Evropská dálková trasa E1
Evropská dálková trasa E1, nebo jen E1, je jednou z evropských dálkových tras vyhlášených Evropskou asociací pro pěší turistiku. Její celková délka je přibližně 7 100 km. Začíná v Norsku na Severním mysu /Nordkapp/, vede Skandinávií k jihu a trajektem překračuje Kattegat…
Dočetl jsem celý cestopis, poutavé čtení.
K závěrečnému odstavci: jo, Faerské ostrovy doporučuju. Akorát tam teda prší a fouká ještě víc než v Norsku, a na trek natěžko to není, všechno snad až na pozemky pod silnicema je tam soukromé. Spali jsme v kempech ve stanu, a v půlce pobytu jsme museli jet do Tórshavnu koupit nový stan, protože ten původní nám roztrhal a rozlámal vítr.
Cestopis nemám, jen trochu komentované fotky.
https://www.fi.muni.cz/~kas/fotky/foroyar2023...
Díky za odkaz na fotky, velmi ráda si album projdu.
Ty Faery máme v plánu nalehko, to jsem asi v cestopise nezmínila. Ostatně to vypadá, že budeme muset s těmi našimi "extrémními" výpravami skončit, bohužel.
Nestraš. Vždyť to, co plánujete, nebude zase tak odlišné.
Nakonec čtu taky na webu, už jsem den 8, takže asi papírovou verzi potřebovat nebudu (šetřme naše lesy a Českou poštu :-) )
Je to super, miluju tvůj smysl pro humor.
Odpovídám rovnou na oba Tvé příspěvky.
To, co plánujeme na letošek, zase tak odlišné není, až na nepatrný detail - trek bude možné jednou za 1-3 dny ukončit. Dosud jsme vždy dělali výpravy, kde to možné nebylo, buď to dojít, nebo se vrátit.
Jsem ráda, že nakonec to posílat nemusím, Českou poštu zrovna nemiluji, a vyhýbám se jí, co to jen jde.
Můj smysl pro černý humor bylo asi to jediné, co mě drželo, fakt jsme si oba sáhli na dno svých sil.
A teď jdu číst Tvuj blog.
Já nevím, třeba jste jen zkrátka vybrali špatnou lokalitu (plus ty zdravotní problémy, ale ty se mohou stát kdekoliv, myslím napití špatné vody - to máme taky za sebou)
Ty zdravotní problémy byla jen část v mozaice našeho rozhodnutí tento způsob treku již ukončit. Na druhou stranu je dobře, že jsme na to přišli oba na stejné dovolené, kdyby se to týkalo jen jednoho z nás, asi by se ten druhý cítil naštvaně. Ale jak jsem již psala jak v cestopise, tak zde ve vlákně, vyrážet za polární kruh hodláme nadále, navíc jsme si nedávno pořídili nové spacáky, tak je přece nenecháme zahálet ve skříni, ne?
Držim palce v dalšim putování. Cestopis byl super.
Já také držím palce a největší záhadou mi je, jak se sobí duo dokáže dohodnout jednomyslně o tom samém, že v ten samý okamžik dojdou oba dva shodně k úplně stejnému zjištění.
Vzácně se shodnou, že nebudou jezdit na dovolené na kole, ale lodí. Pak zase lodí ne, ale půjdou pěšky. Pak zase že pěšky ano, aletrochu jinak než dosud. To nemůže být náhoda! :-))))
Vidím, že se mám ještě hodně co učit, od profesionálky ;-)
To je roky propracovaná praxe, aby Luboš nejenom chtěl to stejné, co já, ale navíc si i myslel, že to je jeho nápad:-)))
Nyní vážně. Poslední vandr jsme si neužívali ani jeden, oba jsme měli krizi, já psychickou kvůli absenci značení v bažinách, Luboš fyzickou kvůli brutální trávicí infekci, takže jsme se oba vzácně shodli, že tohle už ne. Být tam tehdy možnost trek ukončit, udělali bychom to.
Právě proto jsem psala, jestli nešlo spíš o špatný výběr lokality, ne vlastní vinou samozřejmě - to mizerné (žádné) značení člověk nemohl vědět dopředu. Takže otázka, jestli byste k tomu rozhodnutí dospěli tak jako tak i jinde, nebo ne (pokud byste šli nějakou větší pohodu).
Jo tak, teď už otázce rozumím.
Špatný výběr možná, ale ne ve smyslu lokality, je to dálková E1 a předpokládám, že se to aspoň občas chodí.
Spíše si myslím že jsme měli smůlu na počasí. Přikládám to bouři Hans, která se přehnala Evropou, a i když Skandinávii jen trochu lízla, přeci jen to mohlo mít vliv na mokřady. Vycházím z toho, že v hodně podmáčeném terénu není patrná pěšina, a tedy více vadí absence značení.
Ještě k tomu počasí a podmínkám. V roce 2019 jsme šli trek v Grónsku a bylo dost sucho, a brod, který byl roky předtím strašák, nám sahal do poloviny lýtek. Loni, tedy 2023, se řeka natolik zesílila masou vody, že strhla o několik kilometrů dále nouzový most a brodit se nedala vůbec.
Takže záleží na více faktorech.
No a k tvé otázce. To, že naše dálkové pochody v tom smyslu, jak je konáme, budeme muset pověsit na hřebík, tušíme už nějakou dobu. Stručně se to dá vyjádřit "Místo ženy, víno, zpěv se změnilo na diabetologie, onkologie, alergologie. "
Bouři Hans jsem loni v létě taky prožila na Severu. Za polárním kruhem jsme si o ni jen četli na netu. Co napáchala, jsem spíše viděla až při návratu z letadla kolem Osla.
Obecně na Severu platí, že když hodně zaprší, budou řeky a brody a mokřady plné vody. Stezky neprůchodné. Je potřeba nespěchat a počkat než voda odteče. Trvá to den nebo dva. Místní to znají.
Letos se chystáme, dědeček s babičkou na Sever s vnoučaty (10 a 8 let). A taky to beru jako předávání žezla. Zatím (pokud se nic nepokazí) jsme na tom fyzicky stejně, orientaci v terénu, chytání ryb k obživě a "bytí" v terénu snad ještě dokážeme předat další generaci.
Uvidíme, jak to půjde:-))
Kdybych měla čekat, až stezka bude průchodná, asi bych se dočkala až by napadl sníh, a tolik jídla jsme neměli, byli jsme vybaveni na 13-14 dnů.
Jinak výlet s omladinou vřele doporučuji, jsem ráda, když se objeví další generace turistů a zejména těch, co milují Sever.
Taky se mi zdá den dva málo, na to aby voda odtekla. Možná v nějaké řece, ale mokřady asi jen tak nevyschnou, a ta krajina co zrovna teď Sobi šli, se mi zdála podle fotek docela placatá.
Spíš bych věřila tomu, co říkal Luboš, že voda přibývá obecně díky oteplování a tání permafrostu.
Tak on je obrovský rozdíl, když máš před sebou čtyři, pět, šest...brodů, zda je přeskáčeš v pohorách (a pár kamenů pro suchou nohu si do řečiště hodíš) nebo se zuješ a projdeš to vodou do půl lýtek nebo se i svlečeš a brodíš to prudkým proudem zaklestěn v hůlkách do půli stehen. Pak člověk počítá síly a myslí na to, zda je lepší se vrhnout do podmáčeného terénu po hlavě a ujít sotva 5 kilometrů nebo je lepší počkat a za dva dny ujít 20 kilometrů.
Jo a mokřady zcela určitě nevyschnou. Voda tam bude stále, ale ta co deštěm přibyde, už do mokřadu nevsákne, jsou tak či tak nacucané, takže musí odtéct.
Já rozumím tomu PROČ čekat, ale nechce se mi věřit, že stačí dva dny, aby se z podmáčeného terénu stal terén snadno průchozí. Tím spíš, když je krajina jen lehce zvlněná a počasí nejisté. Nebyla jsem dál na severu než je Stockholm, ale je mi jasné, že tam slunce nesvítí (a nevysušuje) jako na Balkáně.
Terén se po dvou dnech nestane snadno průchozí, stane se průchodnější. Nejspíš to chce vlastní zkušenost, kdy si vyzkoušíš v těchto podmínkách přejít potok těsně po prudkém a vydatném dešti a den či dva po dešti.
A zkusit bažinu, kdy se za sucha brodíš a nabíráš bahno jen po okraj vysokých pohor a po vydatném dešti, kdy zapadneš do bažiny až po...hýždě.
Tak potoky nebo řeky opadnou rychle, to lze vidět po dešti i nás, ale znovu píšu: nechce se mi věřit, že by na bažiny a mokřady stačil jeden nebo dva dny na to, aby vyschly nebo se vsákly.
Já jsem ale nepsala, že mokřady vyschnou nebo vsáknou. Ale to nevadí:-))
Kopíruji: "Obecně na Severu platí, že když hodně zaprší, budou řeky a brody a mokřady plné vody. Stezky neprůchodné. Je potřeba nespěchat a počkat než voda odteče. Trvá to den nebo dva. Místní to znají."
Reagovala jsem na toto.
Přesně tak! Psala jsem odteče, nikoliv vsákne či vyschne. Mokřady nevyschnou. V Norsku je jich všude spousta celoročně.
POkud si budeme hrát na slovíčka, bylo tam jedno sloveso "odteče" jak pro řeky a brody, tak i mokřady.
Proto jsem se zeptala, kam v té rovinaté krajině odteče voda z těch mokřadů a vznesla pochybnosti o jejím zmizení do 1-2 dnů. Následně tedy i zda čekání není zbytečné a vlastně by se člověk nedočkal nikdy - což psala i Šíp.
Pokud vím, Šípovým nějak extra nepršelo, s brody zase tolik problémů neměli.
Peggy, zkusím to tedy ještě jednou. I když už mi to trochu zavání morfologii pro šestou třídu.
Kam odteče voda z močálů po prudkých deštích, když už ji močál nepobere? Nejspíš někam dolů. Rovinatá krajina není rovná krajina. Rozsáhlé močály v jezerních pánvích na březích jezer, kterých je v Norsku nepočítaně, odpustí přebytečnou vodu do jezera, se kterým komunikují. Protože ač se břehy svažují pozvolně, přesto se svažují směrem k tomu jezeru. Odtud se voda potůčkem či říčkou, je-li tam práh tak malým vodopádkem dostane do nižšího jezera, pak třeba do říčky, která se vlije do řeky a ta pak do moře. Nějak se z těch třeba 300 m.n.m na těch 0 m.n.m dostat musí. To neznamená, že močál vyschne, jen přeteče a pustí vodu dál, ta odteče a močál zůstane močálem, který se stane houpavým bahništěm, ale už jej lze překonat, protože tam nestojí vody po kolena.
Jinak tedy, já si výkonu Šípa a Luboše hrozně moc vážím. Nicméně, věděli, nebo měli vědět, že se vydávají do oblasti podmáčené půdy a mokřadů. To je nemohlo překvapit. Věděli, jak vypadá norské turistické letní značení a nemohlo je to překvapit. A že je to nějaká E1, či co? Však to Šíp píše hned na začátku: "Specifické značení E1 se objevuje pouze na některých místech, například na hraničních přechodech nebo na křižovatkách s jinými stezkami; jinak se používají značky a značení místních tras."
Takže zase žádné překvapení.
Měli smůlu v tom, že zrovna chytili nějaké viry z vody (to se někdy stane, většinou v období, kdy se přemnoží lumíci norští a začnou migrovat, přičemž mnoho z nich utone v potocích).
Jinak značení v Norsku: znám jednoho Nora, který se stará o značení na Norlandrutta. Gunder Garsmark a jeho žena Elisabet, můžete je najít na facebooku. Mají na starost (vzali si to jako milou povinnost) cca 30 km pěší Nordlandrutty v celkem civilizované krajině. A udržují značení podle všech nejlepších norských turistických tradic.
Gunder a Elisabeth mě naučili mnoho o norské přírodě a trecích a o tom, kde a jak chytat ryby.
Ale jak vyznačit 130 kilometrů letní pěší trasy, když nejbližší město je 100 km daleko? Vezmeš kbelík s barvou, vyznačíš 10 kilometrů, pak se vrátíš, odvezeš do civilizace, vezmeš další kbelík s barvou, jdeš 10 km a začneš značit dalších 10 km? Nereálné dělat to rok co rok. Je potřeba vzít v potaz měřítko té rozlehlé krajiny.
Už mi to nedovolí reagovat níže, tak píšu tady.
Už se mi nechce, ale přeci. Já samozřejmě vím, jak teče voda. Jen jsem prostě jen zpochybnila to, že stačí počkat 1-2 dny a bude to lepší. Ano, možná bude, ale taky nemusí. Tam je přece podmáčená půda pořád, je to tam nasáklý furt. Navíc může zase začít pršet. Něco možná bude lepší, něco zase horší. Sama Lea psala, že by čekali do vánoc. Navíc jsem nezaznamenala (přečetla jsem cestopis úplně celý), že by jim nějak víc pršelo (spíš se spálili) a ani ty bažiny nebyly nějak extrémně hrozné. To že o tom píše a zmiňuje to nějak víc - já nevím ale nenapsala a nezveřejnila první cestopis. Kdo je trochu zná (stačí virtuálně) tak ví, že občas přehání, ve smyslu, že to bere s nadsázkou a humorem. Mně taky trvalo chvíli si na to zvyknout, jednou jsem jí vytkla, že když napíše, že na nějaké lodi vyskočila půl metru nad sedačku díky vlně, že to je přece blbost. Takže vím, že vše z toho cestopisu nejde brát vážně (třeba i to, že Luboše jednou zabije). Každý také ví, že oni dva rozhodně nechodí kvůli nějakým výkonům, spíš si to chtějí užít, být co nejdéle mimo civilizaci.
Ohledně toho co napsala o E1 - je to zkopírované z Wikipedie a já to pochopila tak, že po celé délce není nikde zmíněno, že jde o tak významnou celoevropskou trasu, nikoli že není vůbec značená.
Koneckonců, když někdo napíše, že si sáhl na dno (jak psychické, tak fyzické), tak před ním spíš smeknu, protože přizná jak to bylo (klidně i svou blbost), než že bych ho začala poučovat, že přece měl vědět, že voda odteče a neměl tu vodu pít (Lea tohle fakt ví!!!)
Hele Peggy, necháme toho. Já už si připadám jako hroznej hříšník, že jsem si dovolila napsat, že voda z, po dešti přeplněných močálů, steče dolů:-))
Luboš s Leou dali krásný trek. Tečka!
Omylem jsem poslala jeden příspěvek jako zprávu.
Jinak, pokud můžu, dovolila bych si doporučit používat v terénu na severu nějaké místní online mapy. Pro Norsko třeba Norgeskart (nebo spousty dalších aplikací). Člověk za to sice zaplatí třeba 200 českých korun ročně, ale rozdíl je znát na první pohled.
Ta absence značení v terénu je daná tím, že jednak Norové tradičně to značení stylem: na každých 50 metrů tři značky ČTK nepotřebují a ani nechtějí, druhak tím, že se terén mění a ne vždy lze značku trvale umístit.
Nejsou prostě zmlsaní značením ČTK ve čtyřech barvách, kdy si každý naslepo svoji trasu vždy najde. Spoléhají na sebe, na svůj orientační smysl, na své technické možnosti a v neposlední řadě na své spoluobčany.
Je to pro nás divné, ale my jsme zde turistickým značením zmlsaní. Normálně ve světě (kam ČTK nedosáhlo) se tak často a tak hustě a v tolika barvách neznačí.
Normálně stačí pár orientačních bodů v terénu, vyznačených jednou barvou.
Přeci nejsme malíři, abychom všude dělali veselé a mnohobarevné malůvky:-))
Já teda nedám na naše značení dopustit, máme ho nejlepší na světě a považuji to za něco, čím bychom se mohli jako země chlubit.
Souhlasím. Máme nejúžasnější, nejhustší a nejbarevnější turistické značení na světě. My dokonce ty čtyři barvy omalováváme ještě dvěma bílými pásy, aby to turista fakt jako nepřehlídnul. Funguje to. U nás a v okolních zemích.
Ale podívej se na fotky od Šípa, prosím. V té rozlehlé krajině můžeš namalovat značku tak akurát na kmen břízky a doufat, že tam bude viditelná do konce sezóny. Můžeš najít dostatečně velký placák, vztyčit ho, opřít o pád dalších kamenů, namalovat na něj červené T a doufat, že do konce sezóny vydrží vztyčený. Jak chceš v rozlehlých bažinách udělat značení jako u nás? Přivezeš náklaďák a techniku a zabetonuješ tam železnou tyč se značkou? Jak často? Po dvou stech metrech, třeba?
Naše značení je fajn, ale funguje u nás. Na rozlehlých náhorních plošinách Severu, kde třeba 10 dnů nepotkáš civilizaci, nefunguje. Tam se chodí podle mapy. Podle dobré mapy.
V severských podmínkách je daleko jednodušší dělat zimní značení. Napadne sníh, vyjede sněžný skůtr, veze valník s klackama a píchá je do sněhu po sto metrech. Problém je, že když sníh odtaje, klacky se skácí k zemi. Jít se podle nich v létě nedá, protože trasa vede mokřady a jezery, které jsou v zimě zamrzlé a průchozí, v létě je musíš obcházet. Na druhou stranu, ty spadané klacky lze v létě s úspěchem použít na oheň a upéct na nich rybu k večeři. Protože mnohde žádné jiné dřevo neseženeš:-))
Já věřím, že by si KČT nějak poradilo :-)))
Tak samozřejmě, že jsou na severu drsnější podmínky, o tom žádná a často trasování možné není. Nabízí se ale pak otázka, jestli když něco honosně nazvu evropskou dálkovou pěší trasou E1, vyznačím čáru na mapě od Nordkappu do Sicílii, zda by to nemělo alespoň trochu být značené i v terénu. Z toho si myslím, byla Šíp zklamaná, nikoli z toho, že by potřebovali 4 barvy a značení co deset metrů.
Kdo dobře četl jejich starší cestopisy, ví, že ona preferuje papírovou mapu a i v dnešní elektronické době se v ní dokáže orientovat. Podle papírové mapy šli předchozí treky.
Červená čára je vyznačená na mapy.cz a jaké bylo překvapení, že ta čára neseděla o desítky metrů. Ano, řešení by bylo stáhnout si i nějaké jiné gpx podklady - jako byl ten člověk kterého potkali, co měl trasu nahranou v hodinkách. Očividně ji měl přesnější a nemusel ji hledat. Kdyby ovšem věděli, že to nebude sedět. Já bych jistojistotně taky skočila na tu červenou čáru na mapy.cz, když se tam nabízí.
Přitom podklady pro jiné trasy se na netu dají najít. Svého času jsme podle různých někým zapsaných tras do OSM map chodili třeba po horách v Bosně, kde absence značení nebyla kvůli terénu, ale protože ho po válce nikdo neobnovoval. Tak jsme tam chodili podle někým projitých čar v mapách nebo prostě podle papírových map jako zastara.
Asi takto v kostce:
https://www.mundo.cz/norsko/hory
Hezký den.
Doufám, že dáš pak vědět, jak se dětem na severu líbilo.
Nějaké info určitě dám, ale blog sepisovat nebudu. Vždyť já sama nevím, jak to dopadne:-))
Přečetl jsem plnohodnotný odkaz vašeho putování a smekám. Poprvé jsme přičichli ke Skandinávii v roce 2003 a to poměrně intenzivně - celých 30 dnů. Někde jsme se potkali s Čechy, kteří tam byli již po desáté, s tím že je to jejich srdcová záležitost. V tu dobu jsme to moc nechápali, ale jak čas běžel, tak již v tom máme jasno.
Jinak ty přechody pustinou jsou opravdu výživné. Tak například náhorní plošina Hardangervidda je obzvláště v době nedostupnosti GPS signálu a elektronických map velkým dobrodružstvím. Obzvláště, že v této oblasti nejsou ani ty sobí stezky. A když jsme u těch sobích stezek, tak jedna perlička. Při treku podél řeky Lemmenjoki jsme byli doprovázení sobicí, která nepřipouštěla, že půjdeme první a ona vzadu. Vždy nás s cestičky vystrčila a šla ve předu. Trvalo to asi 5 km, pak se objevil statný samec a bylo vymalováno.
A k těm kritickým situacím ? V roce 2007 jsme šli terk v NP Rago, kde je nutno překonávat několik vodních toků a jeden z nich bylo nutno brodit. Brod byl přes dokonale hladkou skálu pod kterou byl vodopád. Manželku nenapadlo nic lepšího, než sundat boty, pěkně je svázat tkaničkama a přehodit je na druhou stranu. Mě by se v danou chvíli krve nedořezal. Leč boty dopadly naštěstí půl metru za proud řeky. Jinak jsme měli na průser zaděláno.
Letos jsme si dovezli po 40 dnech problém s kolenem (holt stáří neošulíš), ale to šimrání na něco dalšího je tady již znovu.
Přeji ať se daří !
Zdravím dalšího nadšence, který onemocněl chorobou, kterou nazývám "posedlost Severem".
Co se týká orientace, bažin, mokřadů, a absence stezek, tak je to asi rok od roku jiné, my asi měli loni smůlu, že se tehdy Evropou přehnala bouře Hans, takže asi vše bylo více podmáčené, než jindy. Nevím, neporovnám, ale Hardangerviddu jsme přešli 2022 a i když se vyskytovaly nějaké ty bažiny, tak obecně jsme měli problém s vodou, našli jsme několik vodních zdrojů naprosto vyschlých.
Historka s botami přehozenými na opačný břeh sklidila velký úspěch a plně jsme chápali jak motivaci, tak nebezpečí z toho vyplývající, kdyby spadly do vody.
Jinak, snad to nevadí, tady je odkaz na všechny mé cestopisy.
https://sileni-sobi.estranky.cz/clanky/moje...
Byla jsem skoro týden mimo republiku, takže jsem nemohla reagovat dříve, což asi nakonec bylo i lepší, mohla bych napsat něco v afektu, takto situaci řeším v klidu a s potřebným odstupem. Jelikož jsem si nastavila posílání příspěvků mailem, byla jsem v obraze, co se tady dělo, jen jsem nechtěla mrhat drahocennými daty a hlavně časem.
Nechci vyvolat další spory, teoreticky bych to mohla nechat být, ale chci některé věci uvést na pravou míru. Abych předešla negativním reakcím, pokusím se psát co nejvíce asertivně.
Předem děkuji Peggy, že se za mě bila jak lvice, a snažila se mě bránit. Máš to u mě.
Pokračování
Napřed napíšu to, co sama vnímám, že je má špatná vlastnost. Ano, mám tendenci přehánět, ale nikdy, nikdy jsem nelhala, vždy jsem psala pravdu, i když možná emočně zbarvenou, ale nikdy jsem si nevymýšlela.
Nyní k samotnému treku. Považuji nás za zkušené turisty, takže mě trochu mrzí, že to někdo dehonestuje. Naše přednosti /ne, fakt to nemyslím jako samochválu/ je to, že jsme schopní absolvovat trek za polárním kruhem trvající 14 dnů, naprosto mimo civilizaci, takže tvrdit, že nejsme zkušení, mě trochu zamrzelo. Zvládám orientaci podle papírové mapy, ovšem je nutno zdůraznit, že v krajině bez jakýchkoliv orientačních bodů, což jsme měli na poslední výpravě, to prostě nešlo - rozsáhlé, mnoha kilometrové bažiny - což bylo to, co mě vadilo a popsala jsem to i v cestopise, který vyvolal debatu, jejíž směr mě překvapil. Že jsem si měla sehnat lepší elektronický podklad? Proč bych to měla dělat? Jsem furt ze staré školy, fosilie, navíc se mi nelíbí moderní trend, tedy orientovat se podle čáry na obrazovce. Moje sestra takto chodí a ztratila úplně schopnost orientace podle papírové mapy, takže takto dopadnout nechci. Druhý důvod, proč jsem se ani po elektronickém, byť placeném podkladu, nepídila, byl ten, že jsme se vydali do dálkové mezinárodní E1, takže jsem očekávala jakž takž dostupné značení. Věřte mi, lidi, že na Severu jsem byla už mockrát, znám jejich značení i malou frekvenci, takže si troufám prohlásit, že tohle bylo mizivé i na ně. Co jsem ale vypozorovala, a mám to i v cestopise, takže kdo ho četl, mohl to zaznamenat, kvalita značení se rapidně zlepšila přechodem do jiné oblasti, takže když je vůle, je i cesta, navíc i v té zmíněné, velmi špatně značené oblasti, dokázali osadit krajinu tyčemi podobnými zimnímu značení tam, kde se jednalo o opravdu nebezpečné bažiny, kde by hrozilo úmrtí i zkušenému turistovi.
Pokračování
Nakonec jsem si nechala to, že přece nemůžeme být zkušení, když měl Luboš zdravotní potíže po napití se nepřevařené vody. Ano, udělal chybu, miluje pití vody přímo z potoka za polárním kruhem, ale ruku na srdce, nikdo z těch, co mě tak oponovali, chybu neudělal? Jednak myslím, že si to škaredě odskákal, takže se dostatečně vytrestal a už to neudělá /doufám/, jednak má žaludek náchylný k tomuto typu infekce z důvodů, které zde nechci sdělovat. Ano, můžete namítnou, že právě proto si měl dávat pozor, a nepít nepřevařenou vodu. Opět namítnu - všichni dodržujete veškerá doporučení a restrikce?
Tyto naše vandry vedou vždy mimo civilizaci, kde není ani signál. Jsme vybavení opravdu nadhodnocenou lékárničkou, a nosíme satelitní komunikátor s možností okamžitého přivolání pomoci, s odpovídajícím pojištěním, kryjícím tuto technickou část zásahu - je v ceně aktivace ne zrovna levného tarifu Garminu.
Pokračování
Kdo četl cestopis, tak ví, že jsem tam popsala důvody, proč už s takto extrémními treky končíme. Sami jsme si to uvědomili a sami přehodnotili, takže nemůže nikdo říct, že bychom hazardovali a šli přes limit. Nebezpečí vyhodnocujeme a včas jsme zařadili zpátečku.
Ještě k tomu cestopisu. Jsou to mé zážitky, moje vnímání situace a událostí v té době, kdy jsme se tam vyskytovali. Pamatujte, že v jiné době a za jiných podmínek se to jinému turistovi může jevit úplně jinak, viz na začátku debaty zmíněná zkušenost jednoho z debatujících, že měli problémy na Hardangerviddě s orientací a bažinami, přičemž my 2022 to vyhodnotili jako snadný a nenáročný trek, ovšem znovu zdůrazňuji, za podmínek roku 2022, přičemž roky předtím to mohlo vypadat úplně jinak, tak jako já tvrdím, že rok 2023 byl neobyčejně mokrý. To, co se jeden rok může jevit jako snadné, další rok bude klidně neprůchodné.
Nerada bych tímto svým vyjádřením vyvolala podobné hádky, které tady probíhaly minulý týden.
Závěrem klidně přiznám: jsem blb a nemám za polárním kruhem co dělat, přesto mě to tam táhne a budu tam jezdit dál.
Zdravím. U tvých cestopisů málokdy reaguji v diskuzi, protože jsou zcela mimo můj dosah, takže nemám co "připodotknout", ale vždy čtu se zájem a spadenou bradou, co vše lidi dokážou.
Tak jen k tomu stylu psaní - určitě dále emotivně přeháněj. :-) Většina čtenářů to, co by se dalo nazvat "básnickou licencí" rozezná a je to ten hlavní rozdíl mezi suchou učebnicí zeměpisu a zajímavým nesmírně čtivým popisem vaší cesty.
Díky moc, že se o vaše zážitky dělíte.
Krásně si to shrnula.
Já jsem si zatím stihla celou history vytisknout a na čtení se těším i kvůli tomu, jakým stylem je napsaná.
Pokud je to na mě, tak prosím, najdi přesně místo, kde jsem psala, že jste kvůli pití vody nezkušení? Myslím, že ho nenajdeš, protože jsem psala, že jste měli na vodu smůlu.
Ostatně nikde jsem nepsala, že jste nezkušení.
Nebylo to konkrétně na nikoho.
Můj monolog byl o tom, že vím, že děláme chyby, přesto jsme zkušení trekaři se znalostí subpolárních oblastí.
Zas ale nemůžeš říct, že by se u tvého blogu (konečně) nezačalo pořádně diskutovat :-))))
Upřímně, asi to může být obecně jenom problém neporozumění při internetových diskusích, kdy stačí něco jenom jinak formulovat. Já jsem tu Šípovou hájila proto, že na mě několik konkrétních vzkazů působilo dost nadřazeně a blahosklonně, vnímala jsem to tak.
- bažiny: přece stačí den dva počkat, voda odteče. Místní to vědí. (Vy asi ne!)
- trasa: to jste měli vědět, že tam žádný značení nebude (Jste naivní, že jste ho čekali!)
- voda: stává se, přemnožují se tam jakési potvory (Já to vím, mně by se to nestalo!)
Ta slova v závorce jsem si přidala, protože jsem je tam takto přesně vycítila mezi řádky. Možná to byl jenom můj problém ve vnímání, ale takto to zkrátka celé vyznělo.
To mě mrzí, že ti to tak vyznělo a nevšimla sis jiných věcí, jako třeba "Já si výkonu Šípa a Luboše hrozně moc vážím" nebo "Luboš s Leou dali krásný trek"
Howgh:-))
Však taky toho, že se mě Peggy zastala, si vážím, tím spíše, že já tou dobou nemohla reagovat vůbec.
Ano, ze začátku mě bylo líto, že u mého blogu není žádná diskuze, no a pak jsem se nestačila divit.
Stran toho co zde padlo i nepadlo včetně toho, co bylo domyšleno mezi řádky, nechala bych to být. Fakt nemám chuť se s někým hádat nebo diskutovat, navíc jsem si vědoma úskalí internetové komunikace.
A to já zase mám ráda si to vyjasnit. Včetně toho, že něco vyznělo jinak než bylo myšleno.
Já normálně taky, ale tady jsem se raději držela zpátky, abych se nenechala zatáhnout do emotivní debaty, kterou bych si brala osobně, což se stejně stalo, ale aspoň jsem zvládla reagovat neutrálně.
Nenech si to otrávit, pokud někdo leze po osmitisícovkách taky asi ví moc dobře že omrzliny asi budou standart a že když se nezadaří , třeba se domu už nikdy nevráti.
Kámoš koloběžkář má jako druhý koníček šachy, hraje to soutěžně, jeden by řekl že je to vcelku bezpečný koníček, loni ho vzal jeho spoluhráč po prohrané partii po hlavě skleněnym popelníkem přitom koho by napadlo že když hraješ šachy jde o život. :)
Četl jsem to celý, možná trochu zbytečně tou tužkou zveličuješ ty problémy i když je proživate a zaživate ve skutečnosti vcelku v poho, prostě sice nějaky problem, ale řešitelný. Fak bud v klidu, každymu se nemužeš zavděčit. Je to tvuj život, máš právo ho prožit tak jak tobě vyhovuje.
Tak ono nebezpečná může být jakákoliv činnost, v podstatě i příprava na ni - kamarád si takto dokázal zlomit nohu při balení na výstup na Kavkaz, když si doma ládoval batoh výbavou, a když si pro něco šel, povedlo se mi tak nešťastně zakopnout, že si nohu přisedl, a způsobil si spirální zlomeninu v kotníku s nutností operace. Místo cesty na Elbrus se projel sanitkou na operační sál.
Stran cestopisu. Ano, ty problémy jsem prožívala, a tak jsem to i zapisovala do deníku, doma jsem to pak jen hodila do PC formou cestopisu. Věř mi ale, že kdybych to sdílela rovnou, bylo by to ještě horší a více depresivnější.
Obě history jsou vtipný, takhle z pohledu cizího člověka. Ale pravda je, že svoji jedinou (zatím, ťuk, ťuk) zlomeninu nohy jsem si taky přihodila doma, v panelákovýn bytě.
To se říká už dlouho, že nejhorší úrazy jsou v domácnosti, a ze své profese to mohu potvrdit.
Všimla, ale mně už to v celkovém kontextu vyznělo spíš ironicky, včetné toho Tečka!
Ale jsem ochotná připustit, že to byl třeba jen můj pocit.
Já své pocity z této diskuse ventilovala již před pěti dny.
https://www.nakole.cz/diskuse/30679-podel...
Slibuji, že už se NIKDY nedopustím toho, abych vyjádřila názor v diskusi:-)))
Když to je přesně ono - ta ironie, o které jsem psala.
Takže jsme zase na začátku :-(
Holky, domluvme se, že dnes večer přesně ve 20. hodin si každá lupneme decku vína na virtuální ukončení v podstatě nyní již zbytečného dohadování se.
Už bych se v tom fakt nenimrala, každá z nás reagujeme podrážděně, což není dobře.
P. S. pokud jste některá abstinentka, povoluji vám lipový čaj :-)
Navrhuji neodkládat a lupnout si tu decku hned. Večer pak už jen potvrdit.
P.S.
Ale rozjela se tu slušná "pavlač" :o)))
Jsem v pracovním procesu, takže těžko, ale večer si fakt dám :-)
No, jestli je to pavlačová diskuze či nikoliv - nevím, neposoudím, ale jednoznačně se ukazuje, proč jednostranný ženský kolektiv není vhodný :-)
Já si teď taky nedám, bo budu řídit, ale s ženským kolektivem nesouhlasím, chlapi drbou daleko víc. Vedle "u Jindry" se hádaj zase jenom chlapi a řekla bych, že to je mnohem horší, hlavně co do vzájemného urážení se.
"Vedle u Jindry" - sice jsem to nečetla, ale pár Jindrových reakcí v jiných vláknech, a vím, že zrovna on je docela konfliktní. Přesně tomuto jsem se ve svém vláknu chtěla vyhnout.
Pak je povolen ten lipový čaj :o)))
Šípe a Peggy - máte můj obdiv za ty své treky a bylo to pěkné čtení, pak holt přišly další a začala pavlač, tak jako všude, kam přijdou.
Přiznávám, že jsem poněkud zaskočen vývojem této debaty, tady bych to fakt nečekal.
Nejsem sice holka, ale tu výzvu na večerní doušek bych si dovolil přijmout. Nebude to decka vína, ale pořádná štamprle slivovice. Protože tam na severu, jsou tyhle strkanice naprosto bezpředmětné.
Přeji všem zúčastněným nejen příjemný večer, ale taky další zážitky ze severu.
Co teprve já, jak jsem já překvapená.
OK takže večer virtuální přípitek - kdo chce víno, tak víno, kdo chce slivovičku, tak slivovičku.
Neplácám jen tak do větru. Na zdraví !
Přijímám výzvu a připíjím na zdraví všem milovníkům Severu, přípitkem klasickým severským - Skoll!
https://www.reflex.cz/clanek/zajimavosti/76823...
Brněnská sekce má 8 minut zpoždění, ale taktéž se hlásí
A přidávám pár fotek ze Severu z loňska, orientovat je nebudu, stačí, že jsem je zmenšila:-))
Přeji všem krásnou sezónu, milovníkům Severu zvlášť.
Tos mi neměla dělat, fňuk, mám absťák