Část 6 - Východní Karpaty
Přejeli jsme do Východních Karpat. Nepřivítaly nás zrovna vřele. První sedlo Pasul Pângărați (1265m, známé spíš jako Pasul Bicaz) jsme zdolávali za bouřky, lijáku a krupobití. Stáli jsme pod bídnou stříškou jakéhosi zavřeného stánku a pozorovali krávy, jak jdou přes…
Tato část se ti obzvlášť povedla zpracovat.
Taky se mi to líbilo ze všech dílů nejvíc. Snad pro ten úvod s Nepilovými kravami, snad pro ten mírně nostalgický závěr.
Jen bych snad nezval tu krajinu autentickou Evropou, možná snad místem, kam teprve 21. století míří. Pro romantiky bohužel mílovými kroky, jak to vidí místní, to víte víc vy než já, který byl nejvýchodněji v Malé Fatře.
Shodou náhod jsem během posledních pár dní třikrát projížděl po trati Tanvald-Harrachov a vždycky mě při dívání se na tu líbeznou krajinu napadlo, jaké to bylo, když to bylo dřív. Z nesčetných komínů skláren stoupal dým, lidé chodili do práce x km přes kopce pěšky. Jak ten denní život vnímali? Připadalo jim to také tak romantické jako nám?
Díky.
Ty krávy mám zachycené na kratičkém videu
https://www.youtube.com/watch?v=ZdL-yRENqXo
S tou autenticitou jsem to myslela maličko jinak. "Západ" je plný muzeí, ukázek "tradičních řemesel", v televizi jsou pořady alá z babiččiny kuchyně a tak. Mám pocit, že se lidi jakoby k těm kořenům pomalu vrací, nebo o nich alespoň přemýšlí, ale je to takové umělé. Na východě je všechno tohle ještě přirozené.
A o tom, jestli to obyvatelé vidí nebo viděli romanticky jsem se rozepsala v minulém díle. Jasně, že asi neviděli. Vím, že nikdo nemá právo těm lidem říkat, jak mají žít, že mají chovat ty krávy a jezdit povozem, protože nás baví se na to koukat.
Můžeme o tom debatovat, můžeme si nad tím povzdechout, ale to je asi tak jediné, co s tím můžeme dělat :-)
(přeformulovaný Jára Cimrmann)
Teď té autenticitě rozumím.
O víkendu jsem byl v Jeleni Hoře, projížděli jsme tam při loňské dovolené, tak jsem si chtěl město a okolí prohlédnout znovu, tentokrát bez starosti o kolo a zavazadla.
A cestou jsem ve vlaku narazil na polského dálkového cyklistu, pošťáka z Gdaňska.
Dali jsme se spolu do řeči, protože mi bylo jasné, že je to ten typ co spí někde na divoko a mě zajímalo jak to vidí Poláci u nich. Napovídal mi toho spoustu, hlavně kde všude v Čechách byl a jistě si nevymýšlel, protože jsme se shodli na detailech. Proč to vlastně píšu. Záviděl jsem mu, stejně jako vám, že nemá problém mluvit s "domorodci". Já půl dne musím umírat žízní než se zastavím někde u domu abych požádal o vodu, takže taková "necivilizovaná" krajina by pro mě byla jistě smrtelná. :)
Věř mi, že my oba s Luďkem jsme jako lidi spíš introverti a i pro mne je někdy žádost o vodu věc, kterou nedělám úplně ráda. A to jsme už žádali nejmíň tisíckrát, a jen asi 2x nám někdo odmítl nebo měl kecy (jednou v Německu, podruhé v Česku, tedy na Moravě, abych byla přesná, oni si Moraváci na to potrpí :-) )
Na druhou stranu, leckdy s vodou přišlo i něco víc, pokec, pozvání, dokonce jsme jednou náhodně oslovili i zdejšího "nákoláka" a tím ho poznali :-)))))
Znám dálkového cyklistu, co s sebou vozil, možná vozí dodnes, termosku, pomérně velkou. K večeru žádal od dobrých lidí teplou vodu, aby se nemusel umývat studenou.
Ještě jeden příklad. V Polsku, na Ukrajině, ale i na Balkáně nám lidi často říkali: "Ježiš, vy kupujete jídlo v obchodě? To je hrůza, to je samá chemie, my máme svoje maso, vajíčka, zeleninu, ovoce..."
Nebo když nás někdo náhodou na něco zval, hned se chlubil, že má zaručeně vše domácí...
U nás už jsme pokročili, potraviny globalizované, supermarkety, polotovary, éčka... Domácí chovy se už dávno zrušily, že se to jednak nevyplatí, jednak je to dřina. Ale postupně se začalo přicházet na to, že ta chemie v jídle je špatně, vznikl pojem BIO a najednou je to hrozná móda a životní styl, a kupují se farmářské potraviny a já nevím co ještě.
A přitom - není to vše vlastně zase krok zpátky? :-)
Na východě tohle všechno ještě jede postaru. Trochu je to tam ekonomická nutnost, trochu to ty lidi musí i bavit, trochu to je o tom, že neznají nic jiného, nezvykli si ještě večery trávit na internetu, o víkendu vyrazit na kolo, na dovolenou k moři.
Mně se na tom líbí ta přirozenost, s jakou tam vše funguje, a i ta částečná soběstačnost lidí.
Děkuji, že jste mě vzali s sebou
"Važte si toho, co máte. Až to objeví Němci, ošlapou vám to, zaneřádí a pak odtáhnou dál, objevovat něco nového."
Volně citováno (ta paměť!)z knihy L.Mňačka "Dlouhá bílá přerušovaná čára"
Ještě bych, když už jsme tady s Peggy začali "osobnější" debatu bych rád dodal, že za to, že jsem se odvážil jet na kole jinam než do Německa, tedy alespoň to toho Polska, může ona, tedy přesněji řečeno její blogy. Takže moc děkuju!
Vážně? No a jak se v Polsku líbilo? Přiznám se, že nesleduji úplně všechnny diskuse zde, zejména ty, co se zvrhávají...
PS: Pro mě jsou zase inspirací ty Tvé zrušené železnice v Německu, kdyby to nebylo od nás tak daleko...
Pro mě, zvyklého na Německo byl polský venkov zážitek. Když jsem překonal krizi z toho bince, který se leckde vyskytoval v míře větší než malé, tak mě tam začalo být fajn a rozhodně jsem tam nebyl na dovolené naposledy.
Mezi tím jsem byl už několikrát na víkend ve Vratislavi, která mě nadchla. (navíc je tam od nás pohodlné vlakové spojení)
Konečně mě některé věci docvakly, třeba proč mají dolnoslezští Poláci takový divný vkus.
Co pořád nechápu, proč jsou k nám přátelští, když koho znám, ten se na Poláky dívá zvrchu (i já to tak měl)
Za to, že nás Poláci mají rádi může fenomen v Polsku nazývaný "Poprostu czeski film". Podle našich filmů o nás soudí, že jsme všichni na hlavu a na momentalně zaostalé se prostě Polák dívá jinak :-p