Ukrajina
„Z Ruska jedete?" zeptali se nás domorodci na Ukrajině.
„Da. To bývali vaši druzja, že?" nadhodili jsme téma. Ve zvědavosti, co na to řeknou.
„To bývalo. Teď už prý spolu zase nekamarádíme," odpověděli s úsměvem. Vypadali, že je jim to jedno. Starosti měli úplně jiné.
Tak trochu jsme…
Супер молодцы!!!
Super. Moc zajímavé čtení.
Děkuji
Jé, konečně zprovoznili diskusi :-)
Pěkné.
Včera večer jsem chvíli plánovala jednu cestu, byla jsem unavená, až jsem si řekla, že se mi ani nikam nechce. Dnes při kafíčku jsem si přečetla tento blog a už se mi zas možná někam chce. Ale bude to bez dětí :(
Video jsem viděla už kdysi a na víc fotek si někdy čas udělám.
Čas, čas, čas ... ještěže můžeme díky internetu pokračovat v přátelstvích navázaných na cestách.
To je tím obdobím. Venku hnusně, řádí chřipky... Mně se taky momentálně nikam nechce, ale ono to přejde :-)
hltal jsem ty předchozí díly, ale tendle byl nejzajímavější :-)
mám dva dotazy :-)
1/ jak plánujete cestu? všimnul jsem si zmínky o mapy.cz... plánujete to nějak nahrubo doma? podle čeho vybíráte, kudy pojedete?
2/ kolika jazyky ještě mluvíte?
na tomhle výletě to byla polština a ruština, jestli se nepletu. a když jste jeli do Benátek, tak jste mluvili i rakousky a italsky? :-)
Děkuji za dotazy :-)
Ad jazyky. To mě pobavilo. Nemluvíme pořádně nijak. Angličtina ze školy, ruština taky. Polština taková ta, když bydlíš blízko hranic a často tam jezdíš, tak pár slovíček dáš do kupy, domluvíš se, ale že bychom mluvili plynně polsky, to se říci nedá. Němčinu neumím a italsky už vůbec ne.
Ad plány cesty. Většinou si doma uděláme hrubou trasu. Abychom neminuli zajímavosti a pokud jedeme např. přes Polsko, tak si i vypíšeme seznam vesnic, abychom na křižovatkách netápali. Ale není to plán, kterého se striktně držíme. Třeba v tom Rusku jsme to úplně předělali, tam byla původní představa dojet do Kalugy, což je blíž k Moskvě než Smolensk. A pak pokračovat dál na Brjansk. Jenže po zkušenostech s provozem aut jsme ta větší města vzdali a radši se drželi vesniček. Trasu jsme pak měnili za pochodu operativně. mapy.cz se nám osvědčily, hodně se vylepšily, dají se stáhnout do mobilu jako offline mapy a celkem to sedí. I když ... vloni v Rumunsku tam taky byly chyby, ale ... ty byly i na google mapách, takže... :-)
PS:Smazala jsem si sama svůj příspěvek, protože tam byla hrubka a už to nešlo opravit :-))))
já tam žádnou nevidím. aspoň nic co bije do očí :-D
právě že jsem ten jeden příspěvek smazala, a napsala ho znovu, už bez chyby (snad :-) )
A pořád vidím, že je něco smazáno zakladatelem tématu, tak jsme to chtěla odůvodnit, jako že nemažu bezdůvodně :)
jo, mapy se osvědčili. ale trvalo mi to :-)))
Jaktože to vidíš, když je to smazaný???????!!!!!! :-)
jejda :-)))
Super, jsem rada, ze konecne funguje diskuze.
Jako obvykle super, uplne me z toho povidani chytla toulava. Bohuzel se teprve vylizavam z tezke chripky, tak jeste musim vydrzet.
Moc se mi libil zaver, tedy takove to shrnuti. Je fakt vedet, ze tato Cesta ve vas zanechala hluboky vjem.
Tak hlavně dej bacha, aby tě také nemázla za tu hrubici v přechozím příspěvku :o)))
"jo, mapy se osvědčili..."
Ale no tak... Jako že tam zapomněl dát uvozovky, že jo :-)
Přesně tak :o)))
Moje offline mapy dokážou být někdy hodně živé. :-)
Mapka uletěla?
jo, to je mapa? mě to připadlo jak toaleťák :-))
Vůbec jsem netušil jak skvěle umí lítat :-), tady už jde na přistání:
http://cyklopoustevnik.rajce.idnes.cz/2014_-...
Že tě napadne to natáčet, já bych se za ní asi hned rozeběhla. A na konci, to je co? Psi nebo ovce? :-)
dělá to béééé. takže psi :-D
Aha, to bude tím, že já to neměla puštěné se zvukem :-))))
Byla ve vzduchu během mžiku, honil jsem jí až na okraj srázu kopce a pak už jen bezmocně sledoval jak si přes čtvrt hodiny poletuje nad lesy kilometr daleko a 300m pode mnou. :-)
Nám jednou takhle v Roháčích frnknul stan. To byl docela průšvih, byl rok já nevím asi 1994 nebo tak nějak, stan mě stál 4 tisíce (to bylo hodně peněz pro studentku) a byl úplně novej, první akce s ním. Ráno jsme sundali tu vrchní plachtu, vyklidili z něj věci a v pohodě si venku vegetili, nijak nás nenapadlo, co přijde. Bylo to v nějaké dolince, ale dost vysoko, tak kolem 2 tisíc (jooo, tenkrát se ještě celkem dalo tam tábořit) a najednou foukl vítr z hor a ten stan nabral. Ten se nafoukl jak balón a letěl dolů ... naštěstí letěl jen asi 1 km, pak klesl, ale prodírali jsme se kosodřevinou, než jsme ho našli, jedna tyčka byla ohnutá... ale vydržel pak vlastně až do 2016, tedy přes dvacet let (v tom Rusku jsme s ním ještě byli, ale tam jsme přišli na to, že už trochu protejká) Ale od té doby vím, že nechat neukotvený stan nesmím!
Tož to jste dobří že jste stan vůbec našli, já se tam dolů pod ten kopec pro mapku nevracel (když jsem ho zrovna z té strany vylezl) a nechal jí tam k užitku ovečkám aby na pastvě nezbloudily :-).
Ale něco podobného jak vám se mi stalo před 19 roky ve švýcarských Alpách s rok starou brašnou – alpský průsmyk na klidné okrsce zavřený (a hlídaný – nepustili mě) kvůli sněhovým převisům po skalách nad ní, tak jsem to vzal boční pěší stezkou nad sousedním údolím – kolo v jednou úseku po kusech přenášel, bylo to ve strmém svahu, přední brašna po odložení ztratila balanc a už dělala kotrmelce pár set výškových metrů dolů k malému potoku, kde se zastavila. Naštěstí jsem shora přesně viděl kde zhruba přestala poskakovat, takže následná pátrací a záchranná mise byla úspěšná :-), a brašna dodnes pořád dobře slouží.
S tím stanem to bylo podobné jako s tou brašnou, on je uvnitř světle zelený, takže bylo zdálky docela dobře vidět, kde se nacházel. Jen se k němu prodrat tou kosodřevinou. A najít jsme ho museli, jinak jsme tu akci mohli rovnou zabalit :-(
S tou Tvou brašnou by člověka skoro až napadlo, že to je za trest za neuposlechnutí zákazu, že? :-) I když v našem případě taky, spávat se tam tehdy taky už pravděpodobně nesmělo, jen se to ještě tolik přísně nehlídalo.
Já ale nešel přes zákaz, na tu kamzičí stezku kde žádné sněhové sesuvy nehrozily mě navedli právě ti hlídači od zavřené silnice, když viděli že vracet se nehodlám.
Aha, já to pochopila, že zakázali vstup do nějaké oblasti, tak jsi ten zákaz obešel a šel jinudy :-)
Klííííd, "vona" maže jenom svoje....
Paráda. Ani se mi nechce věřit, že už je to 5. pokračování.
Děti mají můj obdiv za to množství ujetých kilometrů.
Kupodivu to s těmi kilometry není až zase takový problém. My máme rádi, když se něco ujede a oni to celkem vzali, přizpůsobili se, nenutíme je, berou to automaticky, že denně se jede zhruba tolik a tolik.
Jsou jiné oblasti, kde to trochu hapruje :-)) (např. sourozenecké vztahy, ale momentálně je už pár týdnů "lepší období", tak ať je moc nekritizuji...)
Jak to popsat, prostě dokonalé. Až mi přišlo líto, že už je konec.
Jooo, mně bylo taky líto, když cesta skončila. Děkuju! Ještě mám v zásobě loňské Rumunsko, pokusím se ho zpracovat co nejdřív.
bude pak nějaká další knížečka? :-)