„Vždycky jsem to jááá koho smůla prohánívždycky jsem to jááá kdo to chápat máááv pátek jsem se narodiltřináctýho k tomu" - chraptěl z rádia Dalibor Janda, když jsem v práci zvedl ten telefon. Některý písničky dovedou být někdy neuvěřitelně pitomý...
Bylo to po poledni v ten pátek před naším…
Citově frustrovaná ženská, která pečuje o raněnýho chlapa, chudinka, zapomene na pud sebezáchovy a poskytne mu vše, co mu na ptáku vidí. Muhehe, čím dál lepší:o)
Můžete mi mi někdo říct, proč člověk při čtení si cizího příběhu, začíná mezi jeho řádky listovat svým životem a svými příběhy ??
Je to tím, že to je tak pěkně napsaný a že v tom nalézáme společné děje, které se nám taky staly ? Asi ano, díky básníku.
On to Básník nepíše pro nás,ale za nás.Za nás,co bychom toto nikdy nevykřičeli a necháváme si to v sobě a nejednou někdo zvedl stavidla pro naše emoce a jde to ven.Život neni tak složitej,lidi si z něho dělaji pakárnu.Co potřebuješ na kole na vandru?Superkrámy narvaný hovadinama a nakonec nás stejně dostane do kolen Básník na blogu!Možná,kdyby do toho Láďa občas hodil reklamu na nějakou zhovadilost,tak by to rozředilo emoce a my citlivky bychom měly klid,ale raději nebudeme autora provokovat,nebo nás nechá čekat na pokračování.
By člověk nevěřil, jak jste romantičtí :))
Proti tomuhle je Remark úplná drsárna.
Jestli to nevíš, tak každej chlap je romantik. KAŽDEJ. Někdo více, někdo trochu méně. Já třeba každý den čekám, až básník napíše další díl. ( básníku díky, jseš frajer. ) Normálně mě to vtahuje do děje a mezi čtením vzpomínám na moji dobu vášnivých nocí a bouřlivých vztahů. Ne, že by dnešní noci byly méně vášnivé.
Básníku piš, až zase můžu ronit slaný kapičky.
červené ani bílé jsem si k tomu neotevřela, ale moc se mi tvé psaní líbí. Taky mne překvapilo kolik tu je romantiků chlapíků, možná mají muži trochu výhodu při popisování tak intimních a důvěrných věcí. My to možná prožíváme, dovedeme o tom mluvit, většinou mezi sebou, ale na popis si netroufneme. Už se těším na další díl :-)
Stejně jako tebe mě překvapuje romantické založení (některých?) mužů. Navenek se tváří jako drsoni, ale uvnitř skrývají bouřící city.
Akorát nevím, jestli mám básníkovi ty jeho citové bouře závidět nebo ho litovat. ;-)
Vláďo, zase moc krásně napsané.
Třeba moje žena by ti potvrdila, že jsem úžasně romantickej. Vyprávěla mi onehdá, jak si uvědomila, že něco není v pořádku, když jsme seděli na chatě u vody a ona mi povídá, jak se v té řece krásně zrcadlí sluníčko a já jí řikal, ať do toho moc nečumí, že jí budou večer bolet oči. A to se mi vyčítá, vidíte to? Že sem místo na to jedno, myslel i na její spojivky! To se mi má za zlý!
Ahoj básníku,
tvoje Výlety na rotopedu jsem sice objevila až dneska, ale všechny přečetla jedním dechem. A chci říct, že píšeš úžasně a těším se na další jednodechovky:-)
Tisíceré díky
Děkuju, Matyldo. Díky kamarádi všem za ohlasy. Večer (asi pozdě) dám další díl, nejsem teď přes den u svýho stroje a nemám ještě vybranou fotku.
A ničeho se dopředu nebojte :-))