Najeto: 440, 4 km (bez poslední etapy přes sedlo - dojetí pro auto)Převýšení: nevím, a ani to nemá cenu psát, protože by to bylo silně zkresleno sólovým přejezdem sedla v závěru. Profil trasy je ale skutečně v zásadě plochý a i šestileté dítě na šestnáctce kole tu bez větších potíží zvládalo denní…
Bezva shrnutí.
K té ochotě bych přihodil naši historku, kdy jsme poblíž Bad Muskau spali ve sportovním areálu na okraji fotbalového hřiště a správce, když večer přišel a viděl, že tam místní chlapi hrají fotbal, chtěl nám vracet zaplacené peníze - prý že nemáme klid.
Nádhera.
Skoro propadám lítosti, že jsem se na kole začala učit až v době, kdy děti dávaly za jízdy pozor na mě a ne naopak.... A dumám, jestli jsem natolik odvážná školačka, abych si takhle za pár let vyrazila s vnoučatama... :-)))
Jak tě znám, tak myslím, že to vnoučata nemine. Svoji odvahu už jsi vyzkoušela.
Ale jo, sama za sebe nebo za vlastní potomky bych šla do lecčehos... Ale s děckama, co nejsou tak úplně moje vlastni, nevím nevím...
Zatím o tom mám čas přemýšlet, předběžně nezávazně mám první vnouče slíbené až k padesátinám. :-)
Krásně jsi to napsal ! "Už z dvoutýdenní cesty se vrátíte jako jiná, nová rodina." Moc hezký, to je ono. Máš bod. :-)))
Tohle se mi taky moc líbilo.
Opravdu krásný závěr, moc se mi libí Vaše rodinka. Vaše děcka mají štěstí. A jak jsem pochopila z Tvých příspěvků, mají štěstí i Tví žáci.
Taky všem říkám, že na putování na kole člověk nepotřebuje skoro nic, žádnou velkou fyzičku, jen chuť a odvahu vyrazit.