Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017)
Část 2 - Transalpina, pasul Urdele 2.145 merů
Na začátek, na samý úvod, ještě než do toho Rumunska pořádně vjedeme, bych čtenáře ráda naladila. Jak se i v 21. století mohou v Rumunsku…
Pěkné,děti úžasné a prosím čím je živíte,že tohle zvládnou?
Děkuji, ale já právě chtěla ukázat, že na tom nic není, že to zvládnou i děti, když se trochu chce :-) Stravujeme se úplně normálně a obyčejně, bez nějakých dietních omezení, já se na tohle téma zmíním v dalším příspěvku, ale ráno normálně snídáme, poledne obědváme (když to jde, jdeme do hospody, jednak děti jsou naučené od školky na teplé obědy, jednak potřebujeme někde dobíjet telefony a tak - spáváme nadivoko), když není hospoda, poslouží obchůdek a nebo si něco občas vaříme i přes den. A večer, podle okolností, buď si vaříme nebo něco studeného, ale děti to večerní vaření milujou, takže i když se mi občas nechce (já večer moc jíst nemusím), žhavím vařič :-)
Jo, s jídlem je sranda. S dětma je to jako s Frištenským. Od deseti ráno se ptají, kde si dáme oběd a od čtyř odpoledne zase, co si uvaříme k večeři :-)))))
Jinak děti dokážou víc než si člověk myslí, furt je bere za malé a za přítěž, ale i u nich už to je z velkou měrou o hlavě. Ale pravda je, že bydlíme v Orlických horách, na kole jezdí do školy a ze školy a kolem nás jsou všude kopce. A taky jsme od jara dávali kopcovité víkendovky, zdolali jsme ten rok třeba Ještěd, nebo Hostýnské vrchy... prostě to chce vyrážet i jinam než do rovinek a ona ta fyzička naroste.
Takže je to trenink a nepoužíváš k vylepšení stravy do hor např.žvýkačky z Kolumbie?
To vůbec ne :-)))) O těch žvýkačkách jsem letos poprvé slyšela při nějaké besedě na Cyklofestivale.
Pro děcka je velkej doping návštěva McDonaldu, jenže v celým Rumunsku (resp. na naší trase) jich tehdy bylo jen asi 5, a to ještě první tři hned první týden....
Děti rychle regenerují.
Jel tatík cyklista (38) se synkem (12) na Říp. Tam a zpět cca 120 km. Přijeli uondaní, leč synek se už následující den dožadoval dalšího (delšího) výletu.
Otec (úředník) se dával "do kupy" cca 10 dní.
Tak to je super!!!
U nás je to u synka momentálně ve věku čerstvých 12 let o tom, že:
- výlet s rodiči - už zase? A kolik to bude kilometrů? A bude nějaká hospoda?
A potom přijede kamarád ze školy, jestli se nepojedou projet a to jede okamžitě bez řečí, do kopce, terénem, sněhem a přes popadané stromy :-) (záležitost teď poslední neděle)
(Žárlím jenom maličko, je to život.... Navíc v tu chvíli mu odpouštíme i domácí práce, jen ať kluci jedou...)
Už před časem jsem doporučoval skauta. On pak pojede i s vámi, když se vyblbne v oddíle. Je nejvyšší čas, oni i v tom skautu pak mají s puberťáky problémy.
Už jednou si tuhle myšlenku tady propagoval. Už jsem zapomněl kde přesně Peggy žije, ale přestavil jsem si, jak se já rozhodnu, že dám dítě do skauta. Tak jsem si vzpomněl, že nejbližší oddíl býval ve Šluknově. Kdybych si pořídil řidičák a auto a byl ochoten někde prosedět doby skautské schůzky, tak pak mi ještě na tom nápadu brzdí, že poslední aktualizace jejich stránek je z listopadu 2017, takže nejspíš už nefungují. :(
Takže někdy takové dobře míněné rady mohou být i radami hraběcími.
Naštěstí se mi podařilo zvládnout bez větších problémů úskalí puberty u všech mých děti i bez pomoci skauta.
Když není, tak není, to se nedá nic dělat. Proč ale ten nápad kvůli tomu dehonestovat na "hraběcí" nápad? Já přece netvrdím, že bez skauta se nedají děti vychovat.
V Lesovně se děti učí průběžně, po celý rok dovednostem, které ve skautu (Junáku) jsou jim předkládány hlavně teoreticky.
Více praxe mají na letních táborech.
-----------------------------------------------------
všechny naše děti "do skauta" chodily
To by byl pro nás další problém, kde vzít čas na tábor - :-))) měsíc a něco na kole, pak nějaký vandry s rodičema, pak děti u babiček ... pro mě je prostě nepředstavitelný dát dítě na tábor a jet na kolo v létě bez nich... přiznám se, že by mě to bez nich nebavilo.
jednou to stejně přijde, bral jsem to jako trenink na tu dobu a jet někam bez děcek pro manželství hodně prospěšné.
Nápad je to v pohodě, navíc myslím, že víš, kde bydlíme :-))) Pro mě skaut bylo to první, co jsem tady po okolí hledala jako kroužky, nejbližší oddíl je v 6 km vzdáleném městě, kam stejně jezdíme... a dá se dojíždět i busem. Ale schůzky tam mají každej pátek, a přesně jak píše petrp, i tady to funguje tak napůl, takže nepoužitelné. Navíc syn chodí do místních hasičů, což funguje lehce podobně. Za dobrý skautský oddíl bych byla ráda, bohužel to je jedna z nevýhod odstěhování se z města -> nedostatek kroužků pro děti.
Já jsem taky z vesnice, do kroužků to bylo daleko, tak jsem tam nechodil. Ale že bych tím třeba nějak stradal, nevim nevím. Uměli jsme se zabavit jinak
Když na druhou stranu vidím rodiče, kteří dají dětem na každý den dva kroužky, tak je mi těch děcek líto. Buď rada, ze bydlíte, kde bydlíte ;-)
Problém je, že dneska to "zabavit jinak" znamená u dětí v 90 % případů sednutí k počítači nebo mobilu... a jak si na to navyknou, vše ostatní je pak už nuda.
Souhlasím, že dva kroužky denně, i jeden, je moc, na druhou stranu, aspoň jeden nějaký fakt kvalitní týkající se něčeho, co je fakt zajímá, by byl super. Rodiče nejsou všemocní, aby se jim furt věnovali, hlavně už teď ve věku 10+...
No jo, pro nás byl trest domácí vězení a dneska je trest zabavit telefon a vyhodit ven :-D
Ale funguje to jako hrozba mnohem lépe.
Nikdo vás nesmí k ničemu nutit
Pokud se domníváte, že vám někdo ubližuje, obraťte se na PČR
... a další z Charty práv dítěte ...
Jo, práva dítěte. Synek včera přišel s tím, že shodili s kámošem blbostí spolužačce na zem mobil, prasklo sklo, oprava bude stát 1500, kluci ochotní se na to složit, ale ... doprčic, proč se muselo zrovna včera diskutovat o tom, že za dluhy dětí zodpovídají rodiče???? :-)))
(naštěstí děti zprávy nečtou, snad ... )
Být to v opačném gardu: "Už bylo na čase!"
8-)
Tak nevím, mám nachystaný pokračování, ale nechci to tady celý zaplácnout.... :-))))
Další díl "Sága rodu Zigáčkojc" ?
No tak, chtěla jsem, aby to bylo tematicky rozdělené, a navíc, dneska prý lidi nečtou dlouhý texty...
když jsou věty krátké, skoro holé pak nezáleží na délce textu :-)
Jen to sem dej. Aspoň tu bude i něco jiného než Francie :o)))
Ale Radko, já myslím, že ta Francie je narážka na Jindru. Je to tak? Jindru čtu velice rád, ale Peggy s dětmi, to je naprosto úžasné. CHCI TŘETÍ DÍL !!!!!!!!!!!!!!!!!! A prosím, moc prosím, co nejdříve. Díky.
Je to poslané :-)
PS: Jindru taky ráda čtu, resp. jeho blogy. Diskusí se raději neúčastním.
Dík.
Mohla bych, prosím, prosím, smutně koukám, neskromně pro příště požádat, aby rozdělení na části bylo viditelné i v diskusi?
Tedy, zda by šlo uvést, že se jedná o třetí, čtvrtý, pátý...díl nějak v úvodu v názvu?
Čtu tě hrozně ráda, ale někdy nestíhám a čtení si nechávám na chvíli, kdy bude dost času. Pak přelouskám několik dílů. Ovšem v takové chvíli již nemusí být blog vidět na první straně v blozích.
Prostě a jednoduše:-)) Šlo by udělat název: Přejeli jsme Krapaty, část 3.?
Chápu... něco s tím názvem udělám... ještě těch pokračování bude asi hodně, ještě nejsme zdaleka ani v půlce :-)))))
Dík za názor!
Ne, je to narážka na to, že je tu málo čtení o jiných destinacích než je Francie.
Reaguji na poznámku Peggy, že dnes lidé nečtou dlouhé texty. Asi ano, v tomto se s ní nepřu, ale já naopak její povídání hltám, délka mě vůbec nevadí, ba naopak, ráda si počtu ucelené vyprávění raději, než rozkouskované na několik pododdílů. Takže za mě, klidně celý příběh zde najednou, na délce nezáleží.
Já vím, mám to podobně :-)
Ale na něco jsem se musela vymluvit, když ten článek ještě dopsaný nemám :-)))))
Jo těch pár odstavců nemá smysl ani rozečítat. :) Budu muset někde v digitálním smeťáku vyšťourat ten starý program co uměl sadu blogů z nakole stáhnout a převést do Latexu jako jednu "knížku".
Pořád ještě nevylučuji, že to všechno sepíšu jednou i knižně.... ;-)
Ovšem, to už nebude zadarmo :-(((
Za to klidně nějakou kacku dám :-)
Knížka navíc má tu dobrou vlastnost, že si na čtenáře mohou jeho potomci 2x vzpomenout.
Poprové, když se ptají co by člověk chtěl k narozeninám - knihu
Podruhé, když vyklízejí pozůstalost a řeší kam všechny ty knížky vyhází.
;)
I jen jedna "zajímavá" vkladní knížka zkraje ředy způsobí mimořádný zájem pozůstalých o literaturu, kterou četl nebožtík ...
Píšu pokračování a napadla mě ještě jedna omluva (a výmluva) k rozkouskování textu. A to, že k jednomu blogu mohu přidat jen 20 fotek. Ono to třeba u zápisku z víkendovky bohatě stačí, ale vybírat dvacet fotek z šestitýdenní akce bych teda fakt asi nebyla schopná... takže i proto to rozděluji na kratší partie.
Díky za pochopení.
Dík za pěkný povídání- rád jsem zavzpomínal. Jel jsem to v r.2011 od Sebeše přes Obirsiu(poprvé v r.1997 po ještě lesní cestě Sebeš-Obírsia, pak na Petrosani) a na Urdele tehdy byly některé úseky bez asfaltu. Taky jsem se "radoval" z mylného vrcholu- ale byla to paráda a nezapomenutelný zážitek. Naštěstí nocleh na Obírsii a výjezd o sedmé, takže pálící slunko ještě nemělo tu pravou sílu. Až na vrcholu a při sjeudu bylo +38°C a stín nikde.. ;-)Pak následovaly kláštery....
Taky tě zdravím! :-)
Jo jo, tedy to musel být větší zážitek, já jsem někdy v devadesátkách přecházela pohoří Paring a Capatini s Kudrnou Brno pěšky a vybavuji si tu horskou kamenitou silnici se serpentinami.
No a potom jsme jeli s Luďkem ve 2001 jen tu severní část Transalpiny, z Brezoi podél řeky Lotru k Lacul Vidra a z Obârșia Lotrului na sever, to bylo moje první setkání s tím, že silnice, která podle mapy byla označená jako druhá třída, byla taková bahnitá kaměňačka, asfakt začal až někde v Sugagu, myslím.