Aprílový vandr Dolním Rakouskem

2005

Prolog
V září loňského roku jsem absolvoval neúspěšnou cestu do severní Itálie, kdy jsem byl přinucen vrátit se předčasně domů, jelikož mi začalo opět stávkovat mé nemocné srdíčko. Tehdy v noci, v rakouském Zeltwegu, jsem se zapřísahal, že dokud dojedu domů živý, tak už do ciziny nepáchnu, a když, tak jen s cestovkou. Pět dnů mi trvala cesta zpět do Břeclavi, při níž jsem musel překonat Semering, další celý den jet v dešti a zbytek cesty absolvovat za velkého vedra, včetně průjezdu Vídní. A jelikož se na sliby obvykle rychle zapomíná, tak se stalo, že jednoho deštivého dne, na jaře roku 2005, jsem opět vytáhnul kolo ze sklepa a vydal se na další cestu.

Úterý, 26.4.
Časně ráno nakládám bagáž do vlaku a jedu přes Hulín do Břeclavi a dále do Znojma. V poledne vystupuji z vlaku a zajíždím k místní Hypernově, kde hodlám nakoupit pečivo a potřebné tekutiny. Po cestě zjišťuji, že mi praskla špice v zadním kole a že nemám náhradní. Naštěstí cykloservis byl hned vedle a tak přibaluji rezervní dráty a vyrážím k hraničnímu přechodu v Hnanicích. Zastavuji se v pohraničním městě Retz, které leží na rozmezí krajů Weinviertel a Waldviertel. Je tu zachovalé středověké opevnění a v centru renesanční domy se sgrafity a pod městem se nacházejí katakomby.Po prohlídce města následuje několikakilometrové táhlé stoupání, zakončené prudkým sjezdem k řece Dyji, kde přede mnou se tyčí mohutný hrad Hardegg.

Snivý turista může se sem bezpečně schovati před shonem a zlobou dneška a zatoulati se v romantický středověk, kdy lesem zněly břeskné fanfáry hradních zbrojnošů a po úzkých cestách drkotaly povozy kupčíků. Fantazii turistovu živí pohledy na zbytky cimbuří, padacích mostů, rozbořené brány a zanášejí jej do dob válečných, kdy primitivní zbraní hájily se pozice a osobní statečnost nesla úspěch. Tudy jezdívali páni z Hardeku, páni z Chyje, znojemský kníže Lutold, pověstný Hynek z Lipé, markrabě Jan, sem zajížděl obávaný Sokol z Lamberka, zvaný Suchý Čert.

Dost však snění, blíží se večer a je třeba hledat místo vhodné ke spaní. Tlačím kolo do dlouhého kopce a rozhlížím se kde složím hlavu. Začíná drobně pršet a tak oblékám pláštěnku a schovávám kolo pod strom. Štěstí, že deštíček netrval dlouho a tak mohu pokračovat dále a na třetí pokus nacházím místo vhodné pro bivak. Zhotovuji provizorní přístřešek, rozbaluji věci a vařím večeři. Lezu do spacáku a zjišťuji, že je tu český signál a tak se hned hlásím domů. Ještě než jsem usnul začalo pršet, ale já jsem dobře ukrytý, takže „Gute Nacht!"

Středa, 27.4.
Probudilo mě jasné ráno, po dešti ani památky a tak rychle likviduji ležení, drobně snídám a sedám na kolo k další cestě. Mířím k premonstratskému klášteru Geras, který byl založen v r. 1180 v románském slohu a kostel byl barokizován podle vzoru kláštera na Strahově. Prohlížím si klášterní hřbitov s jeho zajímavým náhrobky a po svačině pokračuji v další jízdě. Pěknou krajinou a po dobré silnici sjíždím do kulturně i hospodářsky významného města Horn, které leží při silnici z Českých Velenic do Vídně. Nabírám pitnou vodu a šlapu dál na jih kolem řeky Kamp. Cestou míjím několik hradů a zámků z nichž zvláště zámek Rosenburg je považován za nejkrásnější v Dolních Rakousích. Za velkého vedra projíždím vinařským městečkem Langelois a směřuji na město Krems. Cestou mě zastihla bouřka s vydatným deštěm, ale měl jsem štěstí, že poblízku byl úkryt, kde jsem se mohl schovat. Po dešti jedu dál, projíždím Kremsem, kde nastupuji na Dunajskou cyklostezku, po mostě překračuji Dunaj, mířím do obce Furth a tu na jeho hřišti končím dnešní etapu. Stelu si na tribuně a po večeři poslouchám chvíli ČRo 6 a dívám se na protější kopec, kde se tyčí do noci osvětlený benediktinský klášter Göttweig v jehož archivu a knihovně je uloženo přes 1100 rukopisů z 10. - 16. století, přes 1000 grafických listů a 70.000 knih.

Čtvrtek, 28.4.
Vstávám do chladného rána a tak se mi nechce ze zahřátého spacáku, proto čekám až sluníčko začne hřát. Vařím snídani, balím cajk a pomalu se vydávám na cestu ke klášteru, který mi připomíná italský Monte Cassino a dobýt ho bude stejně těžké. Stoupám 6 km do kopce a odměnou mi je krásný rozhled po okolní krajině, na město Krems a řeku Dunaj. Jedu dál a mířím k hlavnímu městu spolkové země Niederösterreich, které se jmenuje St. Pölten. Je poledne, město je plné lidí a proto se moc nezdržuji a vyrážím dál po Niederösterr. Barock - Str. směrem na město Traisen. Je horko a dost mě brzdí protivítr, takže jsem rád, že po 20 km odbočuji k východu a vítr mám v zádech. Vítr mi sice pomáhá, ale zato mě čeká 20 km jízdy do kopce. Jedu přes Hainfeld, Pottenstein a Berndorf, kde marně hledám místo k přespání. Musím proto dál za město a po šesti km salaším opět na vesnickém hřišti, ale tentokrát jen na trávníku. Večeře je dnes pouze studená, jelikož jsem dost utahaný a nechce se mi vařit. Dávám si jen kafíčko, nějaké maso v konzervě a navrch jeden Radegast. Je tu klid a ticho, proto za chvílí usínám.

Pátek, 29.4.
Dnes dokončím obchvat Vídně, stejně jako maršál Malinovskij s Rudou armádou v roce 1945. Po snídaní se vracím do Berndorfu a najíždím na cyklostezku Triestingtalradweg, která mě zavede až pod Vídeň. Jedu pěkným údolím po jižním okraji Vídeňského lesa, projíždím městy Kottingbrunn a Traiskirchen, objíždím lázeňské město Baden a nastupuji na cyklostezku Eurovelo 9, po které pojedu mimo provoz a v klidu až do Schwechatu. Jedu tady snad popáté a proto se nikde nezdržuji, protože mě čeká průjezd Vídní a to je vždy krmení hada. Po hodině jízdy mezi automobily jsem dorazil do Prátru a tady už jsem v pohodě. Přejíždím dva mosty přes Dunaj a po stezce, která vede kolem FKK pláže přijíždím do Aspernu a v Groß-Erzensdorfu nabírám kurs na severovýchod. Mám už toho dost, protože je pěkně horko, ale chci se dnes dostat do vzdálenosti 80 kilometrů od Břeclavi, abych zítra stihl odpolední vlak domů. V obci Gänserndorf-Siedlung zajíždím k lesu a pro dnešek končím. Vařím večeři a jelikož je teplý večer budu spát pod širákem.

Sobota, 30.4.
Noc proběhla v klidu a tak v 9 hodin ráno startuji do závěrečné etapy. Jedu do Angernu a pak kolem řeky Moravy a Dyje až do Břeclavi. Zastavuji se u památníku bitvy na Moravském poli, kde jsem potkal čtyři Pražáky, kteří jeli vlakem do Vídně prohlídnout si Hofburg a odskočili si k pomníku. Likviduji zbytky zásob a poslední české pivo a jedu dál. V půl třetí odpoledne stojím na nádraží v Břeclavi, kupuji jízdenku a v bufetu polykám jednoho radegasta. Ve 14,47 mi odjíždí vlak a tak rychle nakládám kolo a usazuji se do skoro prázdného vagonu. V Hulíně přesedám a doma ve F-M jsem po půl sedmé večer.

Epilog
Cesta proběhla v pohodě, počasí přálo i zdraví mi vydrželo. Ujel jsem na kole 440 km a po cestě jsem měnil 2 špice a musel seřizovat brzdy. Opět jsem nevezl stan a všechny potraviny jsem měl z domova, takže veškeré náklady na tuto akci byly nulové.