Okružní cesta přes nej-Z-bod

Píšu blog. Napíšu to na rovinu: Nic z toho nemám. Jen dobrý pocit, ale to bylo vždy. Dobrý pocit, podělení se o zážitky, mít zde možnost dozvědět se o cestách jiných cyklistů, inspirovat se, získat radu, přátelství, podiskutovat i o necyklo. Vím, já tu moc nediskutuji, mnohým se může zdát, že mě zajímá jen sníh. Alespoň jeden blog za rok vytvořit můžu. Vždyť já vlastně ani moc necestuji.

Na rok 2021 jsem plánovala objet Lago di Garda, projet se nad jezerem po nové cyklostezce. Rok 2021 je tu, cesta se nekoná. Loni byla cesta do zahraničí též ohrožena. Tehdy vznikl náhradní plán na okružní cestu po ČR:

Labe - Ohře - Smrčiny - Český les - Všerubská vrchovina - Šumava - Vltava - Jizera.

Vzhledem k času a touze někam jet došlo v květnu 2021 k razantnímu zmenšení zamýšleného okruhu.

Délce, slohovému útvaru a postupu se zde meze nekladou a tak jako existují romány v dopisech, předkládám k nahlédnutí cestopis ve formě fotografií:

https://jana-l.rajce.idnes.cz/Pres_nej-Z-bod/

Ve 4 dnech jsme ujeli pouze 245 km po suchých a mokrých cestách s nejrůznějšími povrchy. Nejvíc zdržující bylo kamení a bahno. Užili jsme si rovinu i prudká stoupání a delší sjezdy. Většinou jsme byli na cestách liduprázdnou přírodou. Široko daleko nikde nikdo. Počasí mělo svůj režim, slunce se střídalo s přeháňkami a my jsme tomu přivykli. Věděli jsme, že přeháňka bude krátká, že zase uschneme. Ochranu před prvním deštěm nám poskytl altán v geologickém parku rezervace SOOS v Hájku. V Chebu se dalo ukrýt ve vyhlídkové věži Vávrovy lávky přes Ohři, v Horním Slavkově jsme strávili chvíli v průjezdu na náměstí, výbornou ochranu před lijákem poskytly smrčky u silnice mezi Čistou a Krásnem.