Most - 3

„Je to banda naivních hlupáků!
Celý Mancomunitat de Catalunya. Hrají si na katalánskou vládu, budují nezávislé Katalánsko. Mají presidenta, vládu, ministerstva, Evropa krvavě válčí a oni budují katalánský národ...."

„Jordi, Jordi, proč se zase rozčiluješ? Dali ti tu zakázku?"

„Má dvě děti, ale pořád vypadá jako holčička a stejně tak uvažuje..." pomyslel si.

Oni si vážně myslí, že si to v Madridu nechají líbit. Že si vytvoří vlastní, nezávislý katalánský stát. Tohle nemůže dopadnout dobře. To Marii, ale říci nemohu, už tak má starostí dost.
Byla zvyklá na lepší, doma. Být tak doktorem medicíny, to by byla jiná, doktor „přes mosty" moc nevydělá.

Ale kdyby tohle vyšlo......

„Tak dali nebo nedali? Jordi?" v očích jí vidí, jako moc chce slyšet to „Ano...."

Co ta holka může vědět, jak to dneska chodí.
Zakázka z „veřejných prací" znamená, že každý, kdo má do zadečku dírku si myslí, že se k věci má a musí vyjádřit. Josip, ten ví o čem je řeč, Jeroni také, i když ten by nejraději stavěl jen památníky a rekonstruoval monumenty, dokazující velkou minulost Katalánska. Ale ti ostatní?
Knihomolové, historici, teoretici umění, právníci, všichni ti příštipkáři rozpočtu Mancomunitat...
Prý, že by ten most měl více vyjadřovat „národní charakter".

Co si ty šašci myslí?
Že tam navěsí nějaké kudrlinky a bude předstírat inspiraci rostlinkami jako ten Gaudí?
Nic takového! Art Nouveau?
Směšné, zastaralé, falešné!

Most nemá žádný národní charakter, řídí se mnohem vyššími principy přírodních zákonů.
Postavte si u něj sochu, pomník, ale na konstrukci mi nesahejte, ta musí být čistá!
„Dali i nedali, musím to předělat..."

„Předělat? Ale zaplatí ti, Jordi, zaplatí ti to, viď!"

Jak může myslet pořád jen na ty peníze.
Vraždí mi dítě, cupují ho na kousky.

Prý, že jeden velký oblouk by byl velmi nákladný. A kdoví, jestli by nespadnul.
Co tihle politici vědí?
Pořád jen žvaní o národu, a když se můžeme světu ukázat, ne slavnými předky a minulostí, ale největším železobetonovým obloukem v Evropě, couvají. Moc velká spotřeba železa, a to bednění, proč prý nestavím z kamene, jako předchozí generace slavných krajanů.

„Zaplatí, Marie, zaplatí, neboj."

Místo jednoho odvážného a smělého oblouku budeme mít oblouky tři, a šířka mostu bude poloviční. Tohle může vymyslet snad jen politik. Vždyť se na něm nevyhnou ani dva automobily!
Most se nestaví na rok nebo dva, má a musí vydržet staletí!
Musíme předpokládat, že za 100 let na něm bude jezdit úplně něco jiného než dneska, bude to asi těžší, a bude toho jezdit mnohem víc. Jen trochu té předvídavosti...

Národní katalánská knihovna, Národní katalánská universita, národ, národ...
Národ si řekne, co to bylo za troubu, že to postavil tak úzké.....

„Tak, tys to dokázal, Jordíku! Budeš mít svůj most!"
„Budu, Marie, ale mělo to být úplně jinak."
„Nevadí, až jednou, až budeme staří, budou tvoji vnuci s pýchou ukazovat, tak tenhle most postavil náš dědeček!"
„My nikdy nebudeme staří, Marie!"

Jindra Pařík 24/2/2016