Splněný sen a nebo přežitá sebevražda?

Nedávno jsem na jednom fóru četl,že jeden týpek udělal za den na celopéru 286 km. Je zvláštní, jak jedna věta dokáže v hlavě utkvět a hlavně vypouštět signály ke zdolávání určitých hranic.

Před několika dny,když jsem si dělal cyklovýlet na Štramberskou trúbu,tak jsem najel 174 km.Není to tak daleko,ale díky špatné orientaci a svým optimistickým chováním: „všechny cesty vedou do Říma“ jsem se při výjezdu ze Štramberka octl v Novém Jičíně.....ale to je o něčem jiném.

Právě díky tomu, že jsem zdolal za den 174 km, pořád mi v hlavě tkvěla myšlenka na zdolání 200 km za den.

Proto jsem si naplánoval cestu do Bystřice p.Hostýnem.Plánovač na Mapy.cz (Seznam) mi tuto trasu pro kolo vyhodnotil na 102 km, což se mi zdálo jako rozumné a vytiskl jsem si itinerář cesty.

Ráno jsem vstával v 04:30 a nasnídal se. Jelikož vím, že takovou délku nelze projet bez řádné přípravy, hodně jsem četl o stravování cyklistů. Proto jsem také věděl, že snídaně složená z mléka, bílého jogurtu,zapékaných müsli, BEBE dobré ráno a rohlíku s máslem a medem bude dostačující. Když jsem se najedl, pomali jsem se začal chystat na cestu,protože je dobré jíst tak aspoň 1,5 h před jízdou. Na cestu jsem se vydal kolem 06:30. Zpočátku jsem měl těžký rytmus a tak jsem začal pochybovat,že tento den bude ten ideální pro tento cyklovýlet. Ovšem po zdolání několika desítek km začlo být vše jinak a já už si jízdou popěvoval a měl skvělou náladu.Cestu jsem vzal přes Horní Suchou, Životíce, Bruzovice, Sedliště (moje první zastávka) a pokračoval přes Sviadnov, Staříč, Trnávku a dorazil do Kateřinice. Zde nastal první problém.Věděl jsem,že mám odbočit vpravo,ale nikde jsem neviděl žádnou směrovku,moje navigace v mobilu mě naváděla rovně a tak jsem se octl na výpadovce na Příbor a nájezd na dálnici.Věděl jsem,že se musím vrátit a dost mě to mrzelo,protože jsem z výjezdu Kateřinic musel zdolat dost strmý kopec.Při cestě zpět jsem hledal odbočku do leva a opravdu našel,takovou šotolinovou cestu,takže jsem se na ní vrhl a jel.Dorazil jsem na místo,kde byl nějaký traktor a za ním les.Pochopil jsem,že tudy cesta nevede.Zeptal jsem se toho pána co byl u toho traktoru,jak se dostanu na Skotnice.Odpověď byla jasná:To jedete špatně (o, jaká novinka!) to se musíte vrátit a u Mateřské školky odbočit do leva.Poděkoval jsem, popřál hezký den a vyrazil. Opravdu, u Mateřské školky byla odbočka a já si vzpomněl, že jsem ji viděl, ale jelikož navigace tuto cestu ani nemá ve své paměti, tak ji neviděla (kráva pitomá). Ještě že mám klasickou papírovou mapu. Tou cestou jsem projel a dostal se na rozcestí – v mapě jsem se nějak nemohl vyznat a tak po chvilce tápání, zkusil jsem to vpravo, ale po dojetí na místo, kde cedule oznamovala že zde začíná Mošnov, věděl jsem , že tato volba nebyla zrovna ideální, takže zpětný chod. Po vjetí do Skotnic jsem se dostal na křižovatku a navigace mě naváděla vlevo, ale nějak jsem ji nevěřil, protože jsem věděl, že tam je napojení na dálnici. Já potřeboval chytit směr na Prchalov a poté na Libhošť. Ale štěstí se na mě usmálo, jelikož po přejetí křižovatky šli mým směrem dvě půvabné p. učitelky s dětmi mateřské školky. Po krátké debatě a vzájemného přání hezkého dne jsem se vydal doporučeným směrem a shodou okolností to bylo tam, kde mě navigace naváděla (měla štěstí). Pokračoval jsem přes Prchalov a po vjetí do Libhošťě jsem si vzpomněl, že touto cestou jsem jel do Nového Jičína, když jsem vyrazil ze Štramberku. Taky jsem si vzpomněl, že mě napojila na dálnici a já tehdy bojovnou jízdou po trávě vedle dálnice se lopotil do N.J., což jsem opakovat rozhodně nechtěl! Zastavil jsem a koukl do mapy a na ní byla cesta uvedena,tak jsem pokračoval,jenže mě vtáhla do protisměru, takže otočka. A zase při mně stálo štěstí. Potkal jsem cyklistu, který mě navedl na starou cestu (musím uznat že velmi nepříjemnou-mnoho štěrku, písku a kamení) a tak jsem se dostal na cyklostezku vedoucí do Nového Jičína. Nádherně se po této cyklostezce svištělo, prostě paráda!

Průjezdem N.J. jsem použil itinerář a chvíli se mi dařilo držet směr,ale stejně to kleklo a já tápal kam dále. Tak jsem to vzal rovně a vyšlo to. Vyjel jsem v místě, kde jsem již byl minule a tak jsem věděl, že na Starý Jičín musím doprava ( to už byla chytrá i navigace ).

Cesta dále vedla přes obce Jičina, Palačov, Poruba až jsem dojel do obce Hustopeče nad Bečvou. Z důvodu neskutečného tepla (to snad byl nejteplejší den) mi moje zásoby pití mizely neuvěřitelnou rychlostí (nejspíš se snad i vypařovalo) a tak jsme zastavil a navštívil místní obchod. Jaké překvapení, že zrovna tam jim neperlivé minerálky nejdou na odbyt a tak mi nezbylo, než „dočasně“ se ukojit nějakou citrónovou neslazenou bublinkovou vodou.

Přejel jsem Hustopeče a vyrazil přes Němetice směrem na Kelč a to jsem nevěděl, že mě čeká nemilé překvapení – kopec jako prase, dlouhý a strmý (Na Jantarové stezce). Díky vedru, které sálalo i ze silnice, jsem již pociťoval neskutečnou únavu a začal opět pochybovat o tom, že tuto cestu dotáhnu do konce. V tom začal do mě útočit nějaký protivný dotěrný hmyz a já ho začal střídavě levou a pravou rukou odhánět a aniž jsem to zpozoroval, byl jsem na kopci, takže vlastně mohu tomu hmyzákovi poděkovat, já už totiž měl místo zorniček lebky v očích....Tak jsem postupně dorazil do obce Kelč. Zde jsem opět udělal zastávku a koupil si dvě neperlivé minerálky. Když jsem vyšel z toho obchodu, naproti přes náměstíčko byla hospůdka a na ní velké logo Radegast a já začal prožívat několik minut osobního rozpolcení a vnitřního boje svého dobrého a zlého já.

Nakonec myšlenka zdolání plánované trasy zvítězila a mé zlé já bylo konějšeno myšlenkou,že na zpáteční cestě někde bude „Život je hořký, bohudík“...

Vyrazil jsem z obce Kelč a věděl, že již jsem velmi blízko svého cíle a opravdu,po ujetí několika kilometrů, za obcí Všechovice byla cedule: Bystřice p. Hostýnem 10 km. Hurá, začínal jsem prožívat vnitřní extázi, dokonce mi i sil přibylo.

Tak jsem šlapal do pedálů,cesta stále vedla nahoru a dolů, já už opět začínal mít mrákoty a v duchu si říkal:bylo tam napsáno 10 km a nebo 100 km? Tak dlouhých 10 km jsem ještě nezažil!

Po několika minutách kletí a proklínáni se, objevila se přede mnou cedule: Svatý Hostýn. Ha, cíl nadohled...a opravdu za chvíli jsem uviděl městečko Bystřice pod Hostýnem.Tělem se začalo linout spokojené vrnění z dosaženého cíle.

Zastavil jsem u zámečku a začal se kochat. Pořídil několik snímku a vešel dovnitř do informačního centra. Tam seděli dvě mladé slečny a já začal zjišťovat nějaké informace o zámku. Bylo mi sděleno, že v zámku se nenachází žáden nábytek, jelikož zámek několik let obývala armáda a nic se nedochovalo. Jediné co tam momentálně je, tak výstava židlí a nějaké muzeum. Krom toho tam i sídlí magistrát města a ještě nějaké instituce. Koupil jsem si turistickou známku Bystřice pod Hostýnem, poděkoval a s přáním hezkého dne vyšel ven a pořídil několik snímku zámku z dostupných míst. Poté jsem se vydal do města, vlastně jen kousek přešel přes silnici, kde je kostel, naproti němu Hotel Podhoran a vedle něho je Masarykovo náměstí, kde jsou lavičky. Tam jsem si sedl a snědl svačinku – teplem roztopený perník – vlastně všechno bylo teplé, pití, jídlo a já se přímo vařil. Po chvilce odpočívání jsem se vydal na zpáteční cestu, ale při výjezdu z Bystřice je benzínová pumpa HUNSGAS a já se stavil koupit pivo Birell. Jaká to slastná chuť.

A opět hurá do pedálů....S pocitem, že cestu si pamatuji a tedy nebudu bloudit, doufal jsem, že vše bude probíhat bez problému, ale mýlil jsem se. Z toho vedra jsem byl již tak vyčerpaný, že jsem začínal mít náběhy na křeče, takže moje přestávky začali být častější. A co bylo nejhorší, tak to byla myšlenka, kolik kopců mě čeká!!! Hlavně před obcí Kelč. Naštěstí se ty kopce ukázaly být mnohem méně strmé, než jsem čekal, ale i tak jsem je dokázal již vyšlapat na ten nejlehčí převod a s vypětím všech sil.

V obci Kelč jsem zastavil a udělal pár snímku zámku a okolí,poté pokračoval na Hustopeče p.Bečvou.Ten kopec,kde mě obtěžoval ten dotěrný hmyzák se svištěl parádně dolů,bylo to takové zadostiučinění za tu námahu,kterou jsem vynaložil na jeho zdolání.Když jsem přijížděl do Hustopeč n.B a přejížděl jsem koleje,začal jsem uvažovat o tom,že domů dojedu vlakem.Teplo začínalo být totálně neúnosné a únava byla čím dál větší.Přesto vše jsem se snažil svůj cíl splnit.V obci Hustopeče n.B jsem pořídil nějaké snímky zámku a zároveň jsem si zvěčnil kostel Povýšení sv. Kříže.

Poté se opět vydal se na cestu blíže k domovu.U Starého Jičína jsem byl nucen opět zastavit z důvodu palčivé bolesti malíku pravé nohy.Měl jsem pocit,že mi snad exploduje. To už jsem toho začínal mít plnou zadní část těla, ale po malé přestávce jsem vyrazil dále. V Novém Jičíně jsem byl rozhodnut, že si dokoupím pití a že se stavím někde něco málo pojíst. Projížděním přes město jsem narazil na poutač: Kebab – paráda, to bych si dal. Slezu s kola, sundám přilbu, fotoaparát, mobil chci zamknout kolo a najednou mi to nedalo a šel jsem se do toho průchodku podívat a ouha. ZAVŘENO! Asi mám dneska opravdu smolný den....Tak jsem to zase vše vrátil, nasadil přilbu, u jednoho stánku koupil minerálku a vyrazil z tohoto města. Při najíždění na cyklostezku vedoucí z N.J. mne oslovil jeden cyklista spravující defekt, zda-li mám pumpičku. Ta jeho že mu nějak nefunguje, jak by měla, tak jsem tomu smolaři, ji půjčil. Chvilku jsme podebatovali a já jel dál.

Když jsem projížděl obec Libhošť, najednou se z kola začal ozývat neobvyklý zvuk. Nejdříve jsem si myslel, že mám defekt, protože to znělo, jak prázdné pláště (a proč při té vší tragédii ještě nedostat defekt, že?), ale kolo bylo stabilní, tak jsem zastavil a díval se, jestli mi něco nedře o kola. Až poté jsem přišel na příčinu tohoto zvuku – jak bylo takové teplo, asfalt se roztopil a když jsem tím přejel, nalepil se na pláště a to vydávalo tento hlasitý efekt....Za obcí Libhošť jsem věděl, že mě čeká nepříjemné stoupání směrem na Prchalov a tak jsem se snažil posbírat co nejvíce sil, jak fyzických, tak psychických abych byl dostatečně připraven. No, nějak jsem to vyšlapal, ale měl jsem pocit, že mi to snad urve plíce. Když jsem míjel Prchalovskou vyhlídku u Příbora, vzpomněl jsem si, jak jsem tu dopoledne projížděl – to jsem měl ještě dostatek sil, na rozdíl současné situaci. Zmožen tímto počinem dojel jsem do obce Skotnice a tam se mi udělalo tak slabo, že jsem si musel sednout do autobusové zastávky. Jakmile jsem si sedl, oblilo mě horko, začali mě chytat mdloby a měl jsem pocit, že budu zvracet a upadám do bezvědomí. (Něco nového, toto jsem ještě nezažil...) Asi po dvaceti minutách nuceného odpočinku se mi ulevilo. Tady jsem začal uvažovat, jak se dostanu domů, jelikož na kolo jsem to už neviděl. Pokoušel jsem se do sebe dostat sojový suk, ale tělo nemělo zájem to příjmout....tak aspoň voda..no s trochou nucení, ale vlezla! Po pár minutách nastal obrat a tělo asi pudem sebezáchovy se rozhodlo, že se nechá odvést domů.Jaká to slast!Tak hup na kolo a směr na Kateřinice.V obci Kateřinice je takový stadionek a tam mají kiosek, tak jsem se tam stavil. Koupil „multivitamin“ a jelikož jsem vypotil hektolitry potu, musel jsem tělu dodat sůl, takže k tomu ještě přikoupil slané tyčinky. Chvilku poseděl, snědl pár tyčinek a zpět do sedla, přejel obec Trnávka a dorazil do obce Brušperk

Tak tady to neznám,oko spočinulo v mapě, ale mozek již dávno stagnoval,přesto dokázal ještě zachytit, že bych měl pokračovat po cyklostezce 6006 a tam se napojit na 6065 do Paskova, kde jsem chtěl. Našel jsem tedy toto značení a vydal se na cestu. Musím uznat, že tato cyklostezka je příjemná, značení bylo všude a když jsem projížděl kolem dolu Paskov, začínal jsem mít pocit, že jsem měl někde odbočit, ale jelikož nikde jsem neviděl žádné značení, doufal jsem, že to je jen moje myšlenka(?). Nakonec jsem dorazil k dálnici a dle mého úsudku, bych měl odbočit doleva, jenže nikde nebylo žádné označeni 6065, tak jsem pokračoval po 6006 a byl jsem přesvědčen, že dojedu na Staříč. A nemýlil jsem se. No nic, tak jsem to vzal na Sviadnov, odbočil doleva a po cestě dojel do Paskova. Zde jsem měl naplánováno, že si zajdu na jídlo do restaurace ,,Zámecká krčma“. Po chvilce hledání jsem ji našel, odložil kolo a sedl si. Objednal jsem si jídlo, k tomu si dopřál čepovaný Birell. To jídlo mi sakra pomohlo, v nohách jsem již měl něco málo přes 200 km a tělo bylo teplem totálně K.O. Když jsem zaplatil, snažil jsem se dostat na Vratimov, ale pro jistotu jsem si zapnul navigaci. Pamatoval jsem si, že bych měl jet po ulici Nadražní, ale tam mě ta pomatená navigace vůbec netáhla, tak jsem ji nechal při tom jejím „pokud je to možné, obraťte se o sto osmdesát stupňů“ a jel svým směrem. Po chvilce marného přemlouvání, načetla nový směr (já věděl že se umoudří) a dojel do Vratimova. Tam mě začala navádět na cestu, kterou si pamatuji, když jsem jel přes ní na Mošnov na Dny NATO. Po ujetí pár kilometrů mi nařizovala, abych otočil doleva, což se mi moc nezdálo, ale jelikož je to již dost dlouho, co jsem tou cestou jel, nechal jsem se ukecat, což byla chyba! Po několika set metrech jsem usoudil, že tato cesta není ta, kterou si pamatuji, tak jsem to obrátil doprava, doufajíc, že najdu něco, co mi připomene směr.

Nic jsem nenalezl,ale když ta chytrá navigace hlásila, že mám se napojit na cestu, ze které jsem před chvilkou odbočil, neváhal jsem,jen jsem nechápal, proč mě vlastně tahala jinam.

Nakonec jsem dojel na křižovatku, kterou jsem si pamatoval a věděl jsem, že tou cestou dojedu do Šenova a směroval ke svému rodnému městu. Do Karviné jsem dorazil něco kolem 21:30.

Na druhý den, když jsem jel ráno do práce na kole, tak jsem silně cítil včerejší únavu, hlavně v sedací části, takže posledních pár metrů jsem jel vestoje....ale přesto vše mi už v hlavě něco říká, že by šlo dát i 250 km...asi jsem fakt nenormální!

 Karviná - Bystřice p. Hostýnem, 20.6.2012, najeto 231,72 km , čas jízdy 11:39