Sníh a mráz 1 - Dárek

„Svezete mě někam k metru?"
„Určitě, a kam přesně si to přejete?"
„To mě je docela jedno, k nejbližšímu, musím dojet na Chodov, tam mě naloží dcera."
„Tak to bude za pět set, přidejte dvě stovky, a já vás hodím až na ten Chodov."

Ten taxikář vážně umí obchodovat, vidí, že jsem promrzlý a že tohle asi neodmítnu.

„Co se vám stalo?"
„Ale nejede to, benzín v tom je, ale chcíplo to a nenastartuju a s tímhle já už nic nesvedu.

Jo to když jsem jezdil stopětkou...." začínám povídat o našem nadšeném cestování v létě 1990 západní Evropou, bez peněz, obloženi kanystry s naším „levným" benzínem, o tom, jak se muselo i v parném létě v autě topit, aby se nepřehřálo, o startování roztlačením z kopce, když v tom něco zvlhlo, jedu jako kolovrátek.
Taxikář se jen usmívá, pokyvuje hlavou a pak povídá: „Jo něco podobného jsem viděl v televizi v seriálu Vyprávěj".

„Aha v seriálu?" jsem trochu zaskočený.
Nedívám se na to, proč budu koukat na něco, co si pamatuji, ale ten taxikář mě nejde z hlavy ještě dlouho po té, co mě vysadil na parkovišti před obchodním centrem.
To nemá rodiče, to se musí dozvídat z televizních seriálů, jaký byl náš život před třiceti lety?
To spolu doma nemluví?

„A jak je to u nás?"
Urputně se snažím vzpomenout, jestli jsem o té době s dcerami mluvil.
Marně, protože nemluvil, nikdy, možná, snad, jen v drobných útržcích.

Měl bych jim to říci. Všechno.
Jaké to bylo, když mě bylo jako dneska jim, už třeba jen proto, aby nenaletěli těm různým našeptávačům.

Vím, že nevydrží tak dlouho poslouchat tak to raději napíši.
Máte-li chuť a dostatek trpělivosti, povím to i vám.

„Tady máš dárek k promoci, ode mne a od maminky" předává mi otec igelitovou tašku s papírovou krabicí. Igelitku skládám, je pevná může se hodit, a rozbaluji to překvapení.
Z krabice na mě vykoukne mosazný zvoneček zavěšený na černé tepané konzolce z ploché oceli.
„Co to proboha je?"
„No, synu, zazvoň si! Skončilo ti mládí...."

Skončilo?
Kdepak, teprve začíná! Už žádné zkoušky, konečně bude čas žít!

Kolik času muselo uplynout, než jsem poznal, že táta měl pravdu?

O tom možná příště...

Jindra Pařík 10.11.2014

https://www.youtube.com/watch?v=Way60u0uqhQ