Najeto: 440, 4 km (bez poslední etapy přes sedlo - dojetí pro auto)Převýšení: nevím, a ani to nemá cenu psát, protože by to bylo silně zkresleno sólovým přejezdem sedla v závěru. Profil trasy je ale skutečně v zásadě plochý a i šestileté dítě na šestnáctce kole tu bez větších potíží zvládalo denní…
Bezva shrnutí.
K té ochotě bych přihodil naši historku, kdy jsme poblíž Bad Muskau spali ve sportovním areálu na okraji fotbalového hřiště a správce, když večer přišel a viděl, že tam místní chlapi hrají fotbal, chtěl nám vracet zaplacené peníze - prý že nemáme klid.
Nádhera.
Skoro propadám lítosti, že jsem se na kole začala učit až v době, kdy děti dávaly za jízdy pozor na mě a ne naopak.... A dumám, jestli jsem natolik odvážná školačka, abych si takhle za pár let vyrazila s vnoučatama... :-)))
:-))) Četl jsem nejprve "na pár let", nikoli "za pár let", a říkal jsem si, že to je TEPRVE báječnej plán! :-)
Že by??? Inu, zařadím to jako svoji další metu "na důchod"...
Jak tě znám, tak myslím, že to vnoučata nemine. Svoji odvahu už jsi vyzkoušela.
Ale jo, sama za sebe nebo za vlastní potomky bych šla do lecčehos... Ale s děckama, co nejsou tak úplně moje vlastni, nevím nevím...
Zatím o tom mám čas přemýšlet, předběžně nezávazně mám první vnouče slíbené až k padesátinám. :-)
Krásně jsi to napsal ! "Už z dvoutýdenní cesty se vrátíte jako jiná, nová rodina." Moc hezký, to je ono. Máš bod. :-)))
Tohle se mi taky moc líbilo.
Opravdu krásný závěr, moc se mi libí Vaše rodinka. Vaše děcka mají štěstí. A jak jsem pochopila z Tvých příspěvků, mají štěstí i Tví žáci.
Taky všem říkám, že na putování na kole člověk nepotřebuje skoro nic, žádnou velkou fyzičku, jen chuť a odvahu vyrazit.