Na cestu do Maroka na kolech se vypravila rodina se čtyřmi dětmi. Spřežení tandemových kol a vozíků pojmenovali El Gafla, tedy karavana. Další pokračování cesty vypráví o jihu Španělska, které se stalo vstupní branou do Afriky.
V prvním vyprávění jsme se rozloučili na vlnách při pobřeží Středozemního moře, po kterých jsme sklouzli až dolů na jih Španělska. Cestou jsme stihli povodeň z přívalových deštů ve Francii. Vychutnali jsme si příjemné cyklostezky, vybudované v místech po zrušené železnici i šíleně rušné silnice a hektická místa, co už snad ani nejsou pro lidi. Monte Carlo bez chodníků, s vozovkami vedoucími skrz domy, pro mě dodnes zůstává noční můrou. Prohlédli jsme si futuristické Město umění a věd ve Valencii a po slunných Vánocích na skalním útesu kdesi za Almérií jsme uhnuli pár desítek kilometrů na severozápad od Malagy do proslulé vápencové skalní oblasti El Chorro.
Tady jsme pak strávili více než měsíc v jedné z mnoha obydlených jeskyní pod skalami. Byla malá, ale útulná. A my jsme rádi po dlouhé době vyměnili stan za pohodlnou postel. Aleš s kluky se pustili do modernizace a udělali nové okrouhlé okno a postupně přibyla i malá teráska, police na potraviny a spousta dalších vylepšení. Ani se nám odsud nechtělo odjíždět. Kromě super lezení je tu totiž každoročně spousta Čechů, kteří sem jezdí minimálně na měsíc, ale většina lidí tu tráví celou zimu. Našimi sousedy byli mladí Italové a jejich koza Luz a štěně Pablito představovaly pro naše děti zábavné zpestření. Koza obývala prostornou vybílenou jeskyni s matrací a žrala z nerezového nádobí. Její čerstvě nadojené mléko byla oprvdu lahůdka.
Dalším místním lákadlem je magický kaňon nad přehradou a Camino del
Rey – Královská cesta, vedoucí po úzkých lávkách na kolmých skalních
stěnách. U příležitosti vybudování přehrady po ní prý procházel
španělský král Alfonso XIII. Dnes je na mnoha místech porušená a
nástupní chodníky byly úmyslně strženy, aby se tam nechodilo. Je k ní
však možný přístup po kramlích a celá cesta je zajištěna jako via
ferrata, takže s lezeckým vybavením se tu člověk rozhodně nenudí. Tak
jsme vyzkoušeli i tohle. Pro Šimona to bylo opravdu dobrodružné, protože
ještě nedosáhl od jedné kramle k druhé, takže se v nástupním úseku
často ocital na smyčkách ve volném prostoru nad propastí. Daník s Kubou a
tátou to brali druhou stranou soutěsky přes divoký říční brod. Za
odměnu nám pak v zadní části kaňonu předvedla úžasný vodní balet
rozpustilá vydra.
No, a pak už jsme jen v místní lezecké hospodě naučili papouška říkat
Pepíku a jelo se dál. Ke břehům Afriky zbýval už jen týden jízdy.
Na
cestě do Maroka a zpět
Na vlnách
Expedice El Gafla – to jsou rodiče Katka a Aleš a čtyři kluci ve věku od dvou do jedenácti let. A také dva tandemy a dva přívěsné vozíky. Prostě karavana – arabsky El Gafla.
www.livepla.net/cesty_maroko.php