Datum: 8.9.2012
Kdo vezl NaKolík: Marrier
Kdo se taky svezl: dnes jsem jel sám, protože všichni měli nějakou práci
Trasa odkud kam: Moravský Písek, Bzenec, Vracov, Vlkoš, Kyjov, Bukovany, Milovice, Ratíškovice, Rohatec, Sudoměřice, Petrov
Délka etapy s NaKolíkem: přesně 62,252 km
Počasí: stejně jako včera polojasno, později se mraky trochu zahustily, ale nesprchlo, občas na otevřených rovinkách foukl protivítr, ale nic zásadního, jelo se dobře
Komentář:
NaKolík už jednou divokou Oslavu viděl, a dnes ji zažil, ovšem v naprosto jiné podobě, znovu. Jak je to možné? Že by se NaKolík vracel? Kdepak, NaKolík se znovu na stejné místo nevrátil. Tedy vlastně vrátil... ale to už bychom moc předbíhali událostem...
Můj původní plán na dnešek byl trochu jiný, ale znáte to - člověk míní a jeho tělo mění. Chtěl jsem ráno vyrážet už kolem 10:00, jenže v tu dobu jsem ve skutečnosti ještě spal. Přece jen 4 dny dvanáctihodinových směn a včerejší hektický den přímo z práce za NaKolíkem a poté cca 40 km domů, udělalo své. Z domu jsem tak vyrážel až dost po jedenácté a tak jsem musel etapu trochu zkrátit. V 17:00 jsem musel být v Petrově, kde kamarád, ostatně také vášnivý cyklista, slavil krásných 2 x 25 let života. Takže se Zden42 konečně dočkal, ovšem žádné pikantnosti se neděly, NaKolík musel zase poté dojet až domů, takže pil jen velmi střídmě...
Hlavním vrcholem dnešní etapy (a to doslova) bylo původně navrhované místo předání - Bukovanský mlýn u Kyjova.
Takže vzhůru na cestu...
Ačkoli se dá do Bzence dojet pohodlně po rovince, nechtěl jsem mít tu cestu zase tak nudnou a v Moravském Písku jsem odbočil k místním vinicím. Přes kopec se dá do Bzence dojet zadem, cestou jsou pěkné vyhlídky a Starý hrad. Tedy říká se tomu tady tak, ale ve skutečnosti už tu po původním hradu není ani stopa a nacházejí se zde pouze ruiny bývalé barokní kaple sv. Floriána. Kaple trpěla odjakživa zásahy blesků a nápory vichřic, poslední ránu jí ovšem zasadila ustupující německá vojska v dubnu 1945, kdy ji nemilosrdně vyhodila do vzduchu. Od té doby už k jejímu obnovení nedošlo. Ale výhled na město Bzenec a okolí je tu nádherný. Den plný výhledů, byl dnes ovšem celý.
Poté, co jsem se pokochal, sjel jsem úvozem, hodným pořádného „fulla", dolů, kolem místní Sokolovny, k bzeneckému zámku. Je to nádherná stavba v anglickém stylu, ovšem v současné době dost zdevastovaná, neboť socialističtí soudruzi usoudili, že zde bude lépe zřídit vinařské družstvo. Vylepšili některé budovy ocelovými vraty a celkově nechali zámek zchátrat. Snad se jednou dočká obnovy. Jediné, co zbylo v jakž takž dobrém stavu, je malý park za zámkem. V parku roste Bzenecká lípa, jejíž písemně doložený věk je přes 630 let, ovšem skutečný věk se odhaduje přes 900 let. Už tedy něco zažila.
Původně byly v parku Lípy dvě, na místě druhé najdeme už jen asi 5 let starý omladek a kamennou tabulku s nápisem: „Poutníče, dívaje se kolem poznáš hned, že nemám tolik let jako moje družka. Pohlaď mě sdílným slovem svým, vždyť rostu na sklepě a živořím bez výživného lůžka." Ano, pod parkem se skutečně nachází velký vinný sklep.
Z parku jsem vyrazil kolem místního fotbalového hřiště k hlavní silnici a tudy dále, směr Kyjov. Na konci Bzence začíná cyklostezka, která mimo silnici pokračuje přes Vracov a Vlkoš, až do Kyjova. Cestou jsem jen zastavil u Vracovské radnice s vyhlídkovou věží, poté u vracovského rybníka a nakonec jsem ještě kousek od ropné těžební soupravy vyřešil defekt, ovšem ne můj, ale nějaké paní, která si postěžovala, že má defekty pořád. Zjišťovat ovšem příčinu častých defektů nebyl čas, musel jsem dál.
Po krátkém stoupání za Vlkošem jsem sjel do Kyjova. Hned na začátku Kyjova jsem si dal občerstvovací pauzu v Restauraci Nový svět, s velkou, zajímavě výtvarně vyzdobenou, zahrádkou. Na baru jsem si dal skvělou polévku a místní štamgast mi poradil pár zkratek. Vyrazil jsem dál, směrem k Bukovanskému mlýnu. Stoupání k Dukovanům je sice náročné, ale stojí za to. Areál mlýna je překrásný a výhled odtud rovněž. Jediná smůla byla, že se tu konala uzavřená akce, takže skvělé jídlo jsem si tu bohužel nedal. Udělal jsem tedy jen pár fotek a sjel zpět do Kyjova.
Odtud jsem pokračoval po cyklostezce vedené po bývalé železniční dráze do Mutěnic. Až tam jsem ale nedojel a u obce Svatobořice-Mistřín odbočil k Miloticím. Cesta je zprvu prašná, písčitá, ale písek byl udusaný, takže se jelo dobře. Z lesem už začíná asfalt a vyloupne se před vámi dominanta Mitovic, zámek. Chtěl jsem pořídit fotku, ale můj Nikon se podobně, jako ten Básníkův, jen otevřel a umřel. Je to jakási podovná vlastnost Nikonů, že ze začátku fungují bez problému i na obyčejné a nabíjecí baterie, později ale začínají vyžadovat jen kvalitní „krmivo". Dnes už do něj musím kupovat jen ty nejdražší, lithiové baterie, jinak odmítá spolupracovat. Náhradní baterie jsem ale zapomněl koupit a foťák mě navíc vůbec nijak předem nevaroval. Naštěstí je na zámku infocentrum a tam paní nějaké baterie vyhrabala. Bylo to sice jen nouzové řešení, protože baterie nebyly úplně nové, ale foťák znovu ožil a tak jsem mohl zdokumentovat i tuhle, docela „mňamózní", část trasy. Na první benzince jsem poté hned koupil čerstvé.
Na milotickém zámku je výborná romantická cukrárna, kde jsem doplnil energii pomocí banánového dortu a porce Latté Macchiatto a mohl jsem upalovat dál. Minul jsem Ratíškovice, místo, kde továrník Baťa těžil lignit a poté jej po Baťově kanále přepravoval do Otrokovic. Místo, kde se lignit překládal do lodí, tzv. „Výklopník" jsem NaKolíkovi ukázal taky. Současný majitel ho postupně uvádí do původního, zcela provozuschopného stavu a řeknu vám, je to technický unikát, jakých Baťové vytvořili a používali několik.
Dnešní etapa skončila v Petrově (kde už vlastně NaKolík jednou byl), ve sklepě místního Motorestu, kde NaKolík na počest oslavence něco málo popil a pojedl, pokochat se vším tím můžete ve fotogalerii. Krátce po půlnoci se NaKolík přemístil domů a ulehl k spánku. Zítra musíme časně vstávat, v 10:00 předáváme v Uherském Hradišti Grillemu...
Kompletní fotogalerie: http://marrier.rajce.net/NaKolik_2012-Marrier-2.etapa