš je pravda, ale kdo to ví, snaží se podle toho žít. A kdo ne, ten k tomu ještě nedospěl a nebo toho není schopen. A žádné rady mu nepomůžou.
A co to je "být šťastný"? Pro každého to má úplně jiný význam. Někomu stačí, že svítí sluníčko, jiný by chtěl hodně peněz, další ...
Co je štěstí?!?
Jako bys to neznala - MUška jenom zlatá... :o)))
No, zlatá zrovna není ... 8-))
http://www.majman.net/flyswatter/
básníkovi bod, ale s tebou částečně taky souhlasím. Ale jen částečně. Pokud k tomu člověk nedospěl, máš pravdu, že mu nepomůže nic.
ALE!
Ale když jsi blízko té hrany rozhodnutí, občas malé popostrčení pomůže. kamarádi jsou na tohle ta najlepší možná varianta. Párkrát mi v tom pomohli a jsme vděčný.
A ještě jedno ale. I pokud jsem k tomu ještě nedospěl, možná jednou dospěju. A pak se budu bezradně rozhlížet a nevědět co by...
Je fajn si v takový chvíli vzpomenout na informaci, rozhovor s kamarádem nebo prostě něco, co mě před pár lety nezaujalo, ale najednou je to aktuální. Vzít tu tehdejší radu či informaci a použít jí. Nejhorší není po té cestě jít. Nejhorší je najít tu pravou a možná ještě horší udělat ten první krok. Krok do neznáma. Změnit to i když víš, že to s sebou ponese spoustu negativních změn, že ti budou odcházet ze života lidi a přicházet další, že se změníš natolik, že si se spustou lidí, se kterýma je ti dnes dobře prostě nebudeš mít co říct atd. atd. a přesto to udělat. Udělat ten krok. A v tu chvíli hledání nebo váhání na začátku je to postrčení nebotřeba jen úsměv a konstatování je to dobrý, běž, je to správná cesta prostě někdy rozhodující.
Jinak s tebou souhlasím, že je to každýho život a nikomu nic není do toho, jak ho žije. Aleradu vezmu vždycky od přátel rád. netvrdím, že s epodle ní budu řídit. velmi velmi často ne, ale na tom nesejde. Budu o ní přemýšlet. A to mě posunuje. je lhostejné jak s enakonec zařídím, ale jsme rád, když od někoho, kdo mě má rád či ke mě má úctu tu radu, úsměv nebo obětí dostanu. Moc rád.
Inspiroval jsi mě k urychlené změně pohledu na život. Jsem krásnej, divokej kůň, život je taky krásnej, měl bych to řádně zkazit a zakysnout, sakra. Jinak si ten život už nikdy nezopakuju.
Ano, otázka smyslu toho všeho. Podle mne je to jako v počítačové hře, smyslem je uspět a příště hrát vyšší level, možná bude krásnější, možná zase víc dá těm druhým, ne jen opakovat dokola pořád ten samej protože někde v jeho průběhu ztratíš odvahu a najedeš na pouhej udržovací a získávaci režim.
Ale i kdyby to tak nebylo, pořád je myslím lepší být krásnej divokej kůň, kterej si rozhoduje o svých věcech sám, než starej sedřenej osel, kterýmu přikazují druzí co má dělat bez ohledu na to co chce on sám.
Jasně že pomoci druhým můžeš i jako ten osel. Ale mne prostě štve, když vidím lehkýho dostihovýho koně s jasnou vůlí letět a vyhrát v očích, jak oře a snaží se vyrovnat těžkýmu pomalýmu silnýmu valachovi a odedřít totéž co on. Protože nemá odvahu se splašit a zkusit něco jiného.
Jako děcko máš odvahu praštit s pastelkama když tě nebaví a jít kopat do míče (nebo naopak). Pak vyrosteš a … kde je ta odvaha změnit to co už ti nesedí ? A zkusit něco jinak?
Jenom ti to zůstane koukat z očí. Oči nelžou, neuměj to. :-)
Podle mě, vzdát se svých cílů a stát se starým sedřeným oslem, může dost dobře bejt právě ten vyšší level a větší hrdinství spíš, než se splašit jak divokej dostihovej kůň. Akorát to holt nyčko nejni v módě, obětovat se pro druhý.
To je furt filosofování!
Třeba takovej starej a sedřenej osel už jen kouká, aby se ve zdraví dožil důchodu a těší se na vnoučata.
8-)))
no a to je právě ono. To je ta děsuplná rezignace...
Hele, kolik jsi vychoval dětí? A ty se na vnoučata netěšíš?
8-)))
Na druhou stranu takoví ti Don Juanové v důchodovém věku jsou v mých očích ještě děsuplnější.
Proc? Osobne mi to prijde naprosto jedno. Ten des prijde s laskou za penize, ne s vekem.
Nedokážu to přesně definovat, ale přijde mi mnohem přirozenější a smysluplnější být ten sedřenej a děsuplně rezignovanej osel, co měl "jen" jednu ženu, "jen" vychoval nějaký to dítě a už chce od života "jen" dožít se důchodu a "jen" se těší na vnoučata, než úchylnej dědek, kterej se nikdy nedokázal usadit a ještě v důchodovém věku se honí za každou sukní. Asi tak jsem to myslel.
ani jedno ani druhý nevylučuje to, o čem básník mluvil.
Nejde o to co děláš, ale o to, jestli ti to přináší radost, štěstí a uspokojení, zkrátka jestli se neprotivíš svý podstatě a svýmu životnímu poslání.
Prázdnej život můžou žít oba ty příklady co jsi dal. Nesouvisí to s tím.
Je otazka, jestli se nahodou neda vest radostne, stastne a s uspokojenim i prazdny zivot... Prave to by mohl byt ten druhy Herasem zminovany pripad... On sice vypada, ze jde po povrchu, ale obcas mi prijde, ze ta hlavni myslenka jeho prispevku je o uroven niz a mene citelna, takze to muze mast.
Vycházím z předchozí konverzace. Konkrétně, Burajda napsala: "Třeba takovej starej a sedřenej osel už jen kouká, aby se ve zdraví dožil důchodu a těší se na vnoučata."
Načež ty jsi reagoval slovy:
"no a to je právě ono. To je ta děsuplná rezignace..."
Navíc se mi nelíbí, že ty i Básník sedřeného, skromného a dejme tomu i rezignovaného a prázdného chlapa, co celý život zapíral sám sebe, staral se o rodinu, stavíš na stejnou úroveň jako chlapa, co se celý život staral prakticky jen o sebe. A to jen proto, že jednomu život přináší radost, štěstí a uspokojení, zatímco ten druhý toho má ke stáru plný kecky.
Hele a nemáš náhodou v životě taky na víc, o dost víc než jsi dokázal, že tě to pořád tak prudí a obhajuješ toho obyčejnýho sedřenýho? Co? Protože ten obyčejnej sedřenej rezignovanej, pokud víc nechtěl, je v pohodě, mávne tady nad tím rukou a jde si dál. Ale koho to svědí, možná mohl víc... Ale já taky, neboj. Mám to taky tak, taky s tím bojuju.
Já to mám naštěstí(?) úplně naopak. Mám ke stáru mnohem víc možností, než si zasloužím. Ale tyhle typy chlapů, co o nich tady píšeš jako o starých oslech, nebo Jurimír jako o děsivě rezignovaných, velmi dobře znám. Měl jsem takového otce, například. A kdybys o něm přede mnou ty nebo Jurimír naživo řekl, že to byl starý, děsivě rezignovaný osel, asi bychom se rozešli ve zlém. Máte celkem štěstí, že to řešíme písemně. O Jurimírovi to vím, ale co ty, staral ses někdy o děti? že máte odvahu se tady takhle vyjadřovat o chlapech co zapřeli sami sebe kvůli své ženě a dětem?
Jo. Staral. O svý a potom i o "nesvý". Ono toho bylo dost ještě před rotopedem, ale tam už jsem ve vzpomínání nesahal. Možná někdy. Tady jenom tolik, že Sáblíková by neměla zůstat u krájení mrkve, Štybar by neměl zůstat jezdit pekařskou dodávkou a Agáta Christie by neměla prodávat jízdenky v trafice, měli by se odvážit víc. Jinak je to prostě škoda.
Takže krájet svým dětem mrkev k svačině je škoda. Jezdit do zblbnutí po ledovém oválu není škoda. Rozvážet pečivo pekařskou dodávkou je škoda, jezdit celý dny zbůhdarma na kole není škoda. Tak to jo, to seš ten pravej na to, abys tady rozdával rady. Jo. Staral ses o děti. Kdysi. Před rotopedem.
nejsem si jistej, jestli děláš nechápavýho nebo to prostě pochopit nechceš...
Ne, není to škoda! Škoda, je když tě to neuspokojuje! Když toužíš dělat něco jinýho. Je škoda, když děláš řezníka a máš nádhernej hlas a toužíš zpívat.
je škoda, když žiješ sám a každým dnem se stáváš zapšklejším, ačkoli máš obrovský srdce a chtěl by ses starat o děti.
Je škoda když púlníš roli, kteoru od tebe z nějakýho důvodu očekává oklí nebo o který si myslíš ty, že jinam nemůžeš, protože si nevěříš nebo se bojíš, když s tím nejsi vnitřně spokojenej. To je uplně všechno.
Když naznačuješ cosi o svém otci a jeho obětování, naskakuje mi moje babí. Je úžasná a skvělá a dělala to ráda a s láskou a bylo to její životní poslání a doteď z toho žije. Je to tak v pořádku. V pořádku by ot nebylo, kdyby vnitřně chtěla dělat něco uplně jinýho.
Zkus vzít někdy nějakej všeobecnej příspěvek jinak než tak, že dotyčnej chtěl a mluvil přímo otobě a chtěl tím příspěvkem tě nasrat.
promiň ten konec. Sic emám pocit, že se nasíráš zbytečně často a jsi vztahovačnej víc než bys měl, ale třeba máš taky jenom blbej večer. Já se tady seru se světlem a po půlhodině lítání nahoru ke světlu a dolů k jističi a zkoušení vlicčeho jsme vylučovací metodou došel k tomu, že bude nejspíš chbyba ve zdi a představa sekání mě mírně řečeno nasrala. Asi to na záchodě raději přežiju beze světla...
Není to o mně. Jestli jsem to správně pochopil, tak Básník tady některé místní babě radí, aby opustila svého partnera. To mi od něj přijde přinejmenším nezodpovědné, obzvláště když při tom používá takové výrazivo jako je starý osel a podobně.
Ještě mi prozraď, jak se zachovat, když se oženíš, narodíš se ti dvě děti a teprve poté zjistíš, že tě to neuspokojuje a že toužíš dělat něco jiného.
Chlapa, který se zachová férově a zůstane, rezignuje na své touhy a o rodinu se přesto postará, jsi označil za děsivě rezignovaného a Básník za starého sedřeného osla.
Jak byste potom označili chlapa, který šel za hlasem svého srdce, na rodinu se vykašlal, místo péče o děti začne jezdit závodně na kole, střídat ženský a dále prožívá šťastný a uspokojivý život, zatímco jeho děti a bývalá žena jsou ve sračkách až po uši?
o rozvodu apod. nepadlo ani slovo proboha!
Básník jen jedné přítomné radí, aby se pokusila rozkvést, protože uvadá...
Moje odpověď je nevím. Každá taková věc je strašně idividuální. Někdy je lepší odejít, než zůstat. Znám spoustu takových, kde spolu zůstávají kvůli dětem a upřímně řečeno halvně pro ty děti by udělali nejlíp, kdby šli od sebe.
Ale taky to někdy fungovat může, jako u té mé babí...
Těžko říct. Obecně řečeno je nejlepší se snažit do svých omylů nezatahovat moc dalších lidí. Tedy pokud si nejsem jistej jestli je rodina to, co chci, tak si jí nepořizovat.
Prostě na tvou otázku tak jak jsi jí položil nedokážu odpovědět jednoznačně. Někd ymůže být dobré to a jindy pravý opak.
Respektíve, abych to zjednodušil, pokud člověk rezignuje na své touhy a místo toho dá přednost zájmům rodiny, nevidím na tom nic děsuplného, správné slovo je v tomto případě "obětavý".
Děsuplné to může být pro sobce, který si neumí nic odepřít. Nebo taky pro toho, kdo si není jistý sám sebou a bojí se, aby o něm někdo neřekl, že je osel, nebo že jeho rezignace je děsuplná.
Přečti si to pořádně nebo si vyčisti brejle. Radím jedné místní ženě, která má podle mne jasnej talent a energii, aby začala místo nedůležitých věcí dělat to, k čemu má talent. Chci jí dodat odvahu, i ostatním, kterých se to týká. To ostatní co píšeš si raď komu chceš ty.
Rezignovaným sedřeným oslem se stal můj otec, měl jsem to teda v rodině. V posledních deseti letech života to ještě vylepšil alkoholem, ale totálně. A byl bych raději, kdyby dokázal nerezignovat, odejít a být svůj a šťastej. Měl bych tátu, asi by žil s jinou ženou, ale možná by mne měl rád a měl by svoji hrdost. A já jinej vztah k němu. Takhle mi zůstal dost dlužen a ta destrukce kolem něho byla děsivá. Proto jsem s tím obětováním se opatrnej. Nemyslím si, že bys měl v některých situacích automaticky obětovat právě jen sebe. Ne automaticky. Není to jediné řešení a není vždycky nejlepší.
Jo talent, tak to jo, mně fakt přišlo jak když se někomu snažíš rozbít vztah páč jsi usoudil, že se k sobě nehoděj, to se moc omlouvám, nepochopil jsem, přestože jsem to četl celkem pozorně, mátli mě tam asi ti sedření oslové a těžkopádní valachové :o)
Nedorozumění s tím sedřeným oslem pro mě vzniklo hlavně v okamžiku, kdy Burajda napsala o sedřeném oslovi, co se chce dožít ve zdraví důchodu a těší se na vnoučata. Představil jsem si sedřeného Buríska(neznám ho:-)zatímco Jurimír to označil za děsuplnou rezignaci. Na tom, že se chce někdo ve zdraví dožít důchodu, protože se chce potěšit s vnoučaty, prostě vůbec nic děsuplného nevidím a pořád čekám, zda to Jurimír pochopí.
S tím, co píšeš o obětování v kombinaci s alkoholem souhlasím, to už je spíš sebedestrukce, než smysluplná oběť.
zkusím to tedy vysvětlit ještě jednou, i když pořád píšeš uplně o něčem jiném než básník a já...
Ne, na důchodu a potěše s vnoučaty opravdu ale opravdu nic děsuplného není.
Děsuplná je rezignace na svůj životní talent, na své poslání a úkol, který tenhle život člověk má.
My si pořád nerozumíme, už to píšu potřetí :o) Vycházím přímo z předchozí konverzace.
Konkrétně - Burajda napsala(1.4.2011): "Třeba takovej starej a sedřenej osel už jen kouká, aby se ve zdraví dožil důchodu a těší se na vnoučata."
Načež ty jsi reagoval slovy:
"no a to je právě ono. To je ta děsuplná rezignace..."
Otázka zní: Z čeho jsi usoudil, že Burajdou zmíněný osel rezignoval na svůj životní talent, na své poslání a na úkol, který tenhle život má? Proč jsi jeho plány označil za děsuplnou rezignaci?
Pokud někdo mávne rukou nad svým talentem a místo něj si za svůj životní úkol zvolí tradiční rodinné hodnoty, považuješ za správné označit toto rozhodnutí za děsuplnou rezignaci?
Clovece, Herasi, Vzdyt Ti to vysvetlili, ne? Mozna Jurimir citi trosku jiny vyznal souslednosti prispevku predchazejicich tomu Burajdinu nez Ty. Nebo to treba pochopil spatne. Nebo to naopak chapes spatne Ty? Mne to tak jednoznacne nevyzniva. Kdyz si tu vetev prectu celou, nevyzniva to jednoznacne ani tak, ani tak. Smir se s tim, ze nechteji rozvracet stastna manzelstvi a neodsuzuji starost o deti, jen to rikaji trosku jinymi slovy. 8-)
Člověče Murphy, Jurimír nevysvětlil nic. Svůj děsuplný příspěvek pouze rozdělil na dvě části a každou z nich označil opačným znaménkem:
1.část má kladné znaménko: "Ne, na důchodu a potěše s vnoučaty opravdu ale opravdu nic děsuplného není."
2.část má záporné znaménko: "Děsuplná je rezignace na svůj životní talent, na své poslání a úkol, který tenhle život člověk má."
Život není černobílý. Existuje spousta lidí, kteří dělají kompromisy. Někteří např. rezignovali na svůj životní talent a místo toho se těší na důchod a na vnoučata. Právě tuto kombinaci Jurimír označil za děsuplnou a já pořád nechápu, jak pro něj může být děsuplné něco, s čímž napůl souhlasí a napůl nesouhlasí.