Poříčí Dyje, tj. celá jižní hranice Moravy, ač nemá přitažlivosti hor, řadí se ke krajům turisticky vábným a hojně navštěvovaných. Je zde hojnost lesů, voda, příznivé klimatické poměry a klid. Kdo zlákán je dobrou pověsti vinného moku, nemá daleko do blízkých vesnic. Lány vinic a řady zádumčivých vinných sklepů za humny, to jsou její příznaky.
Za slunného, horkého červencového dne, kdy na nebeském blankytu není ani obláček, vyrážím na svou krátkou cestu po moravsko-rakouském příhraničí. Startuji z Hrušovan nad Jevišovkou (178 m) a přes Hevlín (182 m) mířím do rakouského města Laa an der Thaya (181 m). Dělám okruh po městě a zajíždím k místnímu termálnímu koupališti, ale pouze na výzvědy. Kola je nutno zaparkovat před branou a bagáž bez dozoru nemohu ponechat. Jihovýchodním směrem vyrážím z města a mířím k zřícenině hradu Staatz, který stojí na kopci vysokém 332 metrů nad mořem. Po dobytí švédskými vojsky se hrad změnil v rozvalinu, dodnes jsou zachovány zbytky první brány a část paláce se zbytkem románského okna. Na špici útesu je ještě zbytek hradní věže. Zřícenina hradu je volně přístupná a výstup se vyplatí pro působivé vyhlídky do rovinaté krajiny. Na úpatí hradního kopce je skalní hlediště, kde se v létě konají produkce muzikálů.
Motám se pod hradem (229 m), dělám pár obrázků a v horkém odpoledni jedu dál, jsa obtěžován bodavým hmyzem. Jedu do obce Neudorf bei Staatz (202 m) a na náměstíčku odpočívám a nabírám svůj denní příděl pitné vody. Cesta začíná poněkud stoupat a tak jedu v potu tváře do další osady jménem Zlabern (261 m). Blíží se večer a tak se začínám poohlížet po vhodném místě, kde bych se mohl usalašit k přespání. Ocitám se u nějakého tajemného objektu (něco mezi kapličkou a márnici), na stěně umyvadlo s tekoucí pitnou vodou, takže je rozhodnuto, odsud mě už nikdo nedostane. Provádím očistu zpoceného těla, vařím kafé a chystám něco k večeři. Po celou dobu mě štípou buci (ovádi) a hordy komárů. Po západu slunce ulehám na lavici, v kteréžto poloze vytrvám až do rána.
Ze spacáku vylézám v 6,00 hod. Balím cajk, vařím kafé a po úklidu bivaku sedám na kolo. Následuje 3km stoupání do výšky 411 m. Jedu lesem, proti nízkému slunci, které mě oslepuje a tak musím dávat pozor na cestu. Konečně jsem na vrcholu stoupání a přede mnou se tyčí zřícenina hradu Falkenstein, která leží v nadmořské výšce 392 metrů na vysokém vápencovém útesu. Z hradu lze vidět téměř všechna místa na jižní Moravě. Hrad je přístupný veřejnosti a v letním období se zde pořádají rytířské turnaje v působivém prostředí středověké tvrze a také letní divadlo. Pohled z nádvoří hradu v nádherné panorama dyjských strání ukazuje počátek vábné cesty Podyjím. Najíždím na poutní cestu sv. Jakuba, která vede do Santiaga de Compostela ve Španělsku a v obci Klein Schweinbarth (292m) si v tamním kostele pořizuji pamětní otisk razítka, stejně jako všichni procházející poutníci. Odsud vedla moje cesta mezi vinicemi a lány slunečnic do Drasenhofenu (210 m), kde jsem se byl podívat na památník brněnským Němcům, kteří zemřeli při tzv. pochodu smrti v červnu roku 1945. Následovala cesta do Mikulova (208 m), vydatný oběd a 2 Starobrna. Vracím se zpět na rakouské území, kde na pěkném odpočívadle přečkám do druhého dne. Teplota se blíží k 35 stupňům a to nesvědčí mému srdci, musím si odpočinout. Po horké noci najíždím na cyklostezku a přes Sedlec a kolem tamních rybníků mířím do Lednice (172 m) a pak následovala cesta do Valtic (198 m). V obou lokalitách jsem už několikráte byl a tak moje prohlídka těchto míst byla pouze zběžná a sestávala převážně z návštěv občerstvovacích zařízení. Horko neustává a tak mi nezývá nic než cestu ukončit. Pomalu jedu do Břeclavi, nasedám na vlak a ve večerních hodinách jsem doma.
Touto cestou jsem ukončil moje etapové putování od Landštejna po celé jižní hranici Moravy a kolem toku řeky Dyje, která pod Břeclavou ztrací své jméno ve vodách řeky Moravy.
Šaman *1934