V Zemi kol bez kola

Procházka v Zemi tulipánů

Po mé první cestě stopem, jímž byla cesta po Slovensku, přišla otázka:„a kam teď?"
Netrvalo to dlouho a naskytla se mi možnost podívat se do Nizozemí. Stopem, tedy jednou z oblíbených metod, jak poznat svět.
Poté co se dostávám do Prahy, je na řadě zvolit ten správný směr, dostat se na okraj města a začít stopovat. Ne až tak překvapující pro mě bylo to, že dostat se z Prahy bude docela velký „oříšek". Řekl bych, že to byl nejsložitější úkol za celou dobu této cesty. Ne a ne někdo zastavit... Opravdu, je známo, že Češi nepatří mezi národ, který by se „hrnul" k tomu, že sveze stopaře. Nicméně i nemožné se stalo skutečným a také proto pokračuji směr Německo (Drážďany, Berlín, Hannover). Hannover je zároveň první „přespávací stanicí"a to rovnou v parku, ve stanu, nedaleko centra.
Další den se pak dostávám do Holandska, konkrétně pak Amsterodamu, později také do Utrechtu. Obě města jsou nádherná. Věnuji jim dostatek času na důkladnou prohlídku. Snažím se zachytit místní atmosféru a upřímně jsem rád, že jsem navštívil další skvělá města.
V centru Amsterodamu například pozoruji místní pouliční umělce a především se pozastavuji nad neskutečným počtem kol vyplňujících snad každou mezeru a volné místo. Až s podivem, že si všichni pamatují, kde zrovna svá kola nechali. Vypadají totiž podobně a všude okolo jsou jich opravdu stovky. A nakonec není nic lepšího, než si po celodenním putování po městě odpočinou v parku Vondelpark v Amsterodamu. Toto místo bych rád doporučil jako odpočinkový bod před dalším putování městem. A to, že mi nad hlavami prolétlo nemálo letadel, zapříčinilo jen spekulaci nad tím „a kam zase příště?"
Ovšem tímto poleháním v parku má cesta ještě neskončila a v podvečer jsem vlakem přejel do ne méně krásného Utrechtu.
Všichni, kdo navštívíte tuto zemi, budete spokojeni, jelikož je nespočet vyžití, které Vám Holandsko nabízí. A pokud hledáte levné ubytování, určitě zkuste Camping Zeeburg Amsterdam, kde vás překvapí rozumné ceny za dostatečný komfort. Jen musíte počítat, že tak rozhodně nebudete sami. Ba naopak, budete hledat kousek místa právě pro sebe.
I tímto článkem bych chtěl dodatečně poděkovat všem, kteří byli tak ochotní a svezli mě menší či větší kus cesty. Především pak polští „kamioňáci"...

Děkuji Martin