Na kole podél Berounky

První den: 58 km

Počasí na závěr srpna se vydařilo, přišly slunečné dny bez deště, tak jsem toho využil a vydal jsem se na další třídenní cyklovýlet. Tentokrát jsem si vybral jízdu podél Berounky. Začal jsem v Rakovníku a po cyklostezkách jsem jel na Křivoklát. Tady jsem byl nadšen. Jelo se úplně mimo provoz, asfalt se střídal s pevnou šotolinou, dobré značení, prostě paráda. Alespoň jsem si spravil náladu po té strastiplné cestě vlakem od nás, do Rakovníka. Z České Lípy do Loun nejezdí jiný vlak než „courák" co staví na každé mezi. K tomu mi navazovaly další dva couráky. Přes pět hodin v takovém vlaku. Pak jízda na kole z Rakovníka na Křivoklát byla pro mě balzámem. Na Křivoklát jsem to vytlačil, kouknul jsem na nádvoří a mazal jsem dál. Berounku jsem přejel v Roztokách a stoupal do kopce. Na vrcholu jsem si vybral cyklostezku č. 0050 a po ní sjel zase k řece. Chvilku se pak jelo po silnici a pak už dále vedla jenom cyklostezka. Tady se jelo taky moc hezky, asfalt se střídal s pevnou šotolinou, fakt pěkné svezení. Tady někde jsem se zastavil na párek v rohlíku a kofolu a při konzumaci pozoroval tři vnoučata ve věku asi 12 - 15 let, jak si dávají závody na kolech s dědou. Jezdily tam nějaký malý okruh a dědu uhnaly. Děda poslední okruh vzdal a sotva lapal po dechu. Ta vnoučata jsou všechna stejná. I já musím s našimi vnoučaty závodit a už ne vždy zvítězím. Dále pak je z Berouna do Srbska uzavřená cyklostezka. Radka a ijop mi tady na webu poradili, kudy uzavírku objet. Jelo se po silnici, takže dobrý. Jinak celkem v pohodě jsem dojel na Karlštejn, přes tu pěší zónu kolo způsobně vedl až pod hrad, kde je značka zákaz vjezdu cyklistů. Vztekle jsem se s kolem otočil, nějaký děda na mně volal, že se to dá někde horem objet, ale já mu poděkoval za informaci a řekl jsem si, že když nás, cyklisty, někde nechtějí, tak tam já nemusím. A mazal jsem se do kempu ubytovat. Kemp je to tak, řekl bych, druhá kategorie. Ale pro nenáročného turistu, jako jsem já, plně vyhovující. Já potřebuju teplou sprchu, čisté záchody, a místo, kde si můžu postavit stan. A tady měli ještě kiosek otevřený do noci.

Druhý den: 95 km

Ráno bylo hodně rosy, takže bylo obvyklé sušení stanu a vyrazil jsem kolem půl desáté. Střídala se levá a pravá strana řeky. V Dolních Mokropsech mají na břehu řeky skvělé občerstvení. Bylo teplo, tak jsem si tam dal nealko pivo, pokoukal na řeku a ani se mi odtud nechtělo. Zádrhel nastal ale v Černošicích. Najednou cedule zákaz vjezdu na cyklostezku a objížďka po druhé straně řeky. Chvilku čekám, zda někdo nepojede, abych se zeptal, je-li to průjezdné. První mi řekl, že před týdnem to bylo opatrně průjezdné, teď neví. Po chvíli přijíždí druhý a říká, že se vrací. Průjezdné prý to není. S nedůvěrou se tedy vydávám na pravý břeh, na objížďku. Podle uzavírací tabule vede po cyklostezce č. 8100. No první polovina byla dobrá. Byla značená, jelo se po dobré silnici, tak uspokojen si to švihám, doufám, že k Radotínu. Ale za to druhá půlka. Značení žádné, cesty mizerné, věčně jsem stál a lovil v mobilu kde jsem a kudy dál. Ještě, že my, důchodci, můžeme jezdit dopoledne, takže bylo koho se ptát. Přejel jsem někam až k Lahovicím k dálnici a zase se ptám na cestu. A když mě poslali k řece, že tam je lávka a po ní, že přejedu do Radotína na svoji trasu. Spokojen tedy přijedu k řece pod silniční most a lávka nikde. Koukám vpravo i vlevo, a co dohlédnu, tak lávku nevidím. Tak se chci otočit a jet zpátky, když najednou si všimnu, že pod mostovkou silničního mostu je zavěšena cyklistická lávka. Zajásám, najdu příjezd k lávce a na druhé straně řeky jsem hned. Proti plánu jsem ale nabral zpoždění, tak pospíchám, držím se trasy A1 a najednou zjistím, že jedu podle Vltavy. Úplně jsem zapomněl na soutok Zastavím a přemýšlím co dál. Vrátit se, najít soutok anebo pokračovat dál? Chci dnes kempovat v Mělníce. Nakonec jedu dál. Čím se ale víc blížím k Praze, tak si vyčítám, že jsem se nevrátil. Jedu přes pět hodin v couráku a nakonec se nevrátím pár kilometrů k soutoku. No chyba. Příště až něco důležitého minu, tak se určitě vrátím. Při průjezdu Prahou jsem se držel Vltavy. K Barandovskému mostu jsem jel po levém břehu a za Barandovským mostem po pravém. Využíval jsem výhradně cyklostezky nebo jízdu po náplavce. Komplikací byl ale průjezd pod Jiráskovým mostem. Přes celou cestu policejní páska a hlídkující policista. Tak se otočit a jet zase zpět k výjezdu z náplavky. Až doma ze zpráv jsem zjistil, že tam našli utonulého. U Národního divadla jsem kolo vedl po chodníku i když někteří cyklisté tam na kole jezdili. Prahu jsem opustil po pravém břehu Vltavy. Vltavu jsem opustil u Klecan a přes Odolena Vodu a Zálezlice se vrátil zpět k Vltavě. Byl jsem připraven na to, že pro překonání schodů parovodu sundám z kola bagáž. Nakonec jsem to ale zvládnul bez sundavání. Nahoru to šlo dobře. Kolo i s bagáží mi váží okolo 32 kg. A to do schodů ještě unesu. Horší to bylo dolů. Levou rukou jsem kolo nadlehčoval, pravou brzdil brzdou zadní kolo drncající po schodech. Pak už do kempu v Mělníku to byl jenom kousek. Dorazil jsem před sedmou. Kemp je to kvalitní, dostatečné množství chatek, záchodů, umyvadel a sprch (čistých), výborná restaurace s terasou, všechny cesty vyasfaltované a prostory pro stany a karavany vyspádované, takže při dešti se netvoří kaluže. A vedle Kauflad a koupaliště.

Třetí den: 70 km

Další den byl jen o dojezdu domů. Vybral jsem si cestu, tak abych si projel Kokořínský důl, kde jsem již delší dobu na kole nebyl. Z Mělníka tedy stoupám na Chloumek, Lhotku a kolem rybníků mířím na Kokořínský důl. Ještě než jsem tam dorazil, na chvíli se zastavuju u rybníka Harasov. Zrovna se tam chystá na vodu skupina dětí. Docela mně udivuje, jak někteří jedinci jsou na vodě zdatní. Po chvíli odjíždím a projíždím Kokořínský důl. Vždy mně udiví, jak je celá oblast zelená. Ta zeleň je taková sytá. Ať už to jsou stromy nebo rostliny nebo tráva. V Ráji se vždy zastavím na občerstvení. Při odjezdu z Ráje jsem zjistil, že nemůžu řadit na největší převodník. Lanko řazení z půlky prasklo, rozpletlo se a zůstalo to viset jen na pár vousech. Co s tím? Vyměnit (náhradní lanko mám sebou) nebo to zkusit dojet, jenom na prostřední převodník? Nakonec se rozhoduju jet dál a když to nevydrží, tak lanko vyměním. No vydrželo až domů. Takže jsem projel Doksy, pak Mimoň a domov v Jablonném v Podještědí.

Byl to hezký cyklovýlet, až na tu chybu se soutokem.

Fotky jsou zde: http://vlaky.rajce.idnes.cz/Podel_Berounky/