... aneb jak jeli Mirek a Alena na kole k moři.
K blížícím se společným stým narozeninám (52 + 48) jsme si se svou milovanou ženou, přítelkyní a životní družkou Alenou (moc se nesmějte, je to prostě tak…) rozhodli splnit (zejména mé) dlouholeté přání - zajet se okoupat k moři na kole.
…
Hezký cestopis. Až na toho Myšáčka - já prostě ty zdrobnělinky nemám rád, ale to není podstatné. Obdivuju Tvoji ženu, že se na něco takového dala.
Stejný názor, vč. těch zdrobnělinek. Jednak to osobně nesnáším a druhak to dle mého do cestopisu nepatří. Na případná oslovení mé osoby typu broučku, myšáčku, čumáčku atp reaguji docela nedůtklivě a mám tendenci dotyčnou oslovovat také zdrobnělinou: "kravičko"... ;-)
Jinak teda to beru jako skvělou inspiraci na příští (nebo jiné) léto. Teda až se nabažíme Beskyd :-p
Kdyz budes cekat az se nabazis CR, nikdy se za hranice nedostanes. Tedy alespon se mnou to tak vypada... 8-)
a) píšu BESKYDY a ne ČR
b) píšu až se NABAŽÍME, ne nabažím; to bych asi k tomu moři nejel nikdy :-)
Otázka je, jestli to rozdýchá "moja". Ale když rozdýchala Beskydy (třídenní putování), tak proč by ne týden a přes Alpy... :-p
A co k Baltu?
Tam nebude tolik kopců.-)))
A když vyjedete od Ostravy , tak to bude možná i blíž.
Heleď, když už tak už! ;-) Přece se nebudu cachtat ve vedru ve studeném moři, když už se tam mám(e) doštrachat kolmo... :-p
Ve vedru? U Baltu? No občas prý bývá. Já myslím, že normálně se člověk u Baltu cachtá při studeném větru ve studeném moři. Zažil jsem několikrát v různých letech, jak jsme chodili na pláž ve svetru a tlustých ponožkách, tam si to svlékli, zaplavali si a zase se oblékli.
Když jsme se letos začátkem července vraceli ze Skandinávie (už autem), bylo v Dánsku a severním Německu 35 st. ve stínu.
Před pár lety jsme přijeli k Baltu, pofukoval docela teplý větřík, voda celkem příjemných 20 st. Nějak po 3 dnech když jsme přišli k vodě, tak dost lidí stálo u vody a smutně koukalo. Do vody se nedalo téměř vkročit, prý se otočilo proudění a snad z Finského zálivu přijela voda a měla necelých 12 st., tamní záchranář říkal, že "moc špatné na srdce" tak jsem ho poslechl a pak už se moc nekoupal :-)
Letos jsme podobnou trasou dorazili na konci léta na Krk a lilo jak z konve. Naštěstí ten jediný den co jsme strávili u moře se krásně vyčasilo. A další den opět lilo a lilo a lilo.Jak vyjde blbé počasí je hnusně i v Africe:-)
Hezké čtení, jen trochu dlouhé a zdrobnělinky taky nemusím, ale chápu, že to má někdo potřebu používat. Jak někdo psal, že až se nabaží Beskyd..., že taky vyjede, tak jsme na tom stejně, jen v mém případě jsou to Jeseníky a Jizerky, ale cesta k moři se doufám někdy podaří.
obdivuji každého, kdo dokáže na plně naloženém kole dávat takové porce kilometrů, já bych na takovou trasu bez doprovodného vozidla a skládací postele nevyrazil :-), právě proto se nejspíš /k plné spokojenosti/ pořád motám na Moravě
Moc hezky se to četlo Sire, moc hezky. Děkuju. Zavzpomínal jsem si a si si večer půjdu prohlížet svoje fotky, když jsem to jel s Václavem.
A mám strašnou chuť okamžitě vypadnout na nějakou cestu. Nevím, jak vydržím přes zimu... :-)
Jsme na tom stejně. Já po přečtení řešil, zda plánované kolečko okolo Horní Lužice nebo cesta podél Sprévy do Berlína.
Furt nic. Každé má svoje. Asi se rozhodnu až na poslední chvíli. Což má tu výhodu, že mohu plánovat, to mě velmi baví, oboje.
tak mi taky něco naplánuj:-)
Třeba jak dostat kolo a mě do Paříže nebo někam kus za ní směrem k Bretani...
Kdy ze tam potrebujes? Sice to zatim vypada, ze se Belgicky projekt s uspechem zakonci ted pred Vanoci, ale je klidne mozne, ze tam nekdy v budoucnosti zase pojedu neco udelat. Mam si na Tebe zkusit vzpomenout? Jestli letim, nebo jedu autem je mi ponechano na libovuli...
Konkretni lokace - Kortrijk - je jen maly kousek od Francie.
Mě by teda zajímalo kde jste v tom Mariboru ten kemp našli. My přijeli večer do Mariboru (opět lilo) a místní nám sdělili, že kemp je zrušený.(Byl konec léta, že by to bylo tím?) Minimálně dvě hodiny jsme objížděli promoklí a promrzlí v noci Maribor a hledali kde složit hlavu.
Nikdo o kempu nic nevěděl. Jediný hotel který jsme tam našli byl asi 1250,- Kč za noc na osobu a to nám přišlo příliš. Naštěstí se nás ujala jedna moc milá studentka a domluvila nám možnost postavit si stan za kostelem, nechala mě vysprchovat a uvařila nám čaj. Ještě jsou na světě hodní lidé:-)
Ale jinak byl ten Maribor jak po vybombardování.
Prva jsem četl Jurimírovu cestu-paráda a teď další a taky paráda..vždy se s Váma sžiju, otevřu mapu a jedu po ní taky-bohužel jen prstem:) Ale todle léto co bude, to nejspíš pojedu. Plánoval jsem Francii-tam busem a zpět na kole (hlavně kvůli nedostatku volna), ale raděj mám když jedu tam i zpět na kole po vlastních. A musím přiznat, že k moři na kole mě lákalo ze všeho nejvíc. Ale už jsem na to připraven jak fyzicky tak i materiálně. Jen bych to tedy házel bez těch kempů. Všiml jsem si že Jurimír to jeli většinou bez a dalo se kde okoupat (při nejhorším bych do kempu zavítal-popř.benzinka-potok-rybník)a hlavně-NEVÁZANĚ můžu cestovat a nemusím spoléhat a hledat nějaký kemp a mít z toho trauma, zda ho najdu. Myslím si, že vždycky se najde místo, nějaký plácek, kde si člověk rozdělá stan, kde ho nikdo nevidí a kde se vyspí. Ale je jasné, že každý má různé potřeby atd. Ale článek supr-jen kdyby jich bylo víc!:)