Bikování po lesích a loukách Lužických hor - švih 1/2016 - hodnocení akce

Milí příznivci biku a bikování :-)

tento rok jsem se rozhodla pořádat bikové projížďky a srazy, na které jste všichni srdečně zváni. Cílem je dát do kupy veselou partu aktivních jezdců, kteří mají chuť sdílet své trasy a zkušenosti nejen v digitálním prostoru, ale hlavně v terénu.

První z těchto akcí se uskutečnila v sobotu 2. 1. 2016 a vedla po lesích a loukách Lužických hor. Chladno a zataženo zjevně odradilo řadu nadšenců, nicméně skalní bikeři se nedají jen tak odradit. V Liberci na nádraží čekal Pavel z Turnova se svým vymeděným Spešl bikem, tak jsme se společně vydali vlakem do Rynoltic. Za družného hovoru a pozorování zasněžené krajiny nám cesta rychle utekla a už jsme stáli na opuštěném nádraží držíce kola.

Přivítala nás bíle pocukrovaná krajina, na střechách, na loukách i na polích ležela tenká vrstva sněhu. Silnice trochu klouzala, ale bezpečně jsme se dostali k lesu. Po lesní cestě pokryté tenkou (2-3 mm) vrstvou sněhu jsme dosvištěli do Petrovic. Minuli jsme kostel, venkovská stavení a roubené chalupy a pokračovali do kopce, na cestě nás však překvapila ledovka (20 m cesty pokryté mohutnou vrstvou ledu), která nás donutila slézt z kola a opatrně kolo převést. V dřevěném přístřešku pod zříceninou hradu Sokol  jsme si dali horký čaj a pak se ponořili do hlubokého hraničního hvozdu. Cesta vinoucí se po jižním svahu Hvozdu (750 m), kde jsme překlenuli nejvyšše položené místo na trase ležící v 525 m n. m., nás zavedla na uklouzanou silnici do Krompachu. My se však rozhodli pro terén a metelili po lesní cestě do Mařenic. Vynořili jsme se u hospody U Tří lip, ale na jídlo jsme se stavili v Dolní Světlé v Celnici. Odměnili jsme se královskou hostinou - dali jsme si pivo (Pavel si pochvaloval Cvikov, já si dala Plzeň), vynikající česnečku s opečeným chlebem a kupou česneku a pečeného králíka bramborovým knedlíkem + červené zelí :-p

Napraní k prasknutí jsme už po silnici švihali do Cvikova, přejeli náměstí, vzali to polní cestou do Lindavy. V bílé mlze jsme jen mohli tušit kopce (vulkanické kupy), které utváří charakter tohoto území (příště snad bude příznivější počasí i viditelnost). V Lindavě jsme se zastavili na pustém nádraží u zrušené železniční trati (smutné nádraží, kde už vlak nejezdí) a pokračovali v cestě. Vzali jsme to po zelené podél meandrů říčky Svitávky, do kopce přes Kovářský vrch a po zpevněné lesní cestě se svezli z kopce do Velkého Valtinova. Bylo lehce po půl třetí a za půl hodinky nám jel vlak, tak jsme v klidu dojeli do Jablonného na nádraží, zakoupili si jízdenku a rychlíkem se vrátili do Liberce. Rozloučili jsme se v Liberci před nádražím v 15.45.

Shrnutí: urazili jsme 42 km (2/3 po zpevněných lesních a polních cestách, 1/3 silnice) se stoupáním 735 , lesní cesty umrzlé pokryté tenkou vrstvou sněhu, chladno + mlha + zataženo s teplotami -2°C ve vyšších polohách - těsně k 0°C v nižších polohách, pocitově tepleji (jeli jsme svižně), po silnicích to trochu smekalo, dorazili jsme však ve zdraví. Pokud mohu hodnotit, tak akci považuji za zdařilou (i Pavel se tvářil pokojeně, tak snad se mu to líbilo a pošle fotky :-)) a těším se na příští!