...aneb Jak plyne čas v té dnešní dětské kotlině?
Mám polední pauzu a tedy volnější chvilku....tak listuji chvilku Cykloturistikou, pohrává mi k tomu radio...Z obvyklé kulisy radia, které si jen tak pohrává s éterem, mě najednou vyruší slova „nezdravá generace dětí"..Zbystřím a skočím si radio…
Moc pěkný. Tak nějak ze života. Když se na to podívám z nadhledu, tak pravdu vidím na obou stranách a ani jedno není příliš povzbuzující. Na jedné straně vidím opravdu ty otylé otesánky u počítačů a televize - bez špetky pohybu a fyzické aktivity, co se cpou nadměrným množstvím naprosto nevhodné a často velmi nekvalitní potravy, na druhé straně (nejen) děti vystresované a vyloženě přetěžované školními i mimoškolními (i fyzickými) aktivitami. Tyto dvě skupiny mají jednoho společného jmenovatele: nevyváženost.
Na jedné straně civilizační pokrok umožňuje lidem (a tedy i dětem) zbavovat se fyzické zátěže ve formě manuální práce, na druhou stranu vzniká potřeba takto vzniklý deficit fyzické námahy kompenzovat nejrůznějšími, často ale jednostrannými sporty. Nutně tedy vzniká dvojí sorta lidí - na jedné straně ti, kteří nekompenzují buď vůbec nebo velmi nedostatečně, a na druhé straně ti, kteří to s tou kompenzací naopak přehánějí a způsobují tak sobě i svému okolí velký stres. Obojí je extrém, ale jsou to dvě strany jedné a téže mince.
Řešení vidím rovněž dvojí: Buď se smířit s tímto směřováním civilizačního vývoje a chybějící přirozenou fyzickou námahu kompenzovat v PŘIMĚŘENÉ míře, nebo si tu fyzickou námahu nenechat vzít a nepodvolovat se diktátu produktivity, efektivity, rentability, konkurenceschopnosti, ale také třeba módnosti.
Osobně volím druhou z obou možností: Víš, kolik "parády" dnes nadělám, když uprostřed všech těch hlučných a často smradlavých sekaček, cirkulárek, vertikutátorů, motorových pil a podobných vymožeností se po svých latifundiích bravurně pohybuju s kosou, dříví řežu ručně na koze obloukovou pilou a štípu na špalku obyčejnou sekerou? A pak se sousedé diví, jak to, že ve svém věku nemám třeba problémy se zády jako mnoho z nich - i mladších.
Velmi podobná situace je třeba s dopravou: Musí člověk všude jezdit a vozit děti autem? Co třeba sobě a jim dopřát pár kilometrů zdravé chůze denně? Nebo třeba jízdy na kole?
To je hezky řečeno :)
No ono se s kosou opravdu nedá sekat u typické řadovky IPB-Realu/Lidové domky a jiných bytů naležato s předzahrádkou neboť bys usekl sousedovi tůjky :)
Jinak celkem souhlas, děti za to nemůžou co jim rodiče dopřejí nebo nedopřejí a jsou úplně stejné jako děti před 10,000-5,000-1000-100 nebo 20 léty.
Tedy na čele využívání svých rodičů a pokroku :)
Souhlasim.Zit se da i dnes po staru ale ne s malymi detmi.Nelze je vyselektovat z kolektivu vrstevniku.Zda se mi,ze dnes je kazdy odbornik odbornikem na vsechno ale v principu si klidne protireci a jednoznacne poradit nedokazi. Jeden lekar rekne to,aby to vzapeti druhy vyvratil.Chybi mi dnes nejen ve vychove ale i vzdelavani systemova srozumitelnost a schopnost uvazovat par let dopredu s tim,ze se to,co se jednou ujedna,bude taky plnit a celkovy efekt nebude jen placnutim do vody ale jednoznacny posun vpred.
Jakou výchovu myslíš ?
Domácí nebo tu kterou údajně má poskytovat škola ?
Výchovy já pamatuji dvě - domácí i tu školní. Bo i ve škole mě učili správně zdravit, umět se chovat na veřejnosti, umět jednat a vystupovat, umění zodpovědnosti v kolektivu za svěřený úkol a tak bych mohl pokračovat do nekonečna - prostě společesnká výchova.Jak moc a co se jim povedlo je věci druhá a bylo to závislé hlavně na tom, co byl schopen v tom věku vstřebat a pochopit. Zbytek mu pak přinesl život sám.:-) Rovněž je i výchova domácí samozřejmě. Ta podle mého názoru zahrnuje zejména rodinné a sociální vzory potřebné zejména v osobním životě.
Já si hlavně myslím, že rady a zasvěcené pohledy na věc od našich rodičů jsou vcelku k prdu, protože doba se tak radikálně změnila, že "nástrahy" se nedají srovnávat.
Já jsem zrovna dneska byl doběla, když jsem zjistil, že naše dcerka telefonuje už 3/4 hodiny s dcerou našich známých. Když bylo jejím bratrům o deset míň (i naši a jejich kluci se spolu od mala kamarádí) tak to řešili tak, že sedli na kolo a jeli se navštívit. Jenže to vypadá ušlechtile jen do té chvíle, než si uvědomím, že tenkrát prostě jinou možnost neměli. Kdo ví, jak by to řešili, kdyby měli ty všechny komunikační prostředky, co mají jejich mladší sestry.
Jenze ja mam dojem,ze se k nam na zaklade vyvoje ve spolecnosti dostava tento fenomen ze Zapadu.O tomto tematu jsem hovoril s kolegou z Nemecka zhruba pred deseti lety a dnes je to tady.Moderni babicky,ktere behaji jeste v 70-ti do prace ci objizdeji svet (chran buh,ze bych jim to upiral) a rodice v permanentim stresu.Bez sance se prakticky zastavit.Deti ztraceji nejen drive prirozene socialni vazby ale i tolik potrebne vzory nebo ziskavaji spatne ci pokrivene.A odrazi se to i na jejich zpusobu mysleni a pristupu.
V něčem souhlas a v něčem ne.
Sociální vzor se mění podle doby, společnosti, kultury i náboženství.
Přesto nemůžeme říci, že jen jeden je ten naprosto dokonalý.
Jsou společnosti, kde děti tvrde pracují fyzicky aby přežily, jsou společnosti kde děti jsou s rodiči v práci ale nedřou, jsou společnosti kde děti válčí, jsou společnosti kde děti spí ve stejné místnosti jako rodiče či prarodiče a zvířata.
Jsou děti které loví, jsou děti které jedí syrové maso a zkvašené alky, jsou děti které v nácti strčí do internátní školy a z nich udělají tvrďáky jejich starší spolužáci .
Jsou děti , které se šrotí ve škole i doma zatímco v jiné společnosti se válí ve třídě na zemi a kreslí si vobrázky, jsou společnosti kde jsou lidé dětmi do 27-35 let a stále žijí s rodiči, jsou děti, které jsou dospělé v 7 letech.
Jsou společnosti dětí, kde otec pracuje celé roky mimo rodinu a jsou společnosti kde děti vidí, že pracuje jen matka.
A v té různorodosti vzorů je šance lidstva na přežití :)
Je to fakt zvláštní.
V době, kdy jsem se narodila (počátek 60-tých let) měla moje máma mateřskou dovolenou 26 týdnů. Pak jsme šly do jeslí a utrum. Byl šestidenní pracovní týden, až v roce 1966 bylo zavedeno, že do práce se chodilo "jen" každou druhou sobotu. I pak se některé státní svátky, které padly na na pracovní dny nahrazovaly v sobotu (dokonce pamatuju i neděli).
O výběru jídla jako dnes nebylo ani slechu, pro jogurty se chodilo do krámu v úterý, maso bylo ve čtvrtek. V zimě žádné čerstvé ovoce. V "zelovocu" měli brambory, zelí a mrkev. Máma celé léto zavařovala, na co přišla, chodili jsme na houby, na maliny, na borůvky.
Přesto nemám pocit uhoněného dětství nebo že by se nám rodiče nevěnovali (jsme tři sourozenci). Doma máme spousty starých společných černobílých fotek z výletů a dovolených, pořízených tátovou Flexaretou.
Jak to tenkrát dělali, netuším.
P.S.A to prosím, zas až tak úplný Matuzalém nejsem, není to tak moc dávno:-))
Přesný :)
Neustálý sběr plodů a hub a zavařování, zélák ve sklepě, domácí výroba konzerv, vejfuků z lešenářských trubek a tátovi do džbánu pro 3 točený za 5 kaček.
Ps :Skoro celoročně ještě meli celer a cibuli + pyramidu ze sklenic sterilovaného zelí :)
Což o to, zní to docela dobře. Tedy pokud zrovna patřím mezi ty vyvolené, kteří vlastní nějakou chatu, chalupu, či někoho známého s podobnou nemovitostí, kam se dá přijet a s trochou pomoci si něco i utrhnout. V opačném případě totiž kolem paneláku na sídlišti nelze okopávat brambory a starat se o svou mrkev. Upřímně si to ani se svou pracovní dobou nedokážu představit, leda kdyby měl den ještě o pár hodin víc.
Zkusím naznačit - vzpomeň si, kolik různých věcí a udělátek tehdy doma nebylo. Jak byl vybavený byt, kolik bylo elektroniky. A především, jak často se tyhle věci (včetně oblečení) obměňovali. Totéž platí o jídle, sortimentu i množství. Sice bylo prakticky všechno v poměru k platu o dost dražší, než dneska - ale ještě nepoměrně méně se toho nakupovalo. A mohl bych pokračovat u "celoživotního" auta, které nezřítka dostávalo jméno, dovolených u přehrady, nebo na Rujáně.
Peněz bylo sice málo, ale lákadel také. Navíc tu vládlo docela husté rovnostářství v tom smyslu, že doktor i řadový dělník pořídili téměř totéž. Takže nebyla ta potřeba předhánění.
Dodneška to rovnostářství přetrvalo, ale posunulo se krapet jinam. Méně prachatí se snaží vyrovnat prachatějším, mnohdy za každou cenu. Někteří to řeší šíleným nasazením, jiní providentem a cestou do pekel. A k tomu ta masáž reklamou, že včerejší mobil už není in a loňské auto už je jen kupa šrotu... A kdo na to přistoupí, zblázní se.
Jj, lákadel moc nebylo a všichni měli více-méně stejně. V materiální oblasti nebylo moc o čem rozhodovat.
Dnes lákadla jsou, rozdíly mezi lidmi jsou, reklamy jsou. Je výběr všeho, a co z toho chceš nebo nechceš a jakou oběť tomu podstoupíš, je čistě na tobě.
Ona svoboda vždy sebou nese větší nároky na lidské uvažování a rozhodování.
Jakmile se začneš rozhodovat podle souseda nebo reklamy, strácíš značnou část vlastní osobní svobody.
Ohledně těch lákadel - řekl bych, že hlavně představa těch lákadel je rozhodující. Představa v něčem vyniknout byla v úplně jiné rovině a to ve sportovní. Pro nás byl největším "kingem" ten, kdo měl míč. To uvádím jeden pitomoučký ale konkrétní příklad, mohl by mně někdo, prosím, sdělit, čím dnešní dítě vyvolává obdiv u svých vrstevníků?
Jak které dítě a jak v čem:-))
Děti jsou různé, některé je hloubavé a sedí v knihách, jiné je sportovní. Jsou děti cílevědomé a děti peckoidní. Každé je jiné.
Osobně nemám pocit, že by děti dnes byly výrazně jiné než kdysi, že by byly horší.
V každé době se říkalo "ach, ta dnešní mládež". Přitom jsou ta děcka vlastně našim výtvorem:-))
Není to argument podepřený tím, že se říká "za našeho mládí...". Bez ohledu na názor pedagogů jsem toho názoru, že výchova leží především na rodině. A na pedagogy bych měl konkrétní dotaz - dle čeho jsou dnes klasifikovány děti z předmětu tělocvik?
Dneska mám pocit, že více než výchova v rodině ovlivňují dítě sociální skupiny (škola, parta, kroužky, Facebook, apod.), do kterých se dostane.
Za našeho mládí to bylo jinak? Akorát nebyl fejzbůk.
Tak za mého mládí, tj. předpokládám tak o 20 let dříve než u tebe 70. - 80. léta), ty rozdíly mezi působením rodiny a skupiny nebyly tak markantní. Tam bych viděla i vyšší podíl vlivu výchovy rodiny než vliv skupin.
Osobně si třeba pamatuji, že první džíny se u nás ve třídě objevily v 6. třídě a že bych si kvůli nim rvala žíly z těla, to fakt ne.
Naopak já zase třeba měla v sedmičce první kazeťák (maďarský MK25), který se o přestávkách pouštěl na celou třídu.
V podstatě jsme byli všichni na stejné ekonomické úrovni a neměli jsme si co závidět nebo se čím přebíjet. Ikdyž já vlastně ostatním záviděla, že s nimi nemůžu chodit na obědy a do družiny :o)))
Zkrátka co jsme si do skupiny ve výchově nepřinesli z rodiny, to nás skupina nenaučila.
Teda až na sprostá slova a kouření :o)))
Ikdyž kouřit jsem se "naučila" až na gymplu na chmelu :o)))
Hele a udávat "podezření na tři možné osoby" ses naučila kde?!?
Bud tak laskav a netahej to sem, nic tim nevyresis, maximalne naseres lidi, co zde chteji normalne diskutovat. Chces-li zit dlouho stastne a spokojene, nauc se odpoustet lidem, at udelali cokoli (nebo si myslis, ze to udelali). Howgh.
A máš to!
Nepredpokladala jsem, ze se mnou bude heras souhlasit v tom, ze osobni urazky do teto diskuse nepatri a ze je k jeho vlastni skode, jak ho to porad zere, kazdy sveho stesti strojvedoucim...
Osobní urážky do diskuze nepatří, s tím souhlasím. Jenže v tomto případě se o urážku nejednalo. Jen jsem se zeptal, kde se naučila dělat to, co udělala. A navíc to neznamená, že mě to žere. Prostě mě to zajímá.
Tak ideálně bych to neviděl, děcka jsou stejná furt a ani rovnostářství nebylo tak masivní jak se zdá z dnešního pohledu.
Většina byla chudých, ale byla děcka, co měla rodiče mezi papaláši, nebo někde v cizině (legálně) a ta machrovala fest.
Na průmce mě děsně žralo, když synovi náměstka ministra procházely věci, za který by každý z nás letěl.
Nebylo to ideální a věřím, že dnešní děcka, pokud nejsou hloupá, mají mnohem víc šancí uspět v čemkoliv se jim zlíbí, než jsme měli my tenkrát. Prostě stačí jen umět, tehdy bylo potřeba ještě aby nikdo z příbuzných nebo rodičů náhodou neměl nějaký ten "škraloup" u soudruhů, pak to bylo složitější.
Oni machrovali a machrují i mnozí chudí. A daleko spíše než děcka z bohatších rodin, protže právě bohatí učí děti pokoře a skromnosti, vážit si skutečných hodnot a nechytat se pozlátka.
ovšem ovšem :)
Myslíš asi ty bohaté co jsou bohatí i duchem nebo spíše takové ty co např hrál Vinklář v pumpařích od zlaté podkovy ? :) ( žrát můžeš, ale nesmíš u toho mlaskat )
Ono to jde jedno s druhým.
Pro zjednodušení uvažujme například jako definici bohatství dobu, po kterou mohu žít nezměněnou životní úrovní, aniž bych musel pracovat. Skutečně bohatý člověk je pak takový, který takto může žít až do smrti.
Oni dnes i mnozí poctivě pracující lidé žijí tak bídně, že by "s nezměněnou životní úrovní" mohli žít, i kdyby pracovat přestali. Problémem naší doby je, že ani odměna za práci na plný úvazek mnohdy nezaručuje důstojnou životní úroveň.
Takže bohatství se nedá měřit tím, jak se mi změní životní úroveň, pokud přestanu pracovat, ale tím, jestli mi odměna za práci (v standardním množství a kvalitě) zaručuje důstojný život v přítomnosti při současném dostatečném zabezpečení pro budoucnost.
To, co popisuješ, vlastně není nic jiného než relativní výše úspor (v násobcích měsíčního příjmu). To ale o skutečném bohatství mnoho nevypovídá.
Záleží na definici důstojné životní úrovně. Ta může být pro každého jiná, protože každý považuje za důstojné něco jiné.
Odměna za práci na plný úvazek je stanovena dohodou mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem. POkud si někdo nevydělá na to, co si stanovil jako důstojnou životní úroveň, je to problém jeho, nikoliv "naší doby".
To co popisuji rozhodně není násobkem měsíčního příjmu. Je to podíl mezi úsporami a měsíční spotřebou. Kdo žije skromně, má našetřenou rezervu, a nemá dluhy, které by musel splácet, toho považuji za bohatého.
No, tak úplně to není, protože výše mzdy je dána hlavně tím, v nakolik zoufalé situaci potenciální zaměstnanec je a na jak mizernou výši mzdy je pak ochoten přistoupit. To už má ale k projevu svobodné vůle dost daleko.
Důstojná životní úroveň se dá stanovit i objektivně. Pokud někdo za svou přiměřenou práci dostane méně než pokryje jeho základní životní potřeby, je to jeho problém jen z hlediska následků, které musí nést, ale není to jeho problém z hlediska příčin této nerovnováhy. Příčiny toho, že za práci na plný úvazek člověk nedostane ani to, co by pokrylo jeho základní potřeby, jsou na straně společnost a jejího (chorobného) stavu. A protože tomu tak nebylo vždy, tudíž takový stav není trvalý, ale (doufejme) dočasný, lze mluvit o "problému naší doby".
Snažím se ti naznačit, že tvoje měřítko není příliš vypovídající, protože nebožák, co si nedopřeje ani slušný boty, si může odložit na později (aby následující týden nechcíp hlady) stejné procento svého příjmu jako slušně vydělávající osoba. Oba by mohli ve svém dosavadním způsobu života pokračovat přibližně stejně dlouho... A přesto nejsou stejně bohatí. I když podíl mezi jejich úsporami a (měsíční) spotřebou je stejný.
Ovšem to, že by někdo za přiměřenou práci dostal méně než pokryje jeho "základní životní potřeby" asi nebude problém Evropy, že ne?
Teď už ano.
Asi bys potřeboval na chvíli poznat svět opravdové bídy a chudoby. pak bys takhle neplácal.
Že může být (a leckde je) ještě i mnohem hůř, samozřejmě vím. Ale to není dostatečná omluva pro to, co se dnes v Evropě děje. Mám tím na mysli programovou likvidaci střední třídy a její záměrné zatlačení až na hranu skutečné sociální nejistoty.
Jenže ono je hůř ve většině světa. O tom, že opravdu současná politika střední třídě nepřeje, o tom nepochybuju - ale to je něco sakra jiného, než nemít na základní životní potřeby, že? Koneckonců ta střední třída má problémy hlavně proto, že financuje ty životní potřeby jinejm...
Esus: To s tou stredni tridou je sice pravda, ale jak uz tu mnozi opakovali, tak u nas je proste velmi male procento lidi, co nema na zakladni potreby.
Mozna se neshodujeme v pojmu "zakladni potreby". Podle me to je jidlo, bydleni a obleceni na urovni dostacujici k zivotu. Veci nemuseji bt nove. Kolega, co nam dela v praci sekretare (takze nema extremni plat), ma 5 deti, jeho zena je s nimi doma a bydli v malem tripokojaku v centru Prahy. Zadne pujcky si brat nemuseji a detem porizuji urcite veci nad zakladni potreby (jizdni kolo maji vsichni, starsi syn ma novy kajak atp.) Staci jen s penezi rozumne hospodarit a nemyslet si, ze dovolena u more s cestovkou je zakladem spokojeneho zivota.
Lucie: v pohledu na "základní potřeby" bude vždy docházet k rozdílným názorům a i střetům. Jsem velmi často překvapen tím, jaké lidé (bez ohledu na příslušnost k té které "třídě") mají priority a co vlastně považují za základní potřebu. Tím to vlastně neadresuji Tobě....
Donedávna to tak bylo. Lidí, co nemají na základní potřeby, bylo malé procento. Jenže to se dnes právě mění. Bylo totiž hodně lidí, kteří měli právě jen ty prostředky na přežití a nic víc. Ta současná lichvářská smršť v kombinaci s asociálními škrty tyhle lidi prudce stlačuje do ohrožení chudobou.
Zrovna tak bylo svého času pravda, že se lidi často zadlužovali kvůli blbostem, i když většina dluhů jde na vrub pořízení vlastnického bydlení. Dnes se už lidi poučili a půjčují si peníze už jen z nouze, aby odložili okamžik, kdy si budou muset přiznat, že si na splátky už nejsou schopni vydělat.
Samozřejmě že pojem "základní potřeby" bude v každé zemi jiný. Mně v tuto chvíli ale nejde o srovnání s jinými zeměmi, ale o srovnání v čase. Sociální rozvrstvení se v současnosti velmi prudce mění v neprospěch značného procenta populace a je potřeba upozornit na příčiny, které zpravidla nespočívají v jejich neodpovědném chování, ale v systému a jeho nastavení. Je to stejné, jako když se zvyšuje nezaměstnanost - taky to neznamená, že se najednou vyrojilo spousta nových líných lidí...
Rozumné hospodaření je samozřejmě základ, ale masově přibývá případů, kdy ani to už nestačí. Zdaleka ne všichni, kdo se ocitli v dluhové pasti, se zadlužovali kvůli zbytné spotřebě. Naopak byli odpovědní a chtěli se postarat o vlastnické bydlení v době, kdy na to měli a nemohli tušit, že se to změní.
Možná na mě. Dovolená u moře je pro mě nástavba k spokojenému životu. Nutí mě šetřit, protože bych jinak peníze rozházel na všelijaké cypoviny.
O základních potřebách už bylo napsáno dost. Já si myslím, že základní potřeby v životě jsou zdraví a spokojený život. A je lhostejno zda se topím v penězích a nebo jsem chudý. S tímto přesvědčením se ale člověk musí narodit, nebo jej získat na základě životních zkušeností.
Tuším diskuze velmi rychle přešla jinam. Začalo to nahozenou udičkou o chudácích, co nemají na "základní životní potřeby", pak se náhle přešlo na problémy střední třídy (a i když měřítko toho, co to jsou základní životní potřeby je samozřejmě v každém koutě světa jiné, tak logicky to ale nikde nemůže být problém "střední" třídy, to by ta podstřední už dávno byla vymřelá hlady) a skončilo se v tepání všelikých společenských nešvarů. Těžko lze diskutovat, když od příspěvku k příspěvku se neudrží myšlenka.
Ešus: nepoučili. Nebo máš nějaké statistiky, ketré dokazují, že Češi letos netrhli všechny předchozí rekordy v návětvnosti alpských lyžařských středisek? A nenavštěvuješ občas diskuse maminek, které si sice stěžují, že nemají na dětské boty, ale pak debatují, jestli se v Chorvatsku u moře dá přežít 14 dní v apartmánu, nebo bude nutný hotel?
Ne, lidí ve skutečné bídě je u nás téměř nula, a lidí na hranici bídy velice málo. Že se střední třída musí víc ohánět a tudíž má menší možnost ovlivňovat chod společnosti, to je fakt. Jenže ona se v devadesátých ohánět moc nemusela - a na chod společnosti přesto zvysoka kašlala. Teď sklízí plody vlastní blbosti.
Samozřejmě nemůžu mluvit za každý jednotlivý případ. Ale struktura zadlužených domácností se velmi rychle mění. Do dluhové pasti padá čím dál více rodin a domácností, které bych rozhodně neoznačil za nezodpovědné. Často to bývají lidé, kteří se zadlužovali tím, že investovali do vlastnického bydlení. Jejich "vina" spočívá pouze v tom, že neodhadli možný vývoj. Ale ruku na srdce: Kdo například v roce 2008 stoprocentně věděl, jak bude vypadat dnešní hospodářská situace státu a jak vysoká budou na to navázaná rizika pro jeho vlastní příjmovou situaci?
Co se týče návštěvnosti alpských lyžařských středisek, tak to fakt nesleduju. Ale i kdyby byla rekordní, o ničem to nesvědčí. Neznamená to totiž, že tam přijíždějí lidé, kteří na to nemají. Teď budu chvilku spekulovat: Myslím si dokonce, že je to naopak - že se stabilizuje okruh lidí, kteří si to mohou bez problémů dovolit, a že do dluhové pasti padají hlavně lidé, kteří si to ani předtím nemohli dovolit a nejezdili tam.
Když mluvím o likvidaci střední třídy, mám tím na mysli právě toto: Její menší část se vyšvihne výš, ale velká většina zákonitě padá do nižších pater s nepoměrně vyšším rizikem neúměrného zadlužení, které ale většinou vzniklo v době před tímto pádem, případně v důsledku příliš pomalé adaptace na nové (horší) podmínky.
Lidí ve skutečné bídě vidím kolem sebe dost - a to jsou vidět jen někteří. A lidí těsně nad hranicí bídy velmi rychle přibývá. Je to dáno přetrvávajícím rovnostářstvím z minulých dob. Vysoké procento lidí bylo na stejné (nijak oslnivé) materiální úrovni, a ti teď NAJEDNOU spadnou pod tu pomyslnou hranici. To je ta největší hrozba. Díky tomu rovnostářství se naše republika mohla chlubit nejnižší mírou relativního ohrožení chudobou v celé Evropě. Ze stejných příčin se ale pak naráz octne na opačné straně žebříčku.
Ale abych nebyl jen negativní: Naprosto souhlasím s tím, co píšeš - že příslušníci vznikající střední třídy byli a dosud jsou hrozně naivní. Mysleli si, že své postavení mají
zaručené navždy. Ve své pýše přezíravě opovrhovali klienty sociálního státu a vůbec si neuvědomují, že sami jsou jeho produktem, třebaže nejsou přímými příjemci nějakých dávek. Bojují-li nyní proti sociálnímu státu, řežou si větev sami pod sebou, protože to ONI mohou zchudnout. Ti chudí už o mnoho víc zchudnout nemohou.
Ok, tvůj pohled na věc, myslím ale, že se mýlíš. Nebudu tě tu přesvědčovat, i když se domnívám, že tvůj omyl je velice nebezpečný.
Jen jednu věc říct musím: pokud kolem sebe vidíš dost lidí ve skutečné bídě, pak se hodně lišíme v názoru na to, co je to bída. A vážně pochybuju o tom, že ses s ní někdy setkal, jinak bys takhle mluvit nemohl.
Nečekal jsem, že se shodneme. Opravdu jsem jen chtěl sdělit svůj pohled na věc. A jsem rád, že mi neupíráš právo na vlastní názor. Považuješ můj pohled za nebezpečný (to je zase tvoje právo) a já zas považuju za velmi nebezpečné přehlížení některých jevů v současné společnosti a jejich bagatelizaci.
A jestli vidím kolem sebe bídu? Vidím, a hroznou - takovou, s jakou jsem se dříve nesetkával. Vidím lidi bez domova, bez jakékoli šance na návrat aspoň trochu normálnímu životu. Vidím lidi, kterým je odpírána lékařská péče... Myslím, že nemusím pokračovat.
Tou bagatelizací nemyslím tebe. Vidím to takřka všude. Lidi od nárůstu bídy a celkového trendu chudnutí středních vrstev odvracejí oči a často to začínají vnímat, teprve až když se to začne týkat jich nebo někoho z jejich blízkého okolí.
To, že nad tím tady "vzdychám", neznamená, že s tím něco nedělám v reále. To se přece vzájemně nevylučuje. Jen považuji za důležité o těch věcech kromě toho i mluvit.
Jo jo to pamatuji, například v celém roce 1984 jsem si ušetřil na jedny boty zimní, jedny letně sportovní ( Prestige), jedny sandály a jedny kalhoty.
Se mzdou 940 korun hrubého i s přesčasy, 2 týdny nárokové dovolené, závodním stravováním a plavenkama při platbě za bydlení 450 kčs jsem si taky nic víc dovolit nemohl.
Nebýt toho, že jsme měli závodní dovolenou tak jsem se podíval leda tak do Kyselé Prdele :)
Ale život jsem měl důstojnej :)
Samozřejmě, že každá pracovní smlouva je projevem svobodné vůle. Nebo tebe někdo někdy nutil nějakou uzavírat?
Jistěže se dá stanovit nějaká hranice životní úrovně objektivně. Když ji stanovíš příliš vysoko, tak ti tam vejde málo lidí.
Plánovat nákup potravin v běžném období není tvorba úspor.
Nevýhodnou pracovní smlouvu tě nutí uzavírat okolnosti, na jejichž vzniku se zaměstnavatelé aktivně podílejí a potom z toho těží. Je to podobný princip jako půjčování peněz na úrok: Nikdo již zadluženého člověka nenutí uzavírat další nevýhodnou půjčku, ale pokud si ji nevezmeš, bude na tom (ještě) hůř. Lichvář zneužívá nerovného postavení druhé strany smlouvy.
Potenciální zaměstnavatel ti nabídne práci. Pokud máš i bez ní pokryty základní potřeby, můžeš ji z důvodu příliš nízké ceny práce odmítnout. Pokud ale základní potřeby pokryty nemáš, MUSÍŠ tu práci vzít, i když víš, že nabízená cena za odvedenou práci je v příkrém nepoměru s množstvím a kvalitou práce, kterou odvedeš. Zaměstnavatel opět (stejně jako ten lichvář) zneužívá nerovného postavení. Když někdo hledá práci, zpravidla nemívá v záloze takový alternativní zdroj příjmů, aby postavení (vyjednávací pozice) vůči potenciálnímu zaměstnavateli byla vyrovnaná.
Oba příklady tedy ilustrují nerovnost postavení obou partnerů (dlužníka vůči lichváři, zaměstnance vůči zaměstnavateli), z čehož vyplývá, jedna ze stran vždy z pozice síly diktuje podmínky podle SVÝCH potřeb a zájmů, zneužívajíc přitom evidentní tísně druhé strany. Jediný problém tu je, že je to legální. Ale to je asi tak všechno.
To jsou zase bludy hliníkové obludy... :-))
Včera mi volali z banky, jestli nechci úvěr. Výhodné podmínky, bez dokladu, přemlouvali, slibovali a jestli bla bla bla... Asi to bude pro tebe neuveřitelné, možná i doposud nepoznaná novinka, ale odmítl jsem, ačkoliv kolo by mladej potřeboval a nějaká slušná dovolená by se taky šikla. Halt, kolo bude muset vydržet a půjčovat si na dovolenou může jen blbec...
A to je právě to, co bohužel často uniká pozornosti: Ne každý je v situaci, kdy si může dovolit takovou nabídku odmítnout. Dnes už si většina lidí nepůjčuje na zbytné věci, jako jsou dovolená nebo vánoční dárky, ale na to, aby další půjčkou jen na chvíli zaplácli díru, která se rychle rozevírá v důsledku té předchozí. Ti lidé si už jen draho kupují čas a doufají v zázrak. Můžeš být jen rád, že mezi ně zatím nepatříš.
Banky v poslední době ve věci úvěrů jsou nadmíru aktivní. Překvapuje mě to, poněvadž lidí neschopných splácet úvěry stále přibývá.
Dovedl bych to pochopit ještě u slučování nesplácených úvěrů pod jednu položku u jednoho bankovního domu - jedná se vlastně o přetahování klientů od konkurence.
S tou prací je to krapet jinak. Záleží co umíš a jaká je po tobě poptávka. Znám několik oborů (dalo by se říct běžných, dělnických i vyšších odborných), kde zaměstnavatelé obtížně shánějí vhodné a schopné zaměstnance. Dokonce tam dochází i k lanaření a přeplácení. Takže přesně to co popisuješ, jenže z opačné strany.
V naprosté většině případů si lidé berou půjčky na zbytné věci a do větších problémů se dostávají z nerozvážnosti. Samozřejmě existují vyjimky, ale těch je menšina. A to co ty popisuješ je u toho dlužníka blbost na druhou. Při zadluženosti si brát další nevýhodnou půjčku jen proto, abych si mohl žít na úrovni ? Když už jsem se zadlužil, tak holt budu chvíli dřít břichem o dno a splácet, ne ? Pak si zas můžu hopsat.
Mohl bys být prosím konkrétnější? Jaké konkrétní okolnosti máš na mysli, a jak se na jejich vzniku aktivně podílejí zaměstnavatelé?
Když se zajímáš o jinou práci, samozřejmě musíš mít pokryty základní potřeby, ideálně tak na úspory 3-6 měsíců spokojeného života. Jestlije někdo nemá, je to jeho problém, nelze házet vinu na zaměstnavatele. Zaměstnavatel nemá žádnou povinnost tě zaměstnat. To tvoje práce musí mít takovou hodnotu a musíš ji nabízet za takovou cenu, aby mělo smysl tě zaměstnat. Nebo jak jinak by sis to představoval?
99 procent občanů ČR má takovou životní úroveň, jakou před pár stovkami let mělo v čechách doslova pár desítek tisíc lidí.
A to vůbec nemluvím o tom, že s 99 procenty čechů by okamžitě rádo měnilo 75 procent obyvatel planety :(
Obávám se, že tyto věci jsme tu již vysvětlovali před třemi lety. A možná dokonce stejné osobě:-)))
:)
Důstojný život má i svou stranu :)
Strana důstojného života příznačně vznikla z bývalé členské báze Strany za životní jistoty :)
Na kolik plzní denně grátis mám nárok, abych furt mněl důstojnej život ? :-)
Na dvě velké a jednu malou točenou v průměru na každou osobu v ČR.
To by mělo hodit něco jako 5 plzní pro lidi, kteří dle zákona smí alkohol a nejsou nedůstojní abstinenti ! :)
To beru, to je partaj pro mě :-)
To já už neumím, chudé žádné neznám :-)
Nevím jestli to s tou "pokorou bohatých a učení skromnosti" není trochu vybájená pohádka, idealizace světa minulého, předválečného, kdy se "smlouvy stvrzovaly podáním ruky" a takové ty povídačky krasoduchů. Myslím si, že se v lidské povaze už několik tisíc let nic moc nemění, a tak někteří dříve i dnes zbohatli oupeží, krádeží nebo podvodem či konfiskací (včetně slavných šlechtických rodů), někteří se úspěchu domohli prací.
Náčky nad tím "jak slušnej člověk co lopotí od nevidím do nevidím dnes sotva uživý rodinu" mě už nějak ani nevytáčejí. Naříkat se bude furt, stejně jako krást, šidit a podvádět, ale jsem optimista, mám za to, že těch co nekradou, nepodvádějí a nešidí a přitom nenaříkají je furt mnohem víc netž těch druhých.
Jistě, i dnes někdo zbohatne náhodou nebo nějakým nelegálním či nelegitimním jednáním. Ale pořád se jedná o marginální záležitost (tím neříkám, že různé zločince bychom neměli stíhat a dotace, jako momentálně největší zdroj obživy zločinců, bychom neměli odmítat a rušit).
Nejjistější způsob, jak něco vydělat a našetřit je pořád ještě práce. I když ta už je dnes tak zdaněná, a její trh tak přeregulovaný, že i to přestává být pravda:-(
Já ti čéče nevím, ale tady ve vokolí Stověžatý v Cajzlově to vypadá, jako že nikdo nic nedělá a všichni mají baráky a auta v ceně baráků a já si furt říkám, kolik ti lidé musí vydělávat, aby si tohle mohli dopřát, když vím, kolik je plat vyššího managmentu, vím jak jsme placeni jako programátoři pracující pro cizí firmy a taky vím, že takové platy má u nás málokdo, přesto - ať počítám jak počítám, nevychází mi to.
Ty příjmy musí být o dost vyšší, a neznám profese, ve kterých by tak snadno šly velký prachy vydělat. Mě vychází, že velké množství peněz rozptýlených mezi těmi novozbohatlíky ze satelitů, nepochází z nekonečného vysedávání před obrazovkou, ale spíše z nějakého většího či menšího přikrádání si na eráru.
Pokud je to ovšem všechno jen na dluh - a to je taky možný - že ty satelity jsou všechny prodlužený hypotékama zkrz nazkrz a auta naleasovaný, pak poteš koště až to rupne, a ono to rupne dost brzo.
Je to z drtivé většiny na dluh... Protože když už někdo "odklání", tak si může dovolit normální barák na normálním místě a ne jen "byt" v paneláku naležato...
U nás nejsou paneláky na ležato, kdysi ouřad rozhodnul, že každej rodinnej domek musí mít minimálně 1000 m2 parcelu a furt to asi platí.
A tak nám louky a pole pod vsí rozkolíkovali, postavili kapličky a rostou tam všeljaké věci. Jedním z prvních, kdo si koupil snad 4 parcely najednou a na tom postavil Southfork je jistý ropný magnát Komárek.
Velký peníze udělali (prý) někteří zastupitelé, když se rozhodovalo nad územním plánem, co se určí k zástavbě a co bude stále jen pole.
Totiž přeměnou pole v ceně 40 Kč za kvadrát v stavební parcelu v ceně 1500 Kč za kvadrát nechali udělat z celkem bezcených restitucí velikánský prachy.
Teď to nějak stagnuje, je to docela hnus, a nebudou to ti lidé mít hezký, protože pár domů sice stojí, pár se staví, ale mezi tím je spousta parcel, takže se nechá předpokládat, že v nejbližších 15 letech se tam bude stavět, čili z "klidného místa na břehu rybníka a na pokraji lesa", kde ti lidé asi chtěli bydlet se jim stane jejich barák takovou buňkou uprostřed staveniště.
Když se na to podíváš z týhle strany, tak ti co si koupili místo v paneláku na ležato na tom jsou o trochu líp, alespoň všichni dostavěli najednou.
Obávám se, že Tvá obava vyjádřená v posledním odstavci je oprávněná. Těch riskantních leasingů a hlavně hypoték bude imho hodně. Dnes bere 40-50 čistýho.
Ale jak levice systematicky likviduje střední třídu, zdražuje cenu kvalifikované práce, už i konstruktéři a programátoři se začínají vyplácet čím dál víc na východ.
Já se vždy podívám na výplatní pásku, na položky "superhrubá mzda" a "k výplatě", a říkám si, že se na to taky můžu vysrat.
Naši angličtí bossové jdou mnohem dál, zkoušejí to z Indy.
Ti dělají z našeho pohledu zadarmo, naštěstí nemají vůbec ponětí o tom co je to kvalita, testování, údržba, tak doufám, že to ještě těch pár let překlepeme,
Ale jsou to chytří kluci, až se naučí systému práce, převálcují nás jak kobylky.
K tomu bych poznamenal, že to (možná, jen z osobních poznatků) bylo spíš krajové. V Praze a blízkém okolí koncentrace těch papalášů a tuzexových machrů asi byla větší. Já bydlel v krajským městě a co si pamatuju, tak nějaký ten machýrek se pochopitelně vždycky vyskytoval, ale nějaká mimořádná okázalost tam snad nebyla ani ojediněle. Místní Tuzex a zahraniční katalogy u kámošů jsem začal vnímat dost časně, takže bych i tohle určitě vnímal.
Samo, že jsme třeba v oddíle maličko závistivě, ale spíš posmutněle koukali na ty šťastlivce, jimž rodiče, nebo jiní známí sehnali ojedinělý komponent Shimano. Ale asi jsme to tehdy víc vnímali jako něco totálně nedosažitelného, než aby námi lomcovaly kvůli tomu nějaké vášně...
Teď to neber osobně, je to reakcí na všechny názory, které zde (i v jiném vlákně) ohledně výchovy a vlivů byly prezentovány. Vzpomněl jsem si na tyto debaty při následujících dojmech (uvedu níže). Jsem zastáncem rozhodujícího vlivu a podílu rodiny na výchově a odmítám přesouvání zodpovědnosti někam mimo rodinu (proto také můj dotaz ohledně odpovědnosti rodičů). Proto také souhlasím s tím, co jsi uvedla ("co jsme si nepřinesli z rodiny...etc..").
1/ včera na tenise jsem viděl nazdárka ve věku asi 13 let, jak pod dozorem svého otce (který mimochodem vyřvával jak pavián "jeď...jdi do toho..makej") hrál přátelský zápas a po nezdařeném úderu rozmlátil raketu. Bez jakéhokoliv komentáře otce vytáhnul jinou z tašky a pokračoval
2/ dnes jsem byl nucen použít tramvaj. Asi dvacetiletá slečna uvolnila místo sotva chodící stařence, ta však nestačila dosednout, poněvadž tam okamžitě vklouzla asi dvanáctiletá školačka
3/ v posledních dnech se prezentuje "úspěch" českých dětí (do 15ti let) - v Evropě jsme "nejúspěšnější" ve spotřebě alkoholu, vyhulováním cigaret a konzumace drog
4/ značně narůstá agresivita dětí v mateřských školkách
Kde se stala chyba, soudruzi, když ne v rodině??
Mimo jiné mne napadá imaginární příklad, ke kterému by se mohli vyjádřit i profesionální pedagogové... Pokud puberťák řekne učiteli (učitelce) "jdi do prdele", má kantor na žáka nějakou páku?
1/ za určitých okolností, např. pokud na to rodiče mají dost peněz, je lepší rozmlátit raketu, než propadnout malomyslnosti. Ve 13 letech se nedokáže tak dobře ovládat, ale je lepší když se vzteká, než kdyby se rozplakal. Za sebe můžu říci, že tuhle výchovu zrovna nemusím, ale je fakt, že bez patřičné dávky agresivity a sebevědomí se blbě vyhrává.
3/ já se těm dětem vůbec nedivím. Je mi skoro padesát, ale mentálně jsem zřejmě na jejich úrovni. Mám chuť řešit to stejně jako ony. Ten "střední proud", Husákovy děti a další, povrchní, netolerantní, materiálně založené maloměšťáctví, ze kterého mám občas silné regresivní tendence, je tady v tom státě na můj vkus příliš silný a agresivní.
K bodu 1/ - nerozumím tomu "rodiče mají dost peněz". Mám to chápat tak, že dítě, které ničí majetek, na který si nevydělalo, má nejprve zjišťovat bankovní konto rodičů? Jednou jsem přistihl syna, kdy dvakrát mázl (nerozbil ji) raketou o zem (asi ji trestal za to, že ona nevyhrává), raketu včetně náhradní jsem mu okamžitě odebral a na kurt se směl vrátit, až si sbíráním míčků vydělal obnos odpovídající ceně rakety.
K bodu 2/ - nerozumím Ti. Dítě po dlouhém filozofování o společnosti sáhne po chlastu, cigaretě a drogách? A aby na to měl, požádá o peníze ty měšťáky, které odsuzuje....nějak je mi tato filozofie cizí.
1/ dítě nezkoumá konto, prostě to zkusí a buď mu to projde, nebo ne. Nejspíš se tak zachovalo, protože to vidělo u svého otce, nebo v televizi. Je to jeden ze způsobů, jak dát soupeři najevo - "já si to můžu dovolit". High society. Pro tyhle lidi jsou tenisové rakety spotřební zboží, jehož cenu pokládají za nepodstatnou, hlavně když v sobě má kluk velké sebevědomí a tu správnou touhu po vítězství. Berou to jako investici a doufají, že se jim vrátí i s úroky. Sbírání míčků by nazdárka po
13 letech takovéto výchovy tak ponížilo, že by se fotrovi na tenis pěkně z vysoka víš co. A nebo nazdárek dostal od táty po držce až doma, aby to nikdo neviděl, co já vím.
2/ v tomhle věku děti většinou nefilosofují, chovají se hodně impulsivně a hlavně, jsou obrovsky vzdorovité. Pokud mají pocit, že pro rodiče jsou peníze a majetek důležitější, než vlastní dítě, chovají se holt nestandartně.
Pouze můj názor - nesouhlasím. Využiju Tvých dvou slov - "ponížení" a "impulzivně". Myslím si, že dítě se cítí většinou poníženě v moment, kdy neprosadí svůj požadavek proti rodičům. Dítě se chová impulzivně - právě proto je zde rodič, který uplatňuje rozum. Řeknu - li to vzletně, dítě neuvažuje strategicky, pro dítě je rozhodující ten daný okamžik. Pro dítě je důležitější jít právě teď do kina a neuvažuje o tom, že ošidilo třeba učení, a že se tím pádem připravilo hůře pro život.
Myslím si, že jeden z nejbolestivějších momentů v životě rodičů je jít často proti požadavkům (impulzivním) dítěte, poněvadž ten požadavek není rozumný. Rodič má dítě co nejlépe připravovat systematicky pro život (a ten není žádné peříčko) a nikoliv v malých ústupcích umetat cestu. To dítě to v daný okamžik neocení, třeba za dalších dvacet let však rodiče bude vynášet do nebe, poněvadž pozná realitu a ocení tu přípravu, které se rodiče věnovali.
Když ono to není úplně černobílé, nemusí se to navzájem vylučovat. Co se týče přístupu k tenisu, ten otec může být velmi tvrdý, cílevědomý a neúprosný a vychová ze syna tvrdého profesionála. Co se týče přístupu ke "spotřebnímu materiálu" a okázalého předvádění majetku, může z něj vychovat arogantního blbce.
A 15 leté děti co pijí alkohol, teď napíšu jen svůj názor, dělají to většinou hlavně proto, že na ně rodiče kašlou. Ať už tak, že se jim málo věnují, nebo tak, že svým děten nerozumí, kašlou na jejich problémy, neberou ohled na jejich schopnosti, mají na ně nepřiměřené požadavky. Třeba, dám příklad, když já budu od přirození tvrdej chlap, a narodí se mi syn se stejně tvrdou povahou, tvrdé výchovné metody jsou ideální řešení. Ale pokud stejné metody uplatním na syna, který zdědil citlivou povahu po manželce, tak ho můžu zlomit a posrat mu tím celej život.
Coby profesionální pedagog se k tomu zkusím stručně vyjádřit.
V případě, že žák slovně či fyzicky napadne učitele, může učitel použít:
1. poznámku do ŽK,
2. udělení důtky třídního učitele či řiditele školy, posléze ohodnotit chování žáka sníženou známkou z chování,
3. pozvat si rodiče do školy a situaci s nimi probrat,
4. pokud nic z toho nezabere, předá se případ na sociální odbor,
5. pokud je žákovi více než 15 let (deváťáci), je možno na něj podat trestní oznámení.
Z bodů 1. a 2. si mnoho žáků nic nedělá. Jestliže má v ŽK 40 poznámek, jedna už ho nevytrhne, horší známku z chování než 3 dostat nemůže.
ad 3. mnoho rodičů problémových žáků se školou nespolupracuje, kontaktu se školou se vyhýbá. Pokud se na jednání dostaví, naslibují buď hory doly a nic z toho nesplní, nebo jsou velice agresivní a celý problém s chováním dítěte směřují na školu.
Společným rysem těchto rodičů bývá naprostá nedůslednost ve výchově dětí.
ad 4. Se sociálkou je vše "na dlouhé lokty". Od předání materiálů dítěte někdy uběhnou týdny i měsíce, než se začne něco řešit. A pokud sociálka dá doporučení na umístění dítěte např. do Diagnostického ústavu, lze toto provést POUZE se souhlasem rodičů (resp. zákonného zástupce dítěte). Už se nám do ZŠ vrátilo několik dětí předčasně z pobytu v Diagnostickém ústavu s tím, že si tam s nimi neví rady.
Už dávno mě opustil "pedagogický optimismus" (skutečně odborný výraz) a s pedagogickým pesimismem očekávám, kdy začneme fasovat zbrojní pasy a zbraně (na sebeobranu!).
Díky za vyjádření.
Vychází mi z toho to, co jsem předpokládal. Opět se to vrací k rodičům a ti, pokud svého potomka nedokáží vychovat tak, že by k těmto excesům nemělo docházet, budou spíše nedoslýchaví k vyjádření pedagogů. Dostávám se k tomu, že žák nemusí mít žádné obavy z kroků školy, ta skutečně žádné páky nemá. Pokud by dítě mělo obavy alespoň z postihu ze strany rodičů, určitě by se tak nechovalo. A jsme u podstaty toho, proč jsem vůbec do této debaty vstoupil - rodiče jsou rozhodujícím prvkem ve výchově dítěte. Svalovat neúspěchy na pedagogy popř. na společnost je alibistické.
Jo. Lákadel bylo méně. A hlavně nebyl internet, kde by na člověka denně blikalo tolika lákadel.:-)
No, to před čím teď zrovna sedíme, je taky internet:-))
Máš několik možností.
Sedět dál a lákadlům podlehnout.
Sedět dál a na lákadla kašlat.
Vypnout to.
Problém je, že to rozhodnutí za tebe nikdo neudělá. Rozhodnout se, co uděláš, je na tobě:-))
A poněvadž zde mluvíme o dětech - rozhodují se samy, nebo toto rozhodování "dovolíme" rodičům??
Teď trochu nerozumím, koho máš na mysli, když říkáš "my" dovolíme rodičům?
Osobně se domnívám, že za úplně malé dítě odpovída a rozhoduje vždy rodič. Postupně, když začne děcko rozum brát, povoluje dítěti uzdu a pouští ho do interakce s okolním světem, aby mu umožnil naučit se v něm žít a na něj reagovat.
Jo, je to riziko povolání. Ale myslím, že systém "nepustím tě do vody, dokud se nenaučíš plavat" prostě nefunguje.
Reagoval jsem "..sedíme, je to taky internet.." a "..to rozhodnutí za tebe nikdo neudělá..". A to "my"? Plácáme tady kolektivně.
Abych byl konkrétní, proč tu odpovědnost rodičů specifikuješ na "úplně malé dítě"? Kdy se rodič zbavuje této zodpovědnost?
Psychicky záleží na rodiči, právně dnem, kdy dítě dovrší věku 18 let (předpokládám, že dítě nemá žádné právní omezení z důvodu svého zdravotníhos tavu apod.).
S tímto souhlasím, ovšem často (a i ze zdejší diskuze vyplývá) se mluví o právech dětí, o lákadlech, jejich nárocích a požadavcích, ale postrádám vždy pojmy jako zodpovědnost a povinnost. V tom by rodiče měli být regulačním prvkem.
To asi ano a v tomto směru se v dnešní době asi hodně ulevuje. Tohle ale nevyřešíme.
Osobně si myslím, že se na tom dost podepsal současný trend života - dítě má chůvu nebo k rodině chodí paní na úklid, takže povinnost jako vynést koš s odpadky se asi dnes už moc nevidí...
Ale o tomhle nemá smysl fakt diskutovat. To si tady jen budeme předhazovat, kde je asi zádrhel. Východisko najít nelze.
Rodina mého otce (otec je ročník 1939) rovněž měla paní na úklid. Babička měla dílnu a rodinu, na víc nebyl čas.
Ostatně, mít o pár tisícovek víc (například nižší daně), rovněž bych paní na úklid zaměstnal. Pár rodin po částečném úvazku by tak vytvořilo jedno pracovní místo.
Ale né, moudrý stát usoudil, že bude lepší nechat ji na pracáku:-(
Já bych také brala paní na úklid, ale nemůžu ji sehnat.
A protože si plně uvědomuji, že pokud ji budu mít, tak mě přestane zajímat, jak se kde nadrobí, zda je vyklizená myčka nebo jak plný je koš s plastama, tak s tím sháněním zase až tak moc na pilu netlačím...
Pořád ještě nějsem rozhodnuta, zda chci tímto směrem zakrnět...
Jo a v minulosti dělat "služku" nebo spíš pomocnici v domácnosti, to byla práce velmi dobře hodnocena. Ještě teď mám po pratetě schovanou knížku, když byla ve službě a dopisy, ze ve kterých si velmi považovala, jak dobrou službu sehnala...
Já v souvislosti s tím vždy přemýšlím, jak jsem byl vychováván a jak jsem vyrůstal. Nebudu se rozepisovat, pro mnohé by to bylo nepříjemné (hlavně výchovné metody). Ale (poněvadž je řeč o nezdravé generaci) nechtěně se ptám vždy, když se mluví např. o posunování odchodu do důchodu a mluví se o generaci sedmdesátníků a osmdesátníků, v čem jsme žili, že jsme se takového věku dožili (mluvím o ročnících narození 30 a 40). Za sebe mohu říci pouze jedno - vůbec jsem neměl čas se nudit a všichni jsme nějak podvědomě byli ve střehu. To první (nenudit se) je v pořádku, ovšem to druhé (tlaky ze všech stran, tudíž stresy) rozhodně zdraví nepřispívá.
Mě tedy zajímá otázka - když je ta současná generace tak nezdravá, kolika let se dožije (již dopředu odmítám argumenty o pokročilé medicině - dožívat se vysokého věku za dozoru doktorů mě nijak neinteresuje)???
Upozornění - já ty odpovědi neznám.....
Počítám, že jich bude málo. Tudíž neuživí průběžný system. Už dnes se hovoří o tom, že z právě z důvodu nezdravého životnío stylu se nemoci padesátník přesouvají ke třícátníkům a dokonce jsem četl studii, že dnešní děti budou mít ve třiceti daleko častěji i rakovinu.:-()Nedomnívám se, že nás - jakožto důchodců - bude hodně. Protože kolik lifí dr dožije 70-ti let v pracovním procesu?(ostatně myslím, že proto ten věk odchodu do penze byl takto nastaven) A souhlas s Tebou, že lepšíma lekama se zdraví a věk nedohoní - možná se ta "ona hodinka" o pár let oddálí, ale stres je zabiják a ten to zase srovná.
Co se týče nemocí, je to velmi složité, vliv na to má spousta různých podmínek. Rozhodně se nedá jednoduše paušálně říct, že se nemoci přesouvají do mladšího věku.
A co se týče demografické křivky? No, také to není jednoduché. Zajímavé je, že všichni na prodlužování odchodu do důchodu nadávají a tvrdí, že se ho nedožijí. Ale když dojde konkrétně na ten odchod do důchodu, tak se spoustě lidí nechce a přesluhujou:-))
Pamatuješ ve svém ročníku ve škole rakovinu či jino vážnou chorobu mezi dětmi? Ja nikoli. Pamatuji ploché nohy, křivá záda, ale rakovinu ne. Přečti si, co dnes obsahují dětská jídla za blivajzy.My nakupujem už skoro s lupou. Čteme, co v čem je. Protože kolikrát by to ani pes nejedl.:-(
Přesluhujou. Z finančních důvodů. System to umožňuje. Ale tento jev třeba ted v době hospodářškého útlumu přispívá k tomu, že v některých zemích je skoro polovina lidí v nejproduktivnějším věku mezi 20 - 30 lety bez práce.:-() To ovšem prohlubuje i nevraživost sociální, kdy tedy důchodci zabírají mladým místa namísto aby jim předali zkušenosti a šli na zasloužilý odpočinek. Maldí nemohou získat nejen místa ale ani praxi a nedosahnou na bydlení a tudíž nemohou založit rodiny a spirála se roztáčí i v sociální oblasti v opačném směru a systemovou krizi to jen prohlubuje.
K tomu prvnímu: Pamatuju, bohužel.
K tomu druhému: Zavedli jsme systém, který se příliš vzdálil osobním a rodinným vazbám a ponechali jsme rozhodování o svých osobních a rodinných záležitostech na neosobním anonymním státu.
I já jsem se s rakovinou setkala, bohužel.
A bohužel tehdy to byla nemoc smrtelná...
Pamatuji si, že rakovina byl strašák.
Dneska je možná rakoviny více, ale občas mám pocit, že se jen některé nemoci přesunuly do kolonky rakovinné bujení - třeba to, co za mě byly obyčejná vředová choroba je dnes helicobakter s prognózou rakoviny.
Navíc je dnes hodně rozšířená prevence, takže mnohým tehdy smrtelným onemocněním se dá předejít a v oblasti výzkumu a léčby rakoviny se za těch 40 let udělal velký pokrok.
Zde je ten článek, který mě nedávno zaujal:
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/266131-nemoci...
Je to pouze článek na novinkách, tak ho tak musíme brát. Nicméně ani v něm netvrdí, že se nemoci posunuly do mladšího věku. Píšou o diagnóze dnes a kdysi.
Jinak, já s tebou souhlasím, že zdravý životní styl, zdravé jídlo, přiměřený pohyb, nepřejídání, atd. mají obrovský vliv na lidské zdraví.
Nicméně věta "nejnezdravější generace českých dětí" mi zní stejně populisticky jako "nejdůvěryhodnější server na českém internetu"
Prostě takto jednoduché to není.
Zjisti si třeba od začátku minulého století do dneška, jak moc postupně klesala kojenecká a dětská úmrtnost v průběhu toho času. Tehdy dítě prostě onemocnělo a umřelo - a bralo se to téměř za standart. Vím z vyprávění pra pra, kolik dětí se v rodině obvykle narodilo a jak relativně málo se jich dožilo dospělosti. Dneska dokáží udržet při životě i kdejaké totálně neperspektivní nedochůdče (promiňte mi ten cynismus, ale zdá se mi to krapet proti přírodě a přirozenosti) a tak se u slabších jedinců projevují a rozvíjejí nemoci, které dříve zařizovaly selekci a do další generace pouštěly většinou jen zdravé a silné jedince. Můžete mě klidně vymínusovat, ale lidstvo jednou bude mít velké problémy s genetickou kumulací problémů "křížením" lidí s defektní výbavou. Prostě taková průběžná zdravotní degenerace ve jménu lékařského pokroku...
Jsem odhadem stejně stará jako Lanna - a poprvé jsem byla spolužákovi na pohřbu tuším ve třetí nebo čtvrté třídě. V tom věku jsem věděla jen, že to bylo po dlouhé nemoci - jestli rakovina, ani dnes netuším. Resp. to možná netušil tou dobou nikdo, ona ta diagnostika je dnes na jiné úrovni. To bude možná hlavní důvod toho, proč dřív u dětí rakovina zdánlivě nebyla, ale dnes je...
Já jsem své dětství prožil v 70. - 80. letech a nezažil jsem jediný případ rakoviny děcka mezi svými vrstevníky. Zažil jsem školy v přírodě, pionrské tábory a na nich různé alergie a astmata, samozřejmě úrazy ale rakovinu u dětí ne.Asi jsme měli všici štěstí.:-) Zato mi zemřeli na rakovinu již jeden spolužák v 35 letech a jedna kamarádka v 25 letech.A přímo ve svém nejlbižším okolí mám úmrtí 10-letého chlapce a dlouhé léčení dnes 20 letého kluka.Lidi starší 50-ti let vůbec nezohledňuji. Těch je nepočítaně i v mé rodině.
Tak konkrétní zkušenosti budou vždy různé. Já si pamatuji toho svého spolužáka, co zemřel - ale ani jedno podobné úmrtí mezi spolužáky mých dětí. Takže bych to podle toho viděla, že má štěstí ta dnešní mladá generace :-)
A lidi starší padesáti let - no, ještě před nemnoha lety byl tento věk považován za úctyhodné stáří. (Od tohoto věku už té rakoviny bylo dřív míň z prostého důvodu - lidi stihli umřít dřív na něco jiného...)
Fakt nemám dojem, že by nemocnost lidí za můj život stoupla. Možná ty alergie - tohle já ze svého dětství vůbec nepamatuju, zatímco moje děti mi jako malé jednou dotčeně sdělily, že jsou ve třídě bez alergie jediné a tvářily se přitom, jako bych je snad o něco okradla... :-D
Já to mám obráceně. Z dětství a jinošství si pamatuju jen dvě dětské sebevraždy a jedno ufetování se. Mezi spolužáky mých dětí už nějaké úmrtí na nemoc bylo.
Čeho je tedy znatelně víc jsou alergie (a dis-poruchy).
to jsi měl kliku.
V 60-70-80 letech šla stále většina děcek šla na rakovinu do nemocnice rovnou umřít (od 5 procetní naděje vyléčení v 60tých letech po zhruba 50 procetní kolem roku 1989 a v roce 2000 již šance cca 75 pct ) .
Bohužel, je to kruté, ale bylo to tak, že do léčby vážně nemocných dětí stát moc neinvestoval.
Většinou se ty děti odložily do ústraní někde v nemocnici umřít. Nemluvilo se o tom a nepsalo.
Stejné to bylo s postiženými, prostě se od zbytku společnosti odseparovali. Jo, jiná doba.
Jen trochu. Praha pořád má své postižené tady a ne v Praze. Pravda, je okolo toho zaměstnáno docela dost lidí, tak je to pro nás víc než dobře, spíš narážím na to, že si nepamatuju, že by magistrát nějak uvažoval, že své děti přesune do Phy.
Přesluhujou jak kde. Co já znám administrativní pracovníky ve zdejších firmách, tak obvykle nezůstávají navíc ani den. Je to z důvodu toho, že už těžko snášejí ten pracovní stres, co se o něm zmiňuje Airline.
Jak to dělali.
Většina rodičů měla pracovní dobu +/- od šesti a po 8,5 či 8 hodinách si odpíchla a šla domů. Takže odcházela okolo 14. hodiny. Což je zhruba čas kdy končili i děti ve škole (dobře si pamatuju, jak jsme jezdili ze školy narvaným autobusem "šichťákem"). A teď si vezměte kolik z vás je ve tři odpoledne doma z práce, s čistou hlavou bez řešení pracovních problémů.
K té Tvé poslední větě: z práce doma teda bývám později - ale zásadně s čistou hlavou, bez řešení pracovních problémů. Nicméně musím přiznat, že to, že si nenosím v hlavě práci domů, je díky tomu, že pracuji ve státní firmě. U soukromých firem to bylo úplně jiné, tam jsem kvůli řešení pracovních problémů často nemohl ani spát, a jít na dovolenou na týden nemělo význam - to jsem pořád myslel na průsery, které se tam během mé nepřítomnosti stanou - a ony se vždycky staly. Takže proto jsem šel do státního. Sice podstatně menší peníze, ale pevná pracovní doba, volné víkendy a žádný nervy. A navíc tu mám Mášovou :-)
Petře, to možná mimo město. Ve městě pracuješ zpravidla od 6:30 (nebo od 7:00), takže domů nejdříve v 15:00.
V roce 1989 jsem dělala v Konstruktivě - tam jsme makali po - čt 6:45 - 16:00 a v pátek pak do 13:30.
A to byl podnik, kde se pracovalo docela od rána...
Já jsem ve "velkém městě" nikdy nežil, tak to mám zkreslené. Když jsem někdy kolem r. 1987 chtěl posunout začátek pracovní doby na sedmou s tím, že od 5.45 opravdu nejsem schopen sedět u počítače a hodinu do toho čučím zbytečně, bylo mi z vedení odpovězeno, že sice mám pravdu, ale jak by to vnímali dělníci, kdyby pracovníci výpočetního střediska dělali až od sedmé.
V roce 1987?
To byl nějaký velký sálový počítač?
EC1027, případně (předchozí typ) EC1021. Kopie IBM 360/370
No, mezi jednadvacítkama (u nás jely pod MOSem) a sedmadvacítkou s virtuální pamětí a multirežimem (DOS-3 obšlehnutej IBM 370) byly ještě třicítky a třiatřicítky. Ty u nás chodily pod Dosem Zbrojovka (beground a dve partition F1 a F2). Já sem na sálovkách končila na šestačtyřicítce, to jela pod OS VMS (virtual machine system), to byl na tehdejší dobu výkonnej stroj.
Já se setkal "jen" s tou 27 a 21. Ve fabrice měli oba, přecházeli z jednoho na druhý... Jen upozorňuji, že jsem tam byl na brigádě, respektive na praxi. :)
Sem začínala na těch třicíkách, ale 21 byla ještě dlouho v provozu a na 25/26/27 jsme ju pak v jedný partition emulovali, bo se nikomu nechtělo ty agendy přepisovat. Pak sem šla jinam na OS a koncem osmdesátejch let se rozjížděla mašina s VMS. Dva roky na to ju vyhazovali z druhého patra oknem a dali nám ty dvaosmšestky, Novell tuším trojka v plínkách... Sme na tom hráli takový žabáky na ostrůvkách, kde, když se došlo až na konec, byl Gorby :)) A umělo to tetrisa a píškvorky ...
Ještě sem zažila v provozu legendární ZPA 600, feritová paměť a na sorty čtyři winchestry, ale větší balíky se stejně musely sortit na páskách. Tuším, že ten mixpult (umělo to jet ve třech partition s 64 kilama paměti) je v tchnickým můzeu. ZPA končilo začátkem osmdesátejch let po dvaceti letech provozu.
Když jsme u těch unikátů, od nás přes ulici, ve výpočetním středisku n.p. Mikov Mikulášovice dožily svůj počítačový život "superpočítače" CDC3300, CDC1700, a CYBER170 původně vlastněné ČSÚ. Bohužel z toho nemám ani fotku, jen velmi matné vzpomínky.
V roce 1987 uz byly davno 286ky, ja v te dobe chodila na krouzek pocitacu, kde jsme se ucili na pmd programovat v nejakem basicu a ke kamaradce jsem chodila hrat hry na commodore.
V 87 mne na Atari 800 XE přestalo bavit hrát hry a začal jsem bastlit programy (hry) ve strojáku... Dokonce jsem si vytvořil vlastní "programovací jazyk"... ;-)
Ejhle, zrod počítačové generace:-))
Zaplať bůh za to, že jste se do toho s vervou pustili:-))
Když už vzpomínáme, připomenul bych fenomén Sinclair Spectrum ZX.
S tím už jsme si nehráli ale regulerně počítali prutové soustavy a dimenzovali. Než s tím běžet ne EC a dohadovat se s nafrněnejma sálovejma operátorama, raději to vopsat z tý zrnící černobílý obrazovky. Tehdy to začalo, je to tak, a my byli u toho, těžko uvěřit, že přitom k maturitě jsme měli povolené jen logaritmické pravítko. Během pěti let všechno jinak. Neuvěřitelný vývoj a skok.
Hm, když mi někdy v devadesátým roce dali na stůl dvaosmšestku, tož sem si teda uplivla. 64 kilo paměti, mono ms dos a 40mega na disku "/
Ta sálová mašina jela pod OS-VMS v multirežimu, dolů jsem nechodila a v klidu datlila, překládala a spouštěla programy na terminálu v kanclu... Trvalo ještě pár let, než se ty stolní plečky dostaly na požadovanou úroveň. Je fakt, že to nabralo švunk, ale ten prvotní hnus si pamatuju dodnes.
64 kilo paměti? To mělo i moje Atari 800 XE víc...
Dvaosmšestka na stoe měla 64 kilo a jela pod MS DOS. Na sále bylo mega, prakticky neomezeně virtuální paměti a virtual machine system ;)
U nás to nabralo "švuňk"strašně rychle. Nadrukat štíky" odnést do výpočetky a druhej den vyzvednout výpis "job terminated" protože jsem něco někde blbě naděroval bylo frustrující. A navíc komunikace s "sálovejma polobohama" byla taky naprd.
Jak píše Heky, 64K měl ZXSpectrum Plus co jsem si ho nechal dovézt z Francie, telku Silelis, kazeťák a výpočetka byla doma. Problém byl s tiskem, pokoušel jsem se zprovoznit jednojehličkovou tiskárnu "ondra" ale neklaplo to, tak se výsledky opisovaly.
V devadesátym jsem si už přivezl z Norimberka 386ku, Widle, TurboPascal, a šlo to až k tomu C#, a doufám, že pro mě to už dál nepůjde. Vrátím se k logáru.
Já zase nemohl sehnat plotr a tak jsem vypočtené souřadnice střihů (pro paraglaiding) ze ZX Spectrum kreslil ručně. Bylo to tisíce hodnot :-D
Tak jsem si vše pozorně pročetl (jako vždy) a musím konstatovat - přestože jsem považován za polyglota, nevím, v jakém jazyce to mluvíte (hekynen, bara, Lucie, Jindra, petrp, nyní Ty). Tentýž problém mám, když potřebuji jakýkoliv zásah do mých počítačů (všude zdůrazňuji, že jsem pouze uživatel) a dorazí některý z borců dodavatelské organizace. Mezi uvítacím pozdravem, "kolik"... "děkuji" a rozloučením jsem hluchoněmý.
Já si k Atari postavil "tiskárnu" z Merkuru (byla na to speciální stavebnice; vč. elektroniky, která se pochopitelně musela taky "sletovat"), napsal si k tomu ovladače a už se "tisklo"...
Já nerozchodil ani toho "ondru", jsi moc blízko k drátům, pro mě to začalo bejt zajímavý až když se s tím nechalo nějak komunikovat a nepotřebovat k tomu jedničky a nuly.
A pak jak to ruplo, mazal jsem k Vobisům do Norimberka pro pořádný železo, tu jehličkovou tiskárnu Epson snad ještě někde dokonce i mám, škoda že mi madam v záchvatu uklízení před léty prodala toho Sinclaira, ještě že jsem alespoň logára uchránil...
Vlastní jazyk jsem vymyslel taky, jó to byly bohatýrské časy.
Pikantní na tom je, že v tom jazyce (dnes už tedy interpretovaném, tenkrát překládaným do strojáku)
dodneška v naší fabrice programují několik vrtaček žakárských řadnic. (taková fíbrová deska co je na ní rastr stovek dírek)
SM-4/20, 256 kB operační paměť, připojeno 9 terminálů, 4x disk 2,5 MB, 2x disk 20 MB. (Pokud mě paměť nešálí)
Experti, sdělte mi prosím (jsem v tomto totální analfabet), zda bylo oprávněné označení "počítač", který byl krmen děrnými štítky a padaly z něj sjetiny. Jedná se o druhou polovinu šedesátých let. Pro "zvýšení kvalifikace" jsem musel absolvovat obor "Mechanizace evidence".
To právě byl ten jediný a opravdový bájný Počítač o němž dnes ti, co to zažili vyprávějí neuvěřitelné historky. Asi jako vyprávějí staří mašinfírové o tom co dokázali s parní lokomotivou.
Posledních cca 500 ks děrných štítků ještě mám, lepší kartička na poznámky není, dělali to z nějakého nemuchlatelného papíru či co.
A od těch dob to počítá furt stejně, akorát to slisovali do maličké krabičky. Ale my sme ty jadýrka sešitý nití viděli na vlastní oči, tož máme jakous představu. A ty ďurky sme mohli pouhým okem přečíst a čudlíkama si přepisovat jedničky a nuly v tý almaře podle potřeby. Dnes to maj těžší, si to musej představovat abstraktně či sprostředkovaně v nějaký grafice, my si na to mohli šáhnout :))
Když jsem nastoupil, první úkol, který jsem dostal bylo naučit se očima číst čísla na osmistopé děrné pásce a pásku umět slepit a ručně doděrovat (ten strojek na děrování mám doma pořád). Bylo to proto, že rozsáhlý soubor výrobků se často měnil a doplňoval. Takže technologie oznámila nový výrobek, člověk vzal kotouč děrné pásky s materiálovým složením výrobků (cca 50 cm v průměru), dal si ji do převíječky a dohledal si místo, do kterého patřil nový výrobek, pásku rozstřihl, kus nové pásky dolepil, předěroval lepící páskou zaslepené dírky a nový soubor byl hotov. Čas od času jsme to strojově překopírovali, když už těch lepení bylo moc. Extra kvůli tomu nám kupovali za devizy tenkou červenou lepící pásku od firmy Tesa.
Ano, to mě už také napadlo. Jak tedy také ne a manželka někdy a to jen proto, že má zatím zkrácený úvazek. Když chci s dětmi na tenis(hodiny treninku), musím utéci dříve z práce ale naštěstí mám klouzavou dobu, další den jsem tam do večera. A děti si musím domluvit, aby mi je ve školce vzbudili o něco dříve.:-)A zse ten spěch, abychom to vůbec stihli.:-)
to máš naprostpou pravdu, ráno jsem to taky musela zvládat sama a odpoledne ve tři byla máma doma, občas jsme se potkaly v autobuse a krásně voněla čerstvým pečivem. Když se náhodou cestou domů zastavím pro pečivo, tak přijedu po šesté večer.
Ano, to je pravda. Domácí výroba byla - tehdy z nedostatku a dnes zřejmě z důvodu nekvality. Ostatně, já mám pocit, že by se mi věnovali rodiče tolik co já svým dětem. My jsem byli "děti ulice". Možná je to trochu i o té bezpečnosti. Dnes se bojí rodiče pustit děti na písek samotné. Za mě stávaly kočárky pod okny a pohoda. Dnes ani náhodou. Děti se vozí autem ještě v pubertě do školy a do kroužků, aby se jim nic nestalo.:-()
U nas v Roztokach chodi deti do skoly samy casto uz od prvni tridy, autem je rodice vozi, maji-li to cestou do prace. Jinak na dobrou fyzicku nemusis s detmi delat miliony veci, staci je nechat volne behat po lese a lizt na stromy.
Ano, tak jsem to dělali my. Ale je to dnes běžné? Je to standardní přístup rodičů? Pokud ano, proč nejsou ty děti bez rodičů vidět? A proč tloustnou celé generace děti? Však my jsme bašitli taky vepřovou se zelím a byli jsme jak tyčky. Prostě jsme vše spálili. Dnes to ale tak nechodí. Prostě já mám ten dojem.A zdá se, že nejen já.:-)
Chovani zalezi hodne na tom, kde zijes, jestli na venkove, na strednim meste nebo ve velkomeste. Roztoky, kde bydlim, maji mozna trochu nestandardni slozeni obyvatel. V nedeli v Jaromeri na detskem dni mi prislo, ze tam je oplacanych deti mnohem vic, nez jsem zvykla vidat u nas. Velka cast problemu bude urcite i v rychloobcerstvenich, ktera jsem z detstvi skoro neznala.
Fastfood mého dětství?
Chleba se sádlem a celenou cibulovou natí. Jak nebylo? :-)
Se sádlem to je ještě luxus. My si chodili do krámu pro "čtvrtku chleba nakrájet". (1,05 Kč) Maminka vždycky hubovala, když se to dozvěděla, "že si můžu zajít na svačinu domu a nemusím dělat ostudu" :)))
A co hleba s horčicí na pouti za 1 Kč,-?
Ale musel být s cibulí! :)
Tak to už bylo určitě nejmíň za korunu dvacet.:-)A navíc, cibule je sakra zdravá.Takže ta tomu "fastfoodu" trochu vylepšila standard.:-)
http://www.novinky.cz/zena/zdravi/267354-cibule...
Příbuzní kulaci, sádla bylo vždycky dost.
Alu cukrdlátka nebyla, tak jsme mámě vyžírali kostkovej cukr. Dneska už kocky snad ani doma nejsou.
Ještě tu mám v krednci poslední půlkrabice kostek, co mi zbyly po koňovi. Cukr v kapse sem měla celej život a pár kostek bylo celodenní menu, ráno kakao a pak až večeře :)) Cukr už v kapsách nenosim, dnes už jen ráno kakao a pak až večeře, už se tolik nehejbu, tak není třeba se přežírat.
V dětství chleba a pomazánky na sto způsobů (nejlepší bývala z čínské konzervy vepřového masa a cibule).
A našim studenským fastfoodem byl "mlíčňák" a "jídlem" pak dvacet deka vlašáku (ti bohatší si dopřávali "paríš") a pět rohlíků... :-)
Salát Kemping, velké kousky čerstvého salámu :-)
Takovýho:
http://www.stream.cz/peklonataliri/683204-peklo...
A ještě to zapít "výbornou" kávou:
http://www.stream.cz/peklonataliri/684722-peklo...
Ty jóóó... vzpomínám na mlíčňák v Praze, nahoře na Václaváku: obložené chleby za 1,10 až 1,60 Kč, k tomu kakao..., nebo Václavská pekárna, taky na Václaváku: sem jsem chodil na karlovarský rohlíky a kakao. A rybárna (na Václaváku) - těch salátů a rybích výrobků... no jo, byly to mý studentský léta. Místo mlíčňáku je teď nějaká móda pro mladý, místo pekárny kasíno a místo toho rybářskýho lahůdkářství na rohu pasáže zlatnictví...
(a zapomněl jsem na jahodový koktejl, co prodávali v mlíčňáku, a pak malý lahůdkářství s chlebíčkama a salátama kousek od Myšáka ve Vodičkově ulici)
Václavák to byla moje menza. Těch dršťkovej polívek a zabíjačkovej gulášů, co jsem snědl v nějaké sklepní jídelně příslušející k řeznictví někde uprostřed náměstí, těch bylo nepočítaně.
Dodneška moc nechápu, že dršťkovka, zabíjačkový guláš a topinky se mi nepřejedly a mám je pořád rád. Na intru jsme si topili v kamnech, tak jsme v zimním období dělali topinky snad každý večer.
Řeznictví na Národní naproti Klášterní :-)
A velké kolo od Vojáčků ke Zpěváčkům, kde se slekzali mařeni, pak než zavřou ke Flekům, vinárna Orlík na nábřeží a pěší přesun na Smíchov k Váze kde už otevírali v pět.
A bez kola a šlo to.
To jo, jen je třeba dodat, že jsem asi tou dobou, odhadem podle cen, dělal za 950 korun hrubýho.......
Mimochodem jeden každý člověk co vedl úsek kde se prodával jahodový koktejl v Koruně za to zaplatil těžký všimný, protože to bylo místo s neskutečným vejvarem.... vytočily toho tam každou hodinu hektolitry a měli z toho minimánálně 50 procent páč to echt šidili... ty lidi si za to kupovali baráky.....
Vokrádat za Husáka byla forma disentu :-)
Vokrádat za Husáka byla stejná zlodějna, jako ta dnešní. Kdy už do konečně někteří lidé pochopí, že krást se prostě nemá? Díky tomu je to dneska skoro obráceně - nevokrádat za demokracie je forma disentu.
Myslím že lék byl již vynalezen.
http://www.youtube.com/watch?v=Oeue85yh1Gg
Já mám práva,
ty máš práva,
on/ona/ono má práva..
http://www.coe.int/t/dg3/children/news/20th...
Musím říci, že lepší téma si tenhle link nemohl přát :)
Nejhorší, co jsem tam našel, je asi toto:
Stát tě musí chránit a dbát na tvé dobro. Musí pomáhat tvým rodičům či osobám, které o tebe pečují, tím, že vytvoří instituce a služby, jež budou dohlížet na tvé zájmy a tvůj prospěch.
O dobro (dětí) dbal i strejček Hitler, Stalin a Gottwald. A i ty instituce a služby, jež dohlížely na tvé zájmy a tvůj prospěch, vytvořili...
A co hledat něco mezi? Nehonit se, nenechat se honit vším tím světem kolem, co nám vemlouvá, co všechno musíme, měli bysme a co máme chtít. Ale taky se neválet u televize a vnímat citlivě své děti, být jim nablízku, ale nepřekážet.
Je to jen ideál, nebo to jde? Já věřím, že to jde.
"...být jim na blízku, ale nepřekážet..."
Tak tohle neumím. Jak se to dělá?!?
Ano,dle meho nazoru je idealem umet se vciti do sveho ditete,umet videt svet jeho ocima a v jeho veku.Proste si umet vzpomanout tak trochu na tu svou detskou dusicku a myslim, ze to by melo byt to prave.Jen by k tomu musely kolem panovat idealni podminky.Coz je jen velmi obtizne naplnitelne.
Dovoluji si obnovit tema svého blogu. Natrefil jsem totiž opět takhle po ránu na zajímavý článek:
http://www.novinky.cz/domaci/271617-tri...
A tak je fakt vidno, že ta nezdravost dětí je opravdu závažným problémem dnešní doby a ne že ne, jak tu mnozí argumentují nějakou kojeneckou úmrtností v minulém století. Já zde hovořím o nezdravém životním stylu, který vede k různým nemocem nikoli o tom,kolik umře kojenců. Ti se ještě nestihli ani na světě zabydlet - to má co do činění s úrovní zdravotní a poporodní péče. Zato školáci, to je jiná parketa. Tam je to opravdu o tom, jak žijí. Dostáváme se na úroveň tlustých amíků.:-()...a v chlastu jsme dokonce v mezinárodní konkurenci jedničky.:-()
Prijde mi vtipne, jak zarazuji sex mezi nadvahu, koureni a alkohol. Co je skodliveho na sexu pred 15. rokem krome toho, ze je nelegalni? Aspon maji nejaky pohyb, ne? :-)
Možná je na tom, krom toho, že je to nezákonné, to, že mladí, co začnou se sexem ve 13-ti obvykle jako s kouřením, tedy jako s druhem "pohybů" mají pak jaksi v 18-ti v této oblastí takový morální a citový guláš, že to mají opravdu jen jako dostihový sport a vůbec si neuvědomují, čím by měla a mohla tato oblast pro ně co do ceny být. Pak jsou asi tak ve 30-ti mnohdy u mladší v této oblasti natoli vyčpělí a "ojetí", že je to už vůbec nebaví, nic jim to neříká, zříkají se toho a nahrazují to drogami či nicneříkajícím naprosto nehodnotnými činnostmi namísto aby zakládali rodiny a chápali to jako velmi příjemnou součást partnerského života. Dnešní mladí tak posouvají příliš dopředu, jako by měli něco zmeškat. Opak je pravdou. Obvykle tím předběhnutím zmeškají to nejdůležitější - prožít hodnotně svůj život.
Znam chlapy, co zacali se sexem ve 14, je jim pres 30 a nijak vycpeli nejsou. :-) A ten dalsi retezec k drogam mi prijde jen jako nicim nepodlozena fabulace. Spousta lidi si prozije v mladi divoke obdobi, pak se v klidu usadi a jsou extremne zodpovednymi rodici a partnery. Chapu, ze mas nejake moralni zasady a predstavy o zivote, ale ty take nemuzes diktovat druhym.
Jo jasně, ty jseš ta divoška a já jsem ten usedlej fotřík s morálními zásadami, co je nutí ostatním.:-()"At´se mládí vydovádí" je o něčem jiném než "urvi co můžeš za každou cenu, abys náhodou něco nezmeškal". Ničím nepodložená fabulace???? OK, když myslíš...
Martisi, já ti nevím, ale neřekla bych, že sex před 15tým rokem je přímo nezákonný.
Nezákonné je, pokud někdo nad 15 provozuje sex s někým pod 15.
Ale někde se mluvilo o tom, že tato hranice bude snížena.
Pokud vím (přímo od gynekologa), tak dnes není neobvyklé, když si nechá 13ti letá dívka předepsat antikoncepci a lékař jí to bez problémů napíše.
Sex před 15. rokem je nezákonný, něco jiného je nějaký postih za to. Pokud už je jednomu z těch dvou 15 pryč, může být potrestaný, ale pokud je oběma míň než 15 nemůžou být potreataný, ale může být nařízena nějaká sociální ochrana dítěte.
Předepsání antokoncepce je určitě mnohem lepši než odmítání a pak řešit těhotenství dítěte.
Mařenka se ptá ve škole paní učitelky : "Paní učitelko, můžou mít děti děti ?"
"No co tě to Mařenko napadlo ?!? Samozřejmě že nemůžou !"
Mařenka hned o přestávce běží k oknu, otevře ho a volá : "Nemůžou, Pepíčku, tak můžem...!"
Jeste otazka: Jak chces ostatnim nadiktovat zdravy zivotni styl? Ja se staram o to, abych zila primerene zdrave ja a me deti, ostatni rodiny neovlivnim.
Ale to víš, že ovlivníš. Zkus vést třeba i jiné než jen své děti. Či se na tom podílej spolu s dalšími rodiči. Přesně tak, jak to bylo v minulosti. Třeba vedením různých sportovních kroužků apod. Je zvláštní, jak mnozí mají krátkou pamět´....
Vedla jsem skauty asi 6 let, coz je dele, nez muze rict vetsina Cechu. Nemam jako poslani spasit okolni svet. A navic neni problem, ze by krouzky neexistovaly, ale znami, co nejake oddily vedou, rikaji, ze je problem s nedostatkem deti, co by tam chodily. Nabidka je, neni poptavka. A mezi svymi znamymi mam zcela logicky prevazne lidi s podobnym zivotnim stylem, jako mam ja...
To, žes vedla skauty, je chvályhodné a takových lidí si velmi vážím. A proč si toho nechala? Pro nedostatek dětí či jejich zájmu? Ale proč není zájem či je nedostatek dětí?
"...ale znami, co nejake oddily vedou, rikaji, ze je problem s nedostatkem deti.."
Blbost. My jsme byli taky líní a do kroužků či do houslí se nám často nechtělo, radši jsme ale LÍTALI VENKU POD LESEM. A v tom je ten zásadní rozdíl mezi námi a dnešními dětmi. Pro nás bylo domácí vězení trest. Pro dnešní děti je trestem vyhodit je od PC z domu ven. A to je ten zásadní rozdíl.
A náš pionýrský vedoucí turistáku říkal: "Komu se tu nelíbí a nehodlá respektovat pravidla, ten tu nemusí být!" Nikdy nikdo neodešel...Chyba je skutečně i v systému...Až začne system vyžadovat po dětech kondici nejen u PC ale i zdravotní, tak budou i dnešní rodiče nuceni uvažovat jinak a angažovat děti ve sportu, protože budou vědět, že tlustoprda nikde nezaměstnají. Mým dětem říkám: " Když chceš být tím hasičem, tak musíš být ve formě, abys mohl včas pomoci lidem, musíš mít pořádnou fyzičku"... a není problém je dostat na kolo, na tenis či jinam. Své dceři říkám, že když chce být tou lékařkou, musí být sama zdravá, aby jí lidé poslouchali a viděli na ní, že žít zdravě je fajn. atd.:-) I moje děti už dnes říkají: "Tati, proč nejedeme autem? Já bych chtěl jet autem..." A já jim vždy odpovím, že jedem na kolech či odrážedlech a že bedny či auta si v životě užijí i tak dost za špatného počasí a hybaj ven.:-)A tedy říkám, začněme u sebe měnit ten lety křívaný system.:-)
Nechtelo se nam delat zurive nabory deti, tak jsme nechali nas oddil odrust na konec zakladky a rozpustili to.
Rekla bych, ze je spousta krouzku, moznosti, co muzou deti delat, a oddily se uz tolik nenosi. Vetsinou do nejakeho oddilu davaji deti rodice, co neco takoveho sami zazili, nebo rodice s alternativnim zivotnim stylem.
Jak ma podle Tebe system vyzadovat u lidi kondici? Zvednes zdravotni pojisteni lidem s nadvahou? A proc nutit lidi do zdraveho zivotniho stylu, kdyz tak zit nechteji? Proc je nenechat zit podle jejich predstav?
Manželka vede aerobik a hip-hop tanec pro děti 6-7 a 8-11 let a rok od roku těch dětí ubývá. Děsí mne zároveň, že když po nás v hospodě chce host dětské jídlo, tak se většinou ptá na smažák nebo řízek. Pak to bobánek zaleje kolou nebo jiným tlamolepem a celá rodinka spokojeně přejde do auta.
Však se taky do jídeláku v restauraci podívej na dětská jídla - většinou smažené kuřecí nugetky, smažené rybí prsty, smažené... K tomu hranolky...
S tím lze udělat jedinou věc.
Prostě s dětmi do takových restaurací nechodit.
Najít jinou restauraci, nebo si prostě dát tu práci a dětem uvařit.
Možná jsem najivní, ale myslím si, že kdybychom nechodili do nekvalitních restaurací a nekonzumovali v nich nekvalitní lídlo, tak by je to přinutilo udělat nějakou změnu. Je to jen otázka nabídky a poptávky.
Souhlas.
Ale teď si vzpomínám, že jedna naše dcera někdy ve věku 8 - 10 let si při eventuální návštěvě restaurace nedávala nic jiného než smažený sýr. Netuším, kde k tomu přišla, ale jeden čas nechtěla nic jiného.
Čímž ale nechci obhajovat tu katastrofální nabídku jídel pro děti...
Jojo - když ono by stačilo zapojit mozek a dětem objednat normální "dospělácké" jídlo - my to často řešíme třeba pstruhem objednaným hned, jak dosednem. Než donesou pití a my si vybereme pro nás, dospělé, je na stole pstruh. Než uvaří naše jídlo, stihnu ho vykostit, podělit na vyžádané talířky a robátka sbaštit, no a my se pak najíme v klidu... Funguje to i s těstovinovým salátem, steakem, polévkou apod. A když je porce opravdu velká, najím se z toho i já a ve finále ušetříme;o)
Já jsem zase nikdy nechtěl nic jiného než svíčkovou a co si pamatuju, tak snad byla vždycky, zato dnes najít hospodu s vařenými hotovkami vyžaduje dobrou znalost nebo hodně štěstí. To je samé smažené Makro jídlo, děs a hrůza.
Mému skoro dvacetiletému synáčkovi to vydrželo dodnes. Už se tím bavíme víc než deset let, protože on vždy strašně důkladně studuje jídelní lístek a všichni na něj čekají - většinou i číšník. A VŽDYCKY si nakonec dá ten smažák. :-D (Má asi sedmdesát kilo na metr devadesát.)
Tak dcerunku to, naštěstí, přešlo :o)))
Ale co si pamatuju, když tady ještě byla wewerka, ta jedla taky vždycky všude jen smažák :o)))
Mně to celkem nevadí, zas tak často po hospodách nechodíme a s jeho podváhou...
Mě jen fascinuje, že na to, aby si dal vždy to samé, potřebuje nejdřív dvacet minut studovat jídelní lístek. :-)
Co kdyby ho tam zaujalo něco jiného? :)
Třeba pro změnu smažený sýr :-)
Když ono nestačí si o tom jenom číst. Nestačí konstatovat, že s tím musíme něco udělat "napříč rezorty".
Je hezké vědět, že "české" děti jsou takové a makové.
Mnohem důležitější je se podívat na svoje vlastní děti a něco s tím dělat. Netvrdit, že moje dítě má málo pohybu, špatně se stravuje, prosedí hodiny u počítače místo aby šlo čutat fotbal, protože tak to je i u ostatních dětí, za to můžou všichni ti kolem mně, protože mají na mé dítě špatný vliv.
Prostě se musíme my rodiče zvednou z fotela a od svého počítače a svým dětem se věnovat. Dát do toho tu svojí práci, to svoje starání. Já vím, je to vopruz a je to náročné. Ale je to v nás dospělých, né v našich dětech ani v našich politicích ani v našich "rezortech".
Ono je vopruz věnovat se dětem?:-() Pro mě je to radost, vidět je, jak si to užívaj. Užívám si to s nimi a rád.:-)
Tebe jsem samozřejmě nemyslela.
Mám na mysli takové to hodně rozšířené brečení, jak je všechno špatně a jak bude ještě hůř, bez zamyšlení se sám nad sebou a nad tím, že za lecos si můžu sám.
Ještě dodám, když jsme tady na cyklistickém webu. Opět podotýkám, že se to netýká tebe konkrétně, ani mnoha jiných.
Vždy mě hodně zarazí, když slyším rodiče říkat, že nemůžou s dětma na kolo, protože je to nebezpečné a ONI, ti zodpovědní, se nestarají a nestavějí nám ty bezpečné trasy.
A když pak někdo nějakou i postaví, tak říkají, že to není taková, jakou chtěli, není dost hladká a jsou na ni chodci a běhají tam pejsci a překáží tam sloup pouličního osvětlení a vůbec, vede jinudy než jsem si přáli.
A to všechno jenom proto, že se nám prostě nechce.
Protože když se chce, tak se dají drobné překážky překonat. Když se chce, tak se prostě musí.
Už se vážně teším, jak nám třeba po vzoru Dánska, zavedou daň z tuků, a daň z cukru, a daň z kdovíčeho. Vše podle zásady: my ochraňujeme vaše/naše celospolečenské zdraví, blaho, svobodu a právo na zdravý životní styl.
Ano, my bojujeme celospolečensky. Takže třeba u "hranolkové" daně v Maďarsku se počítá, že přinese do státního rozpočtu 2-3 miliardy:-))
Restrikce nejsou motivační. Motivační jsou odměny. To vědí už učitelky v mateřské školce. Daň z tuků je na ho...To není o motivaci ale o zneužití zlozvyků lidí k vlatnímu obohacení. Takové novodobé odpustky. Žereš hranolky? Zaplat´ a bude Ti na čas odpuštěno....hnus. Jen způsob, jak si plnit stranickou kasu... ale příspěvek na sportovní kroužek či zajímavé ceny ve sportovní soutěži či na vybavení nebo zázemí nebo i mléčné svačiny, co já pamatuji, školní zahrada a naše výpěstky, na něž jsme se těšili, to byla a jest motivace.
"mlecne svaciny" - neni jednoznacne, zda je mleko opravdu zdravi prospesne, toto byla hlavne snaha zvysit konzumaci mleka. U veskerych radobyzdravych statnich aktivit je bohuzel potreba hledat vedlejsi umysly.
Mně po nich hůř nebylo...Tobě snad ano? Já jsem byl rád, že mám lipánka a nemusím ho tahnout z domova s rizikem, že ho rozmačkám v aktovce. A jinak...Vzpomínám reklamu " Studený čaj osvěží!". To byla snaha o výprodej skladu s čajem, co se už dlouho nemohl prodat nebo snaha sanovat nedostatek coly na trhu? :-() To vědí už dnes všichni, že čaj osvěží a třískaj na tom balík - bohužel na přeslazeném, průmyslovem zmetku...:-()
Jéééé, vy jste dostávali lipánka?!?
My jen mlíko v pytlíku...
My jsme měli dokonce na výběr: 1/ sýr 2 / mléko 3 / jogurtové mléko 4 / jogurt 5 /lipánek 6 / termix.
Tak když už chceme mluvit o té zdravé výživě:
Podívala bych se na obsah tuku a cukru u toho lipánka a termixu...
A ten sýr? To byl taveňák?
Ale samozřejmě, kdo co chce, to ať si jí, že jo?
Tak lipánek má opravdu ke zdravé výživě hóoooodně daleko :o)))
Ale chutná dobře, jen co je pravda :o)))
Pokud by rodiče četli obaly od mléčných výrobků, tak by dětem nekoupili 95% toho, co je na trhu. Ale reklama na "Dobrou mámu" holt udělá své...
My to nekupujeme ani pro sebe. Máme vytipované dva druhy jogurtů a dva typy acido mlíka a pak když tak obyčejný tvaroh.
Můžeš mě říct, co je na něm nezdravého? A nebud´ jak praděda z ženiny strany, který jedl jen rajčata a mandle a pil křovácký čaj a cukr, sůl a bílá mouka byly tři bílé jedy.:-()
http://www.synbiotec.cz/probioticky-jogurt...
http://www.lipanek.cz/
http://www.potravinydomu.cz/produkt/831-LIPANEK...
Je zvláštní, že do 25-ti jsem byl podle tabulek podvyživený a to jsem se ládoval Lipánky i několikrát v týdnu. Podle Tvých úvah bych měl být zřejmě tlustý jak prase a nezdravý.:-()
Jo, zapomněl jsem ještě na takový míchaný tvaroh a sýr byl tuším tavený. Ovšem ty si taky dávám do dneška. Vy ne? Nebo vy jen acidofilní mléko a ten křovácký čaj?:-))))))
Ptáš se sice Lanny, ale dovolím si přidat svůj názor - je tam hodně cukru. Mě před tímhle výrobkem, tedy resp. tehdy se to ještě jmenovalo pacholík, doktorka varovala, než začaly děti běhat. Pokud se dítě moc nehýbe, rostou jim po tom nezdravé faldíčky.
:-)))))) My faldíky netrpíme - my se totiž hýbem a tak jíme všechno, co nám chutná.:-) A kdyby mi doktorka řekla, že děti nesměj lipánek, asi bych se dost nasmál.:-))))) Takové ty všeliké pudinky a hnusy plné škrobu a želatiny nebudou rozhodně lepší.
Než začnou děti běhat - to je kojenecký věk. Tj. obecně doba, kdy člověk děcku jen tak něco nedá - natož nějaký lipánek.
Ale pro větší děti, proč ne. Na cukru jako takovém není zas tak moc špatného, otázka je celkové skladby jídelníčku. Pokud to není zákusek mezi obědem vepřo-knedlo-zelo a drobenkovým koláčem ke svačině...
Vybavila se mi vzpomínka z dětství. Má babička byla učitelka, už za první republiky. A podobně jako jsme my mívali ve škole říkanky "ovečky pasou se samy atd.", tak ona ještě své žáky na cé učila :"Celer, citron, cibulička, zčervenají po nich líčka. Cukr dodá sílu k práci, tak z nás budou dobří žáci". :-)))
Hele, vždyť to znáš co bylo v roce 1985 za výběr mezi mléčnými výrobky pro malé děti. Pacholík, víc nic... pokud teda napočítám Sunar a Sunarku.
Je fakt, že první holka mohla mléčné výrobky od půl roku, druhá, kdy už se provalil Černobyl, až od 1 roku.
Ja jsem podle BMI skoro na hranici podvyzivy, a pritom bych potrebovala zhubnout 1-2 kila, never tabulkam. :-) Tloustka znamena pouze, ze prijimas vic energie nez vydavas, ale nic to nerika o tom, jak zdrave veci jis. A naopak, nekdo muze jist malo a byt hubeny a presto jist nezdrave.
Lipanek neobsahuje skoro zadne vitaminy a dulezite stopove prvky. Samozrejme ze nejaky ten lipanek cloveka nezabije, ani mu k nicemu dobremu neni.
A kdo ti řekl, že na to přišli naši podle tabulek? Vysvlík jsem se doma do půl těla hrála na mě všechny žebra, ruce jak špejle a nohy jako hůlčičky.:-) Prostě obraz typického "kulturisty z Dachau", jak mě s oblibou častoval můj děda .:-) Podobně je na tom dnes i můj syn.:-)
Tak já osobně jsem typ "dobré prase všechno spase", ale taveňák jedině v případě krajní nouze. (Ovšem je fakt, že si dávám pozor na fosfor kvůli ledvinám. Občas mě přepadne neodolatelná chuť na nějaký "colový" nápoj, tam podlehnu - ale sýrů mám na výběr tolik, že nutkání po těch tavených nemám.)
Nic, Martisi, nic nezdravého na tom není. V přiměřeném množství, v přiměřeném věku, podle chuti.
Já osobně uznávám názor, že člověk má jíst, to co mu chutná, pokud tedy má možnost si vybírat (a to není všude samozřejmost). Klidně chleba se sádlem, klidně mastné, klidně smažené.
Ale přiměřeně. Z jídla má mít člověk potěšení, nikoliv neustálý stres. Ale vše má být jaksi s mírou.
Takže, co se zrovna těch lipánků týče, ať si je jí, kdo chce. Myslím, že jsem to tam taky tak napsala. Ale rozhodně to není nic, co by se mělo dětem ve škole propagovat (nedejbože dotovat a vnucovat jako něco, co je výrazně zdravé a patří to k tomu zdravému životnímu stylu). Obsah tuků a cukru v těchto výrobcích vysoce předčí pozitiva dotace vápníku a jiných mineránlích látek. V tomto ohledu je prostá sklenice určitě lepší, i když ne každý ji snese.
Ale znovu opakuju: je to na každém z nás.
Toto není pouze k Tobě, ale můj dojem z celé té diskuse ohledně obsahu stravy a vhodnosti pro děti (ale ono se to týká i dospělých). Nevím, že by se u nás doma něco podobného zkoumalo a tím myslím moji rodičové, já s manželkami o dětech případně o vnucích. Základem je dostatečné množství výdaje energie, t.j. pohyb. Potvrzeno to mám konkrétními výsledky - štíhlé byly moje děti, vnuci (ovšem pokud jsem dohlížel na jejich aktivity), štíhlý jsem i já. Mám náběhy přibrat nějaké kilo, ovšem tato kila jsem schopen odbourávat zvýšeným úsilím.
Závěrem: obézní děti = oběť vlastní pohodlnosti a pohodlnost rodičů s tím něco dělat. A jsme opět u toho, co jsem předesílal již dříve - rodiče za návyky svých potomků zodpovídají.
Jo, ještě jsem si prošla ty tvé linky.
No, moc pěkné, veselé, pestrobarevné. Evidentně reklama cílená na dětského konzumenta.
Ty samozřejmě nemusíš řešit obsah tuku a cukru v těch zdravých výrobcích. Tvé děti mají dostatek pohybu a nemají sklon k obezitě.
Ovšem u obézních dětí - a o těch je tady řeč (nebo ne?)- bych teda zvažovala, zda jim budu ve velkém dávat výrobek sice se zdravou probiotickou kulturou, ale obsahující na 100g 14g cukru a 11g tuku. Opět připomíním, že řeč byla původně o obézních dětech.
Jinak ne, my nepijeme jen to acidofilní mléko a křovácký čaj (to nevím přesně co je, ale asi se tím míní rooibos, což ovšem přesně vzato není čaj).
Jíme a pijeme celkem všechno. Na druhé straně nepodléháme lákavým pestrobarevným obalům, třeba na takzvané dětské párky:-))
Martisi...
Co se mléčných výrobků týče, tak je pověra o jejich zdravosti výsledek reklamy. Asi jako je Santa klaus ve svém tradičním ohozu považován za symbol vánoc a také je to jen původně produkt reklamy. Zkrátka když se něco dlouho opakuje, nakonec tomu většina věří.
Dle spousty různých studií mléko pro většinu populace prostě zdraví přínosné není neb negativa výrazně převažují. Například mléko ti vyplavuje vápník z kostí místo aby ti jej dodávalo, jak dnes valná část lidí v mém okolí věří.
Asi třetina populace si do dospělosti uchová schopnost štěpit mléčný cuk (laktozu) Těm zbylým dvou třetinám to jen zatěžuje trávení a to nemluvím o té části jež trpí intolerancí laktozy a po mléce je jim špatně.
Nicméně tohle všechno je zcela irelevantní neb základ je v tom, že je prasárna kohokoli do čehokoli nutit a obzvlášť děti. Mě se to naštěstí vyhnulo, ale bráška chudák povinný mléčný svačiny, které musel sežrat zažil. Já vím, že je to skvělej kšeft a proto se to taky dělá, ale já bych byl po čase zhnusenej i kdybych byl nucen denně konzumovat svou nejoblíbenější potravinu.
Nutit kohokoli do čehokoli je prostě svinstvo!
Pro odlehčení: Bráška nakonec díky tomu nucení do ochuzenejch mlík a taveňáku dostal ředitelskou důtku se zněním, "že chtěl zabít důchodce" nebo tak nějak. Vyhodil totiž v záchvatu pudu sebezáchovy to mlíko z okna a dono bohužel dopadlo na chodník asi dva metry před procházejícím starším pánem.
Také mám zajímavou příhodu od naší babičky.
Má lehčí stařeckou cukrovku a tak si kupovala tmavý celozrnný chléb v domnění, že pro svoji cukrovku dělá to nejlepší. Jak byla překvapená, když jsem ji na obalu přečetla, že onen chléb je tak tmavý, protože je přibarvován karamelem.
Jo, reklama dokáže divy:-))
Jo, s mlékem to byla zrovna docela sranda při tom zavádění "tukové" daně v Dánsku.
Tam nakonec museli to plnotučné mléko, které by jinak pod tu zvýšenou daň zákonitě spadlo, vyčlenit jako výjimku. A obávám se, že nakonec bude výjimek víc.
Tak to dopadá, když se stát příliš "stará" dokonce i o to, co mají lidi jíst:-))
Dcerunka pracuje u Mekouše a když slyším, jak přijde tlustá maminka s ještě tlustším tatínkem a svým vypaseným dětičkám naobjednají všechno ve velikosti XXL, tak bych tu daň z tuků zavedla okamžitě.
Jenže tihle lidé by týden brblali a stejně by žrali dál.
Mekac je uz ted dost drahy, takze pochybuju, ze nejake zdrazeni o procenta by se projevilo v jeho navstevnosti. Podle me proste tukova dan nemuze fungovat u jinych lidi, nez tech, co jsou na hranici chudoby.
No, ono lze zdanit leccos.
Třeba by šlo zdanit přímo ty Mekáče nebo zdanit vyšší daní lidi, co v nich pracují, zdanit ty internety a ty internetové hry. Zdanit televize a televizní vysílání...a tak můžeme pokračovat do nekonečna.
Ale má to nějakou cenu? Má to smysl? Je to to, co chceme? Bude to mít kýžený účinek?
To není, to co chceme my - ale co zneužijí politici ke svému obohacení. To je jen záminka pro nové daně a další zdroj peněz do stranických pokladen. Myslím, že i takové ty řetězce si rády koupí pak nějaký ten odpustek přímo u stranického pokladníka.:-()