blogy o životě s kolem i bez kola

NaKole.cz > Blog > Peggy > Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 2.

Jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (Léto 2017) - část 2.

Hrad Hunedoara

Foto: Autor

Další fotografie

Průzkum cyklostezek východní Evropy 2 aneb jak jsme přejeli Karpatský oblouk na kole s dětmi (léto 2017)

Část 2 - Transalpina, pasul Urdele 2.145 merů

Na začátek, na samý úvod, ještě než do toho Rumunska pořádně vjedeme, bych čtenáře ráda naladila. Jaké se i v 21. století mohou v Rumunsku vyskytnout silnice, a koho na nich může cyklista potkat?

https://www.youtube.com/watch?v=Isk553IVAF4

No ale zpět k našemu povídání. Průzkum cyklostezek východní Evropy, v tomto případě Rumunska, jsme začali v Jižních Karpatech.

První kopce se objevily za městem Deva, ale to jsme pořád ještě jeli podél řeky. Hrad Hunedoara je prý údajně jedním z největších hradů v Evropě. Byl boží, ale město jako takové příšerné.

Pořádné kopce se zjevily až ve městě Hateg. Vrcholky pohoří Retezat najednou vystoupily z oparu jako neprostupná zeď. Hlavně Šárka z nich byla jako u vytržení. Neměla z nich obavy, naopak ji přitahovaly. Ale pořád to byla sranda, pořád jsme jeli podél kolejí. Změna nastala až v Petrosani. Zde už začalo jít do tuhého, zde už jsme měli začít ukusovat nejvyšší zuby té pily. Pasul Groapa Seaca, 1595 metrů byl takovou první zatěžkávací zkouškou. Asfalt zmizel pět kilometrů před vrcholem stoupání, nervy maličko tekly, ale děti kopec zdolaly statečně. Klesli jsme do 1370 metrů k řece Lotru a na jejím břehu přenocovali. V noci mrzlo, což znamenalo, že následující den by mohlo vyjít pěkné slunečné počasí. Měli jsme totiž před sebou silnici zvanou Transalpina.

No a tahle Transalpina ve svém nejvyšším bodě dosahuje výšku 2.145 metrů. A jmenuje se to Pasul Urdele.

Měla jsem pocit, že mě ostatní členové mojí rodiny pošlou tam, co název tohoto sedla připomíná, ale nestalo se tak :-) Jsme už týden na cestě, v nohách máme asi 500 kilometrů, tak co to je pouhých 800 metrů převýšení.

Tato původně stará římská horská silnice vede napříč pohořím Paring. Není to tak dávno, co byla ještě kamenitá, asfaltový koberec byl po celé délce natažen v roce 2012. Pokud byste chtěli Transalpinu projet celou, museli byste začít víc na severu, v městě Sebeș. My jsme si tenhle úsek s Luďkem projeli v roce 2001, tentokrát jsme chtěli zkusit trasu jinou.

Stoupat začínáme hned zrána. Přemýšlím, proč se, proboha, silnice v Karpatech jmenuje Transalpina? Odpustila bych jim ten název jedině, pokud by to bylo kvůli loukám, skrz které budeme v nejvyšších partiích projíždět. Transalpina je vyhlášená motorkářská silnice a častý cíl víkendových výletů autem. Jestli plánujete Transalpinu na kole zdolat, vyberte si všední den. Potom budete mít jistotu, že budete na silnici takřka sami. Nám to vyšlo, bohužel, zrovna na neděli. Slunce pálilo jako divé, na nebi ani obláček a kolem nás se míhalo jedno auto za druhým. Občas zastavilo, posádka vystoupila, zrobila si selfíčko ve slunečních brýlích a zase jeli dál. Focení selfíček na horských silnicích je v Rumunsku nejnovější fenomén, větší než piknikaření. Výletníci nejezdí naštěstí nikterak rychle, a bezpečně se nám vyhýbali, i když jsme silnici místy málem křižovali. Stoupání na Transalpině (mluvím o úseku Obârșia Lotrului - pasul Urdele) je totiž poměrně vražedné, pod deset procent to nekleslo snad nikdy; v nejprudším úseku tachometr ukazoval i 13 - 15 %.

Ale to není na Transalpině zdaleka to nejhorší. To totiž přijde poté, co zdoláte vrchol. Tachometr ukazuje sice jen pouhých 2107 metrů, ale „to bude tím, že jsme jej dlouho nekalibrovali," uklidníte se a jdete si do stánku dát oběd a oslavit dobytí nejvyššího bodu celé expedice. Po jídle se chystáte na sjezd, ujedete asi dvě stě metrů, a to, co uvidíte, vám vyrazí dech; slabším povahám vžene slzy do očí. „Tohle nebylo pasul Urdele! Do prdele!" Silnice pod vámi klesá o dobrých 200 výškových metrů dolů a naproti se klikatí další serpentiny strmě vzhůru. A TEPRVE AŽ NA JEJICH KONCI JE SKUTEČNÉ SEDLO URDELE!

Slavili jsme předčasně. Nezbývá, než zatnout zuby, klesnout asi na 1900 a potom 250 m nahoru. Na třech kilometrech. A co je na tom celém k vzteku? Že na tom skutečném vrcholu není ani blbá cedule, u které bychom se mohli nechat vyfotit.

Ale to jsou jen drobnosti. Transalpina je dobrá výzva i pro náročné a zkušené cyklisty, ne jen pro rodinku s dětmi a odměna v podobě nekonečně dlouhého sjezdu je zaručeně sladká!

Ten den ujeto 58 km a 1200 metrů nastoupáno

Zkrácenou reportáž přímo z výjezdu můžete shlédnout v následujícím krátkém videu.

https://www.youtube.com/watch?v=YeVlWdDFPPQ&feature=youtu.be

Hodnocení: napětí * akce *** cyklistika *****

Zírala jsem, jak děti překonaly převýšení bez větších problémů. Víťu motivoval nový tachometr s výškoměrem, bavilo ho, jak metry přibývaly. Šárka zase obdivovala výhledy na hory kolem nás. Občas jsem získala dojem, že děti začínají pociťovat takovou tu prostou radost z toho, že něco dokázaly.

Pokračování příště....

Fotogalerie

29.03.2019 vložil/a: Peggy
karma článku: 5.58

Líbil se vám článek? Hodnotit mohou jen přihlášení uživatelé

[+]

Texty uveřejněné v sekci Blogy obsahují osobní názory autorů a nevyjadřují stanovisko redakce. Zveřejňování příspěvků v této sekci se řídí následujícími pravidly.

Diskutovat k blogu (41 reakcí)

Vytisknout

Přeposlat známému

Sdílet |