Litvou na kole (2)

4. den - cesta z Trakai do Palušé

Vstáváme po osmé hodině, snídáme, balíme. Líbí se mi ranní, vlastně už dopolední klid bez zbytečného spěchu. Nic nás nehoní. Každé ráno nezapomínáme po probuzení na ranního panáčka na „spálení červa". Asi za hodinu sedíme v sedlech a šlapeme na lov cache nedaleko kempu. Marný boj, nenalezeno. Obloha je jasná, vypadá to na pěkný den, ale první kumulky začínají naskakovat dost brzy, odpoledne asi sprchne. Je teplo. Jedeme zpět do města Trakai a zastavujeme se v cafe baru, dokupujeme zásoby na cestu a fotíme.

Zvěčnil jsem si výrazně natřenou rybářskou pramici na břehu jezera. Ten samý záběr jsem pak viděl na přednášce cyklocestovatele Martina Stillera o cestě po Litvě, který tudy jel v roce 2005. Z Trakai pokračujeme po vedlejších silnicích do Rubežius, Lentvaris. Dalším naším cílem je hlavní město Vilnius. Před vjezdem do metropole se zastavujeme u Marine Voke, kde GPS Garmin určuje souřadnice další cashe. Tentokrát jsou lovci úspěšní, skóre je 3:3.

Po poledni vjíždíme do Vilniusu a poměrně snadno, díky vyznačené cyklostezce, nalézáme Radniční náměstí, kde je umístěno informační centrum. Zřizujeme hlavní stan v letní restauraci přímo na náměstí a rozdělujeme se na prohlídku města. Dáváme pivo Švyturys a pozorujeme život na litevském „Václaváku". Po návratu Jitky a Mirka z prohlídky historického centra, jdeme i my starobylými uličkami směrem ke Katedrálnímu náměstí. Město je doslova obsypáno kostely katolickými, nekatolickými i pravoslavnými. Historické centrum Vilniusu je zapsané na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO.

Na chvíli se zatáhla obloha a přišla malá dešťová přeháňka. Pak se udělalo znovu hezky a nad městem se vznášejí horkovzdušné balóny. Po prohlídce města Mirek s Milou jdou lovit Vilniuské cache. Úspěšní nebyli. Hledáme hlavní vlakové nádraží. Protože máme oproti našemu itineráři trochu skluz, pojedeme do Ignaline, města na hranici národního parku Aukštajtios, vlakem. Ten nám odjíždí ve 20:34 místního času. Kupujeme jízdenky a nakládáme kola do chodbičky vagónu. Ta se mohou dávat do prvního a posledního vagónu, aspoň nám to tak v informacích vysvětlili. Samozřejmě to bylo špatně, protože v tomto vlaku byl vagón na přepravu kol na konci vlaku a my vlezli do prvního vozu. Vlastně jsme zaskládali mašinfírovi vchod do strojovny. Pan dráha s tím ale nedělal problém, tak jsme v klidu cestovali. Vlaky jsou v Litvě slušné, relativně čisté, aspoň ten co jsme s ním jeli a pohodlné. Trať je širokorozchodná, tudíž i vozy jsou větší. Do cílové stanice přijíždíme už za tmy.

Nádraží ve Vilniusu je nové moderní evropské nádraží, to jsem si myslel do okamžiku, než jsem byl nucen navštívit WC v suterénu budovy. Byl to nepopsatelný čichový a estetický zážitek, no hrůza. V Litvě většinou převládají turecké záchody „s čistotou," kde jde o strach.
Po příjezdu do Ignalina kupujeme u pumpy pivo v plechu a jedeme po tmě s blikačkami 7 km po prázdné silnici do Palušé, kde je hned na začátku vesnice na kraji jezera tábořiště. Před půlnocí stavíme stany, sedíme u plynové lampy a hodnotíme dnešní zážitky. Kousek vedle nás je zaparkované auto s jihlavskou značkou.

Dnes jsme ujeli na kole 45 km, doba jízdy 02:38 hod, vlakem 51 km. Celý den bylo jasno, teplo, odpoledne krátká přeháňka.

5. den - cesta po národním parku Aukštajtios

Aukštajtios znamená v litevštině vrchovina. Národní park tvoří nekonečně hluboké lesy o rozloze 300 km2, protkané více než 200 široce rozvětvenými jezery.

Brzy ráno u auta rachtají Jihlaváci a odjíždějí. Probouzíme se po do krásného rána. Dopřávám si s Milou koupel v jezeře. Přijíždí klučina a představuje se jako strážce národního parku. Slušně nám vysvětluje, že máme postavené stany na pláži a že tady se stanovat nesmí, jsme v národním parku, místo pro stany je o kousek dál na okraji lesa. Máme stany okamžitě sbalit a přestěhovat se za cedule. Pak zjišťuje odkud jedeme. Když jsme mu řekli že z Česka, udiveně kroutil hlavou, „vloni tu za celý rok byli tři Češi a letos za poslední tři dny je to samý návštěvník z České republiky". Potom nám ještě na mapě parku ukazuje, kde můžeme po cestě nocovat. Tak jsem si vzpomněl na naše ochranáře, „ekoteroristy", ti by nám vypálili za špatně zvolené místo pro stany hned pokutu. Urychleně balíme bagáž a přesunujeme se o kousek dál pod stromy na lavičky a snídáme.

Všímám si přicházející velké skupiny lidiček, evidentně studentů s postarším profesorem v čele, co si obdivně prohlížejí každou travinu a dělají si „vědecké poznámky". „To budou určitě Češi", říká Mirek. Ano jsou to Češi, studenti z UK na studijní cestě po Pobaltských národních parcích. Večer se s nimi potkáváme v kempu v Palušé, kde mají zaparkovaný autobus.

Dopoledne vyjíždíme do vesnice Palušé, která je rekreačním centrem na břehu jezera Lúšiai. Nachází se zde celodřevěný kostel postavený v roce 1750, jeden z nejznámějších v Litvě. Je tu i restaurace a nový, dobře vybavený kemp hned za kostelem. Rozhodujeme, že další noc strávíme tady a začínáme šlapat do pedálů krásnou krajinou vrchoviny směr Šakarva, Darželiai a Ginučiai. Po cestě Jitka chytla první a poslední defekt na našich cyklo-prázdninách. Lepení duše bravurně zvládá sama.

Navštěvujeme rozhlednu nad jezerem Almajas. Je vybudovaná na telekomunikačním stožáru a je z ní kouzelný rozhled na celý národní park. Další zastávku máme Ladakalnis (Ledová hora) nejvyšší vrchol národního parku. Našim cílem je vesnice Ginučiai s mlýnem a vodním náhonem. Dopřáváme si odpočinek v občerstvení u náhonu. Objednávám si pivo Utenos a čeburekai, místní specialitu rychlého občerstvení. Po cestě vidíme hodně čápů, kačen, rybářů a nádhernou krajinu. Jednotlivá jezera jsou propojena kanály, kterými proplouvají vodáci na kánoích. Počasí nám přeje, pokračujeme přes vesnice Trainiškis, Vaišnivnai a přes Ignalina zpět do Palušé.

Po osmé hodině večer jsme znovu v Palušé a stavíme stany v kempu u dřevěného kostela. Budova kempu je nová a dobře vybavená. Kromě nás je tady autobus již zmíněných studentů z UK a ještě jedni cykloturisti, tuším že angláni. Večer jdeme do restorantu na pivo a jídlo. Škoda že neměli „cepelíny". Mila při odchodu z hospůdky loudí a odnáší si pivní sklenici s logem pivovaru Utenos.

Dnes jsme ujeli na kole 54 km, doba jízdy 03:13 hod. Celý den bylo jasno, teplo.

6. den - cesta z Palušé do Jürmala v Lotyšsku

Vstáváme s Mirkem brzy a jedeme na kolech „na lehko" do Ignaline na vlak, který odjíždí v 5:31 do Vilniusu a odtud pokračujeme do Kaunasu. Podle plánu se vracíme pro auto. Na nádraží nám paní pokladní prodala lístek jen do Vilniusu. Tam že si můžeme teprve koupit jízdenku do Kaunasu, protože to je jiná trať. Vagón jsme tentokrát zvolili správně, na konci soupravy a využili i držáky na kola. Cesta proběhla bez komplikací i s přesedáním. Vystupujeme na nádraží Kaunas 1. Tady to už známe, jeli jsme kolem na kole první den a neomylně směřujeme k motelu jacht clubu. Trocha napětí, jestli auto bude po čtyřech dnech na svém místě a už nakládáme kola na střechu a jedeme zpět přes Utena, Panevéžys do Palušé za holkami, které si užívají krásného dne.

Po příjezdu kolem druhé hodiny odpoledne nakládáme zbytek věcí do auta a vyrážíme na sever po silnici Via Baltika směr Lotyšsko. Za městem Šiuliai odbočujeme na Križiu kalnas (Hora křížů), kam přijíždíme po šesté hodině odpoledne. Nábožensky významné místo působí zvláštně, až mysticky. Na památku kupujeme ze dřeva vyřezávaný obrázek a dřevěnou sošku. I tady mají kačeři zaměřený poklad, který úspěšně nalézají.

Pokračujeme v jízdě přes Joniškis a ve 20:00 hod projíždíme lotyšské hranice. Naším cílem je Jürmala, kde se chceme ubytovat v nějakém kempu na pobřeží Baltského moře a zítra na kolech navštívit hlavní město Rigu. Již za tmy přijíždíme na most přes záliv, kde se vybírá mýtné. Nemáme ani jeden lat a automat na rozměňování eur není v provozu. Nechceme riskovat pokutu, tak se marně snažíme vyměnit eura u hlídky policistů. Ti nám nakonec ukázali, že máme jet dál. Hledáme kemp. Je znát, že Jurmala je přímořské letovisko. Provoz na silnici je i o půlnoci velký.

Camping Nero je docela drahý a úplně přecpaný. Máme problém najít místo pro auto a dva stany. Rychle stavíme obydlí a žvaníme venku u plynové lampy, piva v plechu a slivovice. V sousedství je rušno, dva chasníci tam ručně „krotí" hlučného ožralu. Přichází to řešit místní ochranka. Z vedlejšího stanu vylézá nervní Češka, že nemůže spát, že ji rušíme. Snažíme se sice bavit potichu, ale stejně má smůlu. Kemp ještě v jednu hučí jako úl.

Dáváme se do hovoru se sympatickou dvojicí mladých manželů z Litvy, kteří jsou tu na dovolené. Hojně s nimi popíjíme slivovici a vyjídáme jejich zásoby. Litevka je pozorná hostitelka. Bavíme se většinou rusky. Mile to „jede" po slivovici, až čumím a kde chybí slovíčka, přijdou na řadu obrázky malované v notýsku. Ve 2:30 nás už přichází slušně upozorňovat ochranka kempu, že máme jít spát. Jdeme s Milou na pláž a čekáme na východ slunce. Je to nádhera. Do stanu zalézáme až za světla.

Dnes jsme ujeli na kole 10 km, doba jízdy 0:35 hod, vlakem 98 km, autem 350 km. Celý den bylo jasno, teplo.

7. den - cesta z Jürmala do Rigy

A rána jsou zde krutá. Vstáváme po osmé a ač se snažíme sebevíc, vyjíždíme na dnešní etapu před polednem. Auto zůstává na parkovišti i s brašnami na kola, „na lehko" projíždíme město Jürmala. Potkáváme dvojici cykloturistů z Valašského Meziříčí, kteří jsou na okružní jízdě po pobaltských republikách a nyní jedou z Estonska.

Jürmala je moderní přímořské rekreační centrum. Nacházíme zde dlouhé pláže, duny, zalesněné plochy, restaurace a obchůdky. U moře jsou spousty lidí, kam až oko dohlédne. Voda v Baltu je kupodivu docela teplá. Jedeme po pěkné cyklostezce do Rigy. Stezka lemuje železniční trať mezi lotyšskou metropolí a Jürmalou, na které jezdí osobní vlaky několikrát za hodinu. Cesta nás zavedla na nábřeží při ústí řeky Daugavy do Rižského zálivu, kde se fotíme a obdivujeme město.Vidíme šest bílých lincolnů s nevěstami, které se na nábřeží fotí. Novomanželé tady věší na zábradlí kolem řeky visací zámky pro štěstí. Těch zámků jsou tu desítky, na některých jsou vyrytá i jména a datum.

Pokračujeme do Starého města kolem Rižského hradu, kde je prezidentské sídlo, Rižského dómu a kostela sv.Petra, na náměstí jemuž vévodí secesní dům Melngavlju nams ( Švábský dům ), zde také sídlí informační centrum. V zahradní restauraci si zřizujeme stanoviště a postupně se střídáme při prohlídce města, které se nám líbí daleko víc než Vilnius. Nebe se zatáhlo a dopolední sluníčko vystřídala zatažená obloha a občasná přeháňka.

K večeru vyjíždíme po stejné cestě zpět do Jürmaly k autu. Po cestě se musíme chvíli schovat před silným lijákem, ochladilo se. Již za tmy a silného deště nakládáme kola na střechu „bublinek" a jedeme zpět, směr Litva. Nocovat plánujeme u jezera vedle silnice, které jsme ale po tmě nenašli a tak zastavujeme na farmě „Liči" před Jelgavou u motorestu, kde je cedulí vyznačeno místo pro stanování. Je noc, prší a blíží se bouřka. Rychle stavíme stany, dáváme pivo v plechu a jdeme spát.

Dnes jsme ujeli na kole 66 km, doba jízdy 3:48 hod, autem 68 km. Přes den bylo jasno, teplo, odpoledne a večer zataženo, déšť, bouřka, chladno.