"Mami, ty plaveš?"Volám překvapeně, když vidím svoji osmdesátiletou matku vrhat se odhodlaně do vln. Co pamatuji, nikdy to neuměla, ve vodě maximálně po pás a nás neustále zaháněla z hloubky."Plavu, už dva roky. Jak jsem byla s tetou Boženkou v Řecku.Řekla jsem si, ty, Jana i Václav jste zaopatření…
Nevím proč, ale při čtení tvého textu mě na mysl vytanul termínus technikus "psychoanalýza".
Ta by vysvětlovalo tvé pohnutky,vydat se po stopách uplynulé vody.
Za vším, jak pravil Sikmund Freud, hledej sexualitu. Tedy, není hlavní příčinou tvého konání Soňa?
Frudova psychoanalýza je překonaná pseudověda.
Na druhé straně, mezi staletími prověřené axiomy lidského bytí patří pokyn:
Cherche la femme!
Každý nechť si hledá co chce, prozrazovat pointu před koncem vyprávění ovšem hebudu :-)
Moc se mi to líbí :-)
Ať jedeš jak jedeš, hlavní je, že jedeš. Máš možná jednu z posledních příležitostí takovou cestu udělat, tak je třeba příležitost chytit za pačesy. Hlavní je, že se to povedlo, žes to dokázal a užil sis to. Je to skvělé.
Ahoj, pamatuji, že v 80tých letch byly jediné plastové láhve ty od octa. Takže jsme přelili ocet a měli jsme 1 listrovou plastovou láhev na vodu. Někteří měli skleněné.
To asi bylo ono, sklo jsme určitě nevezli.
Já jsem měl v 70 letech minulého století na kolo polyethylénovou bílou cykloláhev do košíku. Měla horní pítko a neměla uzávěr. To pítko bylo prostě otevřené. Bylo to velice podobné současným bidonům. Jo a ten košík jsem měl na sedlové trubce přesně na tom místě, kam se dává druhá flaška na současných kolech. Všechno už bylo vymyšleno.
Koukám na fotku kol, žádnou láhev v košíku jsme neměli. Muselo to být něco jak píše Pavel.
Existoval košík na řídítka.
https://aukro.cz/kosik-favorit-na-riditka...
Ještě ho mám někde schovaný ...
Ronda si ty košíky možná vzpomene.
Vozili je závodníci P-B-W (Závodu míru)
V nejake dobe s tim jezdili, ale uz to bude hodne davno. V sedmdesatkach uz jen v kosikach na ramu. U nas se prodavaly jen takove tragicke. Zavideli jsme tem, co meli nekde vysmelene zaahranicni, podobne tem dnesnim. Tak jsme je orezavali a ohybali, aby se dosahlo podobnosti.
Kosiky na riditka byly taky v prodeji, ale byl vrchol potupy ho na riditkach mit.
Flaska byla tehdy s dudlem a nasouvacim vickem na nem.
Když jsme měli na průmce dílny, tak jsem si ho v rámci výuky naohýbal a svařil. Samoróbo na dvě flašky, to bylo slávy. Bylo to ono?
Prima, ale co jste do toho nacpali za flašku?
Tuším, že půllitrovou z labáku, kámoš dělal chemickou . Měli jsme to 4 třídy strojní a 1 chemická. Blbý bylo šroubovací víčko. Přísahat na to ale nemůžu, dyk už je to 50 let!
Od 60.let (dřív jsem na kole neuměl) byly bidony velmi podobné dnešním, uzavírané "čepičkou" na plastovém kroužku. Jak píše výše ronda. Brahma jí asi ztratil:) Bidony a košíky na řídítka byly, myslím, celkem běžně v prodeji. Měl jsme ho také.
My to neměli, a asi to problém nebyl, protože jinak bych si pamatoval, v čem jsme tu vodu vozili.
Běžně v prodeji nebylo tenkrát lecos, dob#e si pamatuju, že půl soku před odjezdem jsme zoufale sháněli náhradní klínky ke šlapkám.
A brašny.
Honza měl nějaké modré, továrně vyrobené, z plastu, to vyhrabal někde doma, mě něco co se dalo použít jako brašny, ušila máma. K sehnání to nebylo.
Ale díky tomu, že jsem si chtěl prohlédnout ty brašny, našel jsem i fotkuvtoho, v "em jsme měli vodu :-)
To je Honza.
Tu se širokým hrdlem znám, ta se dala koupit. Ta s úzkým je od octa.
Když se na ně jen podívám, tak cítím tu hnusnou pachuť z těch plesnivých flašek. Vedá mi to kufr :(
Jo, smradlavej plast.
Ani ve snu by mě tenkrát nenapadlo, że se bude prodávat a ba i kupovat čistá voda v pet flaśkách...
Na Gorkáči v prodejně jsem mohl očumovat skoro každý den, bydlel jsem blízko, proto jsem občas něco koupil. V té době mívali jen některé součástky, kola téměř vůbec. Že mají mít kola se poznalo podle obrovské fronty. Sportovní kola se na pult nebo dokonce do výlohy snad nikdy nedostala :(
Jo, tu pamatuju, tam jsme taky nakupovali.
To nepopopírám, jen říkám, že jsme ho neměli ....
A tu vodu jsme v něčem vést museli, a fakt si nevzpomenu ani zábleskem v čem, tak si říkám, že to bylo asi jak píše Pavel, nebo jsme někde splašili nějaké jiné plastové nádoby, sklo to nebylo....
Tak v tom nejsem sám, Nebeská vidouc mě nést si v tomto počasí na balkon knihu, rve mi na hlavu slamák. Tam již na šňůrách zavěšen nezbytnej lajntuch, aby slunce nezkrátilo chcípáčkovu cestu do žároviště. A vokální projevy Soni budou asi podobné.:-)))
Čte se to moc hezky. Je to napsané svižně a jeden by hned vyrazil na podobnou cestu. Z ciziny jsem přejel právě jen Německo a fascinovala mě ohleduplnost místních řidičů. Musím jen ještě rok počkat, než budu mít možnost si cestu do Germersheimu zopakovat.
copak že nemůžeš do němec, jsi snad v pátrání?
To nevím, ale Spezzi bývá na jaře, letos jsem ho prošvihl. A taky už nemám dost dovolené. Napřesrok budu v důchodu, tak těch čtrnáct dnů nebude problém.
Jojo, jsou dost ohleduplní, ale po cestách Evropy jsem registroval, že nejvíce ohledů k nám měli v Británii. Možná i proto, že oni sami jsou fajn a jinokrajci jsou zblblí jízdou vlevo a dávají si víc bacha.
A naopak.
V Belgii, když jsem se omylem dostal na silnici, jsem měl pocit škodné
Na to jsi (z NaKole) zvyklý, ni?
Ani ne, tam je poměr opačný, tady hlučná agresivní menšina a tichá většina, tam naopak ta většina troubí, křičí a gestikuluje a jen pár z nich tě nechá na pokoji. Prostě přesný opak.
A pochopil jsem, proč na mě Belgičané troubili na silnici na jihu Francie. Oni jsou přesvědčení, že pokud je vedle silnice chodník, tak ty máš jet po něm a nepřekážet na vozovce. Možná to tam tak opravdu mají uzákoněné, studovat to nebudu.
To musela být parádní i dobrodružná štreka - kam se hrabe moje cyklotoulání po Čechách. Silný nádech nostalgie, škoda jen že nejsou podrobněji popsané ty zážitky místa, určitě toho muselo být k vyprávění hodně
No, vlastně ti ani nevím, ono to všechno proběhlo strašně rychle, a novější překrývá starší a až po čase si to skládám zpátky jako mozaiku.
Kdybych měl popisovat detaily, asi by to bylo na knihu, a to by zase na takový výlet bylo trochu přehnané.